Uncharted: Legacy of Thieves Collection – Recenze
30 ledna, 2022Modří již moc dobře znají hlavního hrdinu Nathana Drakea, jeho příběh se začal psát již v roce 2007, kdy na tehdejší konzoly Playstation 3 dorazil první díl. Sympatický dobrodruh a zlodějíček, téměř se schopnostmi Spider-mana, zaujal snad každého. (Ne není to narážka na filmovou verzi, která se chystá do kin, kde v roli Nathana uvidíme Toma Hollanda, alias novodobého Spider-mana) Není se tedy čemu divit, že se dočkal hned několik pokračování. Později byly první tři díly remasterovány a vyšli na PS4. Nebylo tedy tak zarážející, když bylo oznámeno vydání Uncharted: Legacy of Thieves Collection. Tato kolekce obsahuje dva poslední tituly ze série, tedy konkrétně Uncharted 4: A Thief’s End a Uncharted: The Lost Legacy. Oba tituly už během svého původního vydání vypadaly fantasticky a velmi dobře se také hrály. Vyvstává tak otázka, co všechno vývojáři vyšperkovali, a jak zvládli oba tituly „přešít“ tak, aby na míru padly nové konzoly PlayStation 5.
Dva tituly, dva příběhy, dva hrdinové. Přestože série Uncharted byla vždy především o Nathanovi, v posledním díle s podtitulem The Lost Legacy se vžijeme do kůže Chloe Frazer. Ta se vydává do Indie s jediným cílem, jímž je získání legendárního Ganéšova klu. Chloe se od svého předchůdce Nathana moc neliší, teda alespoň co se dovedností týče. Tím pádem nebylo třeba se bát, že byste byli o něco ochuzeni. I tento díl vám nabídne přesně to, co byste očekávali od nového dílu ze série Uncharted. Pokud jde o regulérní čtvrtý díl, tak zde se chopíme našeho oblíbence Nathana, jehož čeká to největší dobrodružství jeho života, i když to ještě neví. Nathan se snaží žít poklidným životem, již zanevřel na hledání všelijakých pokladů, zkrátka se snaží trávit maximum času se svou snoubenkou. Tedy alespoň do té doby, než se u prahu jeho dveří objeví někdo nečekaný. Jeho bratr kterého dosud měl za mrtvého. S jeho příchodem se totiž všechno změní.
Remastry sebou přinášejí především vylepšenou vizuální stránky hry a na hrách je to opravdu znát. Tvůrci nám dali možnost volby, v jakém grafickém kabátku si hru budeme chtít užít. K dispozici jsou totiž hned tři různé režimy zobrazení. Každý z nich přináší své plusy a mínusy. Fidelity Mode, Performance Mode a Performance+ Mode, tak se jednotlivé režimy nazívají. Fidelity nabízí nativní 4K rozlišení, bohužel běží na 30FPS, je tedy logické, že v tomto režimu je kvalita upřednostněná před výkonem. Jenže ta krása, částečky prachu poletující ve vzduchu, detaily všech předmětů, na první pohled je vidět, že si vývojáři dali opravdu záležet na každém detailu. Není tedy od věci se občas zastavit,rozhlédnout se kolem, a užít si tu nádheru a scenérie, jenž nám obě hry nabízí a že je na co koukat. Hned je vám jasně, že vývojáři svou práci odvedli na výbornou.
Pokaždé když vidím něco tak krásného, tak se zamyslím nad tím, jak moc šli hry kupředu a nemohu se přestat divit. Režim Performance ja taková zlatá střední cesta, kdy je vybalancována kvalita s výkonem. Je tedy jasné že grafika klesne, ovšem výkon stoupne alespoň na 60FPS a to už je znát. Na konec tu máme Performance+, ten rozlišení obrazu sníží na 1080p, ovšem frekvence snímků za sekundu vzroste až na 120. Pokud je tedy pro vás plynulost obrazu na prvním místě, tak tohle je jasná volba. Já osobně jsem se zaměřil na režim Fidelity, chtěl jsem si užívat tu krásu kolem.
Haptická odezva a adaptabilní triggery, dvě zásadní novinky, které přinesla nová generace PlayStationu. Jelikož oba dnes recenzované tituly byly vyvíjeny pro konzoli PlayStation 4, nemůžeme čekat zázraky jako například u hry Ratchet & Clant: Rift Apart, či Returnalu. Jelikož právě Ratchet dokázal předvést, jak má vypadat správné využití těchto dvou funkci. I přes tento „hendikep“ si s tím vývojáři poradili velice dobře. Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než jsem to dokázal ocenit. Na první dojem na mě hra působila tak, jako by tam žádná haptická odezva nebyla. Ovšem když jsem se na ní zaměřil a začal vnímat každou vibraci, tak mi to došlo, jak jsem se mýlil. Celá haptická odezva tam vlastně celou dobu je, akorát není natolik intenzivní jak bych čekal, či si přál. Ovšem o adaptabilních triggrech víte hned, je jedno jestli kormidlujete loď, řídíte auto nebo střílíte. Vždy onu zpětnou vazbu.
Série Uncharted byla už od svého prvního dílu jakousi odpovědí na sérii Tomb Raider a je to cítit z každé vydané hry. Když opomenu fakt, že obě hry sledují příběh lovce pokladů, tak je to hlavně hratelnost, jenž je prakticky identická. Stejně jako v sérii Tomb Raider, ani v těchto remasterech, či potažmo zbylých třech dílech série, nechybí ono typické šplhání po různých zdech, římsách, ale i třeba sochách sloupech, či stromech. Ať už Nathan nebo Chloe, oba jsou to napůl opice s naprosto šílenou výdrží. Je třeba si přiznat, že systém lezení je v obou hrách skvěle zvládnutý a řekl bych, že jde o stránce animací o naprostý strop. Ačkoliv novodobá trilogie Tomb Raider nevypadá vůbec špatně, tak je třeba si přiznat, že právě animace, detaily a různé efekty jsou prostě značně napřed. Jinak obou sériím všechna čest. Aby to celé správně fungovalo, tak bylo třeba správně navrhnout ovládání, tak aby bylo maximálně intuitivní a to vývojáři opět zvládli na jedničku. Ocenil bych však, kdyby místa vhodná pro lezení nebyla až tak okatá, i když je pravdou, že občas se mi stalo, že jsem cestu dál hned na první dobrou nezpozoroval.
Druhou hlavní složkou hratelnosti je nepopiratelně akce. Poklady které budete hledat, lákají nejen vás, ale pochopitelně i nějaké ty padouchy. Z toho důvodu budete brát zbraň do ruky častěji, než by se dalo očekávat. Nepřátele budete moci likvidovat v klasických přestřelkách s arzenálem nejrůznějších zbraní. Nebo se můžete schovat, počkat až utichne palba, a pak jednoho nepřítele po druhém potichoučku eliminovat a proklestit si tak cestu kupředu zcela nezpozorován. Pochopitelně stealth postup není vždy možné využít. Občas vám totiž nepřítel udělá přepadovku. Celá akce, ať už to budou přestřelky nebo bitky, je velice podobný tomu, co nabízí i druhá série studia Naughty Dog, The Last of Us. Tedy spíše The Last of Us kopíruje Uncharted, ale není to ke škodě, když to funguje.
Mnohé hráče potěší fakt, že můžete převést uložené pozice z vaší staré PS4, a následně začít tam, kde jste skončili. Pokud jste tedy hru před lety, měsíci, týdny, či dny zahráli a nedohráli, nyní můžete začít tam kde jste skončili, ale ovšem v mnohem lepší grafice a s podporou haptické odezvy a adaptabilních triggerů. Je ovšem třeba počítat s jednou důležitou věcí. V této kolekci si nezahrajete multiplayer, jelikož se tvůrci rozhodli, že jej do remasteru nevloží. Ten to drobný detail nemění nic na faktu, že oba díly jsou skvělými hrami se naprosto skvěle napsanými příběhy. Vyzdvihnout musím také soundtrack, jenž je v obou dílech skvělý.. Skladba Nate’s Theme, která ve hře zní je za mě jedním nejlepších herních soudtracků za poslední léta. Osobně jí na Spotify poslouchám velice často.
Přemýšlím nad tím, co bych vlastně hře vyčetl, a nenapadá mě nic. Během hraní jsem nenarazil na žádnou chybu či glitch. Vše běželo tak jak má, a přiznám že rychlost načítání samotné hry mě velice mile překvapila. Byla to vážně rychlost. Ale jde prakticky o něco, co musí být v případě SSD uvnitř konzole PS5, povinností. Má tedy tato kompilace nějakou vadu? V zásadě nikoliv, ale nelze opomenout fakt, že hry tam nejsou celé, chybí onen multiplayer, a čekal jsem větší zapojení funkcí ovladače DualSense a proto je hodnocení pod recenzí právě o ten jeden bodík nižší, než mohlo být.
ZÁVĚREM
Sony vzalo dva velice povedené tituly a přeneslo na konzoli Playstation 5 v naprosto skvělé formě. Oba díly v kompilaci Uncharted: Legacy of Thieves Collection nám dokazují, že příběhové hry mají mezi námi stále své místo a vlastně si jen přeji, aby podobných her bylo více. Ostatně vše nemusí stát jen na multiplayeru a otevřeném světě, jak to v posledních letech bývá trendem.
9/10
Datum vydání: 28. ledna 2022 – Potřebné místo na disku: 90GB
Distributor ČR: Playstation Česká Republika
