Diablo IV – Recenze

Hry hraji již dlouho, skutečně dlouho. Myslím, že jsem jich za život zkusil několik tisícovek a těch skutečně pro mě zásadních, ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu, bude jen hrstka. Určitě tam bude patřit Turok, s na tu dobu neuvěřitelnou grafikou, The Lost Vikings, které jsem hrál s mou mladší sestrou, NHL 93, které se s mými spolužáky stalo naší každodenní zábavou a nevadilo mi ani, že jsem ho musel hrát na myši a klávesnici (opravdu si nedělám legraci). Své pevné místo v seznamu důležitých her ale má i Diablo II, u kterého jsem proseděl stovky hodin a zabíjel démony a zplozence pekla po tisícovkách. Zkrátka, tohle období, které je vzdáleno již více než 20 let, bylo pro mě obdobím, kde se formoval můj budoucí vztah ke hrám. No a pokud čtete tuto mojí recenzi na Diablo IV, je vám asi jasné, že to období se na mě podepsalo v dobrém slova smyslu a mou lásku ke hrám nikterak nezničilo.

Vývojářům z Blizzard Entertainment vše strašně dlouho trvá. Jejich tempo je skutečně vražedné, protože čekání na další, tentokrát již čtvrté pokračování jejich slavné značky Diablo trvalo 11 let. Zdá se to jako sakra dlouhá doba co? Diablo III ale bylo přijato poměrně rozporuplně. Jistě, hra jako taková byla výborná, měla tu správnou hratelnost, ale zároveň i plno nedostatků a vyloženě špatných designérských rozhodnutí, která hře hned po jejím vydání dost podrážela nohy. Hráčům se vůbec nelíbil svět plný barev, doslova proklínali aukce spojené s nákupem předmětů a dávali to dost hlasitě najevo. Hra tak byla během několika let doslova od základů předělána a i to jí nakonec pomohlo, aby si pozornost hráčů udržela po celou dekádu. Bylo tedy jasné, že Blizzard se tentokrát bude sakra snažit, aby se podobným problémům hned po vydání vyhnul. No a co myslíte, povedlo se to?

Diablo už dlouho staví na obrovském a propracovaném lore. Kromě her tu máme i plno knih a historii světa tak složitou, že by se za ní ani Bible nemusela stydět. Na druhou stranu, hrát Diablo jen kvůli příběhu není asi to hlavní, co by vás mělo zajímat. Je ale potřeba vývojáře pochválit, že u Diabla IV nenechali nic náhodě a připravili skutečně dobrý a poutavý příběh, který nemá jasně definovanou dobrou a zlou stranu, je plný zvratů a potkáte i staré známe, u kterých lidem jako já, kteří v Diablu III nechali tolik let, určitě vyčaruje úsměv na rtech.

Začít popisovat příběh Diabla IV bez alespoň v obrysech nastíněných základech celého světa ve kterém se odehrává je jako nošení vody do pekla. Válka a neustálý boj o moc provází svět již od nepaměti. Světlo a Temnota, Andělé a Démoni, pojmenujte si obě znepřátelené strany jak chcete. Obě mocnosti svádí boj a obrovský artefakt se zdánlivě nekonečnou mocí, o Worldstone. Kdo ho má v držení, ten může tvořit světy a jen ten je opravdový vládce nad světem. Tento konflikt, který trvá již po milénia, se nazývá jednoduše Velký konflikt. Armády andělů se snaží přinést do světa řád, zatímco démoni, pod vedením tří bratří – Mephista, Baala a Diabla, se snaží svět rozervat a uvrhnout do věčného chaosu. Jenže, ne všichni jsou touto věčnou válkou nadšeni. 

Lilith, dcera Mephista, je již neustálým bojem unavena a do mysli se jí pomalu začínají vkrádat podivné myšlenky. V jedné bitvě zajme anděla Inariuse, kterého uvězní a během mnoha rozmluv s ním zjistí, že oba mají mnoho společného. Tato nesourodá dvojice v sobě nakonec najde zalíbení a postaví se světu na odpor. Podaří se jim rozbít Worldstone a s pomocí jeho úlomku stvoří Sanctuary a dají vzniknout samotnému lidstvu. Sanctuary je před okolním světem dokonale ukryto a o jeho existenci nemají ani Andělé, ani Démoni tušení. Lilith a Inariusovi se později narodí syn Rathma. Je považován za prvního z Nephalem, bytost s obrovskou mocí, která by časem překonala i sílu svých rodičů. Inarius má ze svého syna strach, obává se, že by mohl přinést zkázu celému Sanctuary a rozhodne se jeho a další z Nephalem odstranit. Jenže, je tu Lilith. Ta, hnána mateřskou láskou zešílí a v Sanctuary se tak rozpoutá další obrovský konflikt. Inarius nakonec Lilith zajme a vypudí do Nicoty, jelikož ji stále miloval a nebyl schopen ji zabít. 

Válka v Sanctuary tak na chvíli zdánlivě končí. A v tuto chvíli do příběhu vstupujeme my, jakožto hráči. Začátek našeho putování není veselý, na pokraji smrti se nás ujme pár vesničanů, ale jejich otevřená náruč skrývá ve stínech podlý nůž. Jsou totiž přívrženci pradávného kultu, který se snaží vrátit Lilith zpět do Sanctuary. Naši smrt odvrátí Lorath, starý Horadrim, který bude po zbytek hry naším mentorem a průvodcem. Zbytek již necháme zahalený rouškou tajemství, protože prozradit vše není v mém úmyslu. Osobně jsem si ale příběh užil, je temný, je dojemný, je dobře dávkovaný a na konci je jeden z doposud nejlepších CGI filmečků, které kdy Blizzard stvořil.

Příběh je celkově rozdělen na pět aktů a pokud jste vyzkoušeli některý z beta testů, tak jste měli možnost ochutnat rovnou celý první akt. Tím pádem víte, že hned na začátku si vytvoříte postavu, kde si můžete vybrat z pěti různých povolání, podle stylu boje, který budete preferovat. Hra nabízí i docela pěkný editor postav, kde si kromě pohlaví můžete vybrat i několik druhů účesů, obličejů, zkrátka máte možnost si svou postavu přizpůsobit podle osobních preferencí. Není to zas tak zbytečná věc, jak by se na první pohled mohlo zdát, jelikož během vašeho putování hrou budete koukat na celou řadu filmových sekvencí, které se ale odehrávají přímo v enginu hry, nejsou předrenderovány a vaše postava tak bude i v těchto filmečcích vypadat přesně tak jako ve hře.

Jak jsem již napsal, na výběr máte aktuálně pět různých povolání a další určitě do hry přidají. Já si jako první, stejně jako ve všech předchozích dílech, zvolil kouzelnici. Ta ovládá všechny druhy magie, může se specializovat na tvoření záblesků energie, které pak může sbírat a ničit s nimi vše okolo. Dále je na výběr barbar, klasika žánru, který oplývá drtivou silou, umí propadnout berserkeru a točit se jako o život. Rogue je zase doma tam, kde je stín. Útočí ze zálohy, umí klást pasti, nebo střílet z luku a na bojišti se pohybuje jako blesk. Jeho opakem je pak druid, pomalý, rozvážný, ale se schopností brát na sebe podobu medvěda nebo vlkodlaka a útočit pomocí samotné přírody. Posledním do party je necromancer, pán děsu a smrti, který sám o sobě není příliš silný, ale jakmile povolá na pomoc armádu kostlivců, je skoro neporazitelný. Myslím že neexistuje horší nebo lepší povolání, každý si určitě vybere. Je pravda, že za některé postavy je začátek přece jen trochu jednodušší než za jiné, ale jakmile se hrou prokoušete dál, tak se tyto rozdíly setřou. A i kdyby přece jen nějaká z postav byla něčím zvýhodněná, je jasné, že přijde od vývojářů balanc, jelikož Diablo IV je hrou na několik let a postupem času se bude hodně měnit.

Pokud jste hráli minulý díl tak víte, že hra byla rozdělena na několik kapitol, které se odehrávaly v konkrétním a vizuálně naprosto odlišném prostředí. U aktuálního dílu je to ale jinak. Celý svět je jedna obrovská mapa, kde může zcela volně cestovat tak, kam je vám libo. Měl jsem z toho popravdě trochu strach, ale nakonec musím uznat, že to bylo dobré rozhodnutí. Svět tak dává logiku, máte pocit že jste jeho součastí a zároveň se nestává, že by se prostředí měnilo hned za každým rohem. Je plné měst a vesnic, jeskyní a dungeonů k prozkoumání, je zde přes sto vedlejších úkolů, svět je doslova naplněn vším možným, co se dá objevovat. A rozhodně se to vyplatí. 

Ve hře existuje tzv. Renown systém, který vás odměňuje za vše, co splníte. Odměnou jsou za to kromě peněz i skill pointy a zvyšující se počet léčivých lektvarů. Tyto odměny jsou pak sdílené mezi všemi vašimi postavami, čili jakmile si založíte nějakou novou, dostanete hned na začátku pěkný boost. Na rozmanitost prostředí si také nemůžu stěžovat, začínat budete ve sněhem pokrytých horských průsmycích, procházet se bude i po loukách, bažinách, ke slovu přijde i poušť a hluboké pralesy. Dále je zde více než sto unikátních dungeonů a plno různých sklepení a jeskyní. U těch mám bohužel menší problém, jelikož se neustále opakují a to trochu kazí dojem z unikátnosti. 

K cestování po tak obrovském světě slouží teleporty, které ale nejdříve musíte najít. A zhruba v polovině hry pak dostanete i koně, který cestování ještě trochu urychlí. Dobrou zprávou je, že kůň pak bude pro ostatní postavy přístupný již od začátku. Diablo IV je zároveň online hrou, takže během hraní budete potkávat i jiné hráče, ke kterým se můžete na chvíli jen tak připojit a něco spolu zabít. I to dává světu určitou míru uvěřitelnosti.

Svět Sanctuary je doslova překypující životem. Ne sice tím, jakým by si asi každý rozumný člověk myslel, ale doslova na každém rohu číhá tlupa stvoření, která se vás budou snažit zabít. Jejich skladba je skutečně pestrá, potkáte vlky, netopýry a jinou zvěř, kostlivce, zombie, desítky druhů démonů, zmutovaného hmyzu a kreatur, které ani nedokážu pojmenovat. Každý druh nepřátel navíc může mít několik podskupin a potkáte i hodně silné jedince, kteří mají třeba magický štít. Vrcholem kampaně jsou pak samozřejmě souboje s bossy. Ti jsou v Diablu IV výborně navrženi a je radost se s nimi utkat. Každý má unikátní styl boje a často i několik fází. Kolikrát je dokonce souboj s ním rozmístěn do několika míst a to mu dává skvělou dynamiku. Dobrá zpráva je, že během souboje s bossy je vždy několik momentů, kdy z něj vypadnou léčivé lektvary. U bossů jinak platí stejné pravidlo jako ve zbytku hry. Pokud nebudete připraveni, sundá vás klidně na jednu ránu. Jediná výtka asi bude směřovat k bossům v dungeonech, ti jsou nevýrazní a opakují se. Ale to je asi při počtu dungeonů pochopitelné.

Důležitým aspektem Diabla je již od pradávna nutnost pochopit svou postavu a vědět, jakým stylem za ní chci hrát. K tomu hra obsahuje poměrně robustní strom dovedností. Každá postava ho má trochu odlišný a každá pak na 15. levelu získá ještě jednu unikátní schopnost. Jak budete hrou procházet a postupně získávat zkušenosti, budete je moci investovat do různých skillů a pasivních schopností. Vyladit takový build je ale skutečně dost náročné a je potřeba o všem přemýšlet, hledat různé synergie, chápat proč konkrétní skill dokáže posílit nějaký jiný a k tomu všemu ještě hledat vhodné vybavení. Hra již nějakou chvíli venku, takže na internetu již najdete dokonale připravené buildy i s návodem jak je hrát, ale doporučuji všem se alespoň pokusit hrát na začátku podle svého. Je to sice pracné, ale stojí to za to. Nemusíte se ani bát, že byste si build nějak dramaticky pokazili, kdykoliv je možnost ho celý resetovat, stojí to jen pár zlaťáků a ty se válejí doslova všude. 

Moje hlavní postava je kouzelnice. Celou hru jsem jít profiloval hlavně na co největší plošné poškození, ale zároveň jsem potřeboval mít možnost hrát s ní pěkně z dálky a nevrhat se po hlavě do houfu nepřátel. Nakonec se ukázalo, že pro můj styl hraní se skvěle hodí kombinace blesků a mrazu, kdy jsem nepřátele jednoduše zmrazil na místě a pak mezi ně hodil výboj elektřiny, který je zlikvidoval. Aby to vše ale fungovalo, měl jsem ještě speciální pasivní schopnost, která zapálila každého, koho má kouzla zasáhla. Výsledek stál za to a byla radost se dívat, jak vše kolem mě upí v bolestech. Jakmile se hrou dostane ještě dál, získáte možnost si build ještě vyladit pomocí Paragon desek. Výsledkem je skutečně robustní systém. Jen u něj to ale nekončí.

Dalším dílkem do skládačky je pak loot. Můžete mít build vyladěný dokonale, ale jakmile k němu nemáte patřičné vybavení, bude vám k ničemu. Diablo na lootu stojí a padá a padat ho bude skutečně obrovské množství. Je jako obvykle rozdělen do kategorií podle jeho vzácnosti, od obyčejných, přes magické, Rare atd. Čím vyšší obtížnost, tíl lepší věci vám mohou padnout. Ale k tomu se ještě dostaneme. Vybavení se dále dělí na zbraně, šperky a brnění. Je nutné pečlivě sledovat, jaké parametry daný kousek má a jestli se vám hodí. Pokud ne, je možné ho buď prodat, nebo nechat u kováře rozebrat na materiál, který pak slouží pro upgrade. Ovšem pozor, jsou tu i Legendární předměty, které mají na sobě ještě tzv. Aspect. To je vlastně vzácná pasivní vlastnost, která umí obrovským způsobem změnit chování některého skillu. Pokud legendární předmět rozeberete u kováře, tento Aspect je zničen. Dá se ale rozebrat jinde a naopak si tento Aspect můžete uschovat a později ho použít na jiný předmět. 

Jsou tu samozřejmě předměty se sloty a do nich lze vkládat drahokamy, které ještě předmět vylepší. S lootem mám ale pár drobných problémů. Předně, loot padá náhodně. Na tom by nebylo nic špatného, ale i náhodnost by mohla mít nějaký řád, jakkoliv to zní zvláštně. Přišlo mi, že kombinace jednotlivých vlastností předmětů spolu kolikrát vůbec neladili. Pokud najdu předmět, který vylepšuje skilly pro kouzelnici, ale zároveň jí přidává sílu, což je atribut pro ní absolutně k ničemu, je něco špatně. Zároveň bych asi ocenil, kdyby hlavně v endgame padali předměty více blízko mého levelu, jelikož hrát několik hodin a nezískat ani jeden dobrý předmět je frustrující. Ale to není nic, co by nemohl vyřešit nějaký budoucí balanc hry.

Diablo IV je poměrně dlouhá hra. Mě osobně první dohrání zabralo asi 40 hodin, ale je pravdou, že jsem minimálně prvních 20 hodin plnil i veškerý nepovinný obsah. S dokončením kampaně ale nic nekončí, ba právě naopak. Pokud si vzpomínáte na minulý díl tak jistě víte, že hra měla již od prvního spuštění na výběr několik úrovní obtížnosti. Diablo IV na to jde ale trochu jinak. Na začátku máte na výběr jen dvě z nich, Tier I a II. Liší se mezi s sebou jen tím, že nepřátelé mají víc životů a vy za jejich zabití víc zkušeností a peněz. Jakmile ale hru dokončíte, bude před vámi ležet první těžká zkouška v podobě tzv. Capstone Dungeonu. Ten musíte dohrát na obtížnost Tier II. Po jeho dokončení získáte možnost zvolit obtížnost Tier III (později i Tier IV) a v tu chvíli pro vás začne ta pravá zábava v podobě endgame obsahu.

Diablo IV nabízí skutečně již od začátku robustní endgame, kde se snad ani nedá nudit. Jak jsme si již řekli, endgame začína na obtížnosti Tier III, kterou je nutné si odemknout skrz Capstone Dungeon. Tier III ale není to jediné, co si takto odemknete. Endgame toho nabízí daleko víc. První z možností je plnit úkoly pro Tree of Whispers, což jsou de facto bounties z minulého dílu. Na mapě uvidíte několik oblastí, kde je možné plnit úkoly a za jejich splnění si pak vyzvednout odměnu v podobě tří truhel, vybrat si ale můžete jen jednu. Jednou za hodinu se pak na mapě objeví tzv. Helltide. Z nebe začne pršet krev a monstra vám jsou ještě více po krku, to vše je doplněné o bombardování meteory. Vaším úkolem je v těchto lokacích zabíjet vše co přijde pod ruku. Z mrtvol může vypadnout extrémně vzácný materiál pro upgrade a pak krystaly, které můžete vyměnit za loot v několika truhlách, které se v lokaci nachází. Pokud máte krystalů skutečně hodně a najdete i speciální variantu truhly, můžete být odměněni ještě více. 

Pak je zde i PvP zóna. I v ní získáváte z monster měnu, kterou ale následně musíte extrahovat na konkrétním místě. Že tam na vás budou čekat ostatní hráči asi nemusím zmiňovat. Za extrahovanou měnu si pak můžete nakupovat různé kosmetické doplňky. Čas od času se na mapě může objevit jeden ze tří world bossů. To je sakra tuhý protivník a je možné se do něj pustit až ve dvanácti hráčích. Tady je trochu škoda, že hra neobsahuje žádný matchmaking a je tak trochu loterie, kdo se k vaší partě připojí. Porazit takové world bosse je ale obrovská satisfakce, boje trvají klidně i několik minut. 

Vrcholem endgame v Diablu IV jsou pak Nightmare dungeony, jedná se o obdobu Riftů z minulého dílu. K tomu, aby jste se mohli do Nightmare verze klasického dungeonu dostat musíte mít konkrétní předmět, říká se mu Sigil. Ten z konkrétního dungeonu udělá těžší variantu, kdy vždy náhodně aplikuje jeden bonusový buff (například efektivnější léčení), ale na druhou stranu zase aplikuje tři buffy, které vám naopak dungeon ztíží. Vtip je v tom, ze ony Sigily mohou mít desítky stupňů a čím vyšší číslo, tím těžší dungeon bude. Nightmare dungeony jsou také jediné místo ve hře, kde můžete upgradovat Glyphy. To jsou speciální runy, které bude vkládat do Paragon desek a ještě tak nad rámec klasického skill tree vylepšovat svou postavu. Jak vidíte, endgame v Diablu IV je skutečně obrovský a jsem si jistý, že se do budoucna bude ještě rozšiřovat.

Po technické stránce není hře moc co vytknout. Vypadá nádherně, barvy jsou tak akorát temné, hra nepadá a ani netrpí na propad snímků. Já hru testoval na Xbox Series X a po celou dobu hra běží v nativních 4K při 60 snímcích za vteřinu. Hra obsahuje i crossplay a cross progres. To první znamená, že spolu mohou hrát hráči na všech platformách, to druhé pak, že pokud hru rozjedete třeba na Playstation 5, můžete si jí pak klidně pořídit i na PC a pokračovat v ní dál. Úžasný je i hudební doprovod a znalci série určitě poznají i onu dnes již kultovní melodii. A to nejdůležitější si nechávám na konec. Pamatujete totální fiasko při startu předchozího dílu? Zdá se, že tentokrát Blizzard nenechal nic náhodě a nikdy jsem se nesetkal s tím, že by trvalo déle než pár vteřin, než jsem se dostal do hry. Servery tentokrát skutečně drží.

Nakonec si po několika stránkách chvály nechám pár řádku i pro nějakou tu kritiku. Jsou to spíše drobnosti, ale zaznít musí. Osobně mám trochu problém s lootem. Kromě toho co jsem popisoval v recenzi i s jeho vizuální podobou. Ve hře neexistují sety brnění. To je za mě veliká škoda, Diablo bylo vždy i trochu fashion a unikátní kousky výbavy byly vždy pastvou pro oči. Ostře to pak kontrastuje s tím, že ty nejhezčí věci se dají pořídit skrz mikrotransakce. Ty jsou opravdu jen kosmetické, nemusíte se chytat za hlavu, ale cena jednoho setu výbavy je nastavená na šílených cca 700 Kč. Trochu bych si postěžoval i na práci s inventářem, kde drahokamy zabírají zbytečně moc místa, ale to prý bude brzy opraveno. Zamrzí i chybějící matchmaking a vyloženě mě štve, že ve hře neexistuje žádný bestiář, plný krásných obrázků monster, jejich popisu a třeba i s ukazatelem, kolik jsem jich již zabil.

---

ZÁVĚREM

Diablo IV přišlo ve skvělé formě. Hře je těžko co vytknout, vypadá absolutně nádherně a hraje je ještě lépe. Blizzard se evidentně od posledního dílu poučil a naservíroval nám hru, která je de facto hotová tak jak vyšla. Přitom je toho ještě před námi tolik. Za pár týdnu začne první sezóna, která přinese plno novinek v hratelnosti a jsou slíbeny i dva velké příběhové datadisky. Diablo IV je aktuálně tím nejlepším, co si lze na poli „diablovek“ zahrát a všem těm, kterým podobný žánr sedí a kteří rádi investují stovky hodin do pilování své postavy, ji mohu jen a jen doporučit.

9/10

Datum vydání: 6. června 2023 – Potřebné místo na disku: 80GB
Distributor ČR: Playman.cz – Česká lokalizace: NE

---