Chernobylite – Recenze

Psal 26. duben 1986, byla právě 1 hodina a 23 minut a na severovýchodě Ukrajiny došlo k největší jaderné havárii lidských dějin. Čtvrtý reaktorový blok jaderné elektrárny Vladimíra Iljiče Lenina všem známé jako Černobyl explodoval po nezdařilém testu turbín, kdy bylo nutné snížit výkon reaktoru RBMK, který disponoval jednou fatální konstrukční vadou. Jaderná katastrofa Černobylu vytvořila 30 km zakázanou zónu kolem elektrárny, donutila tisíce lidí opustit jejich domovy a mnoho lidí při likvidaci jejích škod položilo životy, ačkoliv Rusko nadále uvádí oběti v desítkách, my nyní víme, že jich byly tisíce.

Tato důležitá událost moderní historie mě dodnes velmi fascinuje a nenechám si ujít jedinou informaci, která se jí týká, dokonce jsem nedávno mohl být účasten na poměrně aktuální přednášce o Černobylu, jenž mi poskytla mnoho aktuálních informací. Jako třebaže v reaktorovém bloku 4 začala stoupat radiace a nikdo neví proč. Nikdo neví co se děje, ale ve všech to vzbuzuje obavy, jelikož k ničemu podobnému doposud nedošlo, minimálně ne v takovýchto rozměrech, což bylo dáno hlavně tím, že reaktory RBMK fungovali s obrovským množstvím paliva a to proto, aby se ochuzený uran z nich dal použít pro rychlou tvorbu jaderných zbraní.

Téma Černobylu ale nezajímá pouze mě, ale i celé zástupy lidí po celém světě. Mezi těmito lidmi se nachází i několik vývojářských týmů, jenž se onou událostí nechali inspirovat pro tvorbu svých her. A zatímco všichni netrpělivě vyhlíží nový S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chernobyl, já se do Zakázané zóny vydal v novém titule polského studia The Farm 51 s názvem Chernobylite, jehož vývoj jsem neustále sledoval a vlastně se i velmi těšil, až se do příběhu hry budu moci ponořit. Nebyla ale má očekávání příliš vysoká? Možná, ale byla také z velké části splněná, jelikož hra nabízí takovou atmosféru jakou mi neposkytl ani jeden z dílů legendární série S.T.A.L.K.E.R. a to zejména díky tomu, že koncepce hry je naprosto rozdílná.

Chernobylite mě doslova uhranul svou autentickou atmosférou, kterou jsem nedávno nasál ze zmíněné přednášky. Ačkoliv autoři do hry vměstnali nějaké ty prvky mystiky, duchařiny a přidali do toho všeho zkrátka trochu toho science-fiction, všechny oblasti v nichž se během hry pohybujeme vycházejí z aktuálních a reálných kulis Zakázané zóny. Mohu zde mluvit například o aktuální podobě samotné elektrárny, kterou ve hře již kryje nový kopulovitý sarkofág, či o městu Pripyat, Rudém lese, či dnes již přírodou téměř pohlcené vesnice Kopači. To vše na vás dýchá temnou a pochmurnou atmosférou, jenž ve vás vyvolává pocity sklíčenosti a možná i deprese. Přesně tak na vás ale okolí Černobylu jednoduše působit musí. Katastrofa, která se touto oblastí prohnala je nezměrná a když hledíte na všechny ty dnes již chátrající budovy, vyvolává to ve vás smutek, no a některé interiéry zděšení. Mluvím třeba o všudy přítomných panenkách, které zde zanechali děti, některé mají nasazené i plynové masky, přičemž zub času se na nich znatelně podepsal a abych byl upřímný vypadá to více než děsivě.

Abych zde mohl zmínit ony nadpřirozené, sci-fi, prvky, je třeba zabřednout, alespoň trochu do příběhu hry. Ten nechci nijak zásadně spoilerovat, ale z kraje řeknu, že se scénáristé z The Farm 51 skutečně předvedli. Příběh má spád, mystérium z něj přímo prýští a přitom jde o skvělé životní drama, v němž nechybí i nějaká ta láska. Důležité ale je, že příběh se může v mnoha směrech větvit, jelikož vývojáři si pro vyprávění připravily několik momentů, kde je třeba se rozhodnout a tato rozhodnutí následně ovlivní další průběh hry. Budou doslova rozhodovat o životě a smrti.

Děj sleduje hlavního hrdinu Igora Khymynyuka, bývalého pracovníka jaderné elektrárny Černobyl a fyzika, který se 30. let po výbuchu vrací na místo činu a to v rámci expedice, jenž chce získat speciální minerál zvaný chernobylite. Tento materiál vznikl v útrobách čtvrtého bloku reaktory jako následek radioaktivních reakcí. Sám Igor má ale ještě jednu záminku k návratu do Zakázané zóny a to touhu najít svou ztracenou snoubenku Tatyanu. Ta se během katastrofy ztratila a nyní se Igor po třech dekádách dozvídá informace o tom, že by mohla být stále naživu. Příběh jako takový má velmi pozvolný rozjed, ale nakonec vás svou kvalitou a napětím udrží v bdělosti po celou jeho dobu.

Příběh jako takový plyne vcelku lineárně, ale v jistých momentech se bude lišit, pokud se během hry rozhodnete jinak. Pro dokonalý průchod hrou je třeba dodržet jeden konkrétní scénář, který si můžete sice najít na internetu, jelikož PC verze hry vyšla podstatně dříve než-li právě recenzovaná Xboxová verze, ale doporučuji se mu vyhnout. Každý scénář má své kouzlo a hlavně rozhodnutí jsou velmi důležitým prvkem celé hry.

Řekl jsem, že příběh plyne vcelku lineárně, ale nečekejte koridorový zážitek. K dispozici máme několik druhů misí. Máme zde základní příběhové mise, jenž vás posunou nejen dále v příběhu, ale také vám umožní do své družiny naverbovat nové členy. Ty pak mohou místo vás vyrážet za lovem surovin v rámci vedlejších misí, nicméně před tímto úkolem je třeba je patřičně vybavit, aby měli vůbec šanci tyto mise splnit. Členové vaší družiny vás pak mohou naučit nějaké ty schopnosti pro přežití a zlepšit tak váš sklil snad ve všech možných ohledech, jenž hra nabízí. Nejdůležitějšími a pro příběh nejzásadnějšími misemi jsou Heisty. Na ty je třeba se skutečně velmi dobře připravit, i když hra vám nebrání se vydat na finálovou výpravu hned v úvodu, ale hned z kraje vám řeknu, že je to doslova mission impossible.

Příprava na heisty je skutečně klíčová a tím se dostáváme k survival prvkům, které jsou pro hru také klíčové. Tvoří značnou část hratelnosti. Pro přežití vaší postavy je třeba shánět jídlo. To můžete nalézt v zóně samotné, vydávat se na vedlejší mise za supply dropy, či vyslat společníky, nebo jej získat v rámci obchodu za jiné suroviny, ale třeba i munici, či filtry do plynové masky. Surovin je několik druhů a všechny budete potřebovat a to k tvorbě různého vybavení pro vaší základnu, ale i následnou tvorbu předmětů, zbrojí a zbraní, ale i jejich vylepšení. Vše zde má své místo a nic není zbytečné. Pro element survival prvků je však klíčová obtížnost, kdy čím vyšší, tím nižší je míra surovin ve světě a pochopitelně se vše spotřebovává rychleji, nepřátelé jsou nebezpečnější, atp. Příprava je pak důležitá prakticky na každou misi.

Speciální surovinou je pak černobylite. Tento minerál původně vznikající v útrobách reaktoru čtyři má skutečně jedinečné vlastnosti. Je schopen vytvářet trhliny v časoprostoru a tím se třeba můžete během okamžiku přesunout mezi místy v Zóně, ale je možné se třeba i vracet do minulosti, což ve vyprávění také sehrává jistou roli. Černobylite ale přivedl na svět i tzv. duchy. Ti reflektují padlé vědce, hasiče a vojáky, kteří zemřeli během Bitvy o Černobyl. Jak je někdy dění kolem katastrofy v 80. letech označováno. Tito duchové se mi postarali i pár skutečně skličujících momentů a společně s prostředím navozují velmi solidní hororovou atmosféru. Pocity sklíčenosti jsou vám navozovány prakticky všude, ale to na tom všem miluji.

Osobně se vám přiznám, že nemám rád survival hry. Nebaví mě ta honba za surovinami, na níž vlastně vše stojí. Paradoxně u hry Chernobylite mi to nijak invazivní nepřijde a vlastně jsem s tím za dobře, jelikož mi to jednoduše dává pro potřeby hry smysl. Tím nemyslím, že v jiných hrách to smysl nedává, ale jde o to, že tento počin je hnaný hlavně příběhem atmosférou, s níž pak i survival element souvisí. Věřím, že tímto směrem by se mohli vydávat i jiné podobné survivaly, jelikož jak před sebou nemám pohlcující příběh, podobné hry si mě nemají šanci získat. Tento titul je speciální tím, že se mi přímo trefil do tématiky.

Co tedy zatím máme za sebou? Víme, že Chernobylite je silně příběhovou hrou kladoucí důraz na drama a hororové prvky. Jde také o survival hru fungující na principu sběru různých surovin. Postavy také musí jíst, mít kde spát a je třeba jim udržovat zdravou psychiku, která je ovlivněna vším, co se kolem vás děje a tím, jak se rozhodujete, či jestli hodně zabíjíte. No a jak to tak bývá, se zabíjením se pojí také akce. Ano, tento titul je také střílečkou a i když zde nestřílíte na každém rohu je třeba říci, že akční pasáže na tom nejsou vůbec špatně. I když je pravda, že někdy to celé působí hrozně těžkopádně. Ale Igor není žádný voják, takže je logické, že není mistr přebíjení a že jeho ruce nejsou během míře v naprostém klidu. Přímí střet také nikdy není tím nejlepším řešením. Plížení je během akce velmi důležité a využívání okolního prostředí rovněž. Vývojáři implementovali také systém vyklánění, což vám umožňují krytí se za překážkami a následnou střelbu. Zbraně také solidně kopou a celkově působí autenticky, i navzdory tomu, že jich zde není mnoho. V zásadě tu máme AKčko, revolver a brokovnici. Není to moc, ale v zásadě to stačí. Jelikož je třeba nutné pracovat s velikostí inventáře a ten vám neumožňuje nosit u sebe deset zbraní a k tomu ještě nějaký ten armor. Za mě je toto v pořádku, byť bych ocenil přeci jen širší záběr zbraní, ale je to skutečně jen drobnost.

Vrátím se ještě k vašim společníkům a NPC postavám obecně. Ve hře jich je několik, ale k vám se mohou přidat pouze konkrétní osoby. Je ale třeba nutné počítat s tím, že čím více lidí bude ve vaší družině, tím více jídla potřebujete. Jelikož i tito lidé potřebují jíst, i když je tedy jen na vás, jaké příděly dostanou, jelikož vy jste šéf, ale pokud je necháte o hladu, je třeba počítat s náležitou reakcí. Někdy je holt lepší uzmout trochu jídla sobě, aby se zlepšil stav ostatních. Jiná NPC pak mohou být obchodníci, nebo pro příběh důležité postavy, které vám mohou pomoci, ale mohou vám také pěkně zaškodit, nikdy totiž nevíte, kdo je schopen se obrátit proti vám a hlavně kdy. Tento prvek hry mě skutečně velmi zaujal a asi jsem ho v žádné jiné, mnou hrané, hře ještě neviděl.

Akční pasáže by zde nemohly být přítomné, kdyby zde nebylo s kým bojovat. Budeme tak stát proti vládní milici, která střeží okolí Zóny, ale i proti výše zmíněným duchům, jichž je několik druhů. Nechybí pak ani nějaký ten boss, zejména, když budeme mluvit o heistech. Umělá inteligence lidských nepřátel je vcelku solidní a stealth zde rozhodně nefunguje tak, že když se stojíte za dvěma vojáky stojící od sebe v pár metrovém rozestupu, tak ten druhý neuslyší, že je ten první právě probodáván vaším nožem. V tomto směru vývojáři svou práci zvládli velmi dobře. Soupeři jsou také schopní se krýt za překážkami, či vás ve větším počtu budou chtít obklíčit. Bohužel i zde se to nevyhnulo opravdu hloupým situacím, kdy vojáci nereagovali na některé situace, ale z jistého nadhledu to vše funguje k mému překvapení velmi dobře.

Prostředí, to je něco, co mě skutečně dostalo. Možnost se virtuálně projít pod obřím ocelovým kolosem v podobě radaru Duga, či v ulicích města duchů Pripyati je něco neskutečného. Ostatně vývojáři v minulosti vytvořili VR záležitost Chernobyl, jenž je velmi ceněna a dozajista z ní tvůrci čerpali. Pochopitelně jsou tu i další místa jako Red Forrest, Kopachi, či samotná elektrárna. Všechna místa na vás dýchají svou specifickou atmosférou. Hru pohání Unreal Engine 4, který doslova čaruje před našima očima. Osobně jsem hrál na Xbox Series X, přičemž přede mnou byla postavena verze pro Xbox One X v jejích maximálních parametrech. Rozlišení se drží na maximální hranici a framerate nepadá z 30 snímků. Prostředí komplexně vypadá velmi detailně, ale někdy jsou při bližším pohledu vidět rozmazané textury a některé další nedostatky, které vychází z toho, že byla tato verze určena pro předchozí generaci.

Tvůrci ale skvěle nezvládli jen exteriéry, ale i celou řadu přístupných interiérů, které budou stát za vašimi sklíčenými pocity. Navíc mít možnost nahlédnout do nitra reaktoru 4, i když pro potřeby hry upraveným, je něco neskutečného. Celkově část, kdy se pohybujete v samotném Černobylu byla pro mě tím nejsilnějším zážitkem. Dojem na mě udělalo i nasvícení a stínování, jenž je u her podobného ražení velmi důležité a právě tyto faktory vytváří ony děsivé prvky. A musím říct, že když vám během průzkumu podzemního bunkru, v němž se pohybují duchové, najednou zhasne baterka, není to zrovna příjemné. Pokud se budete nacházet ve více kontaminovaných oblastech, tak baterka se vybíjí rychleji a stejně tak váš detektor a dozimetr v jednom, se budou také dobíjet pomaleji. Právě detektor bych nechtěl opomenout, jelikož právě s jeho pomocí budete hledat různé suroviny. Buď si je možné jej nastavit na konkrétní typ surovin, či jejich nechat v režimu ostatní a hledat komplexně vše, jen ne v takové míře.

---

ZÁVĚREM

Chernobylite není dokonalou hrou, nějaké ty mouchy má, ale nutno podotknout, že jde z mého pohledu o to nejlepší, co studio The Farm 51 doposud vyprodukovalo. Známka pod recenzí je zcela zasloužená, jelikož jsem dlouho neprožil tak intenzivní a dramatický příběh, který se navíc jistých momentech jeví skutečně autenticky, čemuž vlastně dopomáhá velmi autentické prostředí Černobylské zakázané zóny. Atmosféra je něco, co vás zde naprosto pohltí a pokud vás to k událostem kolem Černobylu táhne, budete skutečně v sedmém nebi. Hra velmi dobře dokáže dávkovat akční pasáže, hororové momenty a průzkum prostředí a velmi dobře funguje s prvky survivalu. Škoda jen drobných technických nedostatků a trošku těžkopádnějších přestřelek.

8/10

Datum vydání: 28. září 2021 – Potřebné místo na disku: 11,8GB
Distributor ČR: N/A