Animovaný seriál Spider-man aneb návrat do devadesátek

Tuto esej jsem měl v plánu psát už několik let, ale nikdy nebyl čas ani příležitost text někde publikovat. Málokterý web se zabývá retro záležitostmi, maximálně se jedná o videoherní průmysl. Napsat článek je jedna věc, někde ho vydat zase jiná. Dnešní generace má všechno jak na dlani – chytré telefony s Netflixem, cestování po EU bez nutnosti si vyřídit potřebná víza nebo třeba BIO kvalitu potravin i drogerie. V 90. letech z toho nic nebylo. Pokud si chtěl někdo koupit hru, buď přes půl roku šetřil a předem si o ní zjišťoval potřebné informace nebo si očipoval konzoli a platil 200 korun za každý kus. Já měl tu druhou variantu a i tak těch titulů jsem neměl stovky, nýbrž nižší desítky. Celkem asi třicet, na každý rok asi deset. Internet v té době neexistoval, stahovat či sledovat filmy a seriály nebylo absolutně myslitelné. 

Pokud chtěl malý kluk, jako tehdy já, sledovat animovaného Spider-mana v roce 1997, musel si dát v sobotu brzy ráno (většinou běžel jeden díl kolem sedmé hodiny) budík, dát prázdnou pásku do WHS přehrávače a čekat, než začne televizní stanice NOVA ten seriál vysílat. Nahrát si ho byla jediná možnost pro opětovné přehrávání a pokud jsem chtěl mít celou kolekci o všech dílech, nezbývalo nic jiného než každou sobotu tento proces uskutečňovat pořád dokola, dokud se neodvysílala poslední 64. část. Období, než přišel internet do mobilu, fungovalo takto. Pravěk, na který vzpomínám se zděšením a láskou zároveň. Člověk neměl všechno naservírováno na stříbrném podnose a více si věcí vážil a nebral je jako samozřejmost. Musel o to, co skutečně chtěl, bojovat. 

Na devadesátá léta vzpomínám stále více a kdybych shrnul své dětství, bylo by postaveno na několika atributech – Steven Seagal, Želvy Ninja, LEGO, Playstation, zbytečně strávený čas ve škole a právě Spider-man. Byl jsem jím tak posedlý, že se pravidelně každou sobotu muselo jezdit z mé periferie do Prahy, abych se podíval v Kotvě a v Máji na hračky s touto tématikou, které jsem sbíral. Jednalo se o náročný proces, jezdil jsem i pro speciální kusy i do Berouna nebo k babičce na Moravu. Všude bylo něco. Trvalo to roky a i tak se mi nepodařilo mít kompletní sbírku. Už jako malý jsem měl očividně, jako asi jediný z mé periferie, zálibu ve sbírání LEGO, Spider-man hraček a i toho tehdy známého i oblíbeného animovaného seriálu. Škola mě nezajímala, ven chodil dle mého názoru jen blázen, co ještě čeká na svůj vlastní Playstation. Moje dětství bylo doma před televizí, tehdy enormně malou, komunistickou, ale naštěstí barevnou. Žádné stereo ani sluchátka JBL s prostorovým zvukem. Drátový ovladač s dosahem jednoho metru. Tečka. 

Vojenské podmínky pro někoho, kdo chtěl perfektní herní a filmovou atmosféru. Vše mi stěžoval nedostatek financí a vysoké ceny her i WHS kazet. I přes veškeré vypětí všech sil se mi nikdy nepodařilo mít doma kompletní kolekci onoho animovaného Spider-man seriálu z 90. let a těch třicet roků mě to hlodalo v hlavě. Chtěl jsem mít tu sbírku doma, ale na DVD vůbec nebyl, časem na Blu-ray už vůbec ne. V dnešní době 4K formátu bych čekal marně. O tom, že byl s českým dabingem vydán někdy po roce 2014 na 24 DVD jsem se dozvěděl úplně náhodou při brouzdání po jednom e-shopu, který ho jako jediný měl ve své nabídce. Za pár sekund byl v nákupním košíku, za další tři dny na pobočce české pošty připraven k vyzvednutí. Jediné obavy byly, jestli je to opravdu ten můj oblíbený pořad z dětství, má doopravdy český dabing a zdali DVD kvalita na mé 4K TV nebude totální propadák. Vše dopadlo dobře, také proto píši tuto esej. Našel jsem i web, kde byli ochotni můj text publikovat, nebyl důvod dále s psaním otálet. Čím víc stárnu (je mi 35, ale mentálně se cítím jako dědek), tím více vzpomínám na éru, kde jsem byl nejvíce spokojený, byť se jednalo o životní období, kde se více snilo, než žilo. Teď to mám přesně naopak. 

Pokud si ten seriál někdo pamatuje, jedině dobře. Pokud vůbec nevíte, o čem celou dobu píši, rád vám ho představím, protože se za mě jedná o jeden z nejvíce ikonických seriálů nejen devadesátých let, ale ve filmové historii vůbec. Byl velmi populární, krásně nakreslený, svižný, vtipný, akční, pro fanoušky Spider-mana naprostá povinnost. Už jen znělka, jejímuž textu jsem nikdy nerozuměl (až do nedávna), byla natolik chytlavá, že mi v hlavě hraje dodnes. I po takové době. Text úvodní písně je primitivní, ale tehdy tomu zpěvákovi stejně nikdo nedával žádnou pozornost. Svižné intro, složené z dějových zvratů několika následujících dílů bylo totálně in, hemžilo se to ikonickými postavami ať záporáků nebo hrdinů či vedlejších postav. Nadupaný začátek jen předznamenal dvacet minut každou sobotu, kdy ráno matka ještě spala, já v půl sedmé buzen budíkem, protože se nemohlo nic podcenit (příprava prázdné WHS, kde se omylem nemohl přetočit předešlý díl), snídaně, vyčistit zuby a za pět sedm už být na gauči při plné vědomí. Zážitek byl pokaždé excelentní, nejvíc bolestivé byla právě ona týdenní kontinuita. Jednalo se o skutečné utrpení, neboť nenávidím čekání. Neskutečně ho nesnáším. Vše musím mít hned nebo raději vůbec. 

Seriál běžel mezi lety 1994-1998, měl pět sezón a celkových šedesát pět dílů (délka každého z nich byla dvacet minut). Chystalo se i pokračování, ale díky studiovým tahanicím a neschopnosti sehnat další finanční prostředky, byl Spider-man na konci páté sezóny ukončen. Každopádně se jednalo o důstojné zakončení jedné z mých důležitých životních etap. Ne každý seriál si to mohl dovolit. Některé skončily i po první sérii s totálně otevřeným koncem a diváky to jen zbytečně naštvalo (nikdo přeci nechce rok něco sledovat, co nemá konec). O dabing hlavního hrdiny se postaral skvělý Saša Rašilov mladší, který mu dal tu správnou jiskru devadesátých let. Trapné, levné nevhodné hlášky, absolutně do tématu nezapadající metalová hudba, naprosto bizarní situace včetně těch vztahových – to vše tvořilo koktejl zábavy mého dětství. Nic tak podobného už nikdy nevzniklo, doba se posunula a vkus mladé současné generace je také už jinde. Jediné kladné na současné době pro starší lidi je fakt, že se dá cokoliv z dávné minulosti sehnat. 

Buď online na kanálu Disney Plus nebo i ve fyzické kopii na DVDPEKA (nejedná se o reklamu, ale jinde ho s českým dabingem asi už nenajdete). Také důvod, proč bych určitě nabádal, aby se i malé a dospívající děti určitě seznámili s tímto „kulturním dědictvím“ éry před třiceti lety. Kdo by nechtěl z fanoušků Spider-mana ho vidět bojovat proti Rhinovi, Škorpionovi, Shockerovi, Venomovi, Masakru, sledovat, jak hlavní hrdina mutuje v šestinohou agresivní, nebezpečnou zrůdu. Jak bojuje proti Kingpinovi nebo Dr. Ockovi. Jak létá po New Yorku nebo si řeší svůj soukromý život včetně vztahových patálií, trablů nebo práce v Daily Bugle. No, všichni. I má generace by se na to měla ještě jednou podívat. Oželet víkend v přírodě se svojí rodinou, nechat manželku a děti v lese samy, pustit sám doma animovaného pavouka a užít si naplno dva dny nonstop v kuse s pěti sezónami, obsahujících 65 dílů. Kdo tak neučiní, není skutečný fanoušek! Rodina počká, v nejhorším s vámi nebude pár dní mluvit (není to spíše nakonec jen výhoda?), pak to přejde. Zážitek ze sledování za to každopádně stojí. Věřte mi, vím, o čem mluvím.