Biomutant – Recenze

Psal se rok 2017, právě probíhala herní konference Electronic Entertainment Expo a zatím neznámý tým vývojářů říkající si Experiment 101 představil svůj herní debut s názvem Biomutant. Hra, v němž hlavní hrdina nápadně připomínal Rocketa z Guardians of the Galaxy, si získala srdce každého přítomného a diváka na streamu. Ačkoliv hra s výše uvedeným komiksem nemá nic společného, jistá vzhledová inspirace tam být musela, jelikož podoba byla více než-li zřetelná.

Titul měl původně vyjít už koncem roku 2019, ale vývojáři, jejichž jádro je tvořeno ex-matadory z Avalanche Studios, nebyli s výsledkem spokojeni a tak začala dlouhá etapa odkládání, která byla ukončena až minulý týden, kdy Biomutant konečně spatřil světlo světa. Mě se hra dostala do rukou v den vydání na platformě Xbox Series X a vzhledem k tomu, že jsem byl od samotného oznámení hry pln očekávání, tak jsem se bez váhání vhrnul do hry, která mě uvítala skvělým cinematicem, který jsem si pak v úvodu hry na vlastní kůži prošel.

Debut výše zmíněných vývojářů je akční RPG jako vyšité a nechybí v něm ani klasická tvorba postavy. No klasická je hodně slabé slovo. Pro tvorbu postavy je totiž využito kruhového grafu, v němž si určujete všechny aspekty svého hrdiny. Tyto aspekty nemají vliv jen na statistiky, ale také na samotnou jeho podobu. Nebudu se tajit tím, že jsem si myslel, že se vývojáři vytasí pouze s jednou rasou, ale oni ne. Přichystali si jich rovnou šest, přičemž každá připomíná nějaké to zvířátko. Vedle nich tu pak máme také rovnou pětici specializací mezi nimiž najdeme commado, dead-eye, sentinela, saboteura a Psi-freak. Jestli si myslíte, že jde o jakousi variaci na klasické herní specializace, pak máte pravdu.

Možná by se zdálo, že výše uvedeným tvorba postavy končí, ale nikoliv. Ještě je třeba si zvolit míru imunity vůči hazardním prostředím. Herní svět je skutečně post-apokalyptickou krajinou a i když vypadá naprosto nádherně, tak skrývá i celou řadu nebezpečí. Jsou zde místa s velmi nízkou teplotou, radioaktivní oblasti, či toxické oblasti. Asi chápete, že život v nich je naprosto nemožný a právě proto si po celou dobu hraní budete vyvíjet svou odolnost vůči těmto neblahým faktorům. A ano, odolnost vůči ohni také nechybí. Atribut odolnosti vůči hazardním materiálům lze navyšovat pouze pomocí speciálních Bio Points, které můžete nalézat v různých kanystrech s biologickým odpadem a to po celém herním světě.

Ačkoliv byla tvorba postavy skutečně zajímavá a nabízela mnoho možností, já si zamiloval defaultní rasu Primal, tedy onoho mývala, ve spojení se specializací Dead-Eye, jenž je také onou základnou, jenž nám byla v úvodním oznámení představena. Možná nejsem nijak originální, ale tuto postavu jsem si zamiloval a její osud s napětím sledoval. Ostatně pokud máte blízko k přírodním tématům, není vám ukradený osud naší planety a rádi jste středobodem boje dobra a zla, pak budete v této hře vlastně v sedmém nebi. Nepovažuji se za vášnivého ekologa, ale hra ke mě svým tématem dokázala promluvit a zaujmout.

Příběh hry Biomutant je zasazen do doby, kdy lidstvo už opustilo planetu Země, ale zanechalo po sobě pořádnou spoušť. Toxické látky vypouštěné do přírody a radioaktivní odpad udělaly své. Různé zvířecí druhy se začaly vyvíjet a mutovat a to až do podoby, jenž můžeme ve hře spatřovat. Vývojáři se výpravou nechali inspirovat různými kung-fu filmy a propojením s jing-jang, což do všeho silně promlouvá. Nemalou roli zde hraje i Strom života, který je zde středobodem harmonie ve světě, kterou se snaží narušovat velká monstra, jenž se živí jejími kořeny a jenž jsou zde označována za Požírače světa, tedy Worldeatery.

Aby toho nebylo úplně málo, tak hlavní hrdina trpí ztrátou paměti, takže nemalou část hry pátrá po svých ztracených vzpomínkách. Během nichž se zároveň budeme učit i různé herní mechaniky, mezi něž patří i crafting a modifikace zbraní a vybavení. Upřímně řečeno. Hra je v tomto aspektu dosti chaotická, různých předmětů je až zbytečně mnoho a bylo by lepší, kdyby vývojáři od něčeho trochu upustili. Crafting a vylepšování mohlo být řešeno lepé. Stejně tak pohyb v jejich menu, které je trochu z dlouhavé. Třeba volba gearu a crafting mohly být spojeny v jednu záložku, ostatně už tak jsou vlastně téměř totožné, což opět nepřispívá k jakési přehlednosti.

Jelikož jsem nakousl nějaká ta negativa hry, a že zde bohužel nějaká jsou. Tak musím zmínit i vývoj samotné postavy. Působí totiž zbytečně komplikovaně a rozkouskovaně. Chybí mi tu nějaký ten pocit celistvosti. Máme tu totiž tři druhy rozvojových bodů – klasické zkušenostní body, Psi-points a již zmíněné Bio Points. Zkušenostní body získáváme klasickým levelováním a investovat je můžeme do Wung-Fu, což je název místního bojového umění a řekněme, že jde jen o jiný název pro zvířecí Kung-fu, nebo do Perků. Abych byl upřímný, investice bodů do Wung-fu je tak trochu zbytečná, jelikož 80% těchto schopností se naučíte průběhem hry. V tomto směru se více vyplatí investice do Perků, které nám propůjčují pasivní schopnosti.

Bio-Points a Psi-Points lze investovat do Ki Powers, tedy kromě toho, že ony Bio Points můžeme investovat také do oné hazardous rezistence. Asi nebude překvapením, že Ki Powers zde sekundují magii. Zatímco Psi-points lze investovat do schopností spojenými s běžnými živly a vycházejí skutečně z vašeho Ki, tak Bio-points vám umožní učit se schopnostem spojených s biologickými toxickými sekrementy. Tak jsme ve hře Biomutant, že ? Jestli vás zajímá, jak získat Psi Points, tak jednoduše tím, že se budete modlit u různých oltářů. Osobně bych skutečně uvítal celistvější strom schopností, který by vycházel z jednoho typu zkušenostních bodů a byl tak tvořen jednotlivými větvemi jako to nabízí třeba takový Zaklínač. Vývojáři jistě chtěli vytvořit něco originálního, ale k čemu se k něčemu takovému uchylovat, když to úplně nefunguje. Je ale možné, že vývojáři tento element hry ještě upraví.

Tak trochu jsem vynechal jeden aspekt postavy, tedy Auru. Ta je ovlivňována vašimi rozhodnutími. Buď se budete profilovat cestou světla a dobra, či cestou temnoty a zla. Ostatně už na samém začátku vás hra postaví před základní rozhodnutí a tedy, kterou cestou se chcete profilovat. Aura tedy funguje podobně jako v jiných podobných hrách, třeba nedávno zreinkarnovaném Mass Effectu. Vnitřní dobro a zlo hlavního hrdiny je zde tvořeno malým zvířecím andílkem a dáblíkem. Dětinské? Možná. Vtipné? Velmi často. Tento element skvěle funguje a profilování postavy se mi v tomto aspektu velmi zamlouvá, což může být definováno tím, že se mi tento systém jednoduše líbí. Nikdy nic ale není černobílé, takže vlivem různých vjemů se můžete jednou rozhodnout tak a jednou onak.

Úroveň vaší aury pak ovlivňuje možnost investování Psi points do jednotlivých schopností, jelikož ty jsou závislé na jednotlivých úrovních vaší aury. Je to trochu jako ve Star Wars, kdy světlá strana Síly má zapovězeno použití některých schopností. Zde to funguje úplně stejně a vlastně je to jediný prvek, který se mi na rozdělování Ki-Powers v rámci Psi-Points líbí a který kvituji, ale stejně si stojím za tím, že jeden komplexní větvený strom by fungoval mnohem lépe.

Jako v každém správném RPG tu máme hlavní dějovou linku a vedlejší questy. Upřímně řečeno, tak vedlejší questy se většinou točí kolem toho, něco najít a sebrat. Moc velká variabilita zde není. Nějaké to drobné story na pozadí občas je, ale není to pravidlem. Jen zřídka kdy je vedlejším questem nějak zásadně doplněna hlavní příběhová linka. Když se ale zaměřím na hlavní dějové questy, ty jsou mnohem variabilnější a rozhodně mnohem zajímavější. Těm poměrně úspěšně sekunduje válka místních frakcí. Přičemž k prvním dvou se můžete přidat a představují onu světlou a temnou stranu místního světa. Každá frakce chce totiž svět a strom života zachránit jiným způsobem a je jen na vás, co preferujete, ale mějte na paměti, abyste místní kraje neuvrhli do jiného věku temna.

Je trochu škoda, že ačkoliv se vývojáři snažili jednotlivé dobývání pevností ozvláštnit nějakou tou jinou náplní mise, tak se nemohu vymanit z dojmu, že je to celé tak trochu repetitivní. Vlastně jdete region po regionu a postupně tak se svou frakcí dobýváte jednotlivá území protivníkovi frakce. Vše je pak završené dobytím hlavní pevnosti zakončené bossfightem. Celá tahle myšlenka mohla být také uchopena lépe, ale zase nebudu tvrdit, že bych se nudil, vlastně je to celé naopak.

I když má Biomutant své mouchy, tak jsem se vlastně královsky bavil a vlastně baví pořád, jelikož mě láká objevování každého koutu místního světa. Jelikož herní svět je tím, co tvoří gró celé hry. Je totiž naprosto úchvatný. Přírodní krása zde kontrastuje s troskami lidského pokolení. Najdeme zde nádherné zelené pláně a lesy, zdevastované prostředí jaderné elektrárny, pustiny, jeskyně, i toxickým odpadem zamořené oblasti. Variabilita prostředí je úchvatná a věřte mi, že leckteré scenérie vám doslova vyrazí dech. V tomto směru se veškeré to čekaní dozajista vyplatilo.

Trochu mě mrzí, že Biomutant nedostal čistě nativní nextgen verzi, tedy alespoň v tuto chvíli. Hra na konzoli Xbox Series X běží skrze zpětnou kompatibilitu s tím, že je možné si zvolit mezi 30 fps a 60 fps. Je ale zřejmé, že hra má na nextgen konzolích jisté rezervy. Nelze sice říci, že 60 fps režim je naprosto stabilní, jelikož jsem našel místo, kde trochu pokulhává, ale šlo vysloveně o to jedno místo na mapě, kde ale věřím, že bude nějaký obecný problém. Jinak bych řekl, že je hra technicky velmi dobře dotažená a pokud řekneme, že na této hře dělali autoři Just Cause, tak ušli v tomto směru dlouhou a úspěšnou cestu.

Proč ale mluvím o absenci next-gen verze. Titul už nyní vypadá věru k světu. Prostředí je hezky zaplněné, dohlednost je velmi dobrá a vegetace pěkně hustá. Modely jednotlivých charakterů jsou pak také velmi zdařilé, i když v některých případech se najdou jisté rezervy. Jinak z komplexního hlediska jde o nádherně vypadají titul, který sem tam mísí nějaké ty prvky z komiksů.

Nakonec se ještě musím pozastavit nad dabingem. Stvoření ve hře mají svůj vlastní jazyk, kterému ale bohužel nikdo nerozumí, tedy alespoň lidé, či tak je to nejspíše i myšleno. Ocitáme v době několik generací vzdálené mezi tvory, kteří vznikli až po nás a jenž mluví vlastním jazykem. Roli jistého překladatele zde plní vypravěč, který nám vlastně doslova tlumočí to, co jednotlivé postavy říkají. Máme tu tak jen jednoho jediného dabéra, čímž vývojáři značně ušetřili, ale je třeba si říci, že jde o poměrně zajímavý nápad, takže tu jistou lenost vývojářům z Experiment 101 velmi rád odpustím.

ZÁVĚREM

Na hru Biomutant jsem čekal opravdu hodně dlouho. Měl jsem celou řadu očekávání, která byla k mému překvapení z velké části splněna. Místní svět je nádherný a krásně kontrastuje s kdysi propuklou katastrofou. Příběh se snaží mísit přírodní témata s klasickými kung-fu zápletkami, což se mi přesně trefilo do hledáčku. Škoda jen tohoto zbytečně velkého množství předmětů, které mají žádné větší využití, špatně uchopeného menu pro vývoj postavy a crafting, a někdy moc repetitivních úkolů. V komplexním hledisku vám ale Biomutanta můžu s klidným srdcem doporučit, jde o hru s úchvatným světem, který si prostě zamilujete.

Datum vydání: 25. května 2021 – Potřebné místo na disku: 19 GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.