Bright Memory: Infinite – Recenze
2 srpna, 2022Už jsou to téměř dva roky, co na konzole Xbox Series zavítala hra Bright Memory od jediného vývojáře z FYQD Studio. Tento kousek měl své světlé stránky, ale jinak si od nás příliš chváli neodnesl a to jednoduše proto, že bylo vidět, že jde o přímý port z PC verze bez nějakých viditelných zásahů do interfacu, či nastavení. Nehledě na to, že hru šlo hladce projít za nějakou půlhodinku. Vše jsme ale brali jako demo, za které si bohužel musíte zaplatit, a jako lákadlo na plnohodnotný kousek Bright Memory: Infinite. Ten nyní po několika měsících od vydání PC verze dorazil také na konzole a abych řekl pravdu, tak zcela předčil má očekávání.
S původním produkce FYQD nemá vlastně moc společného. Tak předně je už v menu vidět, že nejde o port z PC verze, ale že si zde někdo dal skutečně záležet na tom, aby šlo o plnohodnotnou konzolovou verzi, byť nějaká vizuální nastavení zůstala, ale konzole Xbox Series X si se vším poradila naprosto s přehledem a neměla problém ani s hardwarově akcelerovaným Ray-tracingem, které vizuálu určitě přidal na atraktivitě. Ale kdybyste náhodou disponovali 120Hz obrazovkou, tak není problém RT obětovat a tuhle opravdu rychlou akci si užít i ve 120 snímcích za sekundu. Já bohužel tuto možnost neměl, takže jsem se musel spokojit “jen” s 60 snímky za sekundu, ale za to s plnými detaily.
Grafická stránka od minule ušla kus cesty a řekněme, že se všemi těmi efekty prostředí a zvolenými assety hra vypadá skutečně skvěle a navíc běží bez sebemenšího zaškobrtnutí. I když je pravdou, že mi to celé jednou spadlo, ale to hře prominu. Jedna chyba se ještě dá tolerovat. Mnohdy jsem měl nutkání se zastavit a pořádně si prohlédnout kulisy do nichž jsem byl vhozen. Ale nebudu vám lhát, vše je striktní koridor, takže nemáte moc možností někam odbočit a mít vůbec možnost v podstatě zastavit. Nepřátelé se na vás sypou skutečně solidním tempem, ale to ničemu nevadí.
Gunplay je jednou z nejlepších věcí na celém Bright Memory: Infinite. Ten se od minula posunul zase o kus dále a velmi se podobá takovému Shadow Warriorovi, zvláště když máte možnost nepřátele vedle palných zbraní krájet také vaší katanou, což je neskutečně efektní. Vedle zbraní umí hlavní hrdinka Shelia používat i pokročilé technologie k tomu, aby si třeba gravitací přitáhla nepřítele k sobě, či jej naopak odhodila. Ve hře funguje i jakýsi strom dovedností, kam lze investovat nalezené tyrkysové sošky, jenž zde fungují jako body dovedností.
Všechny schopnosti ve hře jsou po odemčení aktivní a tvůrce vše nadesignoval tak, aby nebylo nutné mezi schopnostmi nějak přepínat, což je rozhodně vůči předchozímu pokusu úspěch, jelikož ovládání mě minule skutečně iritovalo. Tento problém jsem nyní neměl a jsem za to rád, jelikož hraní jsem si mohl naplno užít. Velmi se to hodilo zejména při soubojích s bossy, kdy své slovo řekla i speciální munice. Každá zbraň nabízí jedny alternativní náboje a jen tak pro zajímavost ve vašem arsenálu najdete přesně čtyři kousky – útočnou pušku, automatickou pistoli, brokovnici a odstřelovací pušku.
Zatímco s grafické stránky a hratelnosti jsem byl nadšený, tak to samé neplatí pro příběhovou část. Ta je zde jen do počtu a vlastně bych řekl, že je na tom hůř než v pornu, jak kdysi řekli jedni vizionáři akčních her a tvůrci Dooma. Navíc jsem zklamán z toho, že nás předchůdce na konci lákal na odhalení nějaké důležité postavy, ale ve finále je příběh Bright Memory: Infinite zcela o něčem jiném. Na obloze se totiž objeví černá díla, která je následně bodem kolize dvou světů a Shelia, hrdinka předchozí hry, je vyslána organizací SRO zjistit, oč jde. Jenže příběh není nijak rozvíjen a to mě mrzí. Mám rád tajemno kolem černých děr a tak mě hra ihned zaujala, ale také po dohrání v tomto směru zklamala.
Pokud jste četli mou předchozí recenzi, pokud ne můžete tak učinit skrze tento link, tak víte, že herní doba původního Bright Memory byla skutečně žalostaná. Ostatně jsem to již zmínil. Bright Memory Infinite také není nejdelší hrou a lze ji projít na lehčí obtížnosti za nějaké dvě hodinky. To se může zdá málo, ale vzhledem k ceně hry je to celkem obhajitelné. Vše je navíc daleko zajímavější s odemčenou nejvyšší obtížností, kde už je třeba využívat skutečně všech herních mechanik, včetně krytí se katanou a následné odrážení ran soupeře, či systému uskakování. V této obtížnosti se z hraní stává skutečně FPS Dark Souls. Herní doba se tak může mírně protáhnout.
ZÁVĚREM
Bright Memory: Infinite mile překvapilo. Jde o solidní frenetickou akci v zajímavých kulisách s povedeným gunplayem a grafickým zpracováním, které oku lahodí. Oproti předchozí hře nabízí vylazené ovládání a daleko lepší optimalizaci. Délka kolem 2 hodin sice neoslní, ale určitě doporučuji minimálně dva průchody vzhledem k odemčení poslední obtížnosti, která naplno odemyká potenciál hry. Herní doba se tak rázem může pohybovat mezi 4-5 hodinami v celkovém kontextu. V tomto ohledu je už poměr cena/výkon skutečně přijatelný. Nyní lze práci jediného tvůrce z FYQD Studio skutečně ocenit a níže uvedené známka je zasloužená.
7/10
Datum vydání: 20. července 2022 – Potřebné místo na disku: 7GB
Distributor ČR: N/A – dostupné skrze oficiální Xbox Store
