Dynasty Warriors 9 Empires – Recenze

Už v minulém roce jsem se v recenzi na hru Samurai Warriors 5 rozplýval nad tím, jak je série Warriors mému srdci blízká, zvláště to platí pro sérii Dynasty Warriors, konkrétně pak druhý díl, jenž jsem na konzoli Playstation 2, tak říkajíc mastil ve velkém. Když se tedy naskytla možnost nahlédnout pod pokličku včera vydaného dílu Dynasty Warriors 9 Empires, neváhal jsem ani chviličku a to navzdory tomu, že jsem věděl, že předchozí počin bez přívlastku Empires dopadl katastrofálně. Tak nějak jsem věřil, že nová konzolová generace přinese změnu a ostatně zmíněné Samurai Warriors 5 bylo ve svém žánru skutečně skvělé. No, právě recenzovaný kousek je sice lepší než jeho starší sourozenec, ale stále to drhne a dost značně. 

V novém díle poměrně dlouholeté série máme k dispozici pouze jediný herní režim a tím je Conquest Mode, tedy jediný herní mód. Ještě si tradičně můžeme vytvořit vlastního generála a přizpůsobit si jej k obrazu svému. Tohoto generála pak můžeme využít právě o onom herním režimu a pěkně si jej vylevlovat do patřičných výšin a následně povýšit z běžného oficíra na třeba i vyššího hodnostáře. V Čínské historii, stejně jako v jiných, se hlavy zemí, království, či císařství, rovněž účastnili bitev, takže i tato pozice je z hlediska hry hratelná, ale představuje jistou změnu, ale k tomu se dostanu a přejdu tedy rovnou k tomu jedinému hratelnému režimu, tedy Conquestu.

Režim je složen z devíti příběhových scénářů, kdy každý je zasazen do jiné epochy čínských dějin. Ačkoliv se na pozadí skrývá jiný příběh, tak jako hráč jsem žádné zásadní rozdíly nepostřehl. Průběh všech kampaní je naprosto stejný a nijak nevybočuje. Písnička je to vždy stejná. Vyberete si postavu, za níž chcete hrát a pustíte se do hry. Každá postava zastupuje nějaké království, či územní celek ovládaný nějakým vladařem. V některých kampaních pak do hry vstupuje císař. Jak za císaře, krála, či vladaře je možné hrát, v tomto případě se pravidla hry mírně odlišují, ale v základu jsou stejná. 

Pilířem každé kampaně je politická část a bitevní část. Vše začíná Válečným tribunálem, kdy vládnoucí postava určí, jestli bude chtít dobýt nějaké území, či nikoliv. Do toho budete vstupovat vy jako generál, či oficír, a můžete vladaři navrhnout alternativu, tedy třeba, že napadnete jiné území. Pochopitelně, pokud hrajete za panovníka, karty držíte v rukou vy. To je asi celá změna. Musím říci, že politická část mi chvíli dávala zabrat. Nějaký ten čas trvalo, než jsem pochopil jak vše funguje a jak svou říši řídit. Myslím, že politickou část vývojáři zmákli velmi dobře a její mechaniky dávají smysl. 

V rámci politické části můžeme obchodovat, rozvíjet zemědělství, či infrastrukturu, ale třeba také trénovat vojáky. Obchod sebou přináší peníze, ale třeba i suroviny, které jsou třeba pro fungování armády. Můžeme vést také diplomacii a tedy i navazovat vztahy s okolními územními celky. Do toho všehu pak vstupuje fakt, že i ostatní země mají své plány a chtějí nějaké to území pro sebe. Občas tak budeme nejen dobývat, ale také bránit svá území. No a to je celá premisa hry. Z počátku mi to přišlo zajímavé, ale rychle se to ohrálo, jelikož to bylo silně repetetivní. Během několika tahů zjistíte, jak to máte hrát, aby vše fungovalo a vy jste byly tou nejsilnější říší, byť nějaká ta porážka přijít vždy může.

Stejně je na tom i samotná bitevní část. Vše se odehrává na stále stejných mapách, kterých je kolem pět a dvaceti. Nic víc, nic méně. Ačkoliv jsou prostředí svým vzhledem poměrně variabilní, tak se stejně po čase omrzí, jelikož je vše založené na tom, že buď dobýváte, nebo bráníte. Není zde žádné konkrétní sledování příběhu jako tomu bylo v Samurai Warriors 5. Zde nové Dynasty Warriors 9 Empires značně pokulhává a je to škoda. Jedinou světlou stránkou opakovaných návštěv daných map jsou snad jen úkoly a situace, které se mohou na dané mapě odehrát. 

Do hry vstupuje totiž prvek tajného plánu, který značně ovlivňuje hru. Můžete mít třeba v záloze druhou armádu, které se příblíží z jiného směru, či můžete do bitvy nastoupit se svým spojencem. Jsou tu ale i další varianty jako třeba využití “čarodějů”, kteří na nepřátele sešlou ohnivou bouři. Pokud se zaměříte na čínskou historii, pak zjistíte, že strategických tahů v ní obsažených je skutečně mnoho a tvůrci se je do hry snažili promítnout. Jde vlastně o fajn prvek, který vše značně ozvláštňoval. Tajné plány je ale třeba získat buď od zajatých generálů, či od získaných spojenců. Samozřejmostí rozhodně nejsou, což je správná cesta.

Nejlepší částí je tak samotná hratelnost, která je sérii Warriors vlastní. Opět stojíte většinu času proti prostým vojáků, které jsou spíše komparzisty na bojišti a likvidujete je po stovkách. Pak jsou tu ale ony oficíři, generálové a panovníci, jenž už představují nějakou tu výzvu, či dokonce obrovskou výzvu. Vše tedy není jen o útocích, ale také o správném úskoku, či využívání speciálních schopností, jenž jsou vázány na danou zbraň a jsou k dispozici celkem čtyři. To samé platí o rozkazových kartách, které opět mohou poskytnout nějakou tu výhodu, či obnovit zdraví. Jinak si vystačíte se dvěma tlačítky a jejich kombinací. Warriors žánr je ve svém jádru stále hack-n-slash záležitostí.

Během hraní je třeba se určitě soustředit i na svou postavu a její vylepšování. Levelovat můžete plněním cílů, ale také vyhranými bitvami, či jednoduše tréninkem. Za každou dosaženou úroveň se vám pak doplňují atributy. Každá postava se pak zaměřuje na jiný typ zbraní, přičemž během hry občas narazíte na nějaký ten lepší kousek, jímž se pak můžete vybavit. Podobně je to i s luky, koni, či orby, do nichž pak můžete vkládat nějaké ty posilující krytaly. Pokud jde o tituly, je na vás, který budete používat. Zda si budete chtít nechat říkat, generále, stratégu, veliteli, či třeba hrdino. Nejvyšší titul je pak jakási forma Boha, což je ale vždy nejvyšší král, či císař.

No a to je ze hry skutečně vše je zde pak sice galerie, ale to není nic, nad čím bych se nějak dlouze pozastavoval. Je to tak. Titulu chybí multiplayer, ale třeba i pořádný příběhový režim, který by nás zavedl také na jiná bojiště, než je obléhání hradů, měst, či pevností. V tomto směru je hra velmi omezená a velmi mě to mrzí, navzdory tomu, že kouzlo nostalgie opět zafungovalo a i navzdory všem neduhům jsem si hru dokázal také užít, byť to nebylo lehké se do této fáze vlastního bytí dostat v tomto případě.

Absolutně nejhorší na celé hře je ale její technická stránka. Studio Omega Force v tomto případě šláplo vedle. Některé textury působí jak z dob oné PS2 éry, objekty v pozadí s radostí doskakují. Nedá se tedy říci, že by hra byla nějakým vizuálním vrcholem ba naopak. K dispozici jsou sice dva režimy zobrazení, ale jedinou adekvátní volbou je režim výkonu, režim kvality spíše kvalitu svou optimalizací zhoršuje. Velké špatné, tak bych technickou stránku Dynasty Warriors 9 Empires nazval. V éře aktuálních konzolí bych čekal více. Je ale velmi podivné, že Samurai Warriors 5 takový problém úplně neměl, možná tomu pomohl cell-shadový feeling, kdo ví, ale kdo ví, kde je vlastně jádro pudla. No a to, že jsou zde nesmírně dlouhé nahrávací časy, o tom snad není třeba ani hovořit. Tohle se jednoduše nepovedlo, bohužel. Stále tak nějak čekám na onu next-gen variantu. Ve finále je tak v rámci žánru lepší směřovat zrak k Switch exkluzivitám jako Hyrule Warriors, či Fire Emblem Warriors.

---

ZÁVĚREM

Dynasty Warrior 9 Empires nedokázalo napravit reputaci svého předchůdce. Hra trpí na otřesnou technickou stránku a fakt, že obsahuje jediný herní režim, který je navíc značně repetitivní. Naštěstí klasická hratelnost je stále stejně návyková a fanoušci série ve hře nějaké ty hodiny utopit zvládnou. Dát ale za tento titul plnou cenu prostě nemohu, rozhodně bych čekal na výraznou slevu.

5/10

Datum vydání: 15. února 2022 – Potřebné místo na disku: 8GB
Distributor ČR: N/A