Outriders – Preview

Polské studio People Can Fly může řada z vás znát díky sérii Gears of War, na níž vypomáhalo vývojářům z Epic Games. Tvůrci sami pak stáli za spin-offem Gears of War: Judgment, ale znát je můžete také díky povedené first-person akci Bulletstorm. Posledních několik let ale tvoří něco zcela nového a to pod patronátem japonské společnosti Square Enix. Mluvím pochopitelně o hře Outriders, která se nám poprvé představila na E3 2019 v rámci Xbox Briefingu. Abych byl upřímný, tak první trailer na mě zásadní dojem neudělal. Nedokázal jsem si pořádně představit, co se na nás chystá. To se změnilo až v roce následujícím, kdy jsme měli poprvé možnost vidět hru v chodu. Od té doby se Outriders pro mě stalo jedním z nejočekávanějších titulů roku 2020. Tedy do chvíle, než došlo k odkladu na únor 2021.

Za jiných okolností, byste v tuto chvíli četli odstavce naší recenze, jelikož hra by byla již nějaký ten týden s námi, nicméně v lednu došlo k dalšímu odkladu a novinka studia People Can Fly je momentálně plánována na první dubnový den letošního roku. Osobně doufám, že si z nás vývojáři jen nestřílí, když má být ten Apríl. Mé zklamání z dalšího odkladu bylo sníženo ve čtvrtek vydanou trial verzí. Ta zahrnovala celou úvodní kapitolu hry a já se tak v odstavcích níže s vámi podělím o své poznatky a dojmy, které jsou z větší části pozitivní. Nevynáším zde ale žádné závěry, ostatně nejde o finální produkt.

Začneme u příběhu, který nám byl v úvodní kapitole nastíněn.Úvod jde ve stopách klasických sci-fi klišé o konci světa a stěhování lidstva. Planeta Země byla po stránce svých zdrojů zcela vyčerpána a tak se lidstvo vydalo za novým domovem a to na dvou vesmírných archách. Vysněného cíle ale dosáhla pouze jedna. Novým domovem lidstva se měla stát po základních nadějných průzkumech planeta Enoch. Na první pohled ráj, který ale skrývá děsivé tajemství, jenž je ukryté v oku záhadné bouře. Mezi vedoucí expedice patří tzv. Outrideři. Ti mají být pevným bodem vědcům a opatrovníky kolonistů. První návštěva planety ale skončí katastrofou a my se s naším Outriderem musíme uchýlit do kryospánku.

Úvodní události, či lépe řečeno části hry, působí na první pohled chaoticky a může se stát, že se nich budete chvíli ztrácet. Ačkoliv je tento prolog důležitý k pochopení zápletky, tak samotná hra začíná až 31 let po těchto událostech. Vaše postava je násilím probuzena z kryospánku a zjišťuje, že jejich nová domovina je v občanské válce. Do toho všeho navíc promlouvá ona záhadná bouře, která během těch let neustále sílí a nikdo neví proč. Nový domov se tedy změnil v peklo. Nadějí je tak tajemný signál, který se po vašem probuzení opět nese éterem. Musím se přiznat, že mě úvodní části příběhu dokázaly solidně navnadit. Zajímavým shledávám i způsob, jakým naše postava získá své schopnosti a také konektivita mezi ní a onou tajemnou bouří.

Velice mile mě překvapila také kvalita dabingu. Rozhodně nejde o nic, co by bylo sešito horkou jehlou. Postavám jejich slova a pocity věříte. Sice občas nesedí lipsync, ale to není nic, co by se nedalo do vydání napravit. Dojem na mě udělala postava Jakuba, tedy polského technika, který sem tam něco pronese ve svém rodném jazyce. Kouzlo této drobnosti ale tkví v tom, že to budete hrát v angličtině. Okamžitě jsem si vybavil Davida Nykla a jeho roli doktora Zelenky v seriálu Stargate: Atlantis, kde také pronesl sem tam něco v češtině. Ale to kouzlo samozřejmě fungovalo jen v originálním znění. Takže si myslím, že Jakubovo „Kurwa“ se stane legendou, alespoň ve slovanských končinách. Samozřejmě se o neodkazuje jen na toto jedno slovo.

Polská studia v posledních letech na herní scéně válí a studio People Can Fly má nyní šanci se dostat do většího povědomí jako se to povedlo CD Projekt Red, Techlandu, či Bloober Teamu. Líbí se mi totiž, že vývojáři se stejnou vášní jako k hlavní příběhové lince, přistupují také k těm vedlejším. Ty se totiž neodkazují na jeden rychlý rozhovor a pak něco dones. Ne. Vývojáři si dali tu práci, aby každá mise měla své cut-scény a svůj vlastní krátký příběh, což je vždy vítanou featurou, která dokazuje, že vývojáři ke svému dílu přistupují s jistou láskou a snahou dokázat, že mají co ukázat.

Po stránce hratelnosti bych řekl, že je Outriders solidním hybridem mezi hrami Gears of War a Destiny. Samotná akční složka a gunplay jako by z oka vypadly zmíněným Gearsům. Pocit ze střelby, systém krytí, i létající kusy těl a prýštící krev mi onu legendu konzolí Xbox připomínali. Musím říci, že jsem byl z tohoto aspektu hratelnosti v sedmém nebi a zklamán jsem rozhodně nebyl.  Dokonce mi do krve rychle přešlo i schéma ovládání, které mě osobně přišlo velice intuitivní, ale to je jen můj subjektivní názor. Jistě se najdou i tací, kteří budou tvrdit opak. Jeden je dokonce v naší redakci.

Do střetů s nepřáteli promlouvají i speciální schopnosti, které jste získali během prvního střetu s tajemnou bouří. K dispozici máme čtyři třídy postav – Pyromancera, Technomancera, Trickstera a Devastatora –  fungují velice podobě jako v Destiny. Pro potřeby trialu jsem sáhl po Tricksterovi. Jeho schopnosti jsou určeny k boji z blízka a já měl tak možnost v jisté oblasti zpomalit čas, použít energetickou čepel, či se teleportovat za záda nepřítele. Pohled na schopnosti byl ale značně omezený. Schopnosti hlavního hrdiny lze ale dále vylepšovat poměrně rozsáhlým stromem pasivních dovedností, ale ani z něj jsem zatím mnoho neochutnal. Osobně jsem na všechny RPG mechaniky a jejich komplexní funkčnost zvědaví. Musím však ještě jeden celý měsíc vydržet.

Systém lootu funguje jako v každé podobné hře, ale opět bych jej mohl připodobnit k Destiny. Můžete jej získat z poražených nepřátel, nebo zakoupit u obchodníka. Opět jsou tu zbraně a vybavení rozděleny do několika kategorií rarity, přičemž já si oblíbil samopal, pušku a dokonce jsem velmi účinnou shledal i běžnou pistoly, či revolver. U sebe můžete mít právě pistoly a dvě hlavní zbraně. Ve hře ale nešlo využít žádných granátů, které pro změnu v hojné míře využívali vaši nepřátelé. K těm se vlastně pomalu přesuneme.

Trailer, který završoval samotný trial, dával zcela jistě najevo, že se střetneme s celou řadou různorodých nepřátel.V rámci zkušební verze jsem se ale víceméně střetával s lidskými soupeři a jedním místním tvorem. Lidští sokové jsou zde rozděleni do různých tříd. Najdeme zde klasické pěšáky, berserkery, odstřelovače, těžkooděnce a velitele, kteří vám minimálně z počátku dají pořádně zabrat a dají se považovat za takové minibosse. Pokud jsme u bossů, tak ve hře jsem se mohl střetnout s jedním, který disponoval obdobními schopnostmi jako já. Lidé s těmito schopnostmi jsou zde označováni jako Altered a i kolem nich vývojáři dokázali vytvořit solidní dávku tajemství.

Technická stránka je v mých očích rozpačitá. Na jednu stranu zde máme skvělých a stabilních 60 snímků za sekundu, i textury ve vysokém rozlišení. Bije se to ve mě ale v případě zpracování prostředí. Zatímco vše v těsné blízkosti vás vypadá detailně, tak krajina v povzdálí už nikoliv. Ano, stále nejsme v plné verzi hry, ale myslím si, že se toho již mnoho nezmění. Tím ale vizuál hry neshazuji. Hra vypadá velmi dobře. A během těch zhruba dvou hodin, které jsem v trialu strávil, jsem si prošel hned několika prostředími, přičemž každé na mě dýchlo jinou atmosférou. Prošel jsem si les, planiny, podzemní komplex, nebo skaliska poblíž vaší základny. Hra je bohatá na všemožné efekty, hlavně při setkání s bouří a dokonce vaše postava nechává v bahně své stopy. Najdou se však drobnosti, na kterých by šlo ještě zapracovat.

Během hry jsem narazil také na těžbu surovin, ale neměl jsem možnost zjistit, k čemu je využít. Trial toto neumožňoval. Určitě ale budou sloužit k vylepšování vašeho vybavení, či k jeho tvorbě. Také nešlo využívat sdílené truhly, která ve finální verzi dostupná bude. Pokud bych měl ke hře nějakou zásadní výtku, tak budu mluvit o serverech. Ty během prvních hodin byly zcela přetížené a to samé se mi stalo i o den později. Myslím, že u podobných her je stabilita serverů velmi zásadní. Ale když to vezmu kolem a kolem, tak mě zkušební verze solidně navnadila na plnou verzi, na kterou jsem se do teď tak těšil. Osobně mám pocit, že zklamaný nebudu, i když nikdy neříkej nikdy, že?