Atlas Fallen – Recenze
9 srpna, 2023Atlas, titán, který na svých bedrech nesl celá nebesa a jenž byl strůjcem povstání proti Diově vládě. A ačkoliv příběh hry Atlas Fallen nemá nic společného s řeckým božstvem a titány, tak příběh o povstání proti tyranii tu máme také. Už tento týden do našich herních zařízení vtrhne poslední kousek studia Deck 13, které do povědomí většiny vstoupilo skrze soulsovku Lords of the Fallen a upoutalo naši pozornost také skvělou sci-fi sérii The Surge. Já měl možnost se do hry pustit s pořádným předstihem a tak se můžeme společně podívat, jaký osud si tvůrci přichystali pro svět známý jako Atlas.
Místo titána tu tedy máme svět stejného jména stvořený bohy Thelosem a Nyaalem. Mezi těmito bratry, navzdory počáteční harmonii, vzplál svár, který vedl dlouhému boji, který nakonec skončil vítězně pro prvního jmenovaného. Ten toužil po poslušnosti a řádu, a tak svého bratra uvěznil tak, aby jej už nikdo nenašel. Následně stvořil přízraky, kteří naplnili lid světa Atlas strachem a ti tak následovali vše, co jim Thelos káže. Jelikož svobodná vůle, byla dle něj morem, který je třeba vymýtit. Nyaal ale po sobě zanechal mocný artefakt, rukavici, v níž dřímá jeho moc. Artefakt byl ale po jeho bitvě roztříštěn a úlomky rukavice se tak rozletěli po celém světě Atlas.
Tím bychom měli nastíněnu mytologii herního světa, v němž strávíte přibližně 20 hodin svého času, když se pustíte i do nějakých těch vedlejšáků. Příběh jako takový je velmi dobře napsán, což platí i pro vedlejší mise, kterých není mnoho, ale rozhodně nejsou na jedno brdo. Což mě velice těší. Asi tušíte správně, že náplní “práci” námi vytvořeného hrdiny, skrze poměrně jednoduchý ale intuitivní editor, bude svržení Thelose a jeho přízraků. K tomu ale vede trnitá cesta, které s sebou přinese nějaké to odhalení a nějaký ten zvrat.
Přiznám se, že jsem si během oznámení myslel, že půjde rozsáhlejší titul, než jsem nakonec dostal, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Jelikož zmíněná délka hry mi přijde naprosto adekvátní vzhledem k tomu, o čem hra pojednává a vlastně si myslím, že v opačném případě by to asi působilo natahovaně. Takto jsme se setkali jen s několika velmi důležitými postavami, k nimž jsem si mohl vypěstovat nějaký ten vztah a to navzdory tomu, že ne vždy mají postavy ve hře konkrétní jména. Občas je to prostě tajemná lovkyně, sběračka, stopař, a tak podobně. Tím neříkám, že tvůrci byly líní postavy pojmenovávat. Ty nejdůležitější NPC bude jmény znát velmi dobře a u některých se jména i dozvíte.
A i když ne všechna NPC vás zaúkolují, tak mluvit můžete prakticky se všemi lidmi světa Atlas. Někteří vás odbydou a jiní vám prozradí zase nějaký ten kousek z místního lore. To se mi vlastně velmi zamlouvalo, navíc to působilo přirozeně. Také se mi zamlouvá encyklopedie jednotlivých přízraků s jejich popisem, to stále v každé hře nenajdeme a cením si té práce, kterou si s tím tvůrci dali. I když se musím přiznat, že to má jednu malou vadu na kráse a tou je paradoxně čeština. Ta působí, jak by na ní nikdo nedělal korekturu, muž má dialogy ženy, občas to celé působí dost mimo a do jisté míry jsem měl pocit, jak když to někdo prožene translatorem. Je dosti možné, že překlad zprostředkovala AI a i když to určitě může být směr. Je třeba, aby výsledek někdo pořádně zkontroloval a doufám, že nějaká korektura ještě proběhne.
Stejně jako poslední kousky studia, i Atlas Fallen je ve svém jádru akčním RPG. Nicméně při spuštění hry, si můžete zvolit obtížnost, takže průchod nemusí být jedním velkým hororem. Já si vybral střet a výzva se mi dostavila, byť věřím, že s nejvyšší obtížností je výzvou prakticky vše, jak už jsme ostatně u těchto her zvyklý. Také po smrti nepřijdete o všechny získané zkušenosti. Obecně bych řekl, že se hra podobá více takovým prvním dílům God of War, než hrám ze série Souls. A věřte mi, že podobnost uvidíte velmi brzy poté, co si projdete prolog část.
Hra pak velmi ladně využívá svých vlastních RPG mechanik, které nestojí na žádném stromu schopností, ale na tzv. Idolech, které mají vliv na způsob healovaní a pak Kamenech esence. Zatímco Idol můžete mít vždy jen jeden, s Kameni esence je to pak trochu jiné. Zde máte tři úrovně Kamenů, kdy dvě úrovně nabízí možnost zvolit si jednu aktivní schopnost a tři pasivní, přičemž ta třetí nejvyšší úroveň disponuje slotem pro jednu aktivní a dvě pasivní schopnosti. Každý kámen je pak možné vylepšit a zvýšit tak jeho účinek. To samo o sobě zní velmi jednoduše, ale co samotné využití.
Souboje jako takové se podobají těm z prvních God of War a jsou říznuté soulsovkami. Tvůrci si ale ze série The Surge propůjčili útoky na jednotlivé části těla, což ale neplatí pro nejnižší přízraky, u těch není možné volit cílení útoku, u těch vyšších ale ano. Ti pak zastupují v podstatě minibosse, přičemž bosse pak poznáte tím, že je daleko větší, nebezpečnější a musíte si u něj pečlivě nastudovat útoky, abyste věděli, jak správně zaútočit, kdy se vyhnout a kdy vykrýt. Tím se pomalu dostávám k využítí Kamenů esence. Vše je závislé na nabití momenta. Kdy na baru přesně vidíte, kdy se vám který kámen aktivoval vzhledem k pozici, kterou jste mu dali. Čím vyšší je úroveň momenta, tím silnější jsou vaše útoky a můžete spouště další komba. Má to ale i svou stinnou stránku, čím vyšší je úroveň momenta, tím vyšší utržíte poškození zásahem od nepřítele. Vždy je tak na zváženou, jestli je váš skill dostatečný na to, abyste se vyhnuli každému útoku soupeře. Jedna rána totiž pak může znamenat smrt.
Momento je spojené také s aktivními schopnostmi. Jedna, léčení, je propůjčeno idolem, tři další pak aktivními kameny. Radí, abyste dobře volili jednotlivé schopnosti. Některé fungují plošně, ale jsou slabší, jiné pak lokálně, ale jsou zase účinnější. Momentum pak při určité části nabití umožňuje využití drtivého úderu, který jej pak vybíjí a je dosti nápomocen právě během soubojů s bossy, či vyššími přízraky, chcete-li. A i když bych rád řekl, že tím vývoj postavy končí, tak nikoliv. Úroveň vaší postavy totiž ovlivňuje zejména zbroj a její úroveň. Přičemž každou zbroj můžete hned třikrát vylepšit a za každé vylepšení pak získáte kámen Výhody, který pak můžete dále investovat do dalších, no, výhod. Najednou to může celé působit složitě, ale opak je pravdou a celý systém se mi velmi rychle dostal pod kůži.
Ačkoliv hra hodně stojí na samotných soubojích, které jsem si velmi oblíbil, tak neméně důležitý je i průzkum světa. K tomu vás hra tak trochu nutí skrze hledání úlomků Nyaalovy rukavice, ale vlastně mi to nijak nevadilo. Svět mi přišel dostatečně poutaví a byla radost objevovat jeho zákoutí. Musím ještě uvést na pravou míru to, že hra není jedním celistvým otevřeným světem. Máme tu tři velké lokace a jedno podzemní město s jeskynním komplexem. Každá lokace pak nabízí unikátní místa a také scenérie tvořící úchvatné výhledy.
Nyaalova rukavice je pro celou hratelnost opravdu stěžejní. Nejen, že její magie tvoří vaše zbraně, ale také skrze ní můžete vyzvedávat předměty z písku, či později otevírat magické zámky a pečeti. Ty vám otevřou třeba tajné místnosti s poklady, nebo vám umožní se jednoduše dostat dál v příběhu. Ve hře ale nečekejte puzzly, spíše je to mnohdy o tom, umět se orientovat ve světě a najít si to správné místo. No a co přesun po herním světě? Elegantně vyřešen. Nepotřebujete žádnou mounty, prostě můžete slidovat po písku jak na vlnách. Prostě paráda. Kdyby jste ale přeci jen chtěli něco rychlejšího, můžete použít fast travely, které vás vezmou ke každé objevené Nyaalově kovadlině. Zde si můžete hru ukládat, vylepšovat zbroj, ale také rukavici a tedy u používat fast-travel.
Souboje s nepřáteli už jsem vlastně nastínil. Přízraky jsou v několika úrovních, kdy ty nejnižší představují řadové nepřátele a ty nejvyšší pak bosse. Vrcholem všeho je střet se samotným Thelosem, což je očekávané. Jsem nesmírně rád, že tvůrci neudělali z těchto velkolepých nepřátel jen houby na zásahy, ale že je třeba k nim přistupovat s respektem, najít jejich slabiny a zjisti, kdy je nejlepší zasáhnout. Vím, že jsem to už jednou zmínil, ale je třeba to zopakovat. Ještě je třeba pochválit design jednotlivých přízraků, který se mi trefil do vkusu. Navíc jsou přízraky skvěle zpracovány i co se technické stránky týče.
To ostatně platí i o světě jako takovém. I když má vizuál sem tam své mouchy, zejména po stránce některých textur, tak celistvě to působí výborně. Je tedy pravdou, že já dal přednost chodu v 60 fps před kvalitou textur, ale to je ostatně volba každého z nás, jelikož režim kvality dostupný je, ale osobně bych doporučil právě režim výkonu. Grafika i tak působí velmi dobře a hlavně se vám nestane, že by se hra někde zakuckala. I když vzduchem sršely všechny možné efekty, tak framerate držel svých skálopevných šedesát.
Ještě bych neměl opomenout kooperaci, jelikož přesně na tuto funkci hry vývojáři lákali už od samého začátku. Bohužel jsem neměl šanci kooperaci zkusit a vlastně jsem jí během psaní recenze opomněl a to jednoduše proto, že mi nepřišlo, že by hra byla bez parťáka nějak nehratelná. Vlastně se sólo hrála velmi dobře. Nejdete tedy o titul, který vehementně cílí na kooperaci a v opačném případě vám hází klacky pod nohy. Atlas Fallen tedy není ten případ. Ale pokud byste přeci jen parťáka měli. Je vhodné zmínit ještě jednu věc. A tedy, že každou zbroj, kterou získáte, získáte zároveň jako skin, takže pokud jste si nějaký vzhled oblíbili, tak není problém jej mít po celou dobu hry, i když už máte regulérně nasazeno jiné. Můžete se tak i s parťákem odlišit.
Co nějaké nedostatky. Ano, jsou. O češtině jsem se už zmínil, což ale není úplně vina hry. Každopádně mě mrzí absence většího počtu zbraní, jelikož po několika hodinách ve hře, už vás toho moc nepřekvapí a souboje mohou začít působit repetitivně. Stačilo by přidat pár kousků navíc, k sekeře, mečům na řetězech a bojovým rukavicím mohli tvůrci přidat třeba kopí, klidně i nějaký ten luk. To vše si myslím, že by do jejich systému skvěle zapadlo. Také je fakt, že i když mě přízraky, co by soupeři nadchly, tak bych ocenil jejich větší rozmanitost. Tím, neříkám, že jich je vysloveně málo, ale ocenil bych jich ještě o něco více. Opět kvůli jistě sterilitě. Hlavní bossové, totiž mnohdy vycházejí z vyšších přízraků a to je škoda, těch skutečně unikátních je málo. To celé je výsledkem známky níže, které rozhodně nikoho neurazí, ale i mohlo to být zkrátka lepší.
ZÁVĚREM
Atlas Fallen se mi ze všech her od studia Deck 13 nejvíc dostal pod kůži a užíval jsem si každou minutu v jeho světě. Titul dokáže zaujmout nejen svým světem, ale také dobře zpracovanými nepřáteli a soubojovým systémem, který potěší zejména fanoušky prvních dílů God of War. Bohužel se to neobešlo bez nějakých těch chybiček, ale i tak si myslím, že s tímto kouskem nešlápnete vedle. Příjemným bonusem je také čeština, byť i ta má své mouchy, ale ty snad budou brzy odstraněny.
8/10
Datum vydání: 10. srpna 2023 – Potřebné místo na disku: 42GB
Distributor ČR: Playman.cz – Česká lokalizace: ANO – titulky
