Ghostrunner – Recenze (Next-Gen)

Nikdo nemůže pochybovat o tom, že téma cyberpunku v posledních několika letech frčí a není také pochyb o tom, že zájem o tuto tématiku nastartovala dlouho očekávaná hra od CD Projekt Red s názvem Cyberpunk 2077. Bohužel, titul během svého vydání nedopal úplně podle představ vše, což dalo prostor jiným hrám s touto tématikou. Jednou z těchto her byla i novinka studia One More Level s názvem Ghostrunner. Tento titul si od nás odnesl krásných 8,5 bodu a recenzi k němu si můžete přečíst ZDE. Hra samotná pak nezaznamenala úspěch jen v recenzích, ale zejména u hráčů. To vývojářům dalo signál k tomu, aby se pustili do vývoje druhého dílu, který již byl oficiálně oznámen.

I když bych rád, řekl, že právě druhý díl jsme měli již možnost recenzovat, tak ne neměli a podle stádia vývoje ještě nějaký ten rok mít nebudeme. Do rukou se nám ale díky distributoru Hype.cz dostala next-gen verze této hry, což jsem uvítal. Tuto hru jsou z celého srdce toužil hrát, ale původní verzi dostal k dispozici Láďa, jenž psal také recenzi v odkazu. Jeho text byl ale právě důležitým aspektem k tomu, že jsem se do hry chtěl pustit i já sám. No a hned z kraje vám mohu říci, že rozhodně nelituji.

Určitě v tomto článku nebudu do detailu rozebírat veškeré aspekty hry, které už byly popsány v tom předešlém. Ale rozhodně se nechci také omezit jen na to, že vám řeknu, že veškerý rozdíl je jen v technickém zpracování, což je tedy pravdou. Osobně se chci s vámi ale více podělit o své celkové dojmy, i co se týče hratelnosti a dalších částí hry, které mě zaujaly. Výsledná známka je odrazem toho, že už tak skvělá hra je v next-gen verzi ještě dokonalejší, i když k té absolutní dokonalosti chybí opravdu jen málo.

Začněme ale tedy tím zásadním rozdílem, tím je tedy vizuální, či kompletně technická stránka. Už původní verze hry vypadala na konzoli Xbox One X velmi dobře a nabízela dva grafické režimy – kvality a výkonu. Tedy takový ten standard. Next-gen verze na konzoli Xbox Series X také nabízí dva režimy – Ray-tracing On a Ray-tracing off. Pokud se rozhodněte pro vypnutý ray-tracing dočkáte se maximální míry detailů při rozlišení 4K a 60 fps. Ghostrunner v tomto režimu vypadá skvěle, skutečně, ale se zapnutým ray-tracingem vše dostává plně jiný rozměr.

Ray-tracing hraje v tomto titulu stěžejní roli, jelikož jak možná víte, mnoho úrovní zdobí celá řada neonů, které se nyní nádherně lesknou v různých oknech, či loužích. V dešti pak před sebou máme doslova grafické orgie. Je třeba ale říci, že framerate v tomto ohledu není úplně stabilní a nějaké ty menší propady zaznamenáte, nejsou tedy nijak drastické. Pokud k pádům dochází je to k míře 40 snímků za sekundu. Ale víte co, za tu vizuální podívanou to skutečně stojí.Výstup je pak shodný s režimem bez Ray-tracingu. No nebudu vám lhát, najdeme zde ještě třetí režim – Výkon. Ale ten jsme neměl možnost otestovat. Tento režim vám umožňuje hrát hru při nižším rozlišení s vypnutým Ray-tracingem, ale za to ve 120 fps. Bohužel má TV tento režim neumožňuje.

Technická stránka hry mě dokázala skutečně v táhnout. S ní ale souvisí také level design, jenž je skutečně fenomenální. Každá jednotlivá úroveň si mě získala  a to nejen svou podobou, ale zejména svou náročností. Hra vám nic nedá zadarmo. Kolikrát je třeba mít na mysli několik věcí najednou. Zde je třeba skočit, zde použít grapling hook, zde se vyhnout střele, zde zlikvidovat generátor štítu a následně zlikvidovat všech nepřátele v dané oblasti. To vše aniž byste spadli, či vás něco trefilo, nebo někdo. Preciznost je něco, co si musíte vrýt do paměti. Věřím, že kolikrát budete vzteky bez sebe, i já byl, ale každá zdolaná oblast a následně úroveň je obřím zadosti učiněním.

Musím říci, že checkpointy jsou v next-gen verzi velmi dobře rozvrženy, ale je třeba mít neustále na paměti, že každou úroveň musíte dokončit. Jakmile hru vypnete u rozehrané úrovně, tak ji po opětovném zapnutí budete hrát celou od začátku. Jestli se mezi čtenáři tohoto článku najdou i nějaké soutěživé typy, tak vás určitě potěší, že každá úroveň zaznamenává čas, který jste v ní strávili a následně je porovnává s výsledky vašich přátel. Samozřejmě bylo zajímavé mé porovnání s Láďou, ale výsledek si nechám pro sebe.

Uchvátilo mě, že hra dokázala skvěle zkombinovat prvky free-runových/parkourových her, i když to zní divně, tak plošinovek, ale i akčních hardcore záležitostí. Vlastně bych řekl, že Ghostrunner je tou nejvíce hardcore záležitostí vůbec. Každá chyba je definitivně trestaná a nemáte žádnou šanci na to svou chybu nějakým způsobem napravit. Smrt je při každé chybě nevyhnutelné. Nelze ale říci, že by hra byla k hráčům nefér. Je skutečně obtížná, nekompromisní, ale férová. Vše je ve vašich rukou. Možná se opakuji, ale hratelnost je zde velmi důležitým pilířem a musím říci, že se zatraceně povedla. Už teď se nemohu dočkat druhého dílu.

Přejděme, ale k jistým nedostatkům, jenž stojí vlastně za oním jedním bodíkem dolů – tedy alespoň v mých očích. Věřím, že někomu to jako mínus vůbec přijít nemusí. Ghostrunner má poměrně dobře napsaný příběh, který končí velmi povedeným finále. To vše má ale jeden zásadní háček. Vůbec si ho nevychutnáte, jelikož je vám vyprávěn během samotného hraní, kde se musíte věnovat tomu, co máte před sebou a nemáte šanci jej jakkoliv více vnímat. Já jsem na to musel vždy obětovat život a to není nejlepší řešení. Uvítal bych tedy ve hře nějaké ty cut-scény, které by nás do všeho více uváděli a ten příběh nám naservírovali tak, jak si zaslouží.

Když bych na hře hledal ještě nějaké další chyby, tak bych je dozajista nenašel. Titul netrpí žádnými bugy ani glitchi, které by znemožňovaly průchod dál. Původní verze na ně trpěla, ale to se vývojářům podařilo eliminovat, což je určitě skvělé. Láďa měl třeba problém s ukládáním, což muselo být extrémně frustrující. Naštěstí tento neduh je na konzoli Xbox Series X minulostí a pevně věřím, že tomu tak je i v případě Xbox Series S, tam se ale musíte spokojit s tím, že hra vám běží prostě při nižším rozlišení 1080p – 1440p.

---

ZÁVĚREM

Ghostrunner ve své next-gen verzi nezklamal. Už tak skvělá hra je nyní ještě lepší a to díky vylepšené vizuální a technické stránce, která dokázala vyzdvihnout už tak skvělý design světa. Zmizely také veškeré glitche a bugy. Škoda jen toho, že příběh si díky tempu hry a nutnosti ke všemu přistupovat s maximální precizností, moc neužijete. Snad aspekt samotného vyprávění autoři z One More Level s druhým dílem náležitě vylepší.

9/10

Datum vydání: 28. září 2021 – Potřebné místo na disku: 10,6GB
Distributor ČR: HYPE.cz