Dragon Ball Z: Kakarot – Recenze

2 února, 2020 0 Od Jan Volejník

Když jsem Dragon Ball Z Kakarot viděl, říkal jsem si „pff“ další šílená Japonská hra, kde se jen mlátíte o sto šest, všude létají blesky, hromy, obrazovka bliká jak stroboskop, že se bojíte, abyste neměli epileptický záchvat. Ale což, v životě se má zkusit všechno, překonal jsem všechny předsudky a pustil se do toho. Jakožto naprostý neznalec anime podle kterého hra je, jsem se rozhodl s ním trochu blíže seznámit, abych věděl o čem a o kom právě recenzované Dragon Ball Z: Kakarot vlastně je.

V roce 1986 vyšlo japonské anime Dragon Ball, které sleduje příběh chlapce s opičím ocasem jménem Goku od jeho dětství po dospělost, kdy se setká s dívkou jménem Bulma, rozhodne se s ní shromáždit sedm legendárních orbů známých jako Dragon Ball, jichž shromáždění vyvolá kouzelného Draka, který jim poté splní jedno přání. Těchto sedm Dragon Ballů je rozmístěno po celém světě, mají jantarovou barvu a uvnitř je hvězda, podle toho jaké má Dragon Ball číslo, tak tolik je tam hvězd. Při pátraní po nich Goku a Bulma potkají spousty přátel, ale i nepřátel, kteří také pátrají po sedmi mýtických Dragon Ballech.

Hru má na triku zkušené japonské studio CyberConnect2, které má velice dobré zkušenosti s tvorbou akčních her podle anime seriálů. Přece jen mají na svědomí sérii Naruto Shippuden: Ultimate Ninja Storm a ta opravdu neměla špatná hodnocení, takže se nemusíme bát toho, že by hra měla být nekvalitní. Musím tedy uznat, že v některých detailech jsou si hry podobné. Vývojáři tedy nezapřou, že se inspirovali ve své sérii o Narutovi a některé detaily přenesli do svého nového díla. Není to však na škodu, naopak, proč měnit něco, co funguje.

Příběh Dragon Ballu se dále dělí na ságy: Raditz sagu a Kid Buu sagu. Děj Dragon Ballu Z Kakarot pokrývá obě tyto ságy a jejich spojovníkem. Vše začíná, když Goku letí se svým synem Gohanem za Mistrem Roshim. Z nenadání se na planetě Zemi objeví Raditz s úmyslem unést Gohana. Když je Gohan unesen, je na Goku aby svého syna našel. Tím započne cesta k tomu, aby Goku mohl opět zachránit planetu Zemi před Saiyany, a jeho syn Gohan se mohl osamostatnit a stát se tak pravým bojovníkem. Během průchodu příběhem dostaneme možnost hrát za vícero postav, hlavně tedy za Goka a Gahona, ale taky za Piccola, jenž kdysi býval Gokuův úhlavní nepřítel.

Hra je postavena na Unreal Enginu 4, díky kterému Dragon Ball Z Kakarot disponuje krásnou komiksovou grafikou. Ta je plná úžasných barev a musím říct, že mě naprosto uhranula. Dlouhou dobu jsem jen stál na jednom místě a vychutnával si tu krásu světa. Za vypíchnutí stojí také to, že při soubojích blízko země ničíte povrch okolo sebe. To znamená, že pokud nepřítele srazíte z výšky na zem, zůstane po něm malý kráter. Nebo, pokud po vás nepřítel vystřelí paprsek svého Ki a trefí vás, tak letíte a za vámi zůstává brázda, jak po orání. Posledním příkladem bych uvedl ránu dobře mířenou nepříteli, kdy proletí skálou a ta se následně rozpadne. Je to jako ve správném anime, jsou to malé detaily, které mě velice překvapily, proto sem se každý souboj snažil vést u země, jen abych mohl vidět tu krásnou destrukci. Co mě však zarazilo, byl neplynulý pohyb draků a ptáku za letu, když mezi námi byla větší vzdálenost, po přiblížení se pohyb zase srovnal a byl normální. Není to žádná velká věda, ale je to věc, co člověka zarazí. Pokud byste se ptali na samotný chod hry, tak jsem se nesetkal s žádnými propady snímkovákování.

Pak tady máme samotný svět. Ten není otevřený, jak jsme zvyklí od většiny her, ale je spíše polootevřený. Co to znamená? Znamená to, že celý herní svět je rozdělený na menší oblasti, mezi kterými může hráč libovolně cestovat. Každá z těchto oblastí je celkem rozsáhlá. Bohužel svět na mě působí prázdně a téměř bez života, kromě měst a vesniček. Najdete zde pár dinosaurů chodících po mapě, tu a tam nějaké zvíře, nebo uvidíte jezdit autíčka po určité cestě. Není jich však mnoho, což je škoda. Najdete zde hlavní postavy, které vám zadávají hlavní úkoly a posouvají vás dál dějem, dále zde ale také nalezneme celou řádu dalších postav, u nichž můžete aktivovat i nějaký ten vedlejší úkol. Za jeho splnění samozřejmě dostanete i nějakou tu odměnu.

Soubojový systém je velice jednoduchý, avšak o to více zábavný. Jde o souboje samozřejmě jako vystřižené z originální seriálové anime předlohy, plné barevných efektů a záblesků, až vám z toho půjde hlava kolem. Pro nováčka je to z počátku chaos, ale postupem času se do toho rychle dostanete. Každý souboj probíhá za letu, tudíž jste naprosto neomezeni ve vašem pohybu. Můžete okolo nepřítele tančit jako baletka a přitom mu zasazovat tvrdé údery. Útoků tu máme hned několik a hned si k nim něco málo řekneme. Jako první je útok primární, kdy na soupeře útočíte bojem z blízka pomocí svých svalnatých rukou a nohou. Další je útok sekundární, kdy na nepřítele střílíte ohnivé koule. Jako poslední zde máme útoky speciální, kterých je několik druhů, ovšem tyto útoky nemůžete používat pořád. Každý tento speciální útok vás stojí sílu vašeho Ki, kterou když vyčerpáte, musíte počkat, než se zase dobije, či ji můžete samy jedním z tlačítek pomoci. S každým přibývajícím levelem jsou vaše údery silnější jako u každého RPG. Všechno do sebe úžasně zapadá a to i včetně originálního japonského dabingu, který tomu dodává tu pomyslnou třešničku na dortu a tvoří vcelku zábavnou atmosféru. Můžete si dabing ale rovněž přepnout na anglický, ale to není ono.

Kromě questů jsou ve hře i jiné činnosti, které můžete dělat. Když zrovna neplníte hlavní úkol nebo vedlejší úkol, který vesměs spočívá v tom se střetnout s určitým soupeřem, je zde také možnost jet automobilové závody, lovit zvěř, sbírat itemy a orby. Orby dostáváte i po soubojích, utrácíte je následně ve stromu schopností. Ovšem tou nejvtipnější vedlejší činností je rybaření. Někdo k němu používá pruty a někdo svůj opičí ocas. Ať už chytáte na prut nebo na ocas princip je stejný, hodíte návnadu a čekáte, potom co máte rybu velikosti dodávky na háčku, či na ocasu, tak ji vyhodíte do vzduchu, dáte jí ránu a ryba je ulovená, je to velice vtipné. Kámen úrazu nastává tehdy, kdy hráči po několika hodinách hraní dojde, že všechny činnosti, co dělá, se stále dokola opakují. Ať je řeč o vedlejších úkolech, sbírání orbů, rybaření, vše se po nějakém čase omrzí a začne být silně stereotypní. To ale neplatí o soubojích, japonský šílený styl je zábavný a člověk se tak pokaždé těší na další.

Mé dojmy ze hry jsou velice smíšené, osobně mě hra vcelku bavila, hlavně díky soubojům, které se mi líbily jak po stránce hratelnosti, tak i po vizuální stránce. Rovněž se mi líbil pohyb po mapě, ať už jsem létal jako Superman, či běhal jako Flash. Volnost pohybu je tu neuvěřitelná a nenašel jsem místo, kam bych nevyskočil nebo nedoletěl. To mě přivádí k jednomu mínusu a tím je ovládání za letu. Na konzoly Playstation 4 PRO, kde jsem hru hrál, se výška ovládá tlačítky R1 a R2. Když jsem za letu sbíral orby, a ty byly v obloučku směrem nahoru, musel jsem v rytmu mačkat tlačítko R1 abych postupně letěl nahoru a oblouk vybral. Připomnělo mi to dobu, kdy jsem jako malý hrál na počítači závodní hry a mačkal šipku, abych plynule zatočil.

Po stránce hratelnosti to byl jediný mínus, který jsem za celou dobu našel. Pokud se podíváme na hudbu, tak ta se mi líbila jen, když přišel na řadu souboj s Bossem. Bylo úžasné s ním bojovat, u toho slyšet bojové výkřiky a v pozadí řezání do kytary. Tohle v kombinaci s vizuálními efekty tvořilo něco epického. Ale když jste jen tak bloudili po mapě a slyšeli jste jeden a ten samý track pořád dokola, to už člověku začnou pořádně téct nervy. To samé během scén se dvěma záporáky. Opět jeden a ten samý soundtrack, který měl snad jen 30 vteřin a hrál pořád a pořád dokola. To byla věc, která mi opravdu vadila a hru znepříjemňovala.

ZÁVĚREM

Myslím si, že Dragon Ball Z Kakarot je spíše určen pro veterány Dragon Ball her a fanoušky seriálu. Tito hráči si jí užijí plnými doušky a vychutnají si ji od první až do poslední vteřiny hraní. Ostatním ale nejspíše po chuti příliš nebude, i když šanci by jí dát mohli. Ovšem pokud zkrátka hledáte hru, u které si chcete odpočinout, nic neřešit, užít si příběh a dát někomu opravdu do tlamy, je to hra pro vás.