Arcane (1. série) – Recenze

Když jsem se poprvé dozvěděl, že Riot Games konečně po letech pouhého škádlení krátkými, ale epickými videi připravuje i opravdový animovaný seriál ze světa League of Legends, zvedly se mi chlupy očekáváním, vždyť svůj animovaný seriál má i DoTA! Zároveň jsem dostal strach. Dostal jsem strach, co se může stát při kombinaci některých nechvalně známých Netflix adaptací a nepříliš tolerantních čínských majitelů Riotu. Je nasnadě si všimnout, že počátek tohoto univerza je pro mě osobní záležitostí a recenze tak bude velmi subjektivní.

Svět League of Legends je větší a rozsáhlejší, než byli jeho tvůrci doposud schopni využít. Vycházejí nám knížky o bájném světě Runettery a na webu jsou dlouhé příběhy o historii a herních postavách a jsou obsáhlejší, než je pro hru samotnou podstatné a spisovatelé z Riotu jsou schopni tyto nevyužité příběhové linie natahovat k velkým finále dlouhé roky, které se pak ve hrách projeví jen na pár týdnů, kdy se větší hloubku stejně nedozví nikdo, kdo si je sám nevyhledá. To byla vždycky škoda a určitě jeden z důvodů, proč jsme na seriál čekali tak dlouho. K jednotlivým událostem a herním milníkům jsou navíc vydávány několikaminutová videa, za která by se nemuselo stydět žádné studio vytvářející celovečerní filmy.

Ano, Riot s Tencentem za zády je sice bohatá skupina, ale ne všechno na co se hodí hromada peněz znamená ihned kvalitu (Že, Warcrafte?) a ani zmíněné trailery a teasery nejspíš nebyly zrovna vyplácející se investice, spíš jen injekce pro udržení pozornosti. Přeci jenom i když povědomí a angažovanost vůči příběhu mezi hráči nebyla nijak velká, o spisovatelském odvětví Riotu se musí říct, že vsadlili na správnou kartu. Jsem rád, že v dnešním konzumerské etapě herního průmyslu byla tato firma s free-to-play hrou ochotna jít tou delší a těžší cestou a napříč minimálnímu propojení jejich obří hráčské základny tento svět v pozadí budovali a podle výsledku bych tvrdil, že narozdíl od balancování jejich hry nevsadili na divokou kartu, ale opravdu věděli co dělají, když toho všeho konečně využili. Už dnes dokonce můžeme dodat, že byla potvrzena 2. série, která bohužel vyjde nejdříve 2023, to je ale prozatím malá cena za takto kvalitní odstartování Riot Games univerza

Na seriálu Arcane pracovali sice víceméně neznámí spisovatelé, startující svou kariéru přímo v Riotu, ale to je naopak nejspíš dobře, protože s materiálem, kteří měli utvořit, jsou dobře seznámeni, a co víc, na výsledku je vidět, že do toho dávali srdce – doufám ale, že jen metaforicky. Myslím, že dobrým důkazem byly nejen teasery a trailery, ale i hudební klipy, které mají opravdovou hloubku a dokážou mluvit nejen slovy, jak by se dalo očekávat u vysokokorporátních herních společností, které mají ke všemu přístup typu – Zaujmout co nejvíce lidí co největší vágností a také nikoho neurazit; Hudební styl? Pop bude stačit. – Riot se ale naštěstí od začátku nikdy nebál zaexperimentovat, důkazem toho jsou spolupráce s kontroverzními tvůrci (Streamery, youtubery) a písně tvrdších žánrů – rapu, techna a dokonce i metalu.

Čeho jsem se tedy bál? Předtím, než jsem si dělal průzkum, myslel jsem si totiž, že Riot si jen najme nějaké průměrné lokaje, aby prostě něco vydali a předchozí formule opustí. Přeci jen vstup do nového média musí mít úspěch, musí se vyplatit a při nejlepším by měl nejen udržet pozornost již věrných fanoušků, ale přilákat další. Proč tedy riskovat, když by chtěli apelovat na nové publikum. Navíc, ti koho by v mé hlavě pověřili mi byli zase nějací experti z Netflixu, kteří z mých zkušeností v 50% případů pokálí zdroj inspirace a příběh vyplní politickou agendou naprosto nesouvisející s příběhem. A za druhé jsem se bál nechvalně známé čínské cenzury, která se promítá do některých adaptací a remaků, protože studia raději budou působit na širší trh, než aby zůstávala věrná inspiracím, jako příklad opět postačí Warcraft, který i když byl sestříhaný pro čínské publikum musel vynechat některé věci, bez kterých by se příběh neobešel. To se ale naštěstí nestalo, Arcane plyne přirozeně a nezdá se, že by se tvůrci drželi zpátky. Pojďme se už ale vrhnout na samotnou recenzi.

V seriálu se v prvních chvílích ocitneme ve městě zvaném Piltover, rodištěm inovací a hextechu, nebo-li magie vytvářené pomocí technologie a tam také zůstaneme až do konce první série. Městský stát Piltover je místem pokroku a inovací, jenže vlastně nevíme jak moc, jelikož nevíme, jak vypadá zbytek světa, kromě pár flashbacků a hrůzných vyprávěních jednoho nesmrtelného křečka. Umím si představit, že člověk nemající více kontextu bude ponechán v podivu, co je na tom okolním světě tak hrozného, kromě výskytu mágů, jejichž jediný příklad nám představený byl, ale zachráncem jedné z hlavních postav Jayce Talise a jeho matky. Vlastně jsem byl dost zvědavý i já, jako věrný čtenář lore, ale bohužel ani tentokrát jsem se hlubší důvody nedozvěděl.

Piltover je rozdělený na dva tábory sídlící každý na jedné straně řeky, prosperující „hořejšek“ a chudý a kriminálníky prolezlý „spodek“ – také nazývaný Lanes/Uličky. – proč to tak je? Nevíme? A jak se to snaží kdokoliv změnit? Také nevíme, ale pořád o tom někdo mluví jako o třídním boji bez viditelného řešení, i když jsou schopni vytvořit tak pokročilou technologii, jako umíštění lidské duše do stroje, na tohle zkrátka nemají. Jediné co je nám ale ukázáno je, jak se jedni na druzích dopouštějí zbytečného násilí. Technologicky vyspělejší policisté hořejšku si mohou kdykoliv přijít a dělat si co chtějí, ale podplacení jednoho z důstojníků a jakási pochybná dohoda mezi jejich velitelem a vůdcem Ulic očividně stačí na to, aby kriminalitu na druhém břehu neřešili. Jedny z obětí tohoto zbytečného násilí jsou naše hlavní dvě postavy Jinx a Vi. Těm před několika lety před začátkem příběhu zabili policisté rodiče v jakémsi povstání, jehož pozadí se také nedozvíme, ale hej, alespoň tak poznali svého adoptivního taťku Vandera, zmíněného vůdce ulic, který povstání vedl a nakonec se jich i jako přítel jejich rodičů ujme.

Když toho ale tolik nevíme, určitě se to vše během devíti 40 minutových dílů dozvíme, že? Na to bohužel nelze odpovědět kladně. Příběh sleduje na jedné straně vývoj postav Jinx a Vi, snažících se uspět ve svém světě plného nespravedlnosti, zla a útrap. Život v Ulicích je jako divočina, každý má, co si urve a silnější vyhrává. Vander, který má jakousi autoritu a páku na každého v podsvětí, navíc upustil od svých revolučních ideí a snaží se jen udržet pořádek a pokud možno co nejšťastnější život svých sousedů a dcer. Na druhé straně máme priviliegované a nóbl životy postav Jayce a Caitlyn, kteří jsou předurčeni velkým věcem už jen díky svým rodinám, i když především té Caitlyn Kiramman, jejíž rodina Jayceovi ambiciózní studia zastřešuje. Jayce je idealista a hodlá změnit život všem v Piltoveru svým Hextechem, který by mohl být inovací ovlivňující nejen Piltover, ale celý svět. Ne všichni ve světě Runettery mohou kouzlit. Světy těchto čtyř postav se poprvé překříží, když Jayce na počátcích jeho výzkumu Jinx s Vi okradou.

Celá tato premise s námi putuje napříč celou sérií. Všichni se snaží zlepšit jejich svět, ale klacky jim pod nohy hází staré generace uvězněné v minulosti, neochotné ukončit konflikt a pouze přilévající olej do ohně, který vzplanul mezi novými protagonisty, oddalující tak konec rozdělení jejich společnosti. Tyto nové postavy jsou neustále pod vlivem svých rodičů a mentorů a jejich činy nakonec začínají splývat. Zlom přichází s klasickým tropem, když se dítě, které může mít všechno, rozhodne rebelsky učinit opak všeho, co by se po ní chtělo a utvoří si vlastní cestu. Caitlyn se dá do služeb policie a v pozdější části seriálu začne z vlastní iniciativy odkrývat velkou konspiraci těch dinosaurů u moci a na své cestě se dá dohromady s Vi, s kterou se stanou partnerkami a konečně se tak spojí Hořejšek a Spodek ke společnému cíli. Naneštěstí jejich vzájemní partneři se pomalu stávají loutkami starých způsobů a Caitlyn s Vi přicházejí na to, že to nebude tak jednoduché.

Z této mé myšlenkové synopse jsem nebyl zrovna u vytržení, mohlo by jít o příběh, který nám byl vyprávěn mockrát, někdy líp a někdy hůř. Arcane s sebou ale přinesl opravdu silný vstup na pole kinematografie a byť by se z počátku moje shrnutí mohlo někomu zdát jako negativní, jsem upřímně nadšen. Na spoustě věci, jako proč ve světě, kde existují zařízení modernější než ty naše existují civilizace primárně v části pokroku někde mezi 15. a 18. stoletím víceméně prozatím nezáleží a na děj, který Arcane sleduje to vliv nemá. Ten je naopak pojat velmi realisticky a jestli se scénáristům něco povedlo, byl to vývoj postav a vyprávění, jak se z nich staly osoby, které známe z her. Vidíme důvody a slyšíme slova, které je utvořila a postavy nejednají jen za účelem dosažení nějakého příběhové pointy. Naopak oplývají vlastními barvitými osobnostmi a ovlivňují svět z vlastní iniciativy, veškerý děj pak do sebe perfektně zapadá a k událostem, které vývoj postav ovlivňují dochází z drtivé většiny přirozeně a né nepatrnými momenty, které se stanou vždy v příhodnou dobu. V krátké časové ose se tak daří představovat charaktery, se kterými se dá sblížit a každý moment a rozhovor je důležitý, ne jen výplň v čase čekající na další posun v příběhu.

Tvůrci se nám navíc ani nebáli ukázat drsné a brutální skutečnosti, které by určitě mohli v takových podmínkách nastat. Nebylo to vůbec, co jsem čekal – totiž rádoby drsná a uspěchaná novodobá pohádka o tom, jak je všechno super, všichni jsme si rovni a jsme krásní uvnitř a i když po sobě lidé střílí, nikdo neumírá, s kopou humoru a nakonec s ponaučením do našeho reálného života, které funguje jen když žijete v nějaké velkoměstské bublině. Humor se k nám dostal spíše v tragédii, což už jsem vůbec nečekal a není tohoto seriálu ani součástí, na kterou se v něm sázelo. Všichni si rovni nejsme, život není fér a některé věci prostě neovlivníme. Lidé se mění a občas se nám vzdálí i ti, koho nejvíc milujeme. Z tohoto poselství, které nám show také ukazuje jsem měl nutkání založit si twitter a spamovat #SoBrave! Ale to není celé poselství této krátké série. Ukazuje nám také co dokáže vytrvalost v cestě za svými sny a jak je důležité mít silného ducha, který nám zajistí víru v sebe, odpírající neustále působící vnější vlivy tvrdící opak nebo nás svádějící z cesty. A byť je mi líto, že tam něco chybí, jsem rád, že toho, čeho chtěli tvůrci dosáhnout ohledně jejich zvolené příběhové linie, dosáhli bez problémů.

Dalším důležitým aspektem je animace, které vypracovalo francouzské studio Fortiche Productions, které po svém vzniku v roce 2009 spolupracovalo s Riotem už v roce 2013 od jejich prvních animací. Jestli vás zajímá, jak vytvořit realistické animace, které si zároveň mají zachovat karikaturní elementy, Fortiche jsou těmi pravými. I tady se dá očekávat, že pro ně šlo nejen o obrovský projekt, ale také vášnivě plněný úkol. Výsledek nakonec mluví za vše. Jako někdo, kdo viděl stovky animovaných projektů se nebojím říct, že u Arcane jde o jedinečný svět, který se právě nachází na pokraji realismu. Animace je unikátním propojením 2D a 3D efektů a pohádkových malůvek s realistickými texturami a to spojení je v drtivé většině opět přirozené. Jen mi občas neunikli detaily, jako když je v hromadě 2D předmětů jeden vykreslen do 3D a vy dopředu vidíte, že s ním bude manipulování. I tak nemůžu seriál po vizuální stránce shrnout jinak, než dech beroucí, obzvláště pak, pokud šlo o dramatické momenty a hlavně AKCI, které nebylo pomálu a s některými bojovými scénami by se dalo usilovat o ocenění. Všechny bojové scény navíc nejsou jen účelové mlátičky ukazující nám, jak jsou postavy drsné a mají silnou vrstvu plot-armoru. Dokonce i akční bitky nám vyprávějí příběh a mimo údery se posouváme kupředu dějem v pozadí.

To, co mi ale u animovaných sérií až na jednu vyjímku v posledních dvou letech chybělo, byl zapamatovatelný soundtrack. Jako člověk, který je dobrý soundtrack schopen fanaticky poslouchat i 30 let po jeho vydání u mě neprojde zvukové pozadí bez povšimnutí. Ať už jde o jednotlivé úryvky či písně nebo kompletně celý soundtrack, Arcane na mě dojem neudělal a je to pro mě jediná stránka série, kde mi přijdou úmysly Riotu roztroušené. Chceme tvrdou a uvěřitelnou stopu, která bude nejen doprovázet děj ale i ducha celého díla? Originální podívanou přidávající kvalitní a promyšlenou muziku do našich repertoárů nebo budeme napodobovat některé show, které si myslí, že nadupané songy vágně podobné tomu, co se odehrává na obrazovkách vylepší celkovou kvalitu? Riot se rozhodl udělat všechno najednou.

Ve spoustě pomalých i akčních scén nám hraje instrumentální muzika, jenž působí dokonale zasazena do prostředí tohoto fantasy světa, perfektně vystihující atmosféru záběrů a jindy se snažíme vyplnit důležitý okamžik úderným a originálním textem, třeba i ve formě moderního rapu a nakonec se snažíme nastolit tragický kontrast mezi tím, co právě pozorujeme na obrazovce a napodobeninou soundtracku Strážců Galaxie v našich uších. Riot jinak opět sáhl po ideálním vzorku umělců, ne moc slavných, ale zároveň ostřílených. Jako například Woodkid, který má nasvědomí hlavní titul soundtracku k Assassins Creed: Revelations a pro Arcane složili dle mého názoru nejlepší píseň z celého soundtracku – Guns for Hire. Také Imagine Dragons se objevili již podruhé a po 7 letech přišli s autentickou muzikou a textem, který je velmi dobře napsaný a adaptovatelný i mimo seriál.     

Jednou z hlavních součásti jsou také samotní herci, kde jsem byl také překvapen. Obsazení, ať už bylo jakkoliv podle představ tvůrců a výběrů a castingů, dle mého také sedlo perfektně. Heilee Steinfeld a Kevin Alejandro(Lucifer) mě obzvlášť zaskočili, ale teď si už klasicky nebudu umět na jejich pozici představit někoho jiného. Také Ella Purnell, dabující Jinx u mě má obrovský obdiv, jak dokázala nejen věrohodně vdechnout osobnost Jinx v jejím hlase, ale kolik emocí a soužití z její práce lze vycítit. Ostatně jako u všech hlavních postav. Zajímavostí pro mě také byl JB Blanc dabující nejen Vandera v seriálu, ale i Brauma ve hře a majíc na svém kontě více jak 50 velice významných děl. Daboval také například v anime Bleach a dalších titulech nebo ve hrách Assassins creed.

---

ZÁVĚREM

Arcane je nabízí celkově silný první dojem, který Riot na svět vypustil v podobě Netflixové show. Odvážný a drahý vstup (Spekulovaný kolem 10 milionů dolarů za epizodu.) se vyplatil. Kritiky je přijímán velmi pozitivně a po premiéře se na Netflixu umístil na první pozici pro Top 10 v 52 státech. Opravdu si zaslouží ovace ve stoje. Riot nám dokázal vypovědět hluboký a propracovaný příběh, kde si nemusíte všímat každého pohybu v pozadí, aby ste jej pochopili, jen se připravíte o nějaké foreshadowing momenty či easter eggy. Na plátnech se nám neodehrávají zbytečné scény ani přehřšel fanservice momentů. Riot určitě nejen naplnil, ale i předčil mnohá očekávání. Úplně ale neriskoval, nejen moje vášeň pro League of Legends mi říká, že v devíti 40 minutových epizodách jsme se nedozvěděli vše a díl po dílu mi byl důkazem, že některé otázky zůstanou nevypovězeny a příběh se bude zaměřovat nejspíš jen na hlavní děj. Po některých okolnostech ve světě Piltoveru i Runettery zůstane v mé hlavě prázdno a Arcane nejspíš nebude odpovědí. Až příliš toho, co by mě zajímalo, toho nevím a mám pocit, že než opětovné shlédnutí se po dlouhém čekání na příští sérii kouknu na nějaké shrnutí a videa se zajímavostmi. Jen toto to pro mne bylo, velkolepá premiéra s akurátním požitkem, která navzdory svým silným stránkám do příští série zanechá pro mě nenaplněný potenciál a tápání po naplno nevyužitých detailech a doprovodných stránkách.

8,5/10

Produkce: Netflix
Autoři: Riot Games/Riot Forge
Počet dílů: 9, stopáž: 40 minut