Call of Duty: Modern Warfare II – Recenze
15 listopadu, 2022Série Call of Duty je tu s námi již více než dvě dekády a za tu dobu stihla vyprodukovat tolik dílů jako žádná jiná akční série na světě. Momentálně se navíc dělí na několik sub-sérií, kdy mezi ty nejznámější a nejpopulárnější patří bezesporu Black Ops a Modern Warfare. A zatímco první zmíněná se ze svého stínu ne a ne vyhrabat, tak Modern Warfare se po letech opět dostává na výslunní. Ne nadarmo se říká, že Modern Warfare 2 bylo nejlepším dílem série a je vlastně tak trochu paradoxní, že aktuální Call of Duty: Modern Warfare II je na tom z hlediska poslední desítky dílů vlastně úplně stejně a Infinity Ward nám tak naservírovali díl, který tu s námi bude jistě mnoho následujících let.
Studio Infinity Ward stálo v rámci série po většinou za těmi nejlepšími kousky z ní. Bylo tu sice pár přešlapů, ale i tak se nedalo mluvit o vyslovené katastrofě. A nyní se nebavím o multiplayeru, ale o příběhových kampaních, které nám dokážou zprostředkovat pořádné válečné drama, když se to vezme za správný konec a přidá se občas i trocha kontroverze a že ani aktuální počin se jí z hlediska minimálně jedné kapitoly rozhodně nevyhne. I když střílení civilistů na letišti jen tak něco netrumfne.
Tvůrci odstartovali prequelovou část v roce 2019, kdy jsme dostali jasně najevo, že série Modern Warfare zdaleka neřekla své poslední slovo. Aktuální počin na něj navazuje a přinesl mi zážitek, který jsem od roku 2019 a původní trilogie v sérii nedostal. Je až s podivem, co scénáristi dokázali vytvořit, jak vše do sebe dokáže skvěle zapadat a jaké to umí vyvolávat emoce a pocity. Pokud by člověk hledal to pravé válečné drama na videoherní scéně, tak zde je na správné cestě.
I když se vše točí kolem nám dobře známých postav jako Cpt. Price, Ghost nebo Soap, tak tu máme i nějaké nováčky z mexických speciálních jednotek. Zejména Alejandro se ukázal jako velký sympaťák a v příběhu hraje dosti zásadní roli a rozhodně se mi líbilo, jak se do příběhu propsala i jeho minulost s jistou osobou, jenž nechám tajemstvím, tedy pro ty z vás, jenž na možnost si hru zahrát stále čekáte. Nebudeme si nic nalhávat. S recenzí jsem si dával poměrně na čas a to zejména kvůli multiplayerové části, ale k té se dostanu níže.
Moc rád bych řekl, kolem čeho se točí hlavní zápletka, ale to bych vás pak mohl připravit o zážitek. Ale ve zkratce tu máme vládní utajování, zradu a taková ta klišé, která už tu byla mnohokrát, ale zde fungují zcela na jedničku. Je skvělé, že příběh opět máme šanci vidět z několika úhlů a vše postupně graduje, odhaluje se a v závěru dává dokonalý smysl. Navíc se mi líbí, že se tvůrci nebáli v jistém ohledu také experimentovat a tak ve hře nechybí třeba takový crafting. Na první pohled nesmysl, ale v situaci v jaké se ve hře ocitneme, to dává vlastně dokonalý smysl. Navíc lze vyrobit jen několik málo předmětů, které vlastně skutečně není s jistými znalostmi a zkušenostmi nemožné v terénních podmínkách vyrobit.
A jelikož budeme mít singleplayerovou část pomalu za sebou, tak nesmím zapomenout jistou věc – vizuální stránku. Určitě si všichni pamatujeme ty každoroční sliby o tom, jak vše běží na moderním a novém enginu a podobné pindy. No letos tomu i věřím. Call of Duty: Modern Warfare II totiž vypadá fantasticky. To nasvícení, efekty, stínování a scenérie. To vše ve mě vyvolávalo v rámci série úžas. Už dávno to není o tom, že Battlefield je tou hezčí hrou a Call of Duty se svým stařičkým enginem krčí někde v pozadí. Ne, nyní tomu tak není a vlastně na mě Call of Duty působí letos přesně opačně. Bylo navíc jedno jestli se pohybuji někde v poušti za jasného slunce, ve stokách města, utíkám horským průsmykem, či se plížím kolem vězeňského komplexu. Vše na mě dýchalo osobitou atmosférou a vypadalo skvěle.
A abych se k technické stránce hry už později nemusel vracet, tak je tu jistě třeba zmínit, že na konzoli Xbox Series X jsem nezaznamenal žádné problémy s frameratem ani jsem nezaznamenal žádné bugy, či glitche. To je značný pokrok, jelikož předchozí Vanguard nevyšel zrovna v nejlepší formě. Tvůrci navíc zapracovali na cloudové pomoci, která nyní funguje daleko lépe a pomáhá vylepšit vizuální zážitek. Upřímně jsem nečekal, kolik věcí lze vlastně na konzolové verzi zapnout a vypnout v rámci různých efektů a nastavení. Určitě ale nejvíc vždy u akční hry potěší možnosti upravit si FoV – tedy zorné pole, které bývalo u konzolí vždy žalostně malé, ale vzhledem k aktivnímu crossplayi mezi platformami je na místě, aby zde tato volba byla.
Rád bych pak řekl, že gunplay je v rámci CoD takový ten standard, ale to bych lhal. Pocit ze střelby a obecně střelba z jednotlivých zbraní jako taková doznala jisté evoluce a už dávno to není úplně o tom, že kde máte hrot zaměřovače, tam poletí i kulka. Ano, tento neduh byl součástí série poměrně dlouho, ale naštěstí už od jednou zmíněného Modern Warfare z roku 2019 se začal vytrácet a nyní bych řekl, že je úplně pryč. Jistě stále to není simulátor střelby a jisté věci zůstaly minimálně podobné a to pro potřeby hry více hráčů, ale obecně mohu s klidným srdcem říci, že zlepšení se dostavilo a je naprosto adekvátní ku tomu, co titul představuje a má představovat – tedy balanc mezi mírou realismu a zábavností.
Multiplayer je vlastně takovou klasikou. Tvůrci zde příliš neexperimentovali a je to dobře, ostatně za ta léta se jim podařilo tuto část dovést prakticky k dokonalosti a líbí se mi, že hra od posledně trochu zrychlila a najela do trochu starších kolejí, než-li tomu bylo u posledních dílů. Máme tedy k dispozici stále široký arzenál zbraní, který si postupně odemykáme a stejně tak si jednotlivé zbraně můžeme vylepšovat. Nechybí ani killstreaky, které jsou součástí hry už po mnoho let a ve hře tak mají své místo. Ve hře přibyla ale možnost úpravy ostatního vybavení, což bylo velmi příjemné, avšak tvůrci museli tento prvek ve hře na nějaký čas utnout, než ho dovybalancují.
Pokud jde o herní režimy, tak tu najdeme celou řadu těch klasických jako team deathmatch, hardpoint, či domination, kde se spolu střetávají dva týmy po šesti, ale vrací se i velké válečné režimy jako Invasion, kde se už spolu střetává 20 hráčů na každé straně, kteří jsou navíc doplnění umělou inteligencí, a samozřejmě také Ground War, kde ke slovu přijde i válečná technika jako lodě, tanky, obrněná vozidla, či vrtulníky. Tento režim si odbyl svou premiéru v Modern Warfare z roku 2019 a upřímně řečeno mu chyběl jakýsi balanc. To je v případě nového dílu minulostí. Map je navíc hned pět a jsou daleko lépe nadesignované a o dost více zábavné.
Obecně musím design jednotlivých map ve hře pochválit. Nikdo totiž nemá rád kempery, kteří si najdou svůj bod na mapě a jsou prakticky nedotknutelní. Těchto míst je ve hře nyní velice poskromnu, tvůrci se na ně zaměřili a řekl bych, že je značně eliminovali, což je dobře. Navíc i když se taková místa tedy ve hře najdou, tak hráči na nich zdaleka nejsou tak nedotknutelní jako v minulosti. Navíc celému balancu multiplayerové části pomáhá i fakt, že je daleko lépe řešen systém respawnu. Nestane se vám tedy, že se objevíte a hned chytíte kulku do zad. Jak já v tyto momenty chytal rage mód.
Nesmím ale zapomenout i na jednu dost zásadní novinku, kterou je režim Prisoner Rescue. Ten trochu vybočuje z toho, co představují ostatní 6v6 režimy, jelikož zde jde daleko více o spolupráci a taktiku. Není zde totiž žádný respawn, takže jediná možnost oživení je ze strany vašeho parťáka. Cílem je aby jeden tým zachránil vězně a ten druhý je bránil, tedy udržel pod zámkem. Jestli vám to něco připomíná? Ano, tvůrci se inspirovali od konkurence ze stáje Ubisoftu a nebylo to vůbec na škodu. Tento režim je totiž příjemným osvěžením, jinak rychlé akce, kde jde hlavně o to nasbírat co nejvyšší skóre.
Na konec jsem si nechal kooperativní část, která se skládá ze tří samostatných misí. V minulém díle série Modern Warfare jsme dostali poměrně zajímavý kooperativní režim Spec-Ops, kde jsme museli čelit ve čtyřech hráčích solidním výzvám, které si pro nás tvůrci připravili a přiznávám se, že jsem se u jejich plnění dosti zapotil. Obtížnost totiž neměla laťku vůbec nízko. Letos je tomu ale trochu jinak. Tvůrci se zaměřili pouze na kooperaci dvou hráčů, kdy je cílem plnit předem stanovené úkoly, které ale nijak nevyčnívají ze standardů těchto her. Takže jde o to vyhodit něco do vzduchu, něco najít, nebo ubránit taková ta klasika. Na první zahrání je to fajn, ale více se k tomu asi nevrátíte. Na druhou stranu si alespoň odemknete nové operátory. Je to ale škoda, mohli tomu dát tvůrci trochu víc.
Nebudu vám lhát. O hře nelze mluvit jen v superlativech, i když je o asi ten nejlepší díl série, který dorazil za poslední dekádu. Ve hře momentálně chybí jakékoliv žebříčky, kde bychom mohli sledovat své pořadí ve světě. Také je stále deaktivována možnost vylepšovat předměty ve hře. Za hru nedostáváte medaile a na Xboxu nelze vypnout cross-play s PC, tedy ne skrze hru. Lze to udělat pouze skrze nastavení v samotné konzoli. Alespoň zatím. Je možná škoda, že jsem s recenzí ještě nepočkal, jelikož věřím, že se aktuálním startem 1. Sezóny a také Call of Duty: Warzone 2.0. Mnoho těchto nedostatků zmizí, ale už se stalo a recenze je na světě, ale i tak si myslím, že se hra nemá moc za co stydět. Tvůrci navíc slibují obrovskou podporu do budoucna a příští rok bychom se snad měli dočkat regulérního příběhového rozšíření, které naposledy dostal úplně první díl Call of Duty.
ZÁVĚREM
Call of Duty: Modern Warfare II je skvělou ukázkou toho, jak zacházet se značkou, která má u hráčů takovou popularitu. Jistě neobešlo se to bez porodních bolestí a stále tu máme nějaké ty nedostatky, ty ale jistě velmi brzy zmizí a nejnovější CoDko bude jen radost hrát. Tvůrci si pro nás přichystali kampaň s výbornou zápletkou a rozmanitými úrovněmi, dobře vybalancovaný multiplayer a pokud by vám to ani tak nestačilo, můžete s kamarádem prubnout kooperativní mise. Obsahově hra rozhodně nestrádá a mohu ji s klidným srdcem doporučit nejen všem fandům série, ale akčních her obecně.
9/10
Datum vydání: 28. října 2022 – Potřebné místo na disku: 151GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o. – Česká lokalizace: NE
