Star Wars Jedi Knight II: Jedi Outcast – Recenze

2 října, 2019 0 Od Jiří Hora

Před pár týdny došlo na nečekané oznámení dvou starších titulů ze světa Star Wars, které se chystají na konzole Playstation 4 a Nintendo Switch. Šlo o hry Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy a Star Wars Jedi Knight II: Jedi Outcast, přičemž druhá zmíněná je již mezi námi. Obě hry měly projít jistým masteringem, který by oba postarší tituly měl trochu více přiblížit dnešním hráčům, ale jak již první náznaky ukázaly, tak jsme nemohli očekávat nějaké razantní změny. Stejně jako v případě třetího DOOMa, jsme si vzali na recenzi Star Wars Jedi Knight II: Jedi Outcast opět verzi pro Nintendo Switch, kde si opět myslíme, že najde hra své největší uplatnění a to už vzhledem ke své mobilitě. Jak tedy postarší hra obstála ve zkoušce časem, se dočtete v následujících odstavcích.

Děj hry je zasazen dva roky po událostech hry SW Jedi Knight: Mysteries of the Sith z roku 1998 a zároveň 8 let po filmovém Star Wars: Return of the Jedi. Ve hře se zhostíme role Kyla Katarna, který se musí postavit temnému Jedi jmeném Desann a jeho stoupencům. Kyle se však rozhodl oprostit od Síly poté, co málem propadl temné straně Síly a jeho návrat k Řádu nebude zrovna za přívětivých okolností. Kyle a jeho přítelkyně Jan Ors pracují jako žoldáci pro Novou Republiku, když však na jedné z misí dojde k zabití Jan, Kyle se rozhodne postavit svému osudu a vrací se do Údolí Jedi, aby získal zpět své ztracené schopnosti a svůj světelný meč. Během hry potkáme spoustu známých tváří z původní trilogie jako je Luke Skywalker nebo Lando Calrissian. Příběh hry je plný zvratů, emocí a zajímavých momentů, které jsou dnes ve hrách jen opravdovou vzácností a lidé ze studia Aspyr ve spolupráci s LucasArts odvedli tenkrát skutečně bravůrní práci. Ostatně není žádným tajemstvím, že oba tituly zmíněné v úvodním odstavci se nesmazatelně zapsali do herní historie, obzvláště pokud jde o adaptace slavné filmové ságy George Lucase.

SW Jedi Knight II: Jedi Outcast původně vyšel v březnu roku 2002 a letos je tak hře přes 17 let. Je asi zřejmé, že na takto starém kousku se zub času musel nějakým způsobem podepsat. A byť hra jistým masteringem skutečně prošla, tak nejde o nic zásadně upravující podobu samotné hry. Oproti verzím na původní Xbox, Gamecube, či prvotnímu vydání na PC, hra doznala zvýšení rozlišení a to na 1080p, ale také vyššího počtu snímků, které jsou nyní nastaveny na 60 fps. Oldschoolový poměr stran 4:3 byl také nahrazen širokoúhlým 16:9. Drobných úprav pak doznal i zvuk, ale jde spíše o drobnosti, než nějaký zásadní zásah. Na druhou stranu se musím přiznat, že mi postarší vizuál nijak zásadně nebránil v tom, si hru náramně užít. Přeci jen pokud se rozhodnete hrát v režimu handheldu, pak nějaké ty horší textury a postarší vzhled hře snáze odpustíte, než na velké obrazovce, kde budou ony nedostatky daleko zřetelnější. Navíc, i když tady hra v dnešní době pokulhává, tak v případě hratelnosti převyšuje celou řadu moderních titulů.

V aktuálních akčních titulech jsme si zvykli, že nás po celou dobu hra vede za ručičku. Hra nám ukazuje, kam máme dojít, co mámě dělat, a my tak vlastně nepotřebujeme nad samotným postupem příliš přemýšlet. Nic podobného ale nečekejte v případě Jedi Outcast. Titul sice není otevřeným světem, ale i přesto, že jde ve směs o ryze koridorovou hru, tak své mozkové závity skutečně zahřejete. Zde neexistuje žádný ukazatel cíle, bod, který vás dovede na konec mise. Cestu si musíte najít sami a mnohdy se u toho pěkně zapotíte. Předem vám mohu říci, že i přestože jsem hru již během svého vydání hrál, tak jsem se během aktuálního průchodu kolikrát zasekl a musel hledat kudy se dát dál. I když se vám bude například zdát, že cesta dál neexistuje, tak věřte, že tam je, jen je občas potřeba se dobře dívat kolem sebe a mnohdy využít logického uvažování. V level designu totiž neexistuje místo, které by zde bylo zbytečně a to mějte skutečně na paměti.

Akční složka hry i po letech skvěle funguje. Hru je možné hrát jak z pohledu vlastních očí, tak z pohledu třetí osoby, tedy kromě použití světelného meče. V tomto případě si musíte vystačit pouze s pohledem třetí osoby. Pokud vezme v potaz rok vydání původní hry, pak vás může překvapit to, že hra už tehdy počítala s určitým zpětným rázem v případě střelby a tak nečekejte, že když za pohybu vystřelíte, střela poletí tam, kam jste měli zamířeno. Občas je třeba také předvídat pohyby nepřátel, i když se musím přiznat, že jejich umělá inteligence již na dnešní poměry není nijak závratná. Kolikrát jen stojí na místě, nebo pobíhají v několika směrech. Nicméně to neznamená, že by vás nedokázali poslat na věčnost. Výše zmíněné řádky však platí v případě, že používáte palné zbraně. Jakmile získáte světelný meč, až na pár výjimek, nedáte jej už z ruky. Světelným mečem je možné blokovat střely Stormtrooperů, či je odrážet zpět v případě, že si krytí dobře načasujete. Souboj s mečem je pak čirou zábavou. Jejich provedení je na velmi dobré úrovni a od některých pohybů by se mohli učit i pánové z DICE, jenž nám dali novodobé inkarnace Star Wars Battlefront a Battlefront II. Své místo během konfliktů mají dozajista i schopnosti síly, které budou mnohdy třeba i při řešení různých puzzlů, kterých ve hře také není zrovna málo.

V případě verze pro Nintendo Switch nesmím zapomenout zmínit ovládání. To bylo upraveno pro potřeby modernějšího ovládání, ale i tak se hra některých archaismů nezbavila, ale nejde o nic, na co bychom si po chvíli nezvykli. Nicméně Switch disponuje ještě jednou featurou. Star Wars Jedi Knight II: Jedi Outcast totiž plně podporuje Joy-Cony a tedy i ovládání pohybem. V tomto případě zde máme dvě možnosti využití pohybového ovládaní. Buďto máte Joy-Cony připnuté ke Switchi a pohybem pouze řídíte zaměřování při střelbě, což se může hodit ve chvíli, kdy chcete posunout zaměřovač skutečně jen o kousek. V druhém případě máte Joy-Cony odepnuté a pak se řádně můžete vyřádit při používání světelného meče, kdy jej budete jednoduše ovládat mácháním Joy-Conem, tedy jako byste jej drželi skutečně v roce. Bohužel musím sdělit všem hrdým majitelům Nintendo Switch Lite, že jich se pohybové featury netýkají.

Původní vydání hry z roku 2002 vedle skvělého singleplayeru obsahovalo i vynikající multiplayer. Žel bohu ten součástí remasteru pro Switch a Playstation 4 není, což je opravdu velká škoda. Pokud bych chtěl spočítat hodiny, které jsem v něm před 17 lety nechal, asi bych se nedopočítal. Multiplayer byl skutečně návykový a souboje se světelnými meči na rozmanitých mapách byly skutečně jedinečné. Je tedy škoda, že aktuálně recenzovaná verze, popřípadě verze pro PS4, o tento herní režim přišla. I když je kdo ví, jestli by jej dnešní mladší generace vůbec hrála. Ostatně mě během recenzování neopustila myšlenka ohledně toho, jestli je vůbec Jedi Outcast, popřípadě chystané Jedi Academy, hrou pro současnou mladou generaci hráčů. Osobně si myslím, že takový to titul by neměla minout žádná z generací hráčů bez ohledu na to, jestli hra dnes odpovídá vizuálním nárokům, ale bojím se, že se do hry pustí spíše starší generace, která již hru před lety hrála.

ZÁVĚREM

Aktuální verze Star Wars Jedi Knight II: Jedi Outcast je i po letech stále vynikající hrou, která má co nabídnout a hlavně vám dá jedinečný herní zážitek, který dnes nabídne jen málokterý titul. Bohužel je také nutné dodat, že na vizuální stránce je velice patrný zub času, ale i přesto nemůžeme hře upřít skvělý level design a výtečný příběh. Trochu zamrzí i absence multiplayeru, který v původní hře byl. Má největší obava ale tkví v tom, jestli dokáže hra zaujmout současné mladší hráče, i přesto že jde o titul, který by si jednou za život měl zahrát každý, či minimálně každý fanoušek Star Wars, obzvláště když vezmeme v potaz cenu, která je nastavena hodně nízko.