The Outer Worlds – Recenze

18 listopadu, 2019 0 Od Ladislav Procházka

The Outer Worlds je akční RPG hrou od velmi dobře známého studia Obsidian Entertainment. Toto studio se může pyšnit lidmi, kteří mají co dočinění s hrami jako například NeverWinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity nebo třeba South Park: Stick of the Truth. Svým novým kouskem zvaným The Outer Worlds tak hráčům přináší nový a neokoukaný svět, který ovládají korporátní firmy skrze své nekalé praktiky, jaké můžete například znát z běžného života. A bude právě na hráči, aby rozhodl, jaký kurz celý příběh nabere.

Vše začíná klasickou RPG rutinou, jakou je výběr postavy, pohlaví a samozřejmě vizuální úpravou Vaší maličkosti. Editor je vskutku bohatý a tak na své si přijdou i ti náročnější kreativci mezi Vámi. Dále vše pokračuje nezbytným rozdělením zkušenostních bodů a dokonce i výběrem povolání, kterému jste se věnovali. Pro představu, já si zvolil možnost, že jsem bývalý medik a většinu zkušenostních bodů jsem vrazil do technologie. Rád bych řekl, že šikovné umístění zkušeností Vám opravdu pomůže v krizových situacích, ale u této hry se tak nějak této větě bráním. Ale to si povíme později.

Ihned po tom, co si upravíte své vlastní alter ego přichází na scénu jedna z ústředních postav celé hry. Phineas Welles. Tento člověk Vás probudí po téměř 70 letech z kryospánku a Vaším úkolem je probudit ostatní lidi, kteří s Vámi jsou na lodi a zachránit tak kolonii Halcyon.

Abych byl upřímný, když jsem poprvé nahlédl do světa The Outer Worlds, tak hra na mě působila neotřelým grafickým zobrazením i stylem. Bylo to takové, jako byste smíchali Art-Deco s něčím futuristickým. Ze hry je cítit nostalgie vývojářů a někde ve vzduchu visí nálepka „duchovní nástupce hry Fallout“ Skutečně prvních pár hodin chodíte po světě a vnímáte všechny ty krásné pastelové barvy, divíte se neotřelým zvířatům a pozorujete výtečně animované cutscény. Tak jako na začátku každého dobrého RPG, tak i zde hltáte každé slovo a nevynecháte jedinou příležitost spustit interakci s danou NPC postavou, jen abyste se vyptávali a mohli komunikovat a získávali tak plusové body za jednotlivé frakce, kterých je zde okolo dvanácti.

Podobně jako ve hře Mass Effect, tak i zde v rámci příběhu můžete do svého týmu rekrutovat nové postavy a vypravovat se tak s nimi do dalšího dobrodružství. To, jak jsou hlavní postavy napsány a podány se mi moc líbí. Konečně hra, kde si vytvoříte minimálně s polovinou z nich nějaký vztah a nebude, nebo spíše nemělo by Vám být jedno, co se s postavami stane a jaký životní příběh stojí za nimi.

Když se vypravujete na nová dobrodružství, tak během hry zjistíte, že hra není klasické sandbox akční RPG, ale že jde o dobrý mix volného koridoru. Zkrátka Vás hra nenechá jít tam, kam nechce, abyste se dostali, zároveň Vám ale dává volnou ruku a nikterak Vás výslovně v pohybu neomezuje. Myslím, že tato kombinace je to nejlepší, co se RPG hrám může přihodit. Ne každý má čas a chuť bádat nekonečnou krajinou, aby se dostal do zapomenuté temné jeskyně, té pravé, kde se ukrývá rozřešení daného questu.

Na cestě Vás doprovodí příjemná hudba a několik druhů zbraní, z nichž jsem si asi nejvíce oblíbil plamenomet a pulzní pušku. Nicméně zbraně obsahují různé druhy poškození, kterých je 5. Mezi ně patří Fyzické a Plazma poškození. Dále pak Koroze, poškození Šokem a N-Ray poškození vůči anorganickým bytostem. Samozřejmostí je také jejich vylepšování, dále pak opotřebení a následné opravy. Zbraně mohou být rovněž upravovány různými přídavnými kolimátory, zásobníky, tlumiči a podobně.

To, co jsem říkal o zbraních se mimo jiné týká také brnění. Brnění je zde tvořeno pouze helmou a hrudní částí, takže na různé nákoleníky, nárameníky nebo rukavice tu nenarazíte. Je škoda, že The Outer Worlds nepoužívá většího členění, ale i tak platí, že brnění se musí opravit a lze ho i vylepšit, například přídavnými pláty, které zajišťují větší obranu.

The Outer Worlds je klasickou hoarderingovou hrou, to znamená, že na svých cestách najdete tolik předmětů, co můžete sbírat a používat, až Vám z toho půjde hlava kolem. Většina předmětů ale stejnak skončí v odpadu, protože na hru nemají přímý vliv. Co mě třeba osobně nejvíce vadí je velké množství druhů jídla a pití, které můžete konzumovat, ale účinky na postavu a okolní svět jsou minimální. Proč mám k dispozici x druhů pití, když různé účinky trvají v řádu vteřin?

Ale ono je to vlastně jedno, protože hru, která vypadá krásně, hraje se vcelku fajn, je pěkně ozvučená a velmi dobře napsaná, sráží jedna nepochopitelná věc. Obtížnost. Normální běžný hráč, který si hru zapne, nastavuje standardně Normální obtížnost. Proč? Protože se chce u hry bavit, občas chce výzvu, ale zase nechce u hry trávit hodiny času. Chce ji mít vystupňovanou, aby nezažil nějaký zásek, ale také nechce, aby hrou procházel jak nůž máslem. A právě The Outer Worlds je snad tím nejlehčím akčním RPG, které jsem kdy hrál. Vůbec si nevzpomínám, kdy naposledy jsem náboje do zbraní počítal na TISÍCE! Chápete? Na tisíce a to nesčítám různé druhy nábojů dohromady. „Lékárničky“, těch jsem za 20 hodin hraní použil kolem 30. Nepochopitelné. Ani si nedokáži představit, že bych ve Falloutu, ale i v jiném RPG, neměl vůbec problém se základními pilíři her tohoto typu.

Abych řekl pravdu, celkem mi to zkazilo zážitek. Ono se může zdát fajn, že kosíte zástupy nepřátel, ale ve hře, jejíž hlavní devízou je otevřený svět a soubojový RPG systém to zkrátka fajn není. A to nemluvím ani o tom, že když chcete hrát stealth stylem, je to vlastně zbytečné. Protože proč byste se měli plížit trávou, když stejnak máte v hlavě to, že jste schopni všechny nepřátele porazit s prstem v nose?

ZÁVĚREM

O The Outer Worlds si myslím to, že se díváme na nový svět, který budeme prozkoumávat i v dalších dílech. Své kritiky hra rozhodně mít bude, ale podle mě se autoři jistě poučí z chybek, které předvedli, snad to mohu říct a nic nezakřiknu, v prvním díle této nové série. Byla by škoda v tomto světě nepokračovat, protože kvalitních RPG her se zajímavým prostředím a planetami není nikdy dost.