Dlouho diskutované a probírané Borderlands 3 je nějaký ten týden venku a mohu s naprostým klidem říct, že tato hra je učebnicovým příkladem toho, jak by se hry dělat měly. Osobně jsem hru začal hrát hned v den jejího vydání a nepustil se od ní téměř čtyři dny, abych ji mohl dohrát a nebudu lhát – bavil jsem se každou minutu. Po sedmi letech jsme se dočkali třetího dílu úspěšné série Borderlands, která s příchodem prvního dílu zavedla v roce 2009 nový žánr loot-and-shoot. První díl nebyl kdoví jakým úspěchem, ale ani neurazil, ovšem Borderlands takové, jak jej známe dnes, nastolil až příchod druhé dílu v roce 2012. Co druhý díl přinesl do série bylo to, díky čemuž má mezi hráči své jméno, a to je styl.

Mayhem tak, jak jste ho nezažili

Vývojáři z Gearbox Software vsadili na ty nejsilnější stránky série a ty následně upravili a dali jim nový kabátek. Střílení je i na konzoli hratelně uspokojivé a hladké, stejně tak i celková hratelnost. Vizuálně je hra opravdu nádherná, svůj dechberoucí komiksový design nablýskala do opravdové krásy, možností na úpravu vlastní postavy je přehršel. Stejně tak i staré, nové a staronové rpg prvky byly ošetřeny a samozřejmě – akce je všude a zbraní není nikdy dost. Hra je nabytá a doslova přetéká zlepšeními všech prvků, které jsme milovali ve dvojce. Celkově se dá hra sumarizovat jako zlepšení téměř všeho a přidání příjemných novinek, které urgentně chyběly v předchozích dílech (mluvím zde například o vedlejších tzv. Skupinových výzvách, zlepšeného Fast Travelu, upravených kooperativních režimech nebo také o zrušení mikrotransakcí). Anarchistická řežba s miliardou zbraní v kooperačním režimu pro čtyři hráče – no nedovedu si lepší definici zábavy představit. Ať už jsem byl za krytem a střílel po nepřátelích nebo jezdil v obrovských lokacích vehiklem, nesmírně jsem se bavil.

Hlavní a asi i největší novinkou je dynamika soubojů. Máme zde nové funkce, které byly potřeba: sklouznutí se po zemi, přičemž může hráč stále střílet a přesouvat se tak i do krytu. Skákání a zhoupnutí na vyšší římsy a objekty, odhazování výbušných barelů, nové elementární typy zbraní, zapalování vytékajícího benzínu anebo rozbitelné krytí – to vše a více přibylo a silně ovlivnilo hratelnost hry. Díky těmto přidaným prvkům nejsou souboje sterilní repetitivní. Každý souboj může být trochu jiný a stává se poznatelně živějším, akčnějším.

Chtěl bych také věnovat odstavec i vedlejším misím, které jsou podle mého asi to nejzábavnější na celé hře. Praštěné, vtipné úkoly netýkající se hlavní dějové linie jsou skutečně něčím, co si člověk zkrátka musí užít. Originalita a satirická nadsázka vložená do vedlejšáků vždy byla dobrým jménem pro Borderlands, ani zde to není výjimkou. Zaslouží si pozornost hráčů, jelikož fungují jako skvělé odreagování od často vážného hlavního děje.Herní čas mimochodem na dohrání celé hlavní kampaně i s vedlejšími misemi se v mém podání točil kolem 40ti hodin, což je tak na několikadenní nemocenskou a to je dobře! Za plnou cenu jsme dostali hru, kterou tak nespustíme jednou nebo dvakrát a už nám navždy bude ležet v knihovně bez povšimnutí, jak to často dnes u 3A titulů bývá.

Grafický přepal

O grafice jsem se již zmínil a ani upřímně nevím, co více k ní dodat. Je to zkrátka Borderlands, ale upravenější, hezčí a příjemnější na pohled. Ovšem tohle musím podotknout: mému kamarádovi, který BL3 také hrál, vadilo (podle jeho slov) nadměrné množství neonových světel a barev, které částmi, podle něj, byly příliš do očí bijící a někdy mu v místech přišla hra příliš tmavá a bez výrazných světel mdlá. Já jsem s tímto žádný problém upřímně neměl, ale faktem je, že ve hře se skutečně objevuje mnohem více světel než kdy dříve.

Hudba je stylová. Soundtrack je bohatý a chlubit se může jak novodobým dub-stepem a electro hudbou, tak i hity z devadesátek; chytlavých, hodících se do tónu hry. Když je řeč o hudbě, dodám i něco málo o zvuku. Zbraně i motory vozidel zní opravdu dobře, stejně tak i efekty různých detailů, ale to už bych odbíhal do zbytečností.

Ohledně bugů mohu říct, že zde jsou. Hned od vydání jsem tak nějak počítal s prvotními nedostatky hry, které ještě bude potřeba doladit nějakým patchem. Několikrát se mi stalo, že NPC, které mi mělo zadat úkol, zkrátka odmítalo se se mnou vybavovat, a někdy mě v hlavní misi nenásledovalo a jen tak tupě stálo. Také jsem se stihl nejednou propadnout pod texturu. Tyto bugy mě donutily odejít do menu a restartovat hru.

Detaily o hratelnosti

Jelikož je Borderlands 3 FPS hra, a tedy hlavní náplní času je střílení, byl pro mne nejdůležitější gunplay, nebo-li střílení ze zbraní, jejich efekty, dynamika, zvuky, celkový pocit ze střelby a chování jednotlivých zbraní. Mohu s klidem na srdci říci, že gunplay je v této hře ze všech předchozích dílů vůbec nejlepší. Navíc nové rozdělení a atributy všemožných zbraní od různých manufaktur bylo skvělým nápadem. Každá značka zbraní se specializuje na jiné aspekty, například Jakobs vyrábí své zbraně na sílu a přímé poškození a vše zabaluje do designu s westernovým nádechem, zatímco Atlas vyvinul technologii samonaváděcí munice. Nebudu přehánět, když řeknu, že zbraňový arzenál je doslova přecpaný modifikacemi a možnostmi využití různých kombinací. Gearbox opravdu s heslem „1 billion guns“ nepřeháněl.

Také v menu, inventáři a skillech se toho změnilo hodně. Mimo vzhledu, máme nový systém Badass ranků a mapu. Tzv. „Fog of War“ byl přidán na minimapu a tím indikuje, kde hráč v dané lokaci již byl a které zákoutí zatím neprozkoumal, aby se tam mohl vrátit a nevynechat jej. Velmi dobrá novinka. Stejně tak jako i víceúrovňový náhled na mapu, díky němuž jde přehledně poznat, kde se jaké věci nachází nad a pod vámi. Auto-aim byl podle mého oproti dvojce či Pre-Sequelu mnohem nápomocnější a hladké ovládání kamery bylo znatelně lépe zpracované. Stejně tak ovládání a customizace vozidel je dobré úrovni. Postupné odemykání součástek na auto a následná možnost si jej personalizovat je sice detail, ale na těch právě nejvíce záleží. Nově přidané drobnosti jako kamerový mód pro pořizování fotek, emoty nebo pingy pro spoluhráče jsou skvělým multiplayerovým dodatkem.

Kampaň

Enormní a bohatá, dlouho trvající jízda. Zasadí nás, hráče, přímo do děje a než se stihneme vzpamatovat z návalu informací, jsme vhozeni do první přestřelky a jede se. Od samého začátku do konce hra pomalu eskaluje do epična a krůček po krůčku odhalujeme hlavní zápletku hry a její finále. V řádu cca 30ti hodin je možné naprosto v klidu celou hru dohrát, na podruhé s vynecháním vedlejších misí i do 15ti hodin, pokud rádi speedrunujete.

Nové světy, příběh a záporáci

Pandora, ačkoliv je opravdu zajímavá, neměla už mnoho co nabídnout a proto vývojáři sáhli po tom nejlepším rozhodnutí a to vydat se mezi hvězdy. Nové planety, které máme možnost prozkoumávat, jsou opravdu využity tak dobře, jak jen mohly být. Ať už mluvíme o futuristické planetě Promethea, o džunglí pohlcenou, divokou Eden-6, či kulturně zajímavou Athenas. Každá z planet je unikátní a má nám co nabídnout. Jistě, na některých strávíme více času než na jiných, ale já osobně byl se všemi místy spokojen, stejně tak i se starou známou Pandorou, kterou máme možnost znovu vidět jako pustinu plnou banditů. Mimo exotických a originálních lokacích, v nichž se můžeme pohybovat, také nové planety pohybují příběhem kupředu.

Jak jistě víte, mezi druhým a třetím dílem uplynulo několik let a ani mezi nimi se v galaxii Vault hunterů nelenivělo. Trojka nás zasadí pět let po událostech druhého dílu, během nichž se celý svět naprosto změnil. Po pádu Handsome Jacka, ztráty Sanctuary a klíče Vaultu, který Lilith urputně se svými přáteli hledá, se objevila nová a větší hrozba. Sirénská dvojčata Tyreen a Troy Calypso dokázala spojit klany banditů v celé galaxii pod jeden prapor ve jménu sekty Childern of the Vault, náboženského uskupení uctívající právě sirénská dvojčata jako své bohy. Ti slibují otevření velkého Vaultu, s jehož silou budou moci ovládnout celý vesmír, ne-li jej předělat dle obrazu svého.

Hlavní kámen úrazu

Nemohl jsem si nevšimnout i slabých stránek, kterých je, pravda, málo, ale jsou zde, a chtěl bych je také probrat. Hlavní velký problém mám se samotným příběhem, který jako jedna z mála věcí nepřekonal svého předchůdce. Příběh se upnul trochu zvláštním směrem, řekl bych, že je poměrně velkým klišé, které není moc poutavé a nijak extra hráče nepřekvapí. Je to vcelku jednoduché. Dvě přesílené děti chtějí ovládnout či zničit celou galaxii pomocí síly ukryté ve Vaultech. Takhle shrnutě mi to připomíná trochu motivy Jacka. Nutno podotknout, že v jeho případě tento motiv fungoval, jelikož Jack byl komplexní a zajímavý charakter, který nekonal věci bezdůvodně. Těžko jsme i v některých chvílích nedávali Jackovi za pravdu a často vypadal on jako hrdina celého příběhu.

V tomto titulu jsou to jen dvě děti parodující mainstream kulturu youtube a streamerů, jejichž motivem k ničení a ovládání světa je jen, že … mohou a doposud k tomu neměli možnost? Nečekal jsem druhého Handsome Jacka, jehož je velice, ale velice obtížné překonat (což jsem ani neočekával), ale laťka nastavená dvojčaty Tyreen a Troyem je opravdu nízko. Člověk si k nim téměř není schopný vytvořit žádný vztah ani během celé hry. Neoperují, aktivně se (až na několik důležitých momentů) nepodílí na hnutí příběhu, a akorát jsou většinu času spíš otravní, než zajímaví. Ne, nejedná se o tragédii jako Commander Steele z prvního dílu, nicméně je zde cítit lehké odfláknutí charakterů, jak Tyreen, tak i Troye. Scénáristé se skutečně snažili, co si budeme nalhávat, ale měl jsem z nich takový, no prostě,„meh“ dojem. Asi bych je popsal nejvýstižněji tak, že jsou opravdovou hrozbou, jsou zajímaví, temperamentní, vtipní, ale ne dost. A je to znát. 

ZÁVĚREM

Borderlands 3 je finále série, které dělá na shoot-looting hru vše podstatné na jedničku. Ale i zde se najdou jisté nedostatky. Ty se týkají hlavně samotného příběhu a jeho antagonistů, kteří se nejeví jako dostatečně zajímavý a jen těžko k nim hledáte cestu, tím pádem trpí i příběh samotný. Spousta lidí nevěřila, že by mohl být druhý díl v něčem překonán, ale opravdu se tak stalo. Čas strávený hraním nebyl zahozen vniveč a člověk od této hry může čekat skvěle zvládnutý Mayhem plný oblíbených postav, akce, nekončícího dilema při výběru nových nablýskaných zbraní, a v neposlední řadě skvělou zábavu.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Tomáš Souček
Testovaná verze: Playstation 4

Distributor ČR: Cenega Czech s.r.o.