Dragon Age: The Veilguard – Recenze
13 listopadu, 2024Letos není kontroverznější hry než je nejnovější Dragon Age, které dorazilo před cca dvěma týdny. Všemu nepomohla ani situace, do níž EA tak trochu uvrhla některá média, jenž tím pádem dehonestovala hodnocení hry na lež, přičemž to vůbec nebylo nutné. Ať už je Dragon Age: The Veilguard kontroverzní či ne, nelze ji upřít i jisté kvality. A teď mě nechápejte špatně, to podsouvání Woke a LGBT+ témat všude a vždy mi už vadí delší demu. Nicméně lidi kvůli tomu jací jsou neodsuzuju, jen není na místě, aby to bylo všude na krev podsouváno. Byť jsem dlouho přemýšlel, jestli tento fakt ignorovat či ne. Musel jsem se k tomu nakonec vyjádřit a ideálně to sfouknout hned v úvodu, jelikož Dragon Age: The Veilguard vlastně vůbec není špatnou hrou, ba naopak. Musíte však přijmout fakt, že jsme se z klasického RPG přesunuli plně do toho akčního. Má to své plusy a má to své mínusy, ale o tom už v následujících odstavcích.
Předně jsem rád, že nové Dragon Age nijak neignoruje děj předchozích dílů a poměrně často na ně odkazuje, což mě jako fanouška série potěšilo. Vrací se tak spousta známých postav, které ale tentokrát ustupují do pozadí, aby ve světlech reflektorů zazářila trochu jina družina hrdinů včele s vámi vytvořenou postavou, které nikdo neříká jinak, než Rook. Nebojte, jméno své postavě vybrat můžete, ale nikdo ji tak neoslovuje. Tvůrci vybrali neutrální přezdívku, která by mohla fungovat ve všech spektrech identit, které hra nabízí.
Byl jsem tomto konvenční a do žádný experimentů jsem se nepouštěl a to zcela záměrně, byť je pravdou, že identifikace jako transgender, či non-binary vám otevře nové dialogové možnosti. Těch jsem se ale s radostí vzdal. Obecně mě zajímalo, jak moc, nám hra tato témata podsouvá a jak s nimi pracuje. Ostatně právě z toho pramenila celá kontroverze. Nakonec to tak horké nebylo a byť tvůrci tyto typy postav implementovali, reakce a jednání s nimi je ve vašich rukou a rozhodně máte i v těchto případech několik možností jak v rozhovorech reagovat.
Obecně jsem si ze všech dělal tak trochu srandu, jelikož ta možnost odpovědi s nadsázkou tam v dialozích je, stejně tak je možné dávat podporující reakci a agresivní reakci. V některých dialozích, v závislosti na situaci, je možné odpovídat romanticky, s obavami, či v podstatě místo slov nechat mluvit ocel. Po směru dialogů BioWare nijak nevystupují ze svých standardů, které nám byly nastaveny už v dobách prvních Dragon Age, či Mass Effectů. Jinak je třeba zmínit, že kontroverzních témat se tvůrci nikdy nebáli, jen to tehdy nebylo tolik v kurzu kritizovat a hejtit.
Dějově tedy Dragon Age: The Veilguard navazuje na události předchozího dílu, kdy se dozvídáme, že Solas, postava z předešlých dílů dobře známá, je starým elfím bohem známým jako Fan’Harel, který kdysi uvěznil zapomenuté bohy Elgar’nana a Ghilan’nain ve Veilu, což bylo takové interdimenzionální vězení. Nicméně Dread Wolf, jak je Solasovi také přezdíváno, chce brány Veilu otevřít. Tento plán je překažen, nicméně staří bohové jsou i tak vypuštěni na svět a sám Solas je lapen ve Veilu, kdy se následně dozvídáme jeho plány důvody konání. Rook má se Solasem spojení.
Návrat starých bohů je pro celou zemi Thedas utrpením. Ostatně uvěznění bohové nejsou zrovna těmi oblíbenými a pomsta za uvěznění na sebe nenechává dlouho čekat a my se tak stáváme svědky události, které vedou nejen k utrpení místních, ale také návratu různých zapovězených stvůr a kultů, jenž povstali ze stínů. Zní to jako klišé. Ano, je ale scénáristi v BioWare dokáží poskládat velmi napínavou zápletku a tak jste neustále v centru dění, byť je pravdou, že úvodní třetina (cca 21 hodin) je pomalejší, ale následně děj začíná nabírat na obrátkách, kdy se dočkáme i slušně epických bitev a scén. Ostatně tyto pompézní události tvůrci vždy uměli náležitě podat.
Jak už to u her od BioWare bývá, když pomineme Anthem, tak naše konání a volby vedou k různým koncům, jejichž dostupnost je někdy závislá na plnění různých vedlejších misí, které jsou spojeny i s budováním vztahů s členy vaší družiny. Celkem tui ale máme tři konce. Jaký je ten správný? To závisí na vás. V podstatě ale vychází ze tří základních odpovědí, které máte v dialozích – dobrý, špatný a řekněme na triku založený.
Vedlejší aktivity nijak nevyčnívají z BioWare standardů. Máme tu stále velmi dobře napsané vedlejší příběhy, které ukazují své kvality zejména v případě napojení na členy vaší družiny. Ostatně jde o osobnější příběhy, které vám ale pomáhají více se s jednotlivými postavami propojit. Jsem ale obecně velmi řád, že těch side questů není ve hře příliš a tak vaše pozornost není příliš tříštěna. Stejně fungovaly i zejména hry ze série Mass Effect. Právě těm je Dragon Age: The Veilguard nyní bližší svým pojetím, než právě předchozím hrám ze série Dragon Age.
Už jsem zmínil, že novinka je akčním RPG, nikoliv tím klasickým. Takže tu máme skutečně realtime soubojový systém, který je postaven na dvou hlavních tlačítkách k útoku, pak krytu a úskoku – tedy standard žánru. Ten je doplněn ještě o používání zvláštních schopností, jenž jsou závislé na třídě postavy. Ty jsou tři – mág, válečník a zloděj/vrah, přičemž se dále dělí na tři specializace. Já si zvolil válečníka se specializací šampion. Speciální schopnosti můžete mít v jeden moment aktivní tři, přičemž je lze používat v reálném čase, či si hru pozastavit a použití specialitek řádně promyslet a to včetně vašich parťáků, jenž můžete mít při sobě (vždy maximálně dva).
Asi nebude překvapením, že schopnosti je třeba se naučit a to skrze poměrně rozsáhlí skills tree, který vedle speciálních schopností odemyká i různá komba, či zlepšuje některé statistiky. Body můžete kdykoliv resetovat a přerozdělit znovu, což jsem jednou dokonce uvítal poté, co jsem se rozhodl, že chci postavu přeci jen profilovat trochu jinak. Tady obecně oceňuji, že tvůrci vás nenutí začínat nutně znovu, pokud chcete jen změnit váš herní styl.
Samotné souboje jsou intuitivní, dynamické a mě celý nově nastavený styl nesmírně sedl, byť je mi jasné, že řadou z vás bude odsuzován, jelikož zásadně mění hratelnost v rámci série. Přístup k soubojům je vždy individuální záležitostí, kdy já myslím, že je to pro sérii příjemným osvěžením. Já tento souboják ocenil zejména při soubojích s bossy, kdy předchozí styl, který byl závislí na tom, jak bude postava reagovat na příkazy a jak je provede, mi vůbec nesedl a kolikrát jsem si ťukal na čelo, proč byl výsledek úderu takový a makový. Nyní mám nad vším větší kontrolu a jsem naprosto spokojen.
Během své pouti světem Dragon Age: The Veilguard narazíte na více než desítku druhů nepřátel, jenž se ještě dělí podle nějakých modifikací. To věru není mnoho, ale ani málo, když vezmeme v potaz, že ve hře je pořádná dávka dialogů, které si z celkového herního času nějakou tu část uzmou. Překvapilo mě ale množství bossů, kterých jsou hned téměř dvě desítky. Někteří jsou zajímavější, jiní už méně. Každopádně je třeba se naučit vnímat jejich útoky a správně načasovat výpad. To sice není problém, pokud si zvolíte obtížnost soubojů lehkou, nicméně už střední obtížnost nabízí solidní balanc mezi výzvou a požitkem z příběhu.
Pokud jde o výstroj ve hře, tedy zbraně a zbroje, ty budeme nalézat v průběhu hry v různých truhlách, či z padlých nepřátel, také v truhlách. Zde tvůrci fantazii moc uzdu nepovolili. Můžete je také koupit, ale tam si na dobré kousky nepřijdete. Je však skvělé, že novou zbraní získáte i její skin a na vaší základně zvané Lighthouse si tak můžete určit, zda chcete, aby byl skin dané zbroje, či zbraně permanentní. To oceníte ve chvíli, kdy si nějakou zbraň a zbroj oblíbíte, tedy skrze jejich vzezření.
A co herní svět jako takový říkáte si? Ten je tvořen v zásadě pěti velkými lokacemi, kdy každá nabízí dostatečně rozmanité prostředí, kdy narazíme na lesy, rokliny, města, jeskyně, i tak zvané Rozcestí. Což je dimenze, skrze níž se můžete dostat do jednotlivých lokalit a jejich částí. Z hlediska designu jede o zajímavý nápad, který lehce vykrádá řecké podsvětí. Proč? Řekněme, že to má něco z převozníkem na druhou stranu. Když uvidíte, pochopíte. V každé z lokalit se nachází i sem tam nějaký ten puzzly, či skryté místo, které skýtá nějaké to zajímavé vybavení. Prostor je tu i pro romantická místa, ony totiž romance v novém Dragon Age chybět nesměli.
Kdybych se podíval na design světa, tak si rovnou ze stolu shoďte pojem open world. Hra sice nabízí otevřenější lokace, ale spíše jde o více lineárnější zážitek, než byste možná čekat. To se může zdát jako nevhodné rozhodnutí, ale já to opět ocenil. Mapa není přeplněná otazníky a vše je poskládáno tak, aby to mělo smysl. Je možné, že tvůrci si takto vytvořili zkratku, když přešli z live-servise modelu na čistě singleplayerový příběhový zážitek. Rozhodnutí to ale bylo více než správné. Abych vás ale přeci jen uklidnil, tak lokace se dostatečně větví, takže se nebojte, že by mělo jít o nějaký koridor. Pořád máte svobodu pohybu, tu tvůrci ponechali. Tvůrci navíc implementovali i jisté metroidvania prvky a tak tu sem tam naleznete i zkratky do mezi různými lokacemi v dané lokalitě.
A co technická stránka? Tady by někteří mohli říct, že jde o ostudu z hlediska rozlišení, jelikož to základní je na dnešní poměry nízké. Kdy i v režimu kvality běží 1080p v 30 snímcích za sekundu s upscalingem do 4K s použitím technologie AMD FSR 2.2. V praxi to znamená, že vlastně okamžitě nepoznáte, že by bylo základní rozlišení tak nízké. Podobně funguje i režim výkonu, který ale staví v základu na rozlišení 720p s upscalem do 1440p. Výhodou je pak vyšší framerate. Je třeba zmínit, že režim výkonu je ochuzen i o detailnější textury a některé pokročilejší efekty. Já upřednostnil právě vizuál, kdy jsem byl překvapen tím jak stabilně a plynule hra ve 30 snímcích působí.
Grafická stylizace je pak kapitolou samou o sobě. Tvůrci se nebojili zapojit pestřejší paletu barev, na rozdíl od ponurejších předchozích dílů. To může vyvolat pocit toho, že je hra barevnější a taková “veselejší” ale to není pravdou. Vizuál jen získal jinou vrstvu, která možná prvním dílům chyběla, a scenérie působí “živěji” a někdy tím dokáží i více ohromit. Co ale postrádám je jistá forma gore prvků, kdy první díly se například vůbec nebáli krve a po soubojích jste si tak na postavách mohli všimnout krve na zbraních a zbrojích. To zde chybí a pokud je zde vidět nějaké pohmoždění na postavách, tak je to čistě scenáristická záležitost. Tedy v tomto udělali tvůrci značný krok zpět.
ZÁVĚREM
Dragon Age: The Veilguard je možná kontroverzním počinem, ale zdaleka to není taková katastrofa, jak bylo předpovězeno. Hra mě naopak v mnoha směrech příjemně překvapila a já si ji tak dokázal náramně užít a to jak po stránce hratelnosti, tak po stránce příběhu a vlastně i zvolené grafické stylizace. I zde se můžete často kochat nádhernými sceneriemi. Hra rozhodně má své kvality a výslednou známku níže si dle mého rozhodně zaslouží. Je pak na vás, jestli vám jsou některé prvky hry natolik proti srsti, že kvůli nim hodíte celou hru do koše. Za mě takové odsouzení není na místě.
8/10
Datum vydání: 31. října 2024 – Potřebné místo: 92,7GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
