Může se to zdát neuvěřitelné, ale od vydání doposud posledního dílu Devil May Cry uplynulo již jedenáct let. Někteří by mohli namítat, že to není pravda, jelikož poslední hra s názvem DmC: Devil May Cry vyšlo v roce 2013, ale ta nepatřila do hlavního kánonu série a byl to jakýsi pokus o restart pod taktovkou Ninja Theory a přestože se jednalo o skvělý titul plný akce a humoru, tak mezi fanoušky série příliš nezářil. To je ale nyní minulost. Současnost patří v pátek vycházejícímu Devil May Cry 5, které se chystá navázat na původní sérii a zároveň přinést do série nějakou tu svěžest. Pro nadšence do série je však podstatné, že o hru se opět postará velký Hideaki Itsuno, který dal přednost návratu Devil May Cry, před druhým dílem Dragons Dogma. Povedl se mu velkolepý návrat?

Devil May Cry 5 před sebou neměl lehký úkol. Návrat po tolika letech je vždy obtížný a o to horší je většinou dodržet nějakou kontinuitu s předchozími díly. O to složitější je, že universum Devil May Cry je poměrně komplexní a každá odchylka by mohla pro skalní fanoušky znamenat zklamání. Jenže Itsuno a jeho tým vývojářů tohle měli na paměti a původní díly si důkladně připomněli. A jelikož jedenáct let je jedenáct let, tak do hry implementovali i jakýsi souhrn historie Devil May Cry od jeho prvního dílu až po události dílu čtvrtého, kde hlavního hrdinu Danta vystřídal nováček Nero. Historie série je skvělým přínosem i pro ty, kteří se rozhodnou vrhnout do posledního dílu jako do jejich premiéry v sérii, jelikož budou alespoň trochu v obraze. Doporučuji však celou sérii pěkně odehrát a to obzvláště, když je celá k dispozici na současnou generaci konzolí formou remasterů.

Ale nyní už k příběhu samotného pátého dílu. Ten nás opět staví před invazí démonů, která souvisí s návratem jednoho z velkých démonů nesoucí jméno Urisen. Jehož příchod přichází zvěstovat Tajemný, jménem V. Ten je shodou okolností i jedním z hratelných charakterů a v sérii úplným nováčkem, ale k postavám se dostaneme. Do příběhu se vrací i Dante a Nero, ale osobně nechci děj nějakým způsobem konkretizovat, jelikož je středobodem celé hry a každý spoiler, by vám mohl zkazit případný zážitek ze hry. Sdělím vám, že příběh není vyprávěn chronologicky a dochází i k řadě retrospektiv, které vám zároveň doplní i mezery z předchozích dílů. Vrátíme se tak do dětských let Danta, či zjistíme, jak přišel Nero o svou démonickou paži. Příběh je vyprávěn opravdu skvělým tempem, je plný zvratů, akce, humoru a nečekaných momentů. Skvostně vytvořené mi pak přijdou i samotné cut-scény, kterým nechybí vůbec nic a tvoří jedinečnou symbiózu se samotným gameplayem.

Novinkou v pátém DMC je přítomnost tří hratelných charakterů, kdy každý z nich nabízí jedinečnou hratelnost a pevné spojení se samotným vyprávěním. Většina samotných kapitol hry vám přidělí konkrétního hrdinu, ale najdou se i momenty, kdy je možné si vybrat ze dvou, či všech postav z závislosti na dané situaci v příběhu. Nero sice přišel o ruku, ale jeho společnice Nico mu vytvořila náhradu v podobě mechanické ruky s názvem Devil Breaker. Ta má poměrně širokou paletu variant, kdy každá nabízí jedinečnou vlastnost a tím další přidanou hodnotu v hratelnosti. Hlavní zbraní Nera je však meč s nímž se postupně můžete naučit neuvěřitelná komba, která vytvoří na vaší obrazovce doslova tanec. Dalším hratelným charakterem je legendární lovec démonů Dante, který kombinuje jak meč, tak jeho milované pistole Ebony a Ivory. Dante je specifický tím, že nabízí čtyři různé bojové styly, které lze lehce přepínat D-padem a tak lze tvořit opravdu neskutečná komba, jenž budou likvidovat démony s jistou grácií. Jak Nero, tak Dante, jsou postavy, s kterými mají fanoušci již navázány nějaké ty vztahy, ale Nero nebyl ve čtvrtém díle příliš dobře přijat, ale myslím, že tentokrát si reputaci silně napravil, ať už dobře napsanými dialogy, nebo novým zjevem, jenž mu sedí daleko lépe.Nyní je to sympaťák.

Poslední hratelnou postavou je V. Jak už bylo psáno výše, tak jde o zcela nový charakter, který se zjevuje v kanceláři Devil May Cry, aby Danta zpravil o blížící se hrozbě, které s ním úzce souvisí. V patří mezi tak zvané Tajemné. Jde o kouzelníka využívajícího sil démonů a hra za něj, znamená speciální přístup. Neútočí totiž žádnou zbraní na blízko, ale pomocí zvířecích démonů, které zde představuje panter a velký pták Griffon. Ten je zároveň poměrně zajímavým charakterem, který velmi často něco zajímavého utrousí a nebo se z jeho hlášky jednoduše zasmějete. V tedy jako takový do samotného boje nezasahuje, kromě finálního zásahu do nepřítele. I démoni však tvoří velmi zajímavá komba. Nováček disponuje ještě jedním démonem, kterého bych vzhledem připodobnil k nějakému golemovi, ale toho lze používat jen v případě nabitého Devil Triggeru, kdy se snese z oblohy jako meteorit a nepřátelům zasazuje opravdu silné rány. Charakterově je V opravdovou záhadou, ale jeho dialogy, stejně jako zbylých postav jsou výtečně napsané a budete hltat každé slovo, které ze tří hrdinů vypadne.

I přesto, že je hra v podstatě jednosměrným koridorem, jsou úrovně velice rozmanité s nápaditým level designem. Každá úroveň je originálem a tak vás prostředí ani na vteřinku neomrzí. Vždy se v něm nachází něco, co vás zaujme. I přes jistou linearitu se v herních úrovních nachází několik odboček, kde můžete najít různé zlaté, fialové či modré orby, které vám pomohou s rozvojem vaší postavy. Ale můžete nalézt také oblasti se Secret Missions, které jsou v podstatě jakými si výzvami. Ty mohou znamenat zabíjení nepřátel na čas, jen danou zbraní, nebo jednoduše se někam dostat bez toho, aniž byste se dotkli země. Za splnění nemáte pouze pocit zadosti učinění, ale i nějaký ten bonus ve formě velkého počtu rudých, či jiných orbů. Rudé orby jsou ve hře ve své podstatě těmi nejdůležitějšími. Slouží totiž k vylepšování vašich postav, které tak můžete naučit nové skilly, či komba, která vám umožní vytvářet na obrazovce daleko efektnější podívanou. Trochu mě mrzí, že každá z postav nemá přiděleny své orby, ale pro všechny je získáváte najednou. Pokud tedy utratíte vše za Nera a myslíte, že V má vlastně schovány orby z minulého levelu, tak budete velmi nemile překvapeni.

Důležitou součástí hry jsou i samotní nepřátelé, kteří kolikrát vyžadují speciální přístup a nutnost hledání slabin a trénování jejich chování. Velmi mile mě překvapila jejich rozmanitost. V podstatě v každé nové misi narazíte na nějakého nového nepřítele, který většinou nějak souvisí s daným místem. Vždy jsou nesmírně detailní a jejich design je velmi zajímavý a vhodný k samotné mytologii Devil May Cry. Kapitolou samo o sobě jsou pak bossové, kteří na vás čekají v podstatě na konci každé mise. Jestli se k takovému nepříteli blížíte zjistíte v podstatě díky přítomnosti telefonní budky, z níž můžete zavolat Nico, která vždy teatrálně dorazí ve své dodávce. V ní je možné se opět naučit nové skilly, či doplnit vybavení, což platí hlavně v případě Nera, který může dokupovat pomocí rudých orbů další varianty mechanických rukou. Bossové, proti kterým stojíte jsou velmi pečlivě navrženi a jejich podoba je opravdu unikátem každého z nich. Jestli jsou From Software mistři v jejich designu, tak tým vývojářů z Capcomu vedený Itsunou je v jejich těsném závěsu. Každý boss pak představuje tu pravou výzvu a souboje s nimi jsou jedinečnou zábavou, která je završena výtečně zrežírovanou cut-scénou.

Pokud by vás zajímalo, jestli hra obsahuje i nějaký jiný režim, než příběhovou kampaň, tak neobsahuje. To může někoho mrzet, ale za mě je to ideální přístup, pokud chcete vytvořit intenzivní a atmosférický příběh, což je na hře opravdu znát. Příběh vám na jedno dohrání zabere mezi 14 – 16 hodinami, ale zdaleka nepočítejte s tím, že prolezete celou hru křížem krážem na jedno dohrání. Na to vám možná nebude stačit ani druhý průchod. Ale možná řadu z vás potěší, že po dohrání hry, se vám odemknou další obtížnosti, které vás naplno proškolí v tom, jestli jste se s danými postavami dostatečně sžili. A proto není od věci ani přítomnost speciálního tréninkového režimu Void, kde se můžete dokonale naučit každé kombo, či dokonce si připravit jejich návaznost. Osobně jsem preferoval testování v samotné hře, ale ve vyšších obtížnostech, to opravdu není dostatečné. Void tak každému přijde vhod.

Před vydáním se Itsuno nechal slyšet s tím, že chtějí vytvořit hru s photo realistickou grafikou. To se jim povedlo. Devil May Cry V je opravdu grafickou pastou pro oči a to obzvláště na Xbox One X, kde hra běží v nativním 4K a při 60 snímcích za sekundu. O nějakém propadu snímkování se vůbec nedá mluvit, k žádnému nedochází. Ale samotné rozlišení a chod by nebylo nic, kdyby hra opravdu vizuálně nevypadala nádherně. Svět je plný detailů, zajímavého designu a atmosféra by se dala krájet. Každý demon, boss, či samotní hrdinové a další postavy jsou vytvořeny s neskutečnou péčí. Ostatně ta je citelná na všem napříč celou hrou. Hra běží na RE Enginu, který byl vytvořen původně pro potřeby hry Resident Evil 7, ale nakonec se ukázalo, že jde o vskutku skvěle navrženou pohonnou jednotku pro budoucí hry Capcomu, která umožňuje výtečnou optimalizaci a jedinečný vizuál. O čemž nás přesvědčil již remake Resident Evil 2 a Devil May Cry V to celé posouvá opět o kousek dál. Capcom má letos tedy pěkný začátek roku s line-upem dvou naprosto skvělých titulů.

SOUHRN

Devil May Cry 5 je velkolepým návratem slavné série, který přináší opět skvěle napsaný příběh, sympatické a tajemné postavy, staré známé hrdiny, výtečný level design, nápadité nepřátele a nádherné grafické zpracování. Hideaki Itsuno a jeho tým opět dokázali, že jsou mistry svého řemesla a že z mytologie jejich světa nezapomněli vůbec nic. Capcom pak ukázal, že jeho nový RE Engine je ultimátní záležitostí pro tvorbu her, která umožňuje tvorbu skvěle vypadajících světů a jednoduchou optimalizaci. Někoho by mohla mrzet absence více herních režimů, ale věřte, že jak hru zkusíte, na nějakou potřebu multiplayeru okamžitě zapomenete.

HODNOCENÍ: 10/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: Cenega Czech