Gears Tactics – Recenze

Akční série Gears of War je prakticky vlajkovou lodí konzole Xbox od Microsoftu. První díl vyšel v roce 2006 a od té doby si tato sága získala srdce milionů hráčů a hráček napříč světem. A abych se přiznal, tak i já patřím mezi ně. Série dala vzniknout celé řadě knih a komiksových zpracování. Jen je škoda, že stále žádný filmový nebo seriálový zážitek se nekoná, snad v budoucnu. Nicméně po celých 13 let byla série Gears of War, nově však jen Gears, vnímána jako střílečka z pohledu třetí osoby. To se ale v roce 2019 změnilo, když na trh přišla celkem zábavná mobilní hříčka Gears Pop!. Jenže to hlavní mělo teprve přijít. Na konci dubna se na PC objevuje tahová strategie Gears: Tactics, která není žádnou mobilní jednohubkou, ale naopak regulérní velkou hrou z tohoto Locusty prolezlého světa. Vtipné je, že původní série byla původně vydávána jen pro konzolové hráče, avšak Gears: Tactics se nejprve objevilo na PC a až po 7 měsících na konzolích Xbox One a Xbox Series.

Za Gears: Tactics stojí vývojáři ze studia Splash Damage, kteří se sérií mají jisté zkušenosti, jelikož vypomáhali při vývoji multiplayeru pro Gears of War 4 nebo Gears 5. Samozřejmě hru připravili pod bedlivým dohledem vývojářů z The Coalition. Hra sice vychází z univerza Gears of War, ale nemusíte se bát, o tuto značku se Microsoft velmi dobře stará a nějaké nelogické věci, které by v tomto světě působily jako červený hadr na rozzuřeného býka, tu nenaleznete. Gears: Tactics pracuje se světem tak, jako by se nikdy nezměnily zajeté koleje. Jen je tento svět tentokrát viděn z ptačí perspektivy.

Musím se přiznat, že jako milovník Marcuse Fénixe a prakticky všech příběhů spojených s jednotkami COG, jsem měl strach, jakým způsobem vývojáři tento titul uchopí. Přeci jen na konzolích strategické hry nevychází každý den, vlastně jich je tam jako šafránu. Na druhou stranu se sluší říci, že když už nějaká real-time strategie na konzoli vyjde, tak se jedná o kvalitní titul. Můžu například zmínit Tiberum Wars ze série Command and Conquer nebo Halo: Spartan Assault. A ano, ani Gears: Tactics nespadnou do toho nepovedeného koše.

Pokud mám začít tím, co se mi na hře líbí, tak je to fakt, že pokud vezmete akční Gears of War, nasadíte tomu ptačí pohled, tak dostanete Gears: Tactics. Tím chci říct, že všechno, co znáte z původního žánru hry, je přeneseno do toho nového. Rozřezání motorovou pilou, lepení granátů na zdi, nutnost přebíjet, možnost si sebrat granátomet, hlášky Cole Traina, to všechno tu je a funguje na jedničku. Opravdu bych snad ani nevěřil, že je možné Gearsy přenést do jiného žánru.

Co mě mírně zklamalo, ale to je pouze můj osobní pocit, tak to je doba, ve které se Tactics odehrávají. Děj je totiž zasazen do událostí 12 let před prvním Gears of War a tak moje přání na zpracování Pendulumských válek zůstává nevyslyšeno. Na druhou stranu alespoň uvidíte, jak Hammer of Dawn likviduje lidská města a možná dostanete odpovědi na otázky, které Vás celých těch 5 dílů provází.

Ale vraťme se zpátky ke hře. Gears: Tactics jsou klasickou tahovou strategií. Počet vojáků v jednotce, která je nasazená v boji, je omezen na 4 osoby. Každá má unikátní třídu spolu s unikátními schopnostmi a je pouze na Vás, jak postupem času získané zkušenostní body jednotlivé postavě rozdělíte. Ve hře Vás tak čeká healer, support, heavy, sniper, nebo scout. K tomu také můžete postupně vylepšovat zbraně nebo oblékat lepší brnění. Tyto kusy vylepšení dostáváte za jednotlivé splněné úkoly nebo je můžete najít v misích samotných.

Říkal jsem si, že je celkem škoda, že autoři nezakomponovali i sběr psích známek, které právě známe z minulých dílů. Určitě ale musím zmínit, že i když můžete vylepšovat postavu spolu s jejím vybavením, tak to je vše, co vylepšit můžete. Bohužel se zde nekoná žádné vylepšování základy, tedy Base of Operations, což třeba mě velmi mrzí. Nicméně, to mi celkem vynahradila možnost postavě přidělit spolu s novým kusem zbroje také perky nebo spíše bonusy, které daný charakter umí. Ono taková 40% pravděpodobnost, že můžete za sebou 2x vystřelit z Gnasheru, není opravdu k zahození.

Jak jsem předeslal výše v textu, Gears: Tactics potěší hlavně tím, že si sebou přináší spoustu věcí z hlavní série. A to se týká třeba i ručních zabití, kdy můžete nepřítele na kolenou rozsekat motorovou pilou nebo mu doslova urazit hlavu pažbou od odstřelovací pušky či nabodnout nebohou oběť na bajonet. Samozřejmostí je i možnost „zvednout“ padlého spolubojovníka a velmi mile mne překvapila možnost zvedání těžkých zbraní, jako je třeba granátomet. Díky těmto drobnostem si uvědomíte, že někdo při vývoji hry skutečně přemýšlel.

Grafický kabátek hry je krásný. Samozřejmě, nemůžete hru srovnávat s posledním dílem, ale dle mého hra snese měřítka s prvními třemi díly a myslím, že se nemá za co stydět. Jen je škoda, že Gears: Tactics nejsou prošpikované cut-scénami, protože přesně do tohoto typu hry by to sedělo. Začátek vypadal slibně a prakticky po každém úspěšném splnění úkolu následovala cut-scéna a já si říkal, jak je to prima a že mi vůbec nevadí sledovat takový malý Gears seriál. Bohužel následující hodiny mne vyvedly z omylu. Ale pokud filmeček běží, tak je zpracován stejně skvěle, jako v hlavní sérii.

Pokud je něco, co mi hru trochu otrávilo, tak je to přílišná monotónost hraní. Prvních pár hodin jste unešení. Líbí se Vám grafický styl, sledujete každý detail na mapě, učíte se novým věcem, když v tu Vám dojde, že vlastně děláte stále to samé. Jdete z bodu A do bodu B. Nebo ubráníte kontrolní bod a hra končí. Nebo dojdete pro zásoby a vrátíte se zpět. A v další misi děláte to samé. V další znovu děláte to samé, akorát přibyla nová jednotka u nepřítele. Občas musíte osvobodit zajaté COG vojáky. V další misi máte udělat to samé, navíc ale budete pod útokem Nemacystů. Řeknu Vám, je to otravné a opravdu se ocitnete ve stádiu, kdy už nechcete další misi hrát, protože víte, co Vás čeká.

Na střední obtížnost jsem si říkal, že hru procházím celkem hladce. Prakticky pokud se budete držet základní strategie, nebudete dělat blbinky a naschvál se vystavovat nepřátelským projektilům, zřídka kdy budete mít problém dokončit misi. Oříšek však nastává při příchodu „bosse“. Nebudu spoilovat nebo zmiňovat názvy, ale právě u taktové to příšery si uvědomíte, že je dobře, že jste nenastavili těžší obtížnost. A abych řekl pravdu, není nic vtipného ani zábavného na 50 minutovém boji. Nejhorší na tom je, že Vy víte jak na tato velká monstra, dokonce Vám funguje taktika a ubíráte jim zdraví, ale bohužel vydrží tak moc, že z té zábavy se stane hodinová šichta plná repetetivních pohybů, až Vás to přestane bavit. 

Je škoda, že autoři nesebrali více odvahy a nesnažili se herní prostředí nebo spíše úkoly a mise více osvěžit, být více kreativní a zaexperimentovat. Vždyť úkolů, kdy má hráč dojít z jednoho bodu do druhého, nebo bránit stanoviště, těch jsme si užili až až. Občas jsem měl pocit, že herní mapa je jakousi arénou, kde se střetnete s nepřítelem a silnější vyhrává. Nepřipadal jsem si, že hraji příběhovou hru. A v jednu chvíli mi to došlo. Gears: Tactics jsou přesně tou hrou, jakou byl Gears: Judgement. Černá ovce rodiny a s odstupem času nedoceněná hra. Jenže pocitově jsem se cítil přesně tak, jako když jsem hrál tento spin-off. Vybijete arénu, která se tváří jako víceúrovňová mapa, dostanete body, loot a nějaké zkušenosti a otevřou se Vám dveře do další arény.

---

ZÁVĚREM

Pro milovníky série jsou Gears: Tactics prakticky povinností. Postavy jsou dobře namluvené, hlášky létají vzduchem a příběh je víceméně poutavý. Grafická stránka hry patří ke špičce a v mnohých detailech nechává i jiné ostřílené AAA hry v dáli. Hráče nepolíbené tímto univerzem asi budou nudit opakující se úkoly, ale věřím, že pokud hře dají šanci, tak si k dění na planetě Sera cestu najdou.

Datum vydání: 11. listopadu 2020 – Potřebné místo na disku: 28,5GB
Distributor ČR: Xbox Česká a Slovenská Republika