King’s Bounty II – Recenze
7 září, 2021Jen těžko si lze představit, že před kultovní hrou nebo chcete-li sérií Heroes of Might and Magic, existovalo na poli tahových strategií cokoliv jiného. Vždyť to byli přeci oni, „hýrousy“, jak se hezky česky říká, kteří vytvořili základ těchto her. Přeci to byl kultovně epický třetí díl, který na svých počítačích a vlastně i tabletech spouštíme dodnes. A nebo ne? Že by pod tunami slávy HOMAM série existovala jiná základová deska? Ano, série Heroes of Might and Magic, potažmo lidmi vzývaný HOMAM 3, skutečně stavila své základy na hře, která se jmenovala King’s Bounty.
Tento titul vyšel v roce 1990 pod záštitou New World Computing a v dobových recenzích si odnášel často hodnocení 3/5. Až při zpětném přezkoumání, nebo spíše znovu zrecenzování, došla odborná veřejnost k tomu, že hra měla zásadní vliv na fungování tahových strategií a položila pevné základy pro výše zmíněnou HOMAM sérii. King´s Bounty dostalo svého duchovního nástupce v roce 2008 s přídavkem Legend, kdy pak následovala ještě další pokračování. A já jsem moc rád, že jsem se dostal nikoliv k dalšímu z mnoha pokračování, ale rovnou k druhému dílu.
Když hraji King’s Bounty 2, tak na mě padne nostalgie a jsem v Zenu. Má mysl je čistá, klidná a já jsem celkově vyrovnaný. Úplně jsem zapomněl, jaké to je být součástí světa Nostria. To, v jakých kulisách se celá hra odehrává, mě vždycky příjemně překvapí. Syté pastelové barvy, až z nich skoro štípou oči, příjemná hudba a Vy se jen tak procházíte po malebném území a přemýšlíte, zda budete plnit jeden z dvaceti vedlejších úkolů a nebo se vrhnete na ten hlavní. Toto je přesně ta hra, kde si odpočinete od usekaných hlav, šíleného běsnění, drsné gangsterské mluvy a „reálného“ života elitního vojáka. Tady jste ve světě kouzel, draků, čarodějů, obřích létajících orlů, trollů a dalších bytostí. Ano, asi se Vám zdám být trochu mimo, ale opravdu jsem rád, že i takovýto druh
her se na konzolích objeví.
Ale pojďme se od zamyšleného snění přesunout zpět do reality a pár řádků si o ní popovídejme. King’s Bounty 2 nabízí 3 hratelné hrdiny. Dvě ženské a jedna mužská postava, každá s vlastním příběhem v pozadí, každá s jinou specializací. Úplná klasika. Připomínám, že se nejedná o čistokrevnou RPG hru, takže zde si žádné body do různých boxů zkušeností nepřiřazujete, nelze si také upravit vzhled hlavního hrdiny. Vše je tedy hrou jasně dané a já to i vítám. Alespoň člověk nemusí trávit čas tím, že dvě hodiny upravuje obličej herní postavy. Nicméně, i když jsem říkal, že se nejedná o čistokrevnou RPG hru, tak ono ale King’s Bounty 2 není ani tak plně tahovou hrou, jak by se na první pohled mohlo zdát.
To, že jste v minulých dílech k pohybu po mapě nepotřebovali tahy, to je známá věc a určitě si to v paměti vybavíte, stejně jako to, že kamera hlavního hrdinu snímala ze shora. Avšak v aktuálním díle se vývojáři rozhodli pro změnu. Postavu nyní vidíte z třetího pohledu, takže dle autorů byste se měli mnohem více vcítit do Vámi vybraného hrdiny, do děje a zároveň tedy i do hry. V tento moment bojuji sám se sebou, zda je to pravda, nebo není. Miluju v tahových hrách pohled shora. Miluju zobrazení tahů tak, jak to má HOMAM 3 i jak ho mají remaky King’s Bounty. A říkám si, zda jsem s tím vlastně v pohodě nebo ne. A víte co? Já vlastně nevím. Vůbec mi nevadí, že druhý díl se vydal touto cestou. Myšlenka je skvělá i vlastně asi plní svojí funkci, ale to celé má jeden velký problém. Rozhovory a emoce.
Výrazy v obličejích protagonistů během rozhovorů jsou zastaralé. Mimika postav je na úrovni roku 2010 a to by obstála s odřenýma ušima. Čekal jsem nějakou svěžest, něco, u čeho si řeku, že na to, že se nejedná o AAA RPG hru typu Mass Effect nebo Zaklínač, tak to je vlastně dobrý. Ale nevadí. Bohužel ani druhý aspekt moc nefunguje a tím je relativní svoboda hráče. Když ve starších dílech hrajete hru s kamerou shora, máte pocit, že můžete kamkoliv na mapě. I když máte území jasně dané, pokaždé se mi zdálo, že herní svět není tak malý. Ale nyní, když se vývojáři rozhodli pro pohled z třetí osoby, tak zjišťuji, že vlastně vzdálenost dostala nový rozměr a že 100 metrů z třetího pohledu není jako 100 metrů z ptačího pohledu. A najednou se pro mě hra v některých momentech stala moc stísněnou. A nejvíce pocit stísněnosti umocňoval můj věrný kůň a jeho toporné pohyby. Otočka na čtyř metrové cestě byla pro hnědáka doslova maturitní zkouškou. Ano, necválá jako oři z Kingdom Come, ale ani kolegové ze série Assassin’s Creed nejsou kolikrát tak toporní. Naštěstí přivolání koně není v King´s Bounty 2 nějaká povinnost, takže si po většinu času vystačíte sami
a opravdu skoro všechno odchodíte pěšky.
Jak jsem zmiňoval na začátku článku, svět Nostrie je plný barev, hudby a také rozmanitých druhů bytostí. Potkáte zde od lidí, trpaslíků, skřetů, kostlivců a nemrtvých obecně, přes orly, trolly, psy až po mystické bytosti. A jestli něco dělá King’s Bounty 2 dobrou hrou, tak pak je to tahový soubojový systém. Právě v tuto chvíli hra přepne do již známého herního hexagon módu, kdy máte proti sobě postavené dvě armády. Samozřejmostí je kniha kouzel, takže na základě znalostí magie Vaší hlavní postavy můžete na soupeře metat jedno ohnivé tornádo za druhým, nebo ho spalovat nebeským světlem.
To už ale máme ptačí pohled, s kterým můžete různě otáčet a přibližovat si scénu. Každá jednotka má na základě svých statistik určitý počet políček, které v daném tahu může ujít a co může během těchto tahů udělat. Tento herní systém zůstal prakticky nedotčený a dle mého zde nejsou nějaké velké inovace oproti jiným podobným tahovým hrám. Daleko větší změny však doznalo prostředí. Z toho jsem úplně nadšený, protože nyní každý velký kámen, strom nebo hradba hraje velkou roli v rámci celého střetnutí Jednotky nemohou jen tak seskočit pětimetrový sráz. Je třeba ho obejít a zároveň počítat s tím, že nepřítel může disponovat jednotkami schopné letu a tím pádem se pohybovat po mapě, aniž by byly nějakou překážkou limitovány. To samé se dá říct o střeleckých jednotkách. Třeba jednotky s kuší nejsou schopni tak obloukových střel jako kamenní obři, kteří hází po protivníkovi hromadou kamenní a jsou schopny tak obstřelit menší zátarasy oproti kušištníkům. A moc se mi zde líbí i design a rozličnost bitevního pole.
Opět, asi bych ho možná rozšířil, aby celá scéna nebyla tak moc namačkaná na sobě, ale jinak tomuto zpracování dle mého názoru nemám co vytknout. Možná, kdyby došlo k rozšíření herního pole by se do úvahy dala zapracovat i myšlenka rozšíření Vaší bojové družiny. Například v Heroes of Might and Magic 3 jste měli sedm slotů pro vojsko a i to mi přišlo kolikrát málo. Nyní jich máte jen 5 s tím, že zbytek můžete rekrutovat do zálohy, ale do boje tito záložáci nezasáhnou. Což je škoda, protože taková armáda o 10 různých druzích, to už by byla jiná káva. Určitě ještě nesmím zapomenout zmínit to, že jednotky mají hlavní a pak speciální druh útoku. Klasickým útokem v případě lukostřelců je střelba obyčejnými šípy. Tyto jednotky mají ale ještě možnost útoku šípy ohnivými. Podobně jsou na tom také kopiníci, jejichž klasickým útokem je bod kopím, a speciálním útokem je útok jako jeden muž, kdy celá jednotka bodne naráz, takže to soupeři ubírá daleko více zdraví. Naproti tomu jiné jednotky mají zase včetně klasického útoku schopnost léčit jiné spojenecké síly. Ale jak říkám, nic jiného v rámci této části nemám hře co vytknout.
Abych byl upřímný, před psaním této recenze jsem udělal něco, co prakticky vždy dělám, až když své články nebo postřehy dopíšu. A to, že jsem si přečet nebo shlédl několik článků od jiných kolegů redaktorů. A to ne proto, že bych na hru neměl svůj názor a potřeboval jsem se v něm utvrdit, chtěl jsem znát jejich pohled na tuto legendární hru a musím říct, že jestli se v něčem s kolegy rozcházíme, tak je to příběh a pojetí celého světa.
Vážení, já mám moc rád příběh King’s Bounty 2. Líbí se mi vedlejší úkoly, z kterých mám pocit, že jsem konečně nešel do bodu A, abych tam zanechal jednu věc a šel do bodu B a tam si mohl vzít druhou a tím celý úkol skončil. Ne, tady může jeden vedlejší úkol navazovat na druhý nebo je nejprve důležité první úkol splnit a až poté Vám bude umožněno či znemožněno plnit quest následující. Jednou je potřeba nalézt staré knihy, jindy zas je nutné nakrmit hladové a chudé, pak musíte najít divoké prase, které se však ztratilo, abyste zjistili, že to celé je možná trochu jinak. Kolikrát jsou úkoly, kde záleží na tom, jakou s nimi chcete mít práci a jestli raději zvolíte snadnější cestu k řešení a nebo jestli půjdete dál do hloubky a i když Vaše cesta bude klikatá a daleká, tak odměna bude ještě lepší. A nesouhlasím s tím, že příběh je béčkový nebo horší. Příběh mého hrdiny Eivora je skvělý. A velké díky a uznání patří také těm, kteří stojí za českým překladem, protože čeština je ve hře skvělá a prakticky bez chyb, jsem za ní rád a velmi si ji užívám.
Ano, už z mého rozčarování z mimiky postav bylo cítit mé rozčarování a to zcela koresponduje s mým lehkým úsměvem při procházení malebným světem Nostrie. Ano, malebný je, ale nemohu se stále zbavit pocitu, že hra svým grafickým zpracováním mi připomíná léta 2006-2010, akorát ve vyšším rozlišení. Celá grafika je taková moc, macatá, moc tučná, umělá, možná taková jak z Warcaftu. Ne, že by to bylo špatně, má svoje kouzlo a já jsem hře propadl, ale nemohu se zbavit pocitu, že jsem už něco takového viděl. Že na dnešní dobu by grafické zpracování mohlo být daleko promakanější, detailnější. Možná ale design hry je ten důvod, proč jsem si ji tak užívám, proč jsem se do ní vcítil a je mi v tomto světě dobře. Při hledání slova, kterým bych celou tu grafickou paletu popsal mě napadlo jediné, pohádkové.
ZÁVĚREM
King’s Bounty 2 je typem hry mého dětství. Svět plný různých druhů postav, ve kterém necháte desítky hodin už jen díky své představivosti. Autoři možná v něčem experimentovali mimo svoji komfortní zónu, ale občas z ní vystoupit musí každý. Naštěstí se jedná jen o pár klopýtnutí a zbytek je plně v režii autorů. Systém soubojů, tedy jedno z hlavních lákadel hry, je skvělý a promyšlený, stejně tak jako příběh. Možná se autorům nepodaří naplnit očekávání a předčít King’s Bounty: Legends z roku 2008, ale minimálně mu bude důstojným partnerem. České titulky jsou ve hrách stále benefitem, než povinností a tento titul je dalším svého druhu, který jasně ukazuje, že gamepad není zlo. King’s Bounty 2 je stále tím pohádkovým světem s volným lístkem i pro dospělé.
Datum vydání: 24. srpna 2021 – Potřebné místo na disku: 20GB
Distributor ČR: CENEGA Czech
