Druhá polovina minulého roku měla předznamenat, že se letos po několika letech dočkáme dalšího velkého souboje dvou závodních simulátorů. Těmi rivaly měly být Assetto Corsa: Competizione a Project CARS 3. Zatímco u první hry jsme již měli představu o tom, co se na nás chystá, tak třetí díl závodního simulátoru od Slightly Mad Studios měl pouze potvrzen vývoj. Samotného odhalení jsme se dočkali až začátkem letošního léta a bylo to … No, upřímně řečeno při nejmenším překvapivé. Trailer vůbec nepůsobil, že bychom se letos měli dočkat dalšího dílu ze série Project CARS, ale spíše nového Need for Speed: Shift. Bohužel se dělo to, že každý nový záběr a každá nová informace mě utvrzovala v tom, že budu mít nejspíše pravdu. Netrpělivě jsem tedy vyhlížel, kdy nám hra přistane v redakci doufajíc, že jsem se mýlil a že tu budeme mít další povedenou závodní pecku. Mýlil jsem se? To vám řeknou následující odstavce.

Mé první momenty ve hře byly velice překvapivé, a ne zrovna v tom nejlepším slova smyslu. Mé obavy z toho, co se na mě řítí byly v míře nemile horečnaté. Najednou si říkám, jestli jsem si omylem nespároval telefon s mobilem, jelikož menu hry přesně jakoby z oka vypadlo šablonám, které doprovází mobilní závodní tituly. Tohle v současné době rozhodně nebyla ta nejlepší volba. Všechna studia nyní nasazují moderní dlaždicový vzhled, který se snaží nějak šikovně designově okořenit. Jenže Slightly Mad Studios si asi řekli, že chtějí něco trochu jiného. Za mě to nepůsobí vůbec dobře, ale kdyby to zůstalo pouze u toho designu. Project CARS 3 ale jako celek působí tak, že pravě na mobilní platformy cílil především. Byť na ně vůbec nevychází.

Režim Kariéry, který bych velmi rád označil jako skvělý a velmi dobře propracovaný, je naprosto otřesný. Jeho forma jakoby z oka vypadla poslednímu Asphaltu jen s tím rozdílem, že mikrotransakce jsou pro nový Project CARS sprosté slovo. Naštěstí. Ačkoliv má tento režim jakousi posloupnost, tak po několika hodinách je ta tam. Jakmile máte peníze, tak vlastně můžete všechno, což tedy není zrovna mínus. Kde je ale ona snaha se vypracovat na základě našich jezdeckých schopností z minulého dílu? Ta je ta tam. Postup do vyšší ligy si můžete jednoduše zaplatit, přístup do vyšší soutěže v dané lize si můžete zaplatit. Chcete rovnou do velkého finále dané ligy? Není problém stačí si zaplatit.

Dejme tedy tomu, že peníze nemáte, jelikož je investujete do vozidel. Tudíž půjdete pěkně po staru a budete se protloukat jednotlivými závody, abyste získali tolik hvězdiček, kolik je potřeba pro odemčení dalšího šampionátu. Říkáte si jakých hvězdiček? A jsme zase u těch mobilních her. Cílem závodu vlastně nemusí být vůbec vyhrát. Stačí třeba zajet nejrychlejší kolo závodu, čistě předjet osm vozidel, držet se v draftu určitý čas, či zajet kolo pod daný časový limit. Každý závod v jednotlivých soutěžích, šampionátech, či ligách disponuje přesně třemi milníky výzev, jenž je potřeba ideálně splnit. K tomu si připočtěte podobu onoho menu a jste tam – mobilní závodní hře. Mě osobně nejvíce iritovalo to, že samotných závodů je vlastně ve všech ligách na můj vkus až příliš málo. Bohužel až moc velkou část tvoří eventy typu Hot Lap, Pace Setter a Breakpoint, které by měly být spíše zpestřením. Místo toho jsou ale na stejné úrovni a pro postup hrou v rámci nějaké posloupnosti mohou být nakonec spíše frustrující. Obzvláště onen režim Pace Setter, kde jde o to zajet nejlepší možný průměrný čas sečtený ze všech kol. Je vám tedy jasné, že jakékoliv Invalidní kolo znamená, že jste automaticky prohráli a do stanovených časů se nevejdete. Restart je v tento okamžik neodvratný.

Pokud jste informace kolem Project CARS 3 bedlivě sledovali, pak kolem vás nejspíše prolétla informace, že celou kariéru bude možné proletět jedním jediným vozidlem a to díky možnosti implementace tuningu, či úprav vozidla obecně. Řeknu vám jedno. Je to možná a není to možné. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na tuto otázku podíváte. Z hlediska výkonnosti se skutečně s každým vozidlem můžete protlouct jakoukoliv soutěží ve hře, tedy téměř s každým, ale ta možnost tu je. Dokonce vaše sériově vypadající vozidlo můžete za pořádný balík přestavět na závoďák, což vaší káře propůjčí další užitečné vlastnosti a povýší jí na trochu jinou úroveň. Nicméně tvrdit, že můžete s jedním vozidlem projít všemi závody je zcela mylná.

Žádné vozidlo nikdy nebude disponovat všemi třemi náhony, nebude existovat v každém roce a rozhodně nebude pocházet z každé země. Řada soutěží v rámci kariéry bude vyžadovat určitá kritéria, která vlastněním jediného vozidla nemůžete splnit. Například jet s americkým vozidlem z let 2000 – 2010, nebo s vozidlem 4×4 a nebo třeba konkrétně třeba s takovou Corvettou Stingray. Podtrženo sečteno – máte-li neustálé nutkání mít vše v rámci kariéry splněno na 100%, tak vám rozhodně jedno vozidlo stačit nebude. Nebudou vám stačit ani dvě, ani tři a ani čtyři. Velice rychle zjistíte, že vaše garáž přesto během chvíle první desítku a o několik hodin později další, a tak dále. Nechápejte to ale jako nějaký zápor spíše jako vyvrácení jednoho tvrzení.

V rámci kariéry se můžete těšit i na různé Invitational Events a Challenges. Aby se vám tyto extra závody, či výzvy otevřeli je třeba splnit nějakou podmínku. Například dosáhnout u značky Porsche určité úrovně. Zvítězit v hlavním šampionátu Ligy B a tak podobně. Toužíte-li po odemčení nějaké výzvy ale skutečně moc, prahnete-li po ní, pak si ji stejně jako v případě zbytku kariéry, můžete odemknout za in-game měnu. Jak jsem zmínil výše, tak ve hře není nic, co byste si za peníze nekoupili. A to je vlastně veškerá náplň kariéry.

Kariéra pochopitelně není jediným herním režimem v novém Project CARS. Tento režim doplňuje ještě trojice dalších. První z nich je Custom Race, což je ideální volbou pro moment, kdy chcete jednoduše usednout do vozidla, vybrat si trať a vrhnout se do víru závodu. O něco zajímavější je režim Rivals. Ten zde zaštiťuje týdenní eventy, v nichž změříte své síly se zbytkem komunity. Vlastně jsem byl překvapen tím, jak moc mě baví překonávat časy jiných hráčů, čemuž vlastně napomáhá nový směr, kterým se série se třetím dílem ubrala. Nakonec tu máme klasický online multiplayer, kde nebojujete proti časům jiných hráčů, ale proti nim samotným na jedné trati v daný moment. Překvapila mě stabilita síťového kódu a solidní férovost, kterou jsem nečekal, ale je pravdou, že v tuto chvíli jsou ve hře pouze redaktoři z celého světa a influenceři. S příchodem běžných hráčů se vše může samozřejmě změnit.

Vraťme se zpět na začátek naší recenze a na přirovnání se sérií Need for Speed: Shift. To totiž vůbec není z ruky, jelikož Slightly Mad Studios jsou jejími autory. Project CARS 3 totiž naprosto a zcela jasně opouští vody závodních simulátorů a vydává se směrem k arkádě s nějakými těmi drobnějšími prvky simulace. Jde tedy vlastně o naprosto stejnou formu, kterou nám před lety přinesla dvojice her z řady Need for Speed: Shift. Než jsem se ale vrhl do prvního závodu, nechtěl jsem věřit tomu, že série, která byla doslova vystavěna nadšenci do závodních simulací, se může tak moc změnit, ale stalo se. Vývojáři svou hlavní skupinu fanoušků tímto dílem vlastně solidně kopli do zadele, ale na stranu druhou získají na svou stranu hráče jiné. Ty, kteří touží po rychlé adrenalinové hratelnosti bez nutnosti se odtrhávat od závodu nějakým pit stopem, nebo praním se samotnými jízdními vlastnostmi každého jednotlivého vozidla.

Ne nedělám si srandu. Jak už vlastně sami vývojáři během oznámení řekli, tak se rozhodli vyřadit ze hry opotřebení pneumatik a spotřebu paliva. Neřekli nám však, že úplně vypustí možnost si změnit pneumatiky ve chvíli, kdy se změní počasí. Ve chvíli kdy začne pršet, tak stačí pouze počítat s tím, že auto bude více klouzat, protáhne se brzdná dráha a v případě, že máte náhon na zadek, tak bez plynu vaše vozidlo vlastně ani nezatočí. Což je vlastně v pořádku, ale není to něco, co byste od pokračování Project CARS chtěli. Vývojáři nás nechtěli odtrhávat od závodění a tak také učinili. Od honbou za prvním místem vám nic nebrání. Možná snad fakt, že ve hře neexistuje kvalifikace. Vždy budete startovat z poloviny startovního roštu, tedy pokud se bavíme o singleplayerových režimech. V případě multiplayeru už na vašich výsledcích přeci jen záleží. Alespoň někde.

Shrňme si to. Project CARS 3 není simulátorem. Pokud ale na jeho hru přistoupíte, pak vlastně zjistíte, že se nehraje vůbec špatně. Ostatně ani ony díly ze série NFS od stejných tvůrců na tom po stránce hratelnosti nebyly vůbec špatně. Závodění jako takové mě nesmírně bavilo. Bylo skutečně rychlé a boje byly často velice napínavé. Arkádovější přístup sice má svá úskalí, ale pokud jde o hraní na konzolích a gamepadech, jde o něco, co spoustu hráčů ke hře přiláká. Hraní na gamepadu bylo skutečně velmi pohodlné a i s veškerými vypnutými asistencemi si šlo hru naplno užít. Z mého pohledu to vlastně bylo zcela nezbytné. Asistenty jsou totiž občas až moc agresivní. Dokonce si myslím, že pokud je všechny zapnete, bude vám stačit mačkat plyn a o zbytek se postarají ony asisty. Minimálně silně doporučuji vypnout asistenci brzdění a zatáčení.

V jednom z předchozích odstavců jsem zmínil úpravu vozidel. Po stránce komponentů upravujících parametry jednotlivých vozidel je na tom hra poměrně dobře. Co se týče vizualizace, tak je třeba se spokojit s tím, že zde máte tovární kit a závodní kit. Nemůžete si u vozidel vybrat konkrétní spoilery a tak podobně. Další vizuální úpravy se omezují na velikost disků a jejich podobu a samozřejmě nástřik a polepy. Ty jsou ale svou nabídkou někde pod úrovní prvního Need for Speed Underground. Ve srovnání třeba s takovou Forzou jsou úpravy vlastně dosti omezené. Když už se vývojáři pustí do součásti hry, kterou vlastně už jednou dělali, tak čekáte, že se vytáhnou, ale bohužel tato část nedosahuje ani kvalit oněch dvou dílů Need for Speed: Shift, což je vlastně škoda, když už má k této sérii nové Project CARS blíže, než k sérii jejíž jméno nese.

200 a 120. Tato dvě čísla definují počet vozidel a tratí, které na vás v novém Project CARS 3 čekají. Ohledně této obsahové stránky nemůžeme říci vlastně vůbec nic. Vozidel je dostatek a variant tratí je na při pohledu na jiné závodní hry skutečně enormní množství. Tato dvě čísla znamenají, že o variabilitu se skutečně nemusíte bát. Jen co se vozidel týče, tak mějte na paměti, že ke všem ze začátku nemáte přístup. Ten vám zajišťuje úroveň vašeho jezdce. Jenže je tu malý problém. Tato úroveň nestoupá zrovna vysokým tempem a tak musíte počítat s tím, že k některým vozidlům se dostanete až po několika desítkách odehraných hodin. No, alespoň tu máte nějakou motivaci k tomu, nový díl hrát. Vyšší úroveň je snad to jediné, co si zde za ty peníze skutečně nekoupíte.

Technická stránka ve mě zanechává rozporuplné dojmy. Na jedné straně tu máme naprosto vynikající optimalizaci, kdy hra si zuby nehty drží na konzoli Xbox One X stabilních 60 snímků za sekundu a to i v případě, že se rozhodnete preferovat rozlišení. Otázkou však zůstává, jestli má volba grafického režimu vůbec na samotný vizuál nějaký vliv, jelikož se nedá říci, že při preferování rozlišení na úkor snímkování, by bylo ono rozlišení nějak rapidně vyšší. Každý si totiž musí všimnout občas zubatých hran, což osobně příliš nechápu. Předchozí díl měl ony režimy daleko lépe definované.

Pokud jde o grafickou stránku, tak vozidla opět vypadají patřičně k světu, ale v případě tratí je zde cítit, že některým se dostalo větší péče a jiným zase naopak. Určitě je velice nepříjemné sledovat, když jedete závod a před vámi se pár metrů před mnoho četnou zatáčku objeví z ničeho nic mantinely. Děje se to na každé trati? Ne, neděje. A proto tu mluvím o tom, že jsou zde vizuálně lepší a vizuálně horší tratě. Je dosti možné, že to celé záviselo na poskytnutých licencích, jelikož ne každá tratě jí disponuje. Taková Suzuka se ve hře jmenuje nějak Sekitto. Monaco pak zde najdeme jako Azure Coast GP a takto bych mohl pokračovat. Naštěstí tratě s oficiální licencí převládají.

Co si tedy o Project CARS 3 myslet. Vývojáři se Slightly Mad Studios letos udělali celou řadu velmi špatných rozhodnutí. Forma jako vystřižená z mobilů a hratelnost ala NFS rozhodně není tím, co si fanoušci série přáli. A osobně doufám, že příští díl se vrátí do starých kolejí. Byl bych raději, kdyby vývojáři letošní díl pojmenovali jinak a označili například za spin-off, ale to se nestalo. Britské studio bude se bude asi na letošní rok snažit zapomenout. Po fiasku v podobě Fast & Furious: Crossroads přichází titul, který svou podobou není úplně přesvědčiví a je to škoda. Letošní rok je Assetto Corsa v tomto souboji nekompromisním vítězem.

ZÁVĚREM

Project CARS 3 není hrou, které je určena původním fanouškům série. Titul se odklání od simulace ve snaze zaujmout širší hráčské publikum, ale nejde na to úplně tou správnou cestou. Hra je obsahově sice bohatá a hraje se vlastně velmi dobře, ale doufám, že vývojáři se už o nic podobného nepokusí a sérii vrátí do původních kolejí.

HODNOCENÍ: 6/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: Cenega Czech