God of War: Ragnarök – Recenze

Série God of War je tu s námi již více než 15 let. Za tu dobu toho stihla opravdu hodně a milionům hráčům přinesla neuvěřitelná a nutno podotknout, že i hodně krvavá dobrodružství. Hlavní hrdina hry, vousatý a věčně zasmušilý Kratos, to v začátcích své kariéry nekompromisně nandal všem bohům ve starém Řecku a postupem času se stal doslova klenotem, který zdobí již tak bohatou korunu herních značek, které má ve svém portfoliu Sony. Jenže stejně jako se mění hráči, změnil se i Kratos sám a s ním i směr, kterým se série v původní trilogii vydala. V roce 2018 vychází první díl z nové ságy a Kratos společně se svým synem Atreem opustili Řecko, nechávají své staré životy daleko za sebou a utíkají daleko na sever, kde tvrdou rukou vládne mocný Odin. Hra zaznamená fenomenální úspěch a to nejen mezi hráči, ale i mezi recenzenty a bylo jisté, že se dočkáme pokračování. To bylo oficiálně oznámeno v září 2020, ale jak už to u podobně důležitých her bývá, na vydání jsme si museli počkat další dva roky. Že to byly dva roky plné velkého očekávání asi nemusím zdůrazňovat. K nám do redakce hra dorazila ve velkém předstihu a měli jsme tak hodně času jí nejenom dohrát, ale strávit v ní i plno času po dokončení příběhu. Po bezmála 40 hodinách si tak jsem jistý, že vše co jsem ve hře zažil se přetavilo do této recenze a své pocity a celkové dojmy ze hry snad dokážu přenést i na vás.

Než se ale vrhnu na samotnou recenzi, měl bych tady tentokrát takové upozornění a něco, co bych si s vámi rád vysvětlil hned na začátku. God of War Ragnarök je obrovskou hrou. Je v ní tolik obsahu a tolik různých prvků hratelnosti, které bych sice mohl všechny zhruba popsat, ale došlo by ke dvěma nežádoucím faktorům. Za prvé by to byla jedna z nejnudnějších recenzí historie a za druhé bych vás tím připravil o spoustu překvapení, které jsou natolik zásadní, že si je určitě budete chtít objevit sami. Ty největší novinky tak v mé recenzi nenajdete. Ale nemusíte se bát, nebude to díky tomu poloviční recenze, vše podstatné pro to, abyste si o hře dokázali udělat obrázek v následujících řádcích najdete. A mám pro vás ještě jedno upozornění. Dejte si sakra bacha, kam do vydání hry na internetu lezete. Bohužel plno hlupáků, ženoucích se za svými pár minutami slávy vypustilo plno spoilerů. Vydržte to ještě těch pár dnů, věřte, že to bude stát za to.

God of War Ragnarök začíná pár let po událostech minulého dílu. Kratos společně se svým synem Atreem dali do pohybu kola osudu, které musí nutně skončit Ragnarökem, katastrofou a koncem světa, při kterém se v poslední velké bitvě utkají severští bohové a obři, Jotuni. Fimbulská zima, která jako první předchází Ragnaröku již zaťala své drápy do všech Devíti světů, někde víc, jinde méně. Kratos s Atreem se zatím snaží žít si po svém, ale oba tuší, že vír událostí je nakonec pohltí a budou to právě oni, kdo sehrají zásadní role v blížícím se konci světa. Atreus, který ví jen chvíli, že je ve skutečnosti Loki, již není tím malých chlapcem z minulého dílu. Pár let navíc mu kromě pár centimetrů dalo i úplně nový pohled na svět a vlastní život a nehodlá se smířit s proroctvím, které mluví o tom, že jeho otec při Rangaröku zemře. 

Kratos již zestárl. Je na něm vidět, že ho jeho minulost unavila a vzal na sebe novou, daleko těžší roli, roli otce. Držet Atrea na uzdě a zároveň ho cvičit, aby obstál v nástrahách, kterým bude muset čelit, mu přidělává jen další vrásky na čele. Nechat syna ať si dělá co chce, nebo ho naopak odrazovat od všeho nebezpečného a riskovat, že nebude připraven? Všemu tomu Kratos vzdoruje po celou hru a dá se říct, že právě tato dualita syna a otce, nebo chcete-li mentora a učedníka, pohání příběh hry stejně dobře, jako poutavé a zajímavé vyprávění o nadcházejícím konci a zrodu světa. Asi chápete, že víc vám již neprozradím. Můžu vás ale ujistit, že na vás čeká plno zvratů a odhalení, dobře (bohužel i špatně) napsaných postav a pokud budete pozorní, odhalí vám hra opravdu hodně  o tom, jak si tvůrci představují severskou mytologii a její legendy.

Pokud by někoho zajímalo, jak moc se tvůrci drží pověstí, legend a představ o hrdinech a bozích Severu, je nutno si přiznat, že poměrně volně. Základ je v pořádku, ale pokud si někdo potrpí na „historickou“ přesnost, bude asi u hry trochu skřípat zuby. Asi nejvíc to odnesl Loki, původem skutečně obr, který by ale správně měl být Ódinův pokrevní bratr. Ten obrovský had, kterého znáte z minulého dílu je ve skutečnosti Lokiho synem. Plno dalších postav ve hře si tvůrci poměrně notně poupravili, ale jedno se jim musí nechat. Skvěle si poradili s tím, v jakém světle vykreslí bohy a jejich protivníky, obry. Všechny ty legendy, celý Ragnarök, to kdo je hodný a kdo zlý, to vše totiž hra vypráví z pohledu obrů. Pokud si tohle uvědomíte, najednou to do sebe začne celé zapadat. V severské mytologii je například Thór považován za hrdinu, jehož sláva rostla společně s tím, kolik obrů zabil. Jenže z jejich pohledu je Thór masový vrah a totální zmetek. Stejně tak Loki byl z pohledu bohů parchant, kterému nešlo věřit jediné slovo, ale z pohledu obrů to byl skvělý chlapík. Tohle převyprávění severských příběhů jak je známe se vývojářům v Santa Monica povedlo výborně a snad jim tedy odpustíte tu mírnou historickou nepřesnost.

Tak rychlý úvod a historické okénko máme za sebou a pojďme se konečně vrhnout na to, co vás všechny zajímá. Jak se God of War Ragnarök hraje a komu nakopeme zadky tentokrát. Nebudu vás asi dlouho napínat. Na první otázku asi umíte odpovědět sami, hraje se to skvěle. No a na tu druhou si myslím odpověď také uhádnete. Pokud si pamatujete úplný konec minulého dílu, tak víte že Kratos s Atreem měli jednu ne úplně příjemnou návštěvu v podobě Boha blesku, Thóra. Ten je ve hře vyobrazen podobně, jako jeho kolega z Marvel filmů ve chvíli, kdy se vykašlal na posilovnu. Tlustý hospodský povaleč, který řeší své vlastní osobní problémy. Ten největší má asi se svým povedeným tatínkem, Odinem. Ten se ve hře objeví poměrně záhy a velice brzy vám dojde, že ač vypadá jako hodný stařík, je to právě on, kdo tahá za nitky. A pokud byste to celé chtěli posunout do trochu filozofické roviny, určitě si všimnete, že proti sobě v příběhu kromě Bohů a obrů stojí i dva otcové a jejich syni. Tak uvidíme, čí výchova se nakonec ukáže jako ta správná.

Během hraní samozřejmě potkáte plno dalších postav. Pár se jich vrátí, pár je zcela nových, opět to ale necháme tak trochu zahaleno rouškou tajemství. Popravdě řečeno, to jakým způsobem bylo pár z těchto postav napsáno ve mně zanechalo velice rozporuplné pocity. Některé postavy byly skvěle vykresleny, jiné zas nedostaly zdaleka tolik prostoru kolik by si podle mě zasloužily a jiné v mých očích byly neskutečně „mimo“. Těžko říct čím to je. Pravdou je snad jen to, že hra změnila režiséra a po Cory Balrogovi převzal otěže nad projektem Eric Williams. Ten plno postav vykreslil možná až přehnaně lidsky. Nevím jak lépe to popsat, aniž bych zašel do zbytečných spoilerů. Chápu, že doba si podobné pohnuté osudy žádá, ale sakra, tohle je God of War, tohle nemá být výlet pro slečinky, tady má testosteron a krev stříkat na všechny strany po hektolitrech a mě někdy přišlo, že hra až moc hraje na city a v některých pasážích tak z mého pohledu ztrácela tempo. Několikrát během hraní jsem se přistihl i při tom,že jsem scenáristy proklel za úplně zbytečné ukončení některých příběhových linek, jindy si zas pomohli extrémní zkratkovitostí. Tohle je ovšem jen můj osobní problém, to co na mě nepůsobilo dobře, může zas někomu jinému připadat jako jediný správný přístup.

Věřím že drtivá většina z vás hrála minulý díl a tak mi přijde skoro zbytečné nějak zevrubně popisovat samotnou hratelnost, Z trailerů a gameplay videí, které doprovodily standardní mediální masáž těsně před vydáním sami víte, že po stránce hratelnosti se toho moc nezměnilo a pokud vám sedl minulý díl, budete u toho aktuálního v sedmém nebi. Soubojový systém je neuvěřitelně plynulý a hlavně nápaditý. Není žádný problém během souboje s nepřítelem měnit zbraně a útočit pokaždé nějak jinak, vše do sebe skvěle zapadá, vše výborně navazuje. Nevím kdy naposledy jsem si skutečně u nějaké hry tak moc uvědomil tu brutální sílu hlavního hrdiny, který si klestí cestu hordami nepřátel s ladnými pohyby, za které by se nemusel stydět ani Harapes. To je baletní mistr, kdyby někdo nevěděl. 

Snad jediné postesknutí, který bych ke Kratosovi měl je to, že ve hře neexistují komba, která by využívala více zbraní najednou. Jednotlivých komb je ale jinak ve hře nespočet. Odemykat si je budete postupně tak, jak ve hře budete získávat zkušenosti. Každá zbraň má vlastní strom dovedností, ale přísun XP je dle mého nastavený trochu nešťastně. Velice často se mi stávalo, že jsem po dokončení nějakého úkolu dostal tak obrovskou porci zkušeností, že mi to v pohodě vystačilo na odemknutí několika nových druhů útoků a já místo toho, abych se s každým postupně seznámil, jen automaticky odemykal další, zběžně se podíval k čemu je a pak ho buď zařadil do svého arzenálu, nebo ho ignoroval. Zbraně ale samozřejmě nejsou jen na boj, každá z nich vám pomůže v překonávání různých logických problému, případně se díky nim dá dostat na místa, kam by to jinak nešlo. Ostatně  i tohle znáte z minulého dílu. 

Možná jste na internetu narazili v diskuzích na poměrně zuřivé debaty o tom, zda je God of War Ragnarök jen větším DLC k minulému dílu. Víte, tohle je vlastně dost složitá otázka. Zkuste si sami odpovědět, zda od přímého pokračování nějaké hry očekáváte natolik podstatné změny, nebo naopak očekáváte, že pokračování jen dopiluje vše k dokonalosti a sem tam přidá nějakou tu novinku. Přesně to je dle mého God of War Ragnarök. Jistě si například pamatujete, že v minulém díle vám po celou dobu hraní pomáhal váš syn Atreus. A to jen jako pasivní postava, ale bylo možné ho ovládat. Sice to celé bylo vztažené jen na jedno tlačítko na gamepadu, ale ten pocit, že hrajete vlastně za dvě postavy současně u hry byl. V God of War Ragnarök to funguje úplně stejně s tím rozdílem, že kromě Atrea vám v boji pomáhají i jiné postavy, které ho na chvíli nahradí. Některé již znáte, jiné ne. A kromě toho získávají tyto postavy své vlastní zkušenosti a dokonce mají i své unikátní stromy dovedností. To je poměrně solidní novinka, co říkáte? Vaši společníci mají daleko pestřejší škálu všech možných činností které umí a i když jednají zcela automaticky, neměl jsem nikdy pocit, že by mi na bojišti byli na obtíž, právě naopak.

Mezi jednu z velkých slabin minulého dílu rozhodně patřila mála pestrost nepřátel. Určitě si sami pamatujete, jak jste asi po dvacáté zabíjeli jednoho a toho samého trola, který měl jen jinou barvu.  Tady se tvůrci rozhodně polepšili. Všiml jsem si snad jen pár potvor, které si byly docela podobné. Ostří vaší sekery tak pozná skutečně široká plejáda všeho možného od temných elfů, divoké zvěře, nemrtvých z Helu, až po postavy ze severské mytologie. Hra je i doslova prošpikována různými bossy. Dají se rozlišit do dejme tomu tří kategorií. Během hraní sem tam potkáte minibossy, kteří jsou často jen silnější verzí řadových nepřátel. Pak zde máte neskutečně silné nepovinné bossy a pak ty hlavní, které potkáte při postupu příběhem a bez jejich zabití se dál nedostanete. 

Tady před tvůrci musím smeknout, protože co takový boss, to naprostý unikát. Souboje s nimi jsou nejen zábavné, ale hlavně skvěle zrežírované. Nemusel by se za ně stydět ani Hollywood. Ale i tady jsem nakonec našel prostor pro drobnou výtku. Tentokrát směrem k obtížnosti. Nevím proč, ale tvůrci zde přišli se za mě poměrně špatným designérským rozhodnutím v podobě několika checkpointů, které každý takový boss fight má. Absolutně se tím vytratila nutnost opravdového soustředění a snahy neudělat žádnou chybu. Takhle vám bude bohatě stačit, když bossovi seberete kousek zdraví, vychutnáte si krátkou animaci a pokud následně zemřete, objevíte se v již pozdější fázi souboje s plným zdravím. Díky tomu věřím, že hrou projde bez větších problému asi každý.

Obrovskou chválu si zaslouží celkový umělecký dojem, jakým se hra prezentuje. Dost možná za to může kreativní ředitel Rafael Grassetti, který si dávno před získáním pozice v Santa Monice udělal jméno jako 3D grafik a zná ho asi každý, kdo se v tomto odvětví (podobně jako já) pohybuje. Jeho vize a design, které jak nepřátelům, tak i světu ve kterém se hra odehrává propůjčil je jednoduše dechberoucí. Postupně navštívíme všech devět světů, které dohromady propojuje strom Yggdrasil, který slouží pro cestování mezi nimi. V minulém díle nám několik světů bylo zapovězeno a pár světů sloužilo jen jako prostor pro pár výzev. V God of War Ragnarök se naštěstí ničeho podobného bát nemusíte, i když i zde jsou světy, které svou rozlohou jiným konkurovat nemůžou. Možná byste tak nějak čekali, že drtivá většina světů bude vzhledem k tomu, kdy se hra odehrává pokrytá sněhem, ale není tomu tak. Jednotlivé světy jsou skutečně pestré. Že jako první velkou lokaci navštívíte Svartálfheim asi víte, byla hodně prezentována v ukázkách. Jde o jednu z těch lokací, které by se dali s přimhouřeným okem nazvat open worldem, po kterém se pohybujete na loďce, ale zbytek hry už takový zdaleka není. Naopak, oproti předchozímu dílu je hra daleko přímočařejší a plno světu je designováno vyloženě lineárně, aby se o to víc zdůraznil příběh a jeho tempo.

Rozlohou je God of War Ragnarök opravdu velkou hrou. Ale je i hrou dostatečně pestrou? Rozhodně ano. Ve hře je neustále co dělat, ať už se rozhodnete jen prozkoumávat svět a hledat různé truhly a vybavením a surovinami, nebo se pustíte do plnění nepovinných úkolů a výzev. Vedlejších úkolů je ve hře nespočet, ale jejich kvalita silně kolísá. Najdete zde takové, které vás klidně zavedou do skryté lokace plné bossů, ale bohužel i takové, které vás poženou na několik míst po celém světě, kde budete jen číst strohé runové popisky na kamenných deskách a výsledkem celého vašeho snažení bude jen hrstka zlaťáků a zkušeností bez jakékoliv hmatatelnější odměny v podobě alespoň kusu výbavy. Zkusit své dovednosti můžete i v různých zkouškách, které otestují vaši zdatnost v boji a po dohrání se vám otevře i end game část hry, která mě ale svým obsahem spíše zklamala. Kromě toho ale samozřejmě můžete dokončit i vše ostatní, dohráním hry zdaleka není všemu konec. Trochu mě překvapilo, že není možné po dohrání začít hrát znovu v New Game +, ale snad tato možnost dorazí později ve formě nějakého updatu. Krátce zmíním i možnost craftingu a vylepšování vašeho vybavení. Je ale de facto úplně stejné jako v minulém díle.

Jako obvykle si nechám poslední odstavec na drobný technický rozbor, který ale tentokrát bude trochu jiný než obvykle. Již jsem zmínil, že po výtvarné stránce nemám hře co vytknout. Ale při hraní jsem si z počátku kladl otázku, co mi na hře připadá zvláštní. V pohybu vše vypadalo dokonale, ale jakmile jsem se někde zastavil, abych pořídil screenshot, začal jsem si všímat plna drobných nedostatků, které bych při výkonu, jaký Playstation 5 nabízí, nečekal. Odpověď mi nakonec dali sami vývojáři, kteří se krátce před vydáním zmínili, že God of War Ragnarök byl tvořen primárně jako PS4 hra. Najednou začalo dávat smysl, proč si všímám předmětů, které tvořila jen placatá textura, proč se Kratos zasekne o obrovský list bez jakékoliv interakce, proč co pár minut musí procházet úzkou průrvou ve skále, aby se stihla načíst další část hry. Trochu zastarale působí i obličeje postav, které nemají ani zdaleka takovou mimiku, na jsou jsem si u jiných Sony her, které také vyšly jak na PS5 tak i na PS4 zvykl. Zkrátka, God of War Ragnarök je PS4 hrou, která dostala pouze upgrade pro Playstation 5 v podobě vyššího rozlišení a lepšího frameratu. Absolutně se nedá srovnat třeba s Horizon Forbidden West, který také vyšel cross-gen, ale vypadal podstatně lépe právě v těch drobných detailech, ze kterých na člověka alespoň trochu dýchl „next-gen“. 

Nechápejte mě zle, God of War Ragnarök vypadá skvěle, ale čekal jsem od něj popravdě trochu více, minimálně při srovnání s předchozím dílem. Ani proklamovaná next-gen vylepšení v podobě dvou grafických režimů, 3D zvuku a haptiky mi nepřipadají jako něco, co by se mělo zmiňovat, mělo by jít o absolutní samozřejmost. Dodám snad jen to, že hra má i režim podporující 40 snímků za vteřinu. Podobný režim je dnes již u Sony her skoro standardem, ale v God of War Ragnarök funguje zdaleka nejhůř. U Ratcheta nebo The Last of Us Part I měl tento režim skutečně význam, kdy v kombinaci s VRR (pokud ho vaše TV podporuje) dokázal navodit pocit absolutní plynulosti. To v případě God of War Ragnarök neplatí, obraz mi stále přišel neuvěřitelně trhaný a hru jsem tak odehrál v režimu, který má trochu nižší rozlišení, ale za to skálopevných 60fps.

---

ZÁVĚREM

God of War Ragnarök je fantastickou hrou a pokud toto skutečně bude poslední velká hra, která vyšla i na Playstation 4, bylo to to nejdůstojnější rozloučení, jaké si tato konzole mohla zasloužit. Příběh Kratose i jeho syna Atrea mě bavil od začátku do konce. Jsem možná až moc velká konzerva a tak na mě všudypřítomná rodinná dramata někdy působila až jako moc velké klišé a bez problémů bych je vyměnil za daleko krvavější jízdu, ale to berte jako můj osobní pocit, který se s tím vaším vůbec nemusí ztotožňovat. Maximální známku ale nakonec hře nedám. Během čtení jste si asi všimli, že jsem měl k plno aspektům hry drobné výtky. Ta pověstná „desítka“ ale nakonec nepadla hlavně proto, že God of War Ragnarök nepřináší vlastně vůbec nic nového. Všechno dělá dobře, ale je to až moc velká sázka na jistotu, snažící se oslovit jednoduchou formou všech těch bezmála 150 milionu hráčů na Playstationu. A já se držím toho, že maximální známku by měly dostávat jen hry skutečně výjimečné, které posunou laťku zase o kousek výš a přinesou něco, čím posunou hry zas o něco dál. I tak si ale myslím, že God of War Ragnarök je horkým kandidátem na hru roku a rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem si letos mohl zahrát.

9/10

Datum vydání: 9. listopadu 2022 – Potřebné místo na disku: 84GB
Distributor ČR: Playstation Česká Republika – Česká lokalizace: ANO

---