Ratchet & Clank: Rift Apart – Recenze

Studio Insomniac Games zdá se trpí podobným prokletím, jako jeden panovník známý z řecké mytologie. Na co sáhne, to promění ve zlato. Jejich Ratchet & Clank z roku 2016 a především pak série o pavoučím muži zaznamenala fantastické prodeje a právem se řadí mezi ty nejlepší hry, jaké na Playstation 4 vyšly. Není proto divu, že Sony, pro kterou Insomniac Games dlouhou dobu hry vytvářeli, nakonec otevřela svou peněženku a za 229 milionů dolarů nakonec studio minulý rok koupila. Zdá se to být skoro nákup století, přece jen částka je to ve srovnání s jinými nákupy a různými akvizicemi spíše nízká. Studiu Insomniac Games to každopádně uvolnilo ruce a s tak silným partnerem za zády se mohlo pustit do dalších projektů.

Pokračování hry s chlupatým Lombaxem a jeho kovovým kamarádem navíc bylo oznámeno jako exklusivní hra pro Playstation 5, což bychom měli kvitovat s otevřenou náručí. Her plně využívajících možnosti nového hardware totiž není mnoho a v posledních dnech se ukazuje, že Sony vsází na cross-gen. Ratchet & Clank: Rift Apart se tak dá považovat za tu první, skutečně původní a velkou hru, která ukáže, čeho všeho je Playstation 5 schopná. My máme hru již několik dnů zdárně dohranou, platina se blíží a následující řádky v sobě skrývají odpověď, kterou jste dle mého tak trochu všichni tušili. Ano, nový Ratchet & Clank skutečně nezklamal.

Ratchet je tu s námi již skoro dvě desetiletí. A že to byla plodná doba. Kromě hlavní série vyšlo plno spin-offů, mobilních verzí, Ratchet se dokonce podíval i na plátna kin. Hlavní hrdinové, lombax Ratchet a jeho robot Clank, za tu dobu procestovali celý vesmír a zažili nejedno dobrodružství. Ratchet je ale v celém vesmíru tak trochu sám, alespoň si to myslí. Rasa Lomabaxů pochází původně z planety Fastoon, ale Ratchet nikdy za celý svůj život žádného jiného příslušníka svojí rasy nepotkal. A právě kolem toho se točí začátek aktuálního pokračování, Ratchet & Clank: Rift Apart. Oba naši hrdinové jsou v podstatě celebritami a na počest jejich slavných činů je uspořádána obrovská oslava. Známé postavy série zde krátkými monology připomínají největší úspěchy oblíbené dvojice, ale tím hlavním hřebem večera má být překvapení, které si pro Ratcheta přichystal Clank.

Moc dobře ví, jak by Ratchet rád potkal někoho jemu podobného a proto sestrojil přístroj, jednoduše nazvaný Dimenzinátor. Tahle hračička umí to, co skrývá v názvu, otevírá trhliny, které dokáží propojit různé dimenze a světy. S jeho pomocí by se snad mohlo Ratchetovi podařit najít jiného Lombaxe a konečně se zbavit toho podivného pocitu, že jste ve vesmíru úplně sám. Jenže, zlotřilý doktor Zlotřilec má s Dimenzinátorem své vlastní plány. Infiltruje oslavu, pokazí co jen může a nakonec se Dimenzinátoru zmocní. Na poslední chvíli se sice ještě Ratchetovi podaří doktora Zlotřilce zastavit, ale jen za cenu toho, že celý Dimenzinátor zničí a jeho nekontrolovatelná exploze spojí dvě alternativní dimenze a Ratcheta i doktora Zlotřilce pošle neznámo kam. Před Clankem tak stojí nelehký úkol. Dát vesmír do pořádku a najít ztraceného Ratcheta. Naštěstí na to nebude sám.

Na scénu totiž hned po začátku hry nastoupí zbrusu nová hratelná postava, krásná a odvážná Rivet. Ta je členkou odboje v oné alternativní dimenzi, která má také svou variantu doktora Zlotřilce, jenže zde již v trochu pokročilejší formě. Zde je rovnou Císařem a tvrdou rukou vládne celému vesmíru. Trpí klasickým syndromem neomezeného vládce a jen jeho svět mu nestačí, chce si podrobit úplně všechny. Rivet se mu v tom snaží zabránit a společně s ní jsou v odboji i další, dobře známé postavy. Možná jsem se ještě nezmínil, ale Rivet je také Lombaxka. Už vám to začíná docházet? Ta alternativní realita je totiž tak trochu zrcadlem té naší, byť s pár odlišnostmi a změnami. Narazíme tady na kapitána Qwarka, Velkého Ala i na Skida McMarxe, byť v trochu jiných rolích, než v jakých byste je čekali. Nechci už do příběhu zacházet nějak víc konkrétně, ale jedno vám ještě prozradit mohu. Od začátku do konce si nevydechnete, hra má neuvěřitelné tempo, jedna příběhová linka střídá druhou, různě se proplétají, zkrátka vše je přesně tak, jak se příběh o cestách mezi vesmíry zaslouží.

Ve svém jádru je Ratchet & Clank: Rift Apart tou starou dobrou skákačkou, nebo chcete-li plošinovkou. Nepotřebuje si pomáhat berličkami v podobě „velké příběhové dobrodružství s prvky RPG v otevřeném světě“. Ne, Insomniac ví moc dobře, že daleko důležitější než to, jak velká je mapa a kolika otazníky je poseta, je hlavně hratelnost a zábava. V tom Ratchet & Clank: Rift Apart exceluje a garantuji Vám, že během hraní se nebudete nudit. Základní koncepce se od minulého dílu prakticky nezměnila a tak nás opět čeká velkolepé vesmírné dobrodružství, během kterého navštívíme zhruba desítku různých planet. Každá z nich má svůj specifický ráz, místní obyvatele a tak trochu i svou vlastní historii. Podíváme se jak do velkých měst, tak i do vesmírných stanic, džunglí, nebo obrovských otevřených pláních. Každá taková planeta tvoří samostatný level, ve kterém se potřeba splnit nějaký úkol, který vás posune v ději. Hra vás pak pošle na další planetu a někdy se podíváte i tam, kde jste již jednou byli. Vtip je v tom, že během hraní budete sledovat jak příběh Ratcheta, tak i Rivet a mezi oběma linkami hra pravidelně střídá.

Díky tomu tak pořád máte pocit, že i jednou navštívené planety hrajete tak trochu jinak. Zatímco Ratchet je pro všechny neznámou postavou, Rivet je tu jako doma a tak vám postupně odkrývá kousky z historie, potkává staré známé, až jsem měl někdy dojem, že si celou hru ukradla tak trochu pro sebe. Střídání postav je rozhodně výborným nápadem, co už z mého pohledu trochu hapruje je to, že se ničím neliší. Čekal bych, že každý z hrdinů bude mít nějakou svou speciální schopnost, nebo jinou sadu pohybů, ale skutečně jsou si podobni tak, že je odlišíte pouze jinou barvou jejich srsti. Nepomáhá tomu ani to, že sdílené mezi sebou mají i zbraně a jakmile s jedním z nich nějakou získáte, má ji automaticky i ten druhý. Za mě trochu promarněná příležitost, trochu odlišnosti mezi oběma by určitě dokázalo hratelnost vylepšit.

Jednotlivé světy jsou výborně navrženy, dávají smysl a jejich části jsou mezi sebou logicky propojeny. Plno z nich je i dost vertikálních a přímo si tak říkají o hledání různých skrytých cestiček. Ratchet tak dostal do výbavy plno možností, jak se ve světě pohybovat. Kromě klasické pomoci od Clanka, díky kterému může na kratší vzdálenost plachtit, má i magnetickou ruku, díky které se umí pohybovat po stěnách a nechybí mu ani tryskové boty, díky kterým může lítat doslova rychlostí blesku. Jindy zas osedlá draka, nebo podivného šneka. Za každých okolností je ale skvěle ovladatelný a je doslova radost za něj hrát.

Ratchet není Mario, takže skákáním po hlavách nepřátel si moc nepomůžete. Ratchet – jen aby bylo jasno, kdykoliv mluvím o Ratchetovi, platí to samé i pro Rivet – je mistr ve střelbě v podstatě z čehokoliv. Zbraní je ve hře přibližně dvacet a co to kousek, to originál. Začnete se základní pistolkou, ale brzy si v obchodě u paní Zurkonové budete moci koupit další. Na řadu tak přijde něco podobné brokovnici, různé raketomety a vyložené podivnosti. Co byste řekli na zbraň, která nepřátele nechá porůst listy, nebo na mou oblíbenou, která nepřátele zasáhne proudem elektřiny a pokud jich trefíte více, krásně je spojí do jednou cukajícího se chumlu těl. Nebo zbraň, která sice slouží jako štít, ale zároveň umí zachytávat projektily z jiných zbraní a ty pak poslat zpět. Vybere si určitě každý.

Díky ovladači Dualsense se zbraně i skvěle ovládají, tak trochu podobně jako v Returnalu. Na L2 můžete klasicky zaměřovat, ale zábava přichází při vlastním střílení. Díky podpoře adaptivních triggerů totiž záleží na tom jak moc tlačítko R2 zmáčknete. Pokud v tu chvíli střílíte třeba z brokovnice, při polovičním stisku vystřelí jen jedna hlaveň, ale při plném stisku vypálí všechny hlavně najednou. Při házení bomb zas nejdříve uvidíte kam poletí a teprve domáčknutím ji pošlete rozmetat vše na kousíčky. Tohle řešení střelby mi přijde neuvěřitelně elegantní a doufám, že se brzy stane u více her standardem. Zbraně můžete, podobně jako v minulém díle, vylepšovat pomocí Raritária, které se válí všude možně po světě, ač ho není moc. Postupně si tak u zbraní odemknete plno vylepšení, pistolka začne střílet víc projektilů najednou, bomby budou mít větší radius a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho. Pokud bych měl ale srovnat nabídku zbraní v aktuálním díle a tím minulým, mám trochu dojem, že autorům tak trochu došla fantazie. Zbraně mi přišly tak trochu obyčejné, jen málo z nich bylo něčím překvapivých.

Během celé hry pokosíte doslova zástupy všech možných nepřátel. Nepočítal jsem je, ale bude jich několik desítek. Každý svět má své vlastní, takže se jen tak neokoukají. Doplňují tak výsadková komanda Zlotřilcových armád, které po vás jdou po celém vesmíru. Časem si i najdete způsob, jak se jich co nejlépe zbavit, k tomu pomáhá i okolní prostředí, kde často můžete něco přesnou trefou nechat vybuchnout. To nejlepší si ale hra nechala na souboje s bossy, kteří mě hodně bavili. Střetnutí s nimi vždy mělo náboj a adrenalin, jejich design vždy uměl přinést nějakou tu novinku. Obecně ale musím říct, že Ratchet je spíše lehkou hrou a na standardní obtížnost zemřete asi jen náhodou, nebo tím že někam spadnete.

Pokud jste sledovali mediální masáž, která vydání hry doprovodila, určitě víte, že díky super rychlým SSD diskům v konzoli Playstation 5 si vývojáři mohli dovolit jednu vychytávku, kterou v jiných hrách moc často nepotkáme. Pokud bychom to chtěli uvést zjednodušeně, hra dokáže ve zlomku sekundy nahrát extrémní porci dat a tak během vteřinky doslova skočit z jednoho světa do druhého. Díky tomu ve hrách existují Trhliny, dimenzionální zkratky, které vedou do úplně jiných světů. V těchto trhlinách pak můžete najít různá vylepšení. Ve světě ale existují i menší trhliny, které dokážou Ratcheta přenést klidně na druhou stranu bojiště a skočit tak nepřátelům do zad. Zpočátku mě tento koncept ohromil, ale jakmile se s ním setkáte po několikáté, zjistíte, že to není nic jiného než dash na delší vzdálenost a ty větší Trhliny zas nejsou nic jiného, něž menší místnosti. Asi jedinou, skutečně dramatickou změnou tak projde jen jedna planeta, o tom bych vám ale nerad prozrazoval víc. Abych to shrnul, využití rychlých SSD disků možná vypadalo skvěle v trailerech, ale jeho reálný dopad na hraní si myslím není až takový, jaký jsem si představoval a popravdě jsem od toho čekal trochu více. Dokonce i cestování mezi planetami je vždy uvedeno krátkou animací letící raketky. Možná jde ale o záměr a tato animace tam není pro to, aby zamaskovala nahrávání.

Ratchet & Clank: Rift Apart nabízí obrovskou porci obsahu. Každá planeta má několik vedlejších úkolů. Jednou tak budete pomáhat kuchařce připravovat jídlo pro unavené horníky, jindy zase dračici shánět potravu. Na jiné planetě se zase můžete utkat v sérii klání a ucházet se tak o titul šampióna. Kromě Racheta a Rivet si sem tam zahrajete i za Clanka (co myslíte, má i on svůj protějšek?), který dokáže promítnout své vědomí přímo do Trhlin a v takové logické minihře, která je hodně inspirována stařičkými Lemmings je opravovat. Jindy zase v podobě malého pavoučka budete likvidovat viry napadené počítačové systémy. Aby toho nebylo málo, ve hře se toho dá hrozně moc sbírat. Od klasických zlatých šroubů, po různé části vybavení, které si pak na sebe můžete i obléknout a získat tak nějakou tu výhodu.

Skutečně, ve hře dokážete utopit desítky hodin. Přitom ani její samotné dohrání není otázkou dvou večerů, ale zabere klidně 15–20 hodin. Po dohrání pak máte možnost buď se vrátit před finální souboj, nebo hru spustit v režimu NG+. Já zvolil první možnost, abych si dodělal ještě nějaké trofeje, než se pustím do úplně nové hry a zůstal jsem nemile překvapen. Hra totiž byla neuvěřitelně prázdná. Na místech, kde vás při první návštěvě čekala hromada nepřátel najednou nebyla ani noha. Vylepšit si tak například zbraně prakticky nešlo, protože nebylo do koho střílet. Podobně prázdný je svět i tehdy, pokud se v rámci hraní zkusíte vrátit na planetu, kde jste již byli. Celá hra pak připomínala krásné, ale zcela mrtvé kulisy, kde se nic neděje. Je to trochu škoda, protože v jednou dohrané hře již není moc co dělat.

Pokud bychom se měli bavit o grafické stránce hry, musím konstatovat jen jediné – famózní. Dle mého názoru aktuálně neexistuje lépe vypadající hra. Úroveň detailů je dech beroucí, animace krásné a hra výborně využívá ray-tracing, který zde není použit jen na reflexe, ale má podstatný vliv i na samotné osvětlení. Pokud si chcete udělat obrázek, jak moc je hra technicky napřed, zapněte Photo režim a zaměřte se na Ratchetovo oko. I v něm se odráží celé okolí. Hra nakonec bude nabízet tři režimy zobrazení, což v rámci recenzovaní nebylo možné. Hru jsem tak dohrál v režimu rozlišení 4k, při 30ti snímcích za vteřinu a se zapnutým ray-tracingem. První chvíle byly kvůli nižní obnovovací frekvenci trochu rozpačité, ale nakonec jsem si zvyknul a nedělalo mi to problémy. Vy až hru nainstalujete a stáhnete day1 patch, budete mít ve hře ještě další dva režimy.

 V jednom hra jede 4k/60fps bez ray-tracingu a pak režim Performance RT, kde je nižší rozlišení, trochu horší efekty, ale plnohodnotný ray-tracing. Tento režim mi nakonec přišel asi jako nejlepší, i když někdy již to nižší rozlišení bylo znát, jelikož i já jsem si hru s Day One patchem mohl vyzkoušet. Důležité ale je, že si vybere každý a všechny režimy jsou výborně optimalizovány. Trochu horší to už ale je s celkovou optimalizací hry. Několikrát mi úplně zamrzla až sem musel konzoli natvrdo vypnout, jindy prostě spadne do menu konzole, jindy se stane, že se někde zasekne nepřítel, nejde tak zabít a je nutné restartovat checkpoint. Párkrát jsem i propadl texturou. Jsou to relativně drobnosti, které asi opraví nějaký budoucí patch, ale u takto zásadního titulu bych čekal, že se nic podobného stávat nebude. Potěší i výborná podpora adaptivních triggerů a haptiika, díky které máte další zpětnou vazbu a lépe se tak můžete orientovat, poznáte co máte pod nohami a ucítíte i odkud na vás nepřátelé útočí. Haptika ovšem není na takové úrovni jako například u Astrobota, nebo u Returnal. Zvuková stránka je naopak výborná, postavy jsou všechny dabované a abych nezapomněl, hra obsahuje české titulky. Hudební doprovod mi naopak přijde dost nevýrazný a asi žádná z použitých písní mi v hlavě nezůstala.

ZÁVĚREM

Ratchet & Clank: Rift Apart je výbornou hrou a dost možná tou, která nerozhodnuté donutí začít se zajímat o to, kdy už konečně půjdou Playstation 5 bez problému koupit. Hra exceluje v hratelnosti i grafice, má výborný příběh. Oproti minulému dílu přináší plno novinek a za své peníze dostane takovou porci zábavy, že se každá investovaná koruna vyplatí. Drobné technické problémy se určitě časem vyřeší. Smekám před Insomniac Games, za mě je to jedno z nejlepších studií, které nezapomíná na to, že hry by měly být především zábava.

Datum vydání: 11. června 2021 – Potřebné místo na disku: 33,6GB
Distributor ČR: Playstation Česká Republika