CrossfireX – Recenze příběhové kampaně
14 února, 2022Jihokorejskému studiu Smilegate se po letech konečně podařilo vydat svou hru CrossfireX, jenž si to zamířila exkluzivně na konzole Xbox Series a Xbox One. Ačkoliv bych velmi rád řekl, že jsem se do hlavní multiplayerové části s radostí pustil, tak ne nepustil. Vlastně v ní nemám ani minutu, vlastně ani vteřinu. Celý můj zájem byl směřován k singleplayerové kampani. Tu má totiž na svědomí legendární finské studio Remedy a co si budeme povídat, v tomto ohledu jsem byl napjatý jak kšandy, co se mi do rukou vlastně dostane.
Na rozdíl od multiplayeru, je příběhová kampaň placená a vyjde na něco málo přes pět set korun českých. Pokud máte předplatné Xbox Game Pass Ultimate, je každá z dostupných dvou částí k dispozici za 260 kaček, což není mnoho. Teoreticky bych měl mít vzhledem k danému předplatnému přístup k první části zdarma, ale ne nemám. Bohužel kolem první části s názvem Operation Catalyst je stále pro předplatitele Xbox Game Pass nedostupná. Do této recenze jsem chtěl tuto skutečnost uvést, ale pro finální hodnocení níže, neměl pražádný vliv. Pojďme ale konečně na samotnou hru, tedy její kampaň.
Remedy, Remedy, Remedy, co jste mi to udělali. Myslíte, že jde o tragický herní zážitek? Kdepak! Vlastně jsem zůstal stát v ohromení, že vývojáři přede mě postavili pořádnou hollywoodskou akční jízdu, kterou jsem naposledy hrál v dobách původní trilogie Modern Warfare od Infinity Ward. Ano, tak silný dojem na mě příběhová kampaň měla. Celá vyšla na nějakých 5 hodin, což je pro vývojáře obhajitelné, jelikož ta intenzita zážitku je na úplně jiné úrovni, než se nám dostává v jiných hrách, jenž za něco podobného chtějí full-price.
Příběh nás zavede doprostřed konfliktu mezi dvě vojenské organizace – Global Risk a Black List. V každé části kampaně se postavíme na jednu ze zmíněných stran konfliktu. Vždy mám rád, když mohu nějaký konflikt sledovat z obou stran konfliktu. To má sice svá úskalí, ale vývojáři se s tím poprali na jedničku. Celkově jsem se dočkal několika epických momentů, dech beroucích scén, ale i zajímavých zvratů. Na konci kampaně pak stále nevíte, kdo je v celém konfliktu ten padouch. I když za vším hledej ženu, nebo muže? No, lepší je to zjistit po vlastní ose.
Bylo velmi zajímavé sledovat, jak má každá část kampaně jiný feeling. První část s názvem Operation Catalyst před nás staví tak trochu svět samotného Remedy. Tedy nevědět, že hraji hru ze světa Crossfire, věřil bych, že místní příběh je součástí jejich universa Control a Alana Wakea. Vývojáři dokážou skvěle pracovat s myšlenkou, že lze ovlivňovat lidskou mysl a že ji lze vnuknout vlastní přesvědčení. Zároveň je tu záhadný projekt Catalyst, jenž dokáže spočítat pravděpodobnou budoucnost a tedy i jistou formu konce světa, tak jak ho známe. S touto myšlenkou si nadále pohrává i druhá část, ale zde to vidíme zase z jiné perspektivy.
První část se odehrává na poměrně malém území fiktivního státu, ale i přesto se dočkáme několika různých scenérií. Budeme se pohybovat ulicemi válkou zmítaného města, ale podíváme se také k uzavřeným dolům, či do jejich útrob, kde se nachází tajná experimentální základna. Každá lokalita na mě působila unikátním dojmem a nutno říci, že jsem si díky nim dokázal hru náležitě užít. Do toho zde pak vstupují ony myšlenkové hrátky. Líbila se mi i perspektiva, z níž jsem hru sledoval. Příběh totiž sledoval speciální jednotku Global Risk, přičemž se zaměřoval hlavně na Halla, jenž nám vše vlastně vyprávěním zprostředkovával, ale v jistých momentech jsme převzali kontrolu i nad jeho parťáky a mnohdy jsme tak sledovali příběh paralelně, což bylo velmi osvěžující.
Operace Spectre má pak trochu jiné tempo a hlavně nám nabídne daleko rozmanitější lokace a že jich vystřídáme hned několik. Mě v hlavně utkvěla zejména část na přehradě a stejně tak mě ohromil její interní komplex. I v této části je zcela zřetelný rukopis Remedy a opět jsem měl pocit, že vyprávění sedí jak poklice na hrnec jejich světu. Mám vlastně takový pocit, že vzali značku Smilegate a její operátory a vystavěli na nich příběh, který dobře zapadá i do jejich kánonu. Je to dobře? Je to záměr? Těžko říci, ale funguje to velmi dobře. Na rozdíl od první části nebudeme tak často střídat postavy, vlastně se tak stane jen v rámci úvodní kapitoly, dále už vše vidíme očima jediné postavy – Torrese. Ten je vlastně středobodem všeho a je velmi zajímavé sledovat jeho vývoj a vlastně jeho příběh.
Komplexně jsem dostal napínavý příběh, který se nebojí si pohrát se scifi prvky, či prvky psychologického thrilleru, jenž je Remedy v posledních letech velmi blízký. Dohromady jsem dostal do rukou 8 kapitol, 3 jsou součástí Operace Catalyst a 5 pak součástí Operace Spectre. Je tu tedy mírný nepoměr, ale kvalitativně ani jedna část nestřádá. Největší obavu jsem tak měl z jiné věci a tou je gunplay, či tedy samotná akční složka, jelikož Remedy jsem po směru vyprávění věřil a nezklamali mě. A finále, jen překvapilo. V podstatně si tvůrci nechali prostor pro potenciální pokračování příběhu.
Zklamán jsem k mému překvapení nebyl ani z této složky hry. Tvůrci se s tím poprali velmi dobře a vlastně bych řekl, že to zmákli daleko lépe, než autoři původní hry, tedy je to zcela očividné. Každá zbraň se chová trochu jinak a ze střelby máte ten správný pocit. Vývojáři nezapomněli ani na cover systém, který oceníte zejména na těžší obtížnosti hry. I na tu střední se mi podařilo párkrát zemřít. Umělá inteligence se totiž nebojí vás zkusit obklíčit a vtrhnout vám do zad. Také se bude krýt za různé překážky. Nicméně se najdou i momenty, kdy vám naběhnou rovnou před hlaveň, ale to už se tak v podobných hrách stává. Ostatně když používáte tlumič, někdy je těžké odhadnout odkud střílíte.
Bylo velmi příjemným překvapením zjistit, že vývojáři se snažili udělat prostředí zničitelné, alespoň v té míře, aby to umocnilo akci a dodalo to i jistý pocit realismu. Některé zábrany jdou tak rozstřelit a jiné zase vyhodit do vzduchu. Pamatujete, jak kdysi vývojáři v Quantum Break předváděli, co se stane, když střelíte do plechovky s barvou? V prezentaci to vypadalo super, ale provedení už tak skvělé nebylo. No tak teď to provedení konečně nikdy nevázne. Je zde plno drobností, které ale z komplexního měřítka utváří onu celou atmosféru kolem akčních sekvencí. Ne vždy se totiž střílí, vývojáři nám dávají v jistých pasážích i prostor pro odpočinek.
Jak možná víte, tak Smilegate si Remedy vybralo pro jejich práci na Maxi Paynovi a vlastně chtěli, aby kampaň měla podobný spád a kvalitu, ale asi také chtěli bullet-time, jinak si nedokážu představit důvod jeho přítomnosti v příběhové kampani hry CrossfireX. Je to zbytečné? Nebo k ničemu. Ne, je to skvělé. Nejde o bullet time, jaký jsme už dostali v jiných hrách. Vývojáři přišli zase s něčím novým. Co funguje a je to oku vizuálně lahodící. Vlastně jde o zpomalení času, kdy ale během vašeho výstřelu přechází čas na sekundu do reálného času a zase zpět se zpomalí. Těžce se to popisuje, ale funguje to skvěle.
Už jsem zde nakousl to, jak na mě působilo prostředí v jednotlivých částech kampaně, dokonce jsem zmínil jistou podobnost s jinými aktuálními hrami od Remedy, jenž je zcela patrná. Svůj podíl na tom může mít fakt, že to celé běží na jejich interním enginu Nortlight a nikoliv na Unreal Enginu 4, na němž běží multiplayerová část. Vlastně se vám tak zapíná jiná hra ve hře. Zajímavý je také poměr dat ve hře jako takové. Singleplayer si z disku konzole Xbox Series X uzmul hned 50GB volného místa, ale multiplayer sám osobě zabere jen 7GB. Už jen zde můžete vidět, jak rozdílné jsou velikosti assettů pro dané části. Jistě, je pravda, že single musel zahrnout i cut-scény a třeba i dabing, které je mimochodem naprosto skvělý.
Jak už to v současnosti bývá zvykem, tak CrossfireX ve své singleplayerové části nabízí dva režimy zobrazení. Kvalita a Výkon. Rozdíl je však pouze v tom, jestli chcete mít aktivní Ray-tracing na úkor 30 fps, či zda jej oželíte a hru si vychutnáte v 60 snímcích za sekundu. Myslím, že volba v případě FPS by měla být jasná. Ačkoliv jsem první kapitolu odehrál v režimu kvality a onen Ray-tracing zde skutečně vynikl, tak jsem zbytek prošel už a jen v 60 snímcích za sekundu. Musím ale ocenit, že hra nevyžadovala žádný restart po přepnutí z jednoho režimu na druhý, což je u některých her stále problém. Ať už jsem si vybral cokoliv, tak jednotlivé scény na mě působily kladným dojmem. Zejména s efekty to tvůrci umí a dali mi to na zřetel.
Nebudu vám lhát. Kampaň CrossfireX si mě dokázala získat, ale je to možná také tím, že se dnes už intenzivní zážitky na několik hodin netvoří. Dnes musí mít vše open world a několik desítek hodin a upřímně, už jsem toho přejezen, takže jsem takto intenzivní a kvalitní zážitek uvítal. Je tedy pravdou, že dokonalé to určitě není. Zásadní bugy, či glitche jsem sice nenašel, ale příběh má svá klišé a i když je velmi dobře napsaný, tak se najdou i lepší příběhy. I tak je ale známka pod recenzí zasloužená. Pak je tu pár věcí, které mohli vývojáři lépe dotáhnout. Zejména závěr druhé části by si to zasloužil. Také je škoda, že finále nemůžeme nějak více ovlivnit, ten finální bossfight by to chtělo, ale nestalo se. To jsou věci, které sráží hře ony body níže.
ZÁVĚREM
CrossfireX svou kampaní příjemně překvapil a tvůrci z Remedy jen potvrdili, že jim vyprávění příběhů a s nimi spojený gameplay opravdu jdou. Ačkoliv to není dokonalé, tak je to přinejmenším napínavé a na efekt velmi dobře hrající. Obě části nabízí zajímavé momenty a lokace, a nechybí ani onen typický rukopis studia, který můžeme nalézt ve hrách jako Control, či Alan Wake. No a gunplay? Ostudu si tvůrci určitě neudělali.
7/10
Datum vydání: 11. února 2022 – Potřebné místo na disku: 57GB
Distributor ČR: N/A
