Bayonetta 3 – Recenze
9 listopadu, 2022Je tomu už 8 let, co na platformu Nintendo WiiU dorazila druhá Bayonetta. Tehdy se psal rok 2014 a Nintendo nezažívalo zrovna nejlepší chvilky, To mělo za následek, že dlouho očekávané pokračování, které navíc zamířilo exkluzivně na jedinou platformu, prodejně příliš nezaválelo. Jenž pak přišla éra konzole Nintendo Switch přinášející obrat v lepšímu, i když to je slabé slovo. Platinum Games s Nintendem se tak rozhodlo, že je čas to zkusit znovu a v roce 2018 dorazila Bayonetta v kolekci prvního a druhého dílu na aktuální hybridní konzoli japonského herního gigantu. Myslíte, že to na druhý pokus dopadlo jinak? Rozhodně. To je také důvod toho, proč jsme se po letech čekání dočkali třetího dílu.
Vývoj hry Bayonetta 3 nebyl úplně hladký a táhl se několik let. Tvůrci od hry měli sami velká očekávání a jestli je naplnili? Osobně doufám, že ano. Jelikož ze mě právě mluví řada kladných pocitů pramenících z těch cca dvanácti hodin, které jsem ve hře se sexy čarodějnicí z řádu Umbra strávil. Jak už ale jistě všichni víte, tak původní hlas propůjčený postavě dabérkou Hellenou Taylor, byl nahrazen a nově tak ve hře slyšíme dabérku Jennifer Hale. Změny v dabingu nemám rád v podstatě nikde, ale tvůrci to celé dokázali velmi dobře zahrát do autu a to zápletkou hry.
Příběh nejnovějšího dílu zde vyzrazovat nebudu, jelikož jde čistě o singleplayerovou hru bez multiplayeru a tak nemá smysl vyzrazovat takto důležitou část. Vezmu to tedy hodně obecně. V základu tu máme příběh, kde v jehož středu číhá hrozba, která nezničí pouze celý svět, ale celý multivesmír. Ano, i tvůrci z Platinum Games zabředli do vod paralelních realit, kde žijí různé varianty nás samých a tedy i Bayonetty. Můžeme tedy říci, že Bayonetta ve hře má jiný hlas proto, že nejde o tu samou, za níž jsme hráli v předchozích dílech. Ostatně tak na mě působila hra v samotném úvodu. Proč? Toto zjištění už nechám na vás a vaší vlastní zkušenosti.
Jinak je děj pořádná akční jízda, která si snad ani na chvilku nedává pauzu. Cut-scén je ve hře skutečně požehnaně a mnohdy se stáváme svědky skutečně epických momentů. On třetí díl obecně působí tak nějak epičtěji, než tomu bylo v minulosti, ale to je možná dáno i premisou příběhu, kterou jsem zmínil v odstavci výše. Pokud by tedy padla otázka, jestli jsou ve hře pamětihodné momenty, tak ano jsou ve své hlavě jich mám několik a když řeknu slovo Godzilla, tak vězte, že svou spojitost s touto hrou to má větší, než by se mohlo zdát. A víc vám k tomu neřeknu.
Hratelnost je v rámci série standardní a nijak zásadně nevybočuje. Jde stále o svěží a návykovou hack-n-slash rubačku, která momentálně na trhu nemá příliš konkurenci. Ono je to ale hlavně tím, že žádná vlastně pořádně nevyšla, byť nějaký ten kousek by se našel. Standartně tu tak máme údery rukama, úder nohama a střelbu, kdy vše doplňuje ještě úskok, který když využijete ve správný moment na pár vteřin zpomalí čas. Všechny tyto akce pak můžeme vázat do efektních komb, na které je věru radost pohledět.
Bayonetta ale nebojuje pouze zbraněmi, kterých ve hře získáme několik a s každou se bojuje trochu jinak. Já jsem si ale oblíbil klasiku – pistole, byť ty řezné kotouče na řetězech také nebyly k zahození, ale také svými magickými schopnostmi umožňujícími vyvolat silná démonická stvoření Climaxe. Každý démon má pak svého avatara, jenž Bayonettě propůjčí další schopnosti a transformuje její tělo. Takováto forma se pak hodí po rychlejší přesun po mapě. Ta je většinou dosti lineární, ale v mnoha částech hry narazíte na otevřenější lokace, nehledě na to, že průzkumem okolí můžete nalézt i studnice k bonusovým výzvám umožňující zisk nějakých těch bonusů – jako třeba zvednutí hladiny životů.
Level design jednotlivých úrovní ve hře je dosti neotřelí a nutno říci, že i nápaditý. Tvůrci měli na mysli, že singleplayerová koridorovka musí neustále mít, co nabídnout a toho se drželi, takže jsme stále svědky nových věcí a hledíme vstříc novým scenériím. Ostatně dávkování nových věcí je něco, v čem hra exceluje, i když to občas pálí až na hranice absurdna. I když to, že si občas zahrajeme za jinou variantu Bayonetty z jiného vesmíru je vcelku fajn nápad.
Vysokou variability si hra uchovává i co se nepřátel týče. Vlastně po celou dobu, co hru hrajete budete narážet na stále nové a nové nepřátele, které budou stát ve vaší cestě za zničení oné zmíněné nové hrozby, která nelítostně zabíjí všechno a všechny. Tradičně je třeba Platinum Games pochválit za souboje s bossy, jelikož ty jsou fenomenální a velkolepé, Ano, i zde se to někdy trochu přehání, ale to není výtka, spíše fakt.
Jelikož nemá hra jiný herní režim, tak není od věci se vrhnou také do všech výzev skrze zmíněné studny, které skutečně stojí za to. Mnohdy je třeba se nad výzvou skutečně zamyslet, abyste jí dokázali vůbec splnit. A kdyby i to bylo málo, tak jsou v jednotlivých úrovních hry rozeseto mnoho kolektiblů, kdy občas při těchto toulkách v zákoutích narazíme i ně nějakou tu minihru a tak si i sem tam budeme hrát s časem, což se vždy projevuje i na samotné hlavní hrdince.
K technické stránce nemám vlastně moc, co dodat. Tvůrci se zaměřili na chod v 60 snímcích za sekundu a vlastně si nedokážu představit, že by hra běžela méně. Během hraní jsem nenarazil na bugy ani glitche a pokud jde o rozlišení, to je možná na můj v kus o něco nižší, než jsme zvyklí, ale možná je to jen pocit, jelikož hra postrádá funkci vyhlazování, což je ale na obrazovce konzole pasé. Ve vizuálním zpracování musím vypíchnout práci s některými detaily a pak s nasvícením. Nebudeme si nic nalhávat, dobré nasvícení umí ve vizuálu nadělat hodně parády. Na druhou stranu jsem ale narazil i na sterilnější místa, která ukazují, že i tito tvůrci v některých případech narazili na limity konzole, která úplně němá výkonu na rozdávání.
Pokud bych na třetí Bayonettě hledal nějaké nedostatky, pak bych je hledal spíše marně. Tím ale neříkám, že jde o dokonalou hru. Nebudeme si nic nalhávat, tvůrci se nesnažili o žádnou velkou inovaci v sérii a dali nám to, co jsme od hry vlastně očekávali. To je její silná stránka, ale zároveň i ta slabší. Tvůrci mohli přeci jen zkusit v některých směrech inovovat, či zkusit něco zlepšit. Zmodernizovat. Takto je vše jen větší a snaží se to vypadat více epicky a to v rozměrech mezi dimenzionálních.
ZÁVĚREM
Bayonetta 3 se vydala vstříc multiverzu a je epičtější a velkolepější než kdy dříve s náduchem jistého absurdna, které máme ale na této sérii jistým způsobem rádi. Jde tedy o další skvělé pokračování plné zábavy a energických akčních sekvencí s trochou toho flirtu v oku. Škoda jen toho, že se tvůrci báli nějak více inovovat a nepřinesli do hry více novinek. I tak jde ale o jednu z nejlepších hack-n-slash rubaček, kterou si nyní můžete pořídit.
8/10
Datum vydání: 28. října 2022 – Potřebné místo na kartě: 8,6GB
Distributor ČR: Conquest Entertainment/Nintendo Česká Republika – Česká lokalizace: NE
