Metro Redux – Recenze (Nintendo Switch)

25 února, 2020 0 Od Jiří Hora

Pokud máte rádi horory, post-apokalyptické světy a zároveň first-person střílečky, které navíc disponují poutavým příběhem, pak jistě máte zřetelné povědomí o videoherní sérii Metro, jenž byla uzavřena během loňského února kouskem Metro Exodus. Celá herní trilogie od ukrajinského studia 4A Games vychází z knižních bestsellerů Metro 2033, Metro 2034 a Metro 2035 spisovatele Dmitrije Gluchovského. V březnu letošního roku pak první hra Metro 2033 The Last Refuge oslaví své desáté narozeniny. Proč tedy nevyužít této příležitosti a rozšířit ji na další platformu v podobě Nintendo Switch a to rovnou s druhým dílem v podobě Metro Last Light. Obě hry pak vychází ve verzi Redux a společně pak tvoří kompilaci Metro Redux, jenž si svou premiéru odbyla už v sprnu roku 2014 na platformách Xbox One a Playstation 4. Jak tyto hry ale fungují na poslední konzoli od Nintenda? To vám snad poví následující odstavce.

Tradičně se ve mě bouří ono strašlivé dilema nad tím, jak celou recenzi vlastně pojmout. Přeci jen jsem již jednou tuto kompilaci hodnotil v době svého vzniku. Nakonec jsem se rozhodl, že vše sepíšu tak, aby měl text této recenze hodnotu i pro ty, kteří s výše uvedenými dvěma díly neměli možnost zatím setkat. I když chápu, že jich mnoho nejspíše nebude. Přeci jen vývojáři ze 4A Games nebyli v době vydání první hry žádnými nováčky. Část vývojářského týmu předtím pracovala ve studiu GSC Game World, které stojí za sérií S.T.A.L.K.E.R., jenž byla mezi hráči rovněž velice populární a navíc se svou atmosférou od Metra příliš nelišila, byť svým konceptem poměrně dost.

Obě hry z kompilace Metro Redux jsou koncipovány jako silně koridorové příběhové hry, které se nám sem tam snaží navodit dojem, že máme možnost zvolit si z více cest, i když tomu tak není. Nicméně tento postup oběma dílům sedl a nám to dávkovalo akci a příběh přesně v tom poměru, aby jsme nebyli odtrženi od dění. Když přeci jen dojde na ony nahrávací obrazovky, tak jsme mohli dále sledovat rozvíjení příběhu skrze zápisky hlavního hrdiny jménem Arťom. Nahrávací obrazovky ve Switch verzi si ale budete moci přeci jen přečíst daleko důkladněji, jelikož doba načítání je zde podstatně delší. Nejedná se o řád vteřin jako v mnou dříve recenzované Xbox One verzi, ale občas i o pár minut. Nejdelší čas jsem naměřil kolem dvou a půl minut. To je v porovnání s dřívější verzí téměř pětinásobek. Jenže se jedná tak asi jediný neduh na celé kolekce.

Jistě. Zde by mohl někdo namítat to, že přece vizuální zpracování se velkým konzolým nemůže rovnat. A má v tomto pravdu, ale v případě Switche je na celou kolekci potřeba nahlížet trochu jiným metrem, jelikož nabízí něco, co dřívější verze nikoliv. Mobilitu. Bez okolků je vizuální stránka v případě hraní na TV horší, než v případě Xbox One a Playstation 4. Jsou zde nižší detaily a horší textury, Stále je ale verze pro Switch lépe vůči předchozí konzolové generaci v podobě PS3 a Xbox 360. Minimálně tedy po stránce rozlišení a nasvícení. Já ale na TV jednotlivé díly tak akorát zkusil. 95% času jsem hrál v režimu handheldu a tady nemám, co vytknout. V lepším provedení si hru kdekoliv a kdykoliv neužijete. Framerate je sice v obou variantách nastaven na „pouhých“ 30 snímků za sekundu. Ty jsou ale pevné jako skála a k žádným propadům nikdy nedošlo, což je dle mého skutečně důležité.

Vývojáři se ukázali jako mistři v optimalizaci a já si hru mohl skutečně užívat plnými doušky. Mohl jsem si tak opět připomenout obě výpravy Arťoma napříč moskevským metrem v letech 2033 – 2034. Nejlepší na celé sérii Metro je její vysoká variabilita, jelikož každý díl nám nabízí zcela jiný zážitek. V prvním díle byla hra pojatá více jako survival horor, kde je nutné počítat každý výstřel a běda každé rány vedle. Prostředí bylo daleko temnější a solidně se zde využívala i duchařina, za níž stály mutanti zvaní Temní, jenž mohli vstupovat do myslí přeživších zástupců čisté lidské rasy. Druhý díl byl pojat podstatně akčněji a šlo zde hlavně o politické zájmy jednotlivých frakcí v onom metru, takže jsme tu mohli sledovat střet Nacionalistů, Řádu a Komunistů. Kdybychom šli za hranice kolekce Metro Redux, tak poslední díl Metro Exodus nabídl skutečně různorodá venkovní prostředí a menší otevřené světy umožňující průzkum prostředí a vedlejší dějové linky. Ten ale součástí kolekce pro Switch není, byť bych nevylučoval, že i Exodus se na Switch v budoucnu podívá.

Ať už budeme hrát jakýkoliv z dvou dostupných dílů v kompilaci Metro Redux, tak zde máme dvě možnosti, jak hru hrát. Buď můžeme obě hry prožívat v neustálém strachu z nedostatku munice po vzoru prvního dílu, tedy více jako survival, nebo zvolit akčnější pojetí, tak jak nám to ukázalo Metro Last Light. Gunplay je v obou případech naprosto totožný s tím, že vždy máme jisté možnosti customizace zbraní, u nichž můžeme vybírat z různých kolminátorů, zásobníků, či hlavní. Vše má samozřejmě nějaký ten vliv na chování jednotlivých zbraní, jichž je několik druhů. Ať už ale hrajete po vzoru jakékoliv z dílů, tak vždy musíte dokázat hospodařit s filtry pro plynovou masku, jenž vám umožňují přežití ve venkovních prostředích a to vás vede k neustálému průzkumu každého zákoutí dostupných částí metra. V tomto mé srdce nemůže neplesat.

Nintendo Switch není jen konzole s tou možností, že ji můžete hrát buď na cestách a nebo v pohodlí domova před televizí. Switch disponuje i celou řadou dalších funkcí, které se vývojáři rozhodli zužitkovat. Jednou z nich je gyroskop, pomocí něhož můžete mířit. Abych se přiznal, s touto funkcí jsem se snad nikdy nesžil, byť věřím, že s trochou cviku může být ono střílení tímto způsobem docela zábava. Já ale dal přednost klasice. Pak jsou tu samozřejmě ony HD Rumble. Joy-cony Nintenda Switch dokáží přenášet vibrace skutečně velmi precizně tak, aby bylo možné po celé délce ovladače cítit nějaký pohyb. Jenže zde jde pouze o posílení intenzity klasických vibrací a mám takový pocit, že snad žádná hra kromě 1-2-3 Switch nedokázala plně využít jejich potenciálu. A to je zatraceně velká škoda.

Metro Redux pro Nintendo Switch má možná nějaké chybky, ale nejde o nic zásadního. Zážitek vám žádný z ústupků nezkazí a ani nemůže, jelikož vývojáři zkrátka odvedli zatraceně dobrou práci. Atmosféra se dá stále krájet a zejména první díl, jenž je stále můj nejoblíbenější, mě opět vtáhl tak, že jsem v něm strávil hodně večerů v posteli na sluchátkách. Tento způsob hraní mohu doporučit všemi deseti, pokud si chcete zážitek ze hraní, co nejvíce prohloubit. Našinci navíc mohou slavit, jelikož českému distributoru COMGAD s.r.o. se povedlo prosadit české titulky i do Switch verze. Jediné, co tak může trochu zamrzet, je poměrně vysoká pořizovací cena. Obzvláště, když na velkých konzolích je Metro Redux často součástí velkých slev. Jenže stále poměrem cena/výkon dostanete za své peníze hodiny plné hutné atmosféry a kvalitního herního zážitku.

ZÁVĚREM

Metro Redux je i na hybridní konzoli Nintendo Switch jako doma. Byť se zde muselo sáhnout k několika ústupkům, tak jde stále o plnohodnotný herní zážitek, který vás vtáhne a nepustí. Čeština je pak jen třešnička na tomto hutném dortu, kterého se nemůžete nabažit. A těch pár chybek? Ty snad nejde neodpustit.