BattleToads – Recenze

28 srpna, 2020 0 Od Ladislav Procházka

Dám Vám hádanku. Je to zelené, touží to po slávě, sdružuje se to ve skupině a má to neskutečně mlsný jazyk, co je to? Nebo bych měl spíše říct, kdo jsou? Ano správně, nejedná se o Ninja Želvy, ale o zelené, slávy a boje chtivé ropuchy, které jsme mohli na našich obrazovkách spatřit již před dvaceti lety. Battletoads jsou klasickou mlátičkou, někdy je tento žánr označovaný jako Beat´em up, z 90. let a právě Rash, Zitz a Pimple jako jedni z mála si dokázali v této době přivlastnit trochu toho světla slávy, které si pro sebe ukořistily Želvy Ninja, kterým doba devadesátek neskutečně přála.

Nicméně vraťme se k ropuchám. Battletoads vycházejí jako remake či reboot v naprosto krystalicky čistém, ručně kresleném 2.5D grafickém zpracování, které dosahuje až 4K rozlišení. Musím říct, že vývojáři ze studia DLaLa ve spolupráci s kolegy ze známého studia RARE udělali opravdu výborný kus práce. Nejsem si jist, do jaké hloubky na tom RARE participovalo, ale pestrost barevné palety a detailnost herního prostřední je jedním slovem úžasná. Díky tomu hra dostává punc unikátnosti a rozhodně si ji nespletete s jinými hrami a ani s hrami od RARE.

Možná na první pohled vypadají Battletoads jako hra pro věkově menší hráče, ale nenechte se zmást. Žáby neztratily nic ze své rychlosti ani obtížnosti a věřte mi, že budete několikrát proklínat vývojáře, proč mezi volby nezařadily také možnost změny obtížnosti během rozehrané hry. Když už jsem si několikrát myslel, že jsem viděl opravdu všechno a mé prsty už více čudlíků rychleji mačkat nemůžou, mýlil jsem se. Jako všechny hry tohoto ražení, tak i Battletoads jsou stále o zachování klidné mysli.

Hra dle mého názoru skvěle kombinuje klasický pouliční boj s akčními pasážemi ve stylu Space Invaders, tedy tzv. Shoot´em up her, aby si v dalším kroku pro Vás připravila oddychovou minihru, následovanou pasáží, jako vystřiženou z hopsajících her, do které bude „na hulváta“ naroubovaná opět Beat´em up scéna. A přesně takhle bych popsal asi celé Battletoads – „na hulváta“. Ta hra se s Vámi nemaže. Přijde Vám rychlá? Zrychlí se. Obtížná? V dalších sekundách bude více překážek. Ulítlá? Za minutu bude daleko více přitažená za vlasy. Jednoduše, ropuchy se s Vámi párat nebudou a Vy je nebudete chtít vypnout. Dlouho se mi nestalo, že bych si v duchu říkal, že to zkusím ještě jednou a opravdu to vypnu. A znovu a znovu a znovu, abych si pak uvědomil, že si to říkám už hodinu.

I když výše zmiňuji, že hra je prakticky jeden šílený LSD výlet, tak musím ocenit to, že oproti jiným titulům podobného ražení, nemáte bordel na obrazovce. Neztratíte se. I když v jednu chvíli kolem Vás poletuje 50 galakticko-interkontinentálních plavidel a Vy musíte svá rozhodnutí dělat rychleji, než dispečer leteckého provozu, stále jste v obraze a za to zaslouží autoři pochvalu.

Battletoads jsou kooperativní hrou až pro tři hráče, nicméně si nedokáži představit, že bych s někým takovou hru hrál, protože by to neskončilo jinak, než hádkou. Ale za to samozřejmě nemůžou žáby, nýbrž moje povaha, protože to, co si člověk neudělá sám, to nemá a není pořádně hotové. Nicméně hlavní protagonisté celé hry mají své „unikátní“ schopnosti, které nejsou až tak unikátní a proto je dávám do uvozovek. Jediný rozdíl mezi těmito třemi žabáky, který má totiž na hru skutečně vliv je ten, že Pimple je hora svalů a je pomalejší než Zitz, který má rychlost mouchy a jeho rychlá komba na sebe skvěle navazují a Rash je takový střed mezi těmito dvěma zmíněnými. Toť vše. Vše ostatní jsou už pouze animační rozdíly, kdy různé schopnosti nebo komba jsou u každého z žabáků znázorněna jinak. To samozřejmě je příjemným osvěžením hry, protože se tak nekoukáte na stejné pohyby po celou hru, ale přeci jenom jedna vlastnost, která má vliv na hru, to je málo.

A tady se pomalu dostávám do bodu, kdy hra Vás vlastně baví, protože je opravdu podařená, vybalancovaná, ale stále tam něco chybí. Něco hmatatelného, po čem se dostaví ten pocit zadostiučinění, kvůli kterému jste přes půl hodiny strávili v nervech na jednom místě. Myslím tím nějaký progres postavy. Například v tom, že by se postava naučila novým schopnostem nebo dovednostem postupem hrou, nebo přidáním nových perků. Právě proto, že se jedná o reboot značky Battletoads a hra si klade za cíl oslovit jak starou, tak hlavně i novou generaci hráčů, tak by se sem podobný mechanizmus přesně hodil. Já jsem si tedy jako odměnu našel xboxové Achievementy, které pro mě mají pocit sladkého nektaru, či odměny po náročném úsilí, ale to pro někoho může být málo.

Teď mi dochází, že jsem se v textu nikde nezmínil o tom, jak se mi hra hrála a mám-li být upřímný, tak daleko lépe, než třeba revival Streets of Rage 4 z roku 2020. Neměl jsem žádný problém přesně trefovat údery při pouličním boji, jak horizontálně, tak i vertikálně. A při kosmických bláznivých výpadech a s mými nukleárními meziplanetárními nervy můj vesmírný koráb projížděl přesně jak nůž máslem. Dokonce ani kombinace tlačítek, která na první pohled působí nezapamatovatelným dojmem, nejsou tak šílené a během pár minut Vám budou připadat, jako byste je znali od dětství.

ZÁVĚREM

Battletoads ve verzi 2020 jsou parádním titulem pro ty, kteří tento žánr her mají opravdu rádi, ale i pro tu skupinu, která nemá s Beat´em up hrami tolik zkušeností. Jedná se o jeden velký halucinogenní vesmírný peklostroj letící příliš nízko a nebezpečně rychle. Barevná paleta a grafické zpracování nechává rozum stát a nějaké bugy nebo glitche do svých dveří nevpouští. Škoda jen, že autoři zůstali věrni originálu v jasně vymezených kolejích a nepřidali trochu více RPG prvků, po kterých by dokončené jednotlivé úrovně chutnaly ještě lépe.