Crysis Remastered – Recenze

Když někdo vysloví slovo Crytek, tak si každý z vás nejspíše představí dvě věci – první Far Cry a pak sérii Crysis. A i když bylo první Far Cry v mnoha ohledech skvělou hrou, tak studio jako takové se dostalo pořádně do povědomí hráčů až s jejich dalším počinem, jímž bylo právě Crysis. Tato hra v době svého vydání, tedy v roce 2007, doslova zbořila technologické hranice a na dlouhá léta se stala vizuálním benchmarkem nastavující laťku ostatním. Bylo tedy zřejmé, že pokračování na sebe nenechají dlouho čekat. Dočkali jsem se jich v letech 2011 a 2013. Od té doby se ale série uložila k dlouhému spánku.

Dnes se píše září 2020 a Crysis se vrací. Nikoliv však s novým dílem, který si hráčská komunita tak dlouho přeje, ale s remasterem onoho debutového dílu z roku 2007. Ten nám byl v náznacích ukazován už během celé řady demonstrací posledního CryEnginu a my tak čekali návrat skutečně ve velkém stylu. Jenže přišla studená sprcha. Záběry lokací z v novém CryEnginu vůbec nepocházely z připravovaného remasteru, jak jsme zjistili během úniku prvního traileru, který řekněme si to narovinu příliš neoslnil. Crytek tak hru okamžitě odložil z konce července právě na druhou polovinu září. Crysis Remastered je ale konečně zde a my dostali tu příležitost podívat se mu patřičně pod nano oblek.

Za remasterem nestojí samotný Crytek, nýbrž vývojářské studio Saber Interactive. To má za sebou v posledních několika letech solidní porci povedených konverzí, které se týkaly zejména platformy Nintendo Switch. Vývojáři však tentokrát dostali opravdu složitý úkol. Přivést zpět jednu z akčních ikon moderního herní historie a bohužel se s tímto úkolem nedokázali dostatečně popasovat, tedy minimálně v případě verzí pro Xbox One a Playstation 4. Možná je to tím, že by potřebovali ještě více času, ale já už pár let všímám jedné zásadní věci. S enginem CryEngine dokáže náležitě pracovat jen Crytek sám. Dokázala to celá řada her, která tento engine využívá a vychází pod jinými studii jako Prey, Sniper Ghost Warrior, Kingdom Come: Deliverance, či nyní právě Crysis Remastered.

Novou verzi prvního Crysis nelze označit jinak, než technologickým selháním. A teď vůbec nemyslím samotné vizuální zpracování, to vypadá vlastně velice dobře, ne-li výborně. Mluvím tu zejména o optimalizaci, jenž je doslova v katastrofálním stavu. Titul nabízí tři grafické režimy, ale ani jeden nefunguje přesně tak, jak by od něj každý očekával. Režim kvality vám sice nabízí ostřejší  textury, větší dohled do dálky a mírně vyšší rozlišení, ale framerate stabilitu viděl jen z dálky. Problém s frameratem by měl vyřešit režim Výkon, na němž jsem hru nakonec dohrál. Grafika na něm nějak zásadně netrpí a framerate je konečně na úrovni, aby se hra dala náležitě užívat. Avšak ani zde se nevyhneme různým výkyvům. Navíc je tu takový nešťastný bug, kdy během nového načtení hry se hra začne nesnesitelně škubat a vy musíte v Nastavení  změnit režim z Výkonu na Kvalitu a pak zpět, aby vše běželo, jak má. Jde sice o mírné zdržení, ale k podobnému problému by vůbec nemělo docházet.

Crysis Remastered na konzoli Xbox One X, potažmo Playstation 4 Pro, disponuje ještě třetím grafickým režimem – Ray-Tracingem. Něco podobného by člověk od současné generace asi nečekal, ale je to tam. Bohužel, je patrné, že současné mezigenerační konzole na něco takového nejsou připravené a ačkoliv je stínování a nasvícení skutečně skvělé, tak to nevynahradí fakt, že celkově hra působí strašně rozmazaně. To je dáno tím, že hra běží s různými filtry pouze při rozlišení 540p, jenž je jimy vyhnáno na dynamických 1080p. Věřím, že v případě nadcházejících konzolí, to bude vypadat skvěle, ale zde to skutečně nemá žádný význam, možná tak akorát na to vyzkoušení. Osobně si myslím, že se vývojáři na něco takového měli úplně vykašlat a věnovat se spíše optimalizaci standardních dvou vizuálních režimů.

Ale dost už bylo kritiky. Crysis Remastered má jistě řadu chyb v optimalizaci, ale to neznamená, že hra vypadá nějak odpudivě, ba naopak je znát, že už původní hra byla skutečně velmi nadčasová a zejména části, kde se pohybujete bujnou vegetací jsou oku lahodící. Nehledě na upravenou podobu výbuchů nyní vypadajících daleko efektivněji a uvěřitelněji. Pokud jde o detaily v klasickém zorném poli a ne ve větší vzdálenosti, budete si chrochtat. Věřím, že když hru spustíte po dvou měsících na konzolích nové generace, i bez přídavného patche to bude působit celé podstatně lépe.

Když jsem Crysis hrál v onom roce 2017, tak mě hra nedostala jen svým vizuálem, ale také hratelností jako takovou. Využití skvěle navrženého nano obleku nám dávali přesně to, co od takové akční pecky chcete a to v takové míře, aby to bylo uvěřitelné, ale zároveň vám to dovolovalo nespočet taktických možností, které jsou skutečně nutné zejména na vyšších obtížnostech. Neviditelnost, vyšší odolnost, super rychlost, či super síla, to vše v kombinaci se skvělým gunplayem a zničitelným prostředím vytvářelo zážitek, od něhož jste se nechtěli odtrhnout. A víte co? Ono to stále funguje, i po těch třinácti letech.

Jakožto fanoušek sci-fi se mi líbila i použitá tématika, která kombinovala prastarou civilizaci s mimozemským životem, který na naší planetě uvízl před několika miliony let. Vývojáři navíc tehdy připravili jako úhlavního nepřítele, v podstatě obávané, severokorejce, jenž vedl neoblomný generál, který chtěl až příliš a způsobil tak globální katastrofu, která vygradovala v následujících dvou dílech, kdy jsme už i poznali jméno našich mimozemských nepřátel. Mě navíc dostal skutečně sympatický taktický tým, vedený ikonou série Prorokem, jemuž sekundoval horkokrevný Psycho, ale i Nomád, jenž mi ze všech třech dílů byl přeci jen nejblíže.

Když už jsem zmínil Psycha, tak s ním jsme se po roce od vydání v roce 2007, mohli pustit do další akce a to v rámci datadisku Warhead, který zároveň do původně singleplayerové hry přidal i multiplayer. Samotné rozšíření přitom nabídlo i skutečně velmi povedenou příběhovou kampaň. Šlo tehdy o poctivý datadisk tak, jej dnes již skoro nevidíme. Proto mě vlastně velice mrzí fakt, že rozšíření, včetně multiplayeru, není součástí Crysis Remastered. Osobně si myslím, že podobný titul by měl nabídnou komplexní zážitek a ne jen část. Je však třeba připustit, že záleží na úhlu pohledu, jenž se nejspíše v případě vývojářů lišil od toho mého, ale nejspíše i většiny z vás.

Nad tímto remasterem není úplně lehké vynášet soudy. Jelikož i přes veškeré jeho chyby jsem celou hru hltal plnými doušky a prakticky jí sfouknul během dvou večerů. O tom, že jsem si to náramně užil asi nemusím říkat. Možná na mě dýchla nostalgie, možná je to samotnou hrou. Odpověď bude nejspíše ležet někde mezi tím vším. Jedno je ale jisté, vývojáři by měli hře věnovat ještě pořádnou péči a vybrousit jí k dokonalosti, jelikož si to zaslouží. Ideálnější by byl remake, ale ani remaster originálu ostudu určitě nedělá. Bod k dobru má pak nová verze Crysis za přítomnost české lokalizace.

---

ZÁVĚREM

Crysis Remastered je přesně tou skvělou akční jízdou, kterou si pamatujete z roku 2007, akorát se jí dostálo jistého vyhlazení vrásek a nějakých těch vylepšení, která potěší, ale v jistém ohledu i zamrzí. Titul totiž sráží k zemi velmi špatná optimalizace, nestabilní framerate a grafické glitche. Rovněž zamrzí absence výborného datadisku Warhead. Jestli jí tyto nedostatky odpustíte, je ale jen a jen na vás.

HODNOCENÍ: 7/10

---

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Datum vydání:  18. září 2020 – Potřebné místo na disku: 15,6 GB
Distributor ČR: N/A