Bee Simulator – Recenze

12 listopadu, 2019 0 Od Jakub Číhal

My dříve narození si určitě pamatujeme na úžasný animovaný seriál Včelka Mája. Bude to již minimálně 30 let, co jsem společně s Májou, Vilíkem a Hopem prožíval dobrodružství, které má dětská fantazie hltala plnými doušky. A jak já miloval Vilíka. Byl vším, čím jsem v té době chtěl být. No možná jsem nechtěl být takový tlusťoch. Když se pak na Gamescomu v roce 2018 objevilo studio Varsav Game Studios a představilo hru Bee Simulator, okamžitě jsem zpozorněl. Ne snad že bych byl nějaký extra milovník včel – i když díky za med – mě spíše hned hlavou proletěla myšlenka, že by hra snad mohla navázat tam, kde animovaný seriál skončil. No, kdybych jen věděl, jak moc jsem se tehdy spletl.

Bee Simulator, jak název tak trochu napovídá, je skutečně simulátorem života včel. Nicméně nebojte se, autoři nakonec koncept hry přece jen trochu změnili a tak nabízejí relativně jednoduchý příběh, během něhož se dozvíte, jak se to s včelami vlastně má. Vše začíná Vaším narozením, prvními nesmělými máchnutími křídly a výběrem jména Vaší malé včelky. Nejdříve je potřeba se trochu rozkoukat, naučíte se tak to základní, čím je život včely naplněn a to prostým sběrem nektaru, opylováním rostlin a otrocké práci pro Vaší královnu. Jenže, včely to nemají v dnešní moderní době, kdy se člověk považuje za pána všeho a jehož tvrdá pěst dopadá plnou silou i na ty nejmenší tvorečky, zrovna jednoduché. Váš roj se brzy ocitne v nebezpečí a bude na Vás, zda celé včelstvo přežije.

Čekáte nějaké výpravné dobrodružství? Tak to jste na špatné adrese. Příběh je skutečně prostý a přímočarý, nenabízí nic, co by se Vám z hlavy nevykouřilo za pár minut a celý ho sfouknete za nějaké tři hodinky. Během jeho hraní se dozvíte plno zajímavostí ze života včel, ale není to nic, co byste tak nějak nevěděli už od základní školy. K edukativní složce se ale ještě vrátíme. Co se hratelnosti týče, není ani zde nic, o čem by mělo smysl nějak více psát. Veškerá Vaše činnost bude omezena na pár věcí. To nejdůležitější je samozřejmě opylování květin. To se děje jednoduše tak, že se svojí včelkou proletíte nad květinou, resp. skrz kroužek, který nad ní levituje. Květin je několik druhů, s různým obsahem pylu. Jejich druh ale zjistíte jen tak, že zapnete jakýsi radar, který přepne obraz jak v Predátorovi do spektrálních barev. V tu chvíli uvidíte květiny barevně odlišeny. Množství pylu ale nemá nijak extra velký význam. Jeho sběr totiž slouží jen pro plnění příběhových úkolů. Máte prostě za povinnost přinést pyl z 20ti „rare“ květin a hotovo.

Druhou složkou hratelnosti jsou pak sledovací mise, při kterých Vás buď jiná včela, nebo jiný příslušník hmyzí říše naviguje na místo, kde příběh bude pokračovat dál. I tady musíte svou včelku navigovat skrz kroužky. Musíte trochu dávat pozor, není záhodno jich minout příliš velký počet, stejně tak se nesmíte od předem vytyčené trasy příliš vzdálit, jinak musíte misi opakovat. Jakmile doletíte na místo, dostanete jednoduchý úkol, po jeho splnění doletíte do úlu a tak pořád dokola. Cestu Vám pak ještě mohou „zpříjemnit“ minihry. Je jich několik druhů, tancem budete ukazovat ostatním včelám cestu, budete bojovat s vosami, popřípadě pavouky. Při tancování musíte opakovat směr tance jiné včely, při bojování zase ve správnou chvíli mačkat dvě klávesy. No a to je vše. S tímhle vším si vystačíte až do konce hry a je tak snad jen dobře, že skutečně svou délkou patří mezi ty menší.

Hra nabízí i jakýsi open world, nebo chcete-li místo, kde můžete plnit různé výzvy. Ty poznáte podle barevného sloupce světla někde na louce a podle jeho barvy můžete odhadnou, co po Vás hra bude chtít. Většinou půjde opět o nějaké to závodění s jiným hmyzem, nebo donáškou drobností, jako jsou třeba oříšky pro veverčí rodinku. Za sebraný pyl pak můžete nakupovat buď kosmetické předměty a nasadit včelce na hlavu třeba dopravní kužel, nebo odemykat položky v encyklopedii. A tím se dostáváme k asi nejdůležitějšímu aspektu celé hry. Komu je sakra vlastně určena?

Pro dospělé hráče opravdu není. Jde ale o edukativní hru, takže se nabízí, že by měla být primárně pro děti. Jenže, dítě, které jí bude schopno ovládat už o včelách ví daleko víc, než mu hra řekne a i takové dítě bude přece jen trochu rozmlsané a spíše sáhne po nějaké vizuálně přitažlivější hře. Zbydou nám tak jen ty nejmenší děti a to byl i můj případ. Moje dcera se synem si hru užili, jako pasivní diváci byli okouzleni a nevadilo jim ani to, jak se u hraní táta nudí a rozčiluje. Hru tak skutečně mohu doporučit asi jen rodičům, kteří překousnou těch pár hodin utrpení výměnou za radost a nadšení jejich dětí.

Ani po technické stránce není o co stát. Hra vypadá jak z minulé generace a to mám dojem, že minulé generaci hodně křivdím. Celá se odehrává v jednom velkém parku, kde veškerá variabilita končí s tím, že v jedné části je něco jako Zoo a v druhé něco jako zábavní park. Modely lidí musel generovat nějaký hodně hloupý program a jejich zvuky asi nahrávala tlupa opic někde pod vodou. Ovládání je nepříjemné, včela se co chvíli někde zasekne, propadne skrz texturu. A co hůř, z nějakého nepochopitelného důvodu se tvůrci rozhodli pro spíše reálnou podobu hmyzu. To ve finále působí až trapně a absolutně nechápu, proč hře, která je primárně cílená na dětského hráče, nevtiskli spíše grafiku alá Pixar. A zmínil jsme se o ceně? V obchodech si za to řeknou přibližně tisícovku a to považuji snad za vrchol drzosti. Malou náplastí snad bude to, že hra obsahuje na všech platformách češtinu formou titulků. Alespoň takto nám to bylo sděleno u distributora. Bohužel, titulky budou k dispozici až v den vydání a těžko tak nyní posoudit, jak se překlad povedl.

ZÁVĚREM

No, při hraní Bee Simulatoru jsem cítil zklamání a na smutné notě zakončíme i recenzi. Hra se prostě nepovedla, nenabízí nic zajímavého a jediným světlým bodem na celém tom průšvihu je fakt, že Vašim dětem to bude jedno. Moje děti celou recenzi zachránily a jen díky nim jsem nakonec přimhouřil oko a dal o bod víc, než kolik si hra dle mého reálně zaslouží. A teď jim radši půjdu pustit Včelku Máju, aby je nenapadlo, že si to zahrajeme ještě jednou.