Když v květnu roku 2016 oficiálně vyšlo DiRT Rally pro všechny platformy, byl to svátek pro všechny milovníky závodění a hlavně rally jako takového. Vývojáři z Codemasters po letech dokázali, že o simulátory rally je mezi hráči stále velký zájem. O tom, že hra cílila hlavně na hardcore hráče bylo zřejmé hned od první projeté zatáčky,kdy nám titul rozhodně nic nedal zadarmo. I přesto, že DiRT Rally slavilo úspěch, tak se o rok později vrátila série DiRT s čtvrtým dílem, který se opět zaměřoval na širší spektrum hráčů a vedle simulace nabídl i arkádovější hratelnost. Nyní se píše rok 2019 a Codemasters vydávají DiRT Rally 2.0 s tím, že jejich simulátor neřekl ještě poslední slovo a že už tak skvělý jízdní model může být ještě lepší. Jestli je to pravda? To se dozvíte v odstavcích níže.

Musím se přiznat, že hry s tématikou rally vyhlížím každoročně s velkou nedočkavostí a v případě oznámeného druhého dílu DiRT Rally to platilo dvojnásobně. Když hra konečně do naší redakce dorazila, tak jsem neotálel ani chvíli a do hry se s vervou pustil. První, co jsem spatřil bylo dlaždicové menu, které mi z počátku přišlo poměrně chaotické, ale nakonec jsem se v něm přeci jen zorientoval. Hra nabízí jak režim kariéry závodního jezdce, který je zde označen jako Events, tak řadu dalších jako Time Trial, Historic Rally, Custom Rally a FIA World Rally Championship. Poslední čtyři režimy v podstatě není třeba nějak sáhodlouze představovat, jde o tu samou písničku stále do kola a nejvíce z těchto rychle dostupných režimů nabízející veškerý obsah ihned odemčený využijete pravě Custom Rally, kde si celý šampionát vytvoříte a namixujete podle svých představ a to i v případě vozidel.

My se tedy blíže podíváme právě na režim Events, který zde zastupuje právě režim kariéry a je úzce propojen s online službou Race.net. Právě tento režim totiž obsahuje i denní, týdenní a měsíční výzvy, které počítají s celosvětovými žebříčky, které porovnávají časy jednotlivých hráčů mezi sebou. Tyto výzvy mohou být poměrně rychlým zdrojem kreditů, které budete využívat prakticky pořád a rozhodně nemůžete počítat s tím, že v hlavních šampionátech získáte kredity za každou odjetou RZtu, jako v případě výzev. Jinak bychom Events mohli rozdělit na šampionáty rally a právě rallycrossu. V obou případech budeme začínat se slabšími, v podstatě i historickými, vozidly, ale jakmile máte vyděláno, tak můžete nastoupit do jakékoliv z dostupných tříd chcete, kdy pomyslným vrcholem je třída R5. Ta však neobsahuje nejrychlejší a nejvýkonnější vozidla, na to je tu třída GT, která se honosí vozidly jako Chevrolet Camaro, nebo Porsche 911 RGT. Ty jsou ale opravdu pro zkušené piloty.

Ať už se vydáte utkat se samotným časem v klasickém rally, nebo s ostatními závodníky v rallycrossu, který opět vrcholí oficiálně licencovaným šampionátem FIA World Rallycross Championship, tak mají šampionáty vždy stoupající tendenci. Kdy vítězství kolikrát znamená nutnost riskovat a jezdit, jak se říká, na plný plyn, a tím opravdu nemyslím plynový pedál neustále na podlaze. Asi vás nepřekvapí, že stoupající obtížnost a prestiž šampionátů vám zvýší i přínos kreditů. K jejich zisku není nutné dojíždět na prvním místě. Výplatu dostanete prakticky za jakékoliv bodované místo a že se vám to bude setsakramensky hodit. Jakékoliv poškození je potřeba opravit a to něco stojí. Vozidlo však nebudete opravovat jen po dvou Rychlostních zkouškách během aktivního Rally, ale také po jeho skončení. Vozidlo vám tentokrát zdarma nikdo neopraví a tak je neustále nutné počítat s nějakou finanční rezervou. Za kredity si ale můžete vozidlo i vylepšit a to ať už jde o řízení, brzdy, či motor. Není snad ani třeba potřeba hovořit o tom, že peníze budou důležité pro nákup nových vozidel, ale i samotného personálu, který může mít vliv na samotné ceny vylepšení a oprav, nehledě na potřebný čas k opravám. Také není od věci občas vyhledat nového navigátora.

Ohledně navigátora je důležité, aby vám hlásal přesně to, co vy jakožto řidič potřebujete. V té rychlosti, v níž se budete muset naučit operovat ve vyšších obtížnostech, je každá chyba fatální a právě navigátor bude tím, který vám má dát tu možnost předvídat, co vás asi tak zrovna čeká. Pokud je vám sdělena zatáčka s moc velkým předstihem a následně hned vyhrknuta další, pak se vám může stát, že zatočíte na rozcestí na úplně druhou stranu a to správně není. Stejně tak špatné označení začátky vám k užitku moc nebude. Když vám kopilot řekne, že je zatáčka šestka a v reálu jde o čtyřku, je karambol nevyhnutelný.  DiRT Rally 2.0 tuto symbiózu mezi řidičem a jeho navigátor ukazuje v tom nejryzejším možném světle a že důvěra musí být mezi oběma pasažéry závodního speciálu vzájemná, jinak může jít o život.

Pro mě jakožto hráče a milovníka závodů rally jsou v takových to hrách nejdůležitější celkem dva faktory a třetí je hned v závěsu. První je jednoznačně hratelnost, tedy jízdní model a fyzika. Ať už se podíváme na jedno nebo druhé, tak v obou případech DiRT Rally 2.0 exceluje. Na samotnou jízdu má vliv prakticky vše od náhonu vozidla, různých povrchů, či zda jedete v dešti, nebo na suchu. Ale to je hodně zjednodušené. Na samotné chování vozidel má vliv řada dalších faktorů jako délka převodů, tuhost brzd a odpružení a tak dále. Hodně mě však uhranul poct z rychlosti, který zde v kombinaci s velmi obtížnými tratěmi čaruje neskutečně adrenalinové zážitky, do kterých se budete chtít pouštět znovu a znovu. Těch momentů, kdy si řeknete, že ještě jednu trať a dost bude opravdu spousta, a všichni víme, jak to tedy v reálu dopadá.

Když už jsme u těch tratí, tak ty jsou pro mě oním druhým nejdůležitějším faktorem. Vždy je pro mě výzvou zajíždět co nejrychlejší časy na tratích, které jsem nikdy před tím neviděl a musím tak věřit svému navigátorovi v každém ohledu. Trochu mě tedy mrzí, že vývojáři se v letošním díle rozhodli opustit skandinávské prostředí, či oblast Monte Carla, kde byla možnost otestovat naše schopnosti na sněhu, či náledí. Vývojáři si pro nás tedy opět připravili šestici různých světových lokalit, ale sníh na žádné nenajdete. Všude převládá písek, šotolina, či bahno, s výjimkou Španělska, kde se jezdí výhradně na asfaltu. Vedle něj se podíváme ještě do Nové Anglie ve Spojených státech, Polska, Argentiny,Austrálie, či na Nový Zéland. Svůj rooster tratí ale rozšířil i rallycross, který letos vedle klasických zástupců přinesl i okruhy Silverstone, či Circuit de Catalunya.

Třetím faktorem, který ale pro mě osobně nehraje v případě rally her tak velkou roli, byť stále podstatnou, jsou dostupná vozidla. Těch je opět několik tříd a nalezneme tu jak zástupce historických vozidel, tak řady legendárních vozidel jakými jsou Subaru Impreza, Mitshubishi Evolution VI, Ford RS200, Audi Quattro nebo Lancia Delta Integrale. Nechybí tu ani vozidla výše v textu zmíněných tříd GT, nebo R5. Právě třída R5 nám vedle zástupců značky VW, Citroen, nebo Ford, přináší i českou ŠKODA Fabia R5, která ve hrách od Codies v podstatě slaví premiéru, ale našince rozhodně potěší. Podobně jako v případě vozidel pro rally, je tu i několik tříd pro rallycross, kterým vévodí třída Supercars, která obsahuje vozidla jako Ford Fiesta, Audi S1, Subaru WRX STi, Peugeot 208, a další. Najdete zde ale i vozidla tříd S1600, RX Lites, nebo Crosskarts. Trochu mě mrzí, že ze hry v tuto chvíli zmizela kompletně část se Závody do vrchu, tedy Hill Climb, jenž jsem měl v prvním díle také rád, ale třeba se tato část vrátí v nějakém tom DLC.

Po vizuální stránce jsem byl překvapen, že hra opět dokázala svůj vizuál někam posunout a to i v případě, že Codemasters stále sázejí na ten samí engine EGO. Hru jsem hrál na Playstation 4 Slim a musím uznat, že i na základní konzoli se hra má k světu a co je v případě takové hry podstatnější, beží skálo pevných 60 snímků za sekundu. Jistě slabší hardware sebou přináší třeba horší textury v dáli, ale během jízdy si toho moc všímat nebudete. Pochvalu zaslouží design tratí a jejich okolí, které je, na rozdíl od posledního DiRT 4, vytvořeno celé ručně a je to na nich znát. Vše je detailnější a hlavně nenarazíte během jízdy na místa s pocitem dejavu. O modelech vozidel snad ani není třeba mluvit, ty jsou zkrátka perfektní a nemluvě o jejich nazvučení, jenž si vychutnáte hlavně se sluchátky na uších, s nimiž budou milovníci burácejících motorů v sedmém nebi, tedy asi tak jako já.

Kdybych chtěl na hře hledat nějaké ty chyby, tak bych asi hledal marně. Musel jsem se sice chvíli prát s prvním pocitem ohledně samotného menu hry, ale to vám rychle přijde pod ruku. Trochu mě zamrzela i absence sněhových prostředí, která já osobně miluji. Podobně je mi líto, že vývojáři se tentokrát rozhodli vyškrtnout režim Hill Climb. To vše jsou ale věci, které na kvalitu samotné hry a její hratelnosti nemají vůbec žádný vliv a jde tak spíše o osobní pocit, na který jsem během hraní stejně zcela zapomněl.

SOUHRN

DiRT Rally 2.0 posouvá tuto novou sérii rally simulátorů opět o kus dál. Po stránce hratelnosti jí nelze nic vytknout. Hlavně vás dostane naprosto dokonalý pocit z rychlosti. Tratě jsou, na rozdíl od posledního dílu hlavní série DiRT, opět kompletně tvořeny lidskou rukou. Pokud se podíváme na vozidla tak ta jsou opět detailní a jejich zvuk vás dokáže více ponořit do samotného pocitu z jízdy. Pokud disponujete kompletním kokpitem pak budete jak v závodním ráji.

HODNOCENÍ: 10/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Playstation 4 Slim

Distributor ČR: Playman