GRID Legends – Recenze

Na přelom letošního února a března jsem se velice těšil. Ostatně těšit by se měl každý nadšenec do automobilových závodů, jelikož v toto období na trh zamířila hned trojice závodních her, přičemž každá cílí na trochu jiné publikum a každá vyniká v trochu něčem jiném a to mohu říci už nyní a se zcela klidným srdcem. Tou svatou závodní trojicí je Gran Turismo 7, již recenzovaná next-gen verze Assetto Corsa Competizione a nakonec nový GRID Legends, jemuž se na zoubek podíváme právě v této recenzi. A i když možná hra v rámci své výsledné známky možná bude tím nejslabším kouskem, tak není pravdou, že by nebyla zábavná, či neměla co nabídnout. Ostatně tyto odpovědi vám, jak doufám, dají následující řádky a odstavce.

Se sérií GRID vznikla podobně jako série DiRT, z trochu jiné frančízi, či byla její evolucí. Možná si ještě někdo z vás vzpomene na sérii Race Driver, či lépe ToCA Race Driver, právě tato série byla předchůdcem GRID série, ostatně první díl se ještě honosil názvem Race Driver GRID. Od druhého dílu už ale v Codemasters od přízviska Race Driver opustili. Série zažila lepší časy a horší časy. Zejména druhý díl nebyl trefou do černého a stejně tak tomu bylo s restartem série v podobně hry GRID.

GRID Legends sliboval, že vezme to nejlepší ze všech dosavadních dílů série a my tak dostaneme do rukou kvalitní závodní kousek. Tím hra bezesporu je, ale nemohu říci, že tvůrci vzali to nejlepší ze všech dílů. Stále zde postrádám jeden zásadní prvek prvního dílu, kde každá sezóna končila možností zúčastnit se závodu 24h LeMans. Závod měl samozřejmě zcela jiný feeling a neskutečně mě tato mechanika bavila. Vždy jsem se těšil, že budu moci do tohoto vytrvalostního závodu nastoupit a zkusím se dostat na nejlepší možnou příčku. No nestalo se a 24h LeMans tak zůstává stále a pouze součástí hry Race Driver GRID.

Dost už ale bylo nostalgie. Vrhněme se na novinku, která toho nenabízí z hlediska obsahu málo, ale přece jen tu něco málo chybí, ale k tomu se dostanu. Původně jsem doufal, že by se mi do rukou mohla dostat Xboxová verze a mohl bych tak hru otestovat v tom nejlepším možném prostředí, tedy na volantu, ale bohužel do redakce dorazila Playstation verze a já se tak rozhodl, že opráším svou konzoli Playstation 4. Pokud se ptáte, proč ne PS5, tak řeknu, že tato konzole je momentálně zaneprázdněná jiným redaktorem u jiné hry, jejíž recenzi si brzy budete moci také přečíst.

Ano, titul jsem hrál na konzoli Playstation 4, abych byl přesný tak Playstation 4 Slim. K mému překvapení musím říci, že jsem skutečně nečekal, že bude nový GRID na poměrně starém zařízení běžet tak dobře, co běžet, dokonce vypadat velmi dobře. Musím smeknout před prací vývojářů, jelikož to, co se mi občas dělo před očima jsem nechápal. Zejména různé částicové efekty překvapili svou kvalitou a pokud jde o efekt deště, tak ten od závodní hry DriveClub nebyl v žádné hře lepší. Pokud je průtrž mračen, pak je výhled z auta, zejména v noci velmi obtížný, ale to k tomu patří. Také mě potěšilo, že v závěsu za jiným vozidlem ulpí na čelním skle podstatně více kapek. Kolikrát tak ani stěrače nestíhají ten objem vody stírat. Prostě skvělé a děkuji tvůrcům za tento zážitek.

Nebude asi pro nikoho z vás překvapením, že hra běžela na PS4 Slim pouze 30 snímků za sekundu. GRID Legends z nich ale ani na sekundu nepolevuje a drží si je skálopevně. Co už mě tolik neoslnilo, tak načítací časy. Ty trvají úmorné minuty. Jednou jsme snad naměřil celé 3 minuty čekání na závod. Průměrně si ale počkáte kolem minuty a půl. V době, kdy jsme zvyklí na načítání během několika sekund, jsem toto velmi těžce snášel a hlavně sebralo mi to podstatnou část času, který jsem mohl věnovat samotnému hraní. Takže další důvod k tomu, proč mě mrzela absence Xbox Series X verze. Ale rozhodně tu nebudu brečet nad rozlitým mlékem, jelikož hru jsem si i tak užíval.

Dopomohla tomu i poměrně dobře vybalancovaná hratelnost a chování jednotlivých vozidel. Kdy rozhodně poznáte rozdíl v chování u každého dostupného kousku, a že jich tu není úplně málo. Tvůrci nám hlavně dopřáli solidní rozmanitost pokud jde o jednotlivé třídy vozidel. Tím ale nechci hru řadit k simulacím. To ani náhodou. Jak jde hrát s závodní hra na gamepadu bez větších problémů s většinou asistencí na nule, tak se o simulaci rozhodně bavit nedá. GRID Legends je ale velice příjemnou sim-cade, tedy stojí v naprostém balancu mezi arkádou a simulací a to je ta pozice, jenž potěší nejširší možné publikum. 

Osobně miluji závodní simulátory, máme rád tu výzvu, kdy není vaším soupeřem jen čas, trať, či oponent, ale i vaše soustředění a vozidlo samotné. Rád ale občas vypnu a vrhnu se právě na závodní hru, typu GRID Legends, která mi dá větší část tohoto zážitku, ale přeci jen trochu polevuje ze své náročnosti. Jak jsem zmínil, balanc, to je to, oč tu běží a to zvládli vývojáři z Codemasters velmi dobře. V praxi tedy poznáte s čím jedete, máte před sebou tedy nějakou tu výzvu, ale primárně jde o adrenalin a zábavu, a v případě této hry i o jistou míru závodnické agrese, jelikož oponenti vás nebudou váhat poslat do hodin, vyslat proti mantinelům, a tak podobně. Kolize sice mohou naštvat, zvláště s aktivním total crash, ale zároveň vypadají velmi dobře. Asi jako když hodinu koukáte na NASCAR, abyste se dočkali nějakého toho karambolu.

Model poškození vozidel vůbec není špatný a i za něj mohu vývojáře poměrně pochválit. Hra odlišuje mírné nárazy, od středních, až po těžké, či fatální. Už se mi tedy stalo, že jsem dojížděl třeba i bez jedné pneumatiky, jednou dokonce bez dvou. Občas vám auto táhne k jedné straně, blbne převodovka, prostě klasika, tedy v případě, že si plné poškození zapnete. Lze jej mít pouze kosmetické, či zcela vypnuté.

Když už jsem zmínil agresivitu řidičů, tak je třeba říci, že je sice vysoká, ale u GRID Legends právě toto přináší jistou formu výzvy. Také mohu doporučit volit vyšší obtížnosti, jelikož na střední jsem neměl sebemenší problém vždy dojed první, i když to hra nepokládá za nutnost. Ať už hrajete jakýkoliv z dostupných singleplayerových režimů, tak hra vám vždy jasně řekne jaké místo musíte zaujmout, či jakou výzvu je třeba splnit pro další postup. Neváhal jsem tedy zvolit vyšší obtížnosti, zejména v režimu Story, je umístění velmi benevolentní a stačí vám kolikrát 8. příčka, či jednoduše projet cílem dříve, než konkrétní závodník. Od AI ale nikdy nečekejte zázraky, jede si tak nějak po svém a nehledí na oběti, když to tak mohu říci. Tvůrci nám chtěli dodat pocit ze silných rivalit mezi závodníky, což patří spíše do filmů, než na skutečný závodní okruh, ale ve hře to funguje, zvláště v příběhovém režimu.

Story je jedním ze dvou dostupných singleplayerových režimů, takže jak vidíte chybí nám třeba možnost klasického šampionátu, či jen rychlého závodu s vybraným vozidlem, i když ten tu vlastně je, jen nejde o čistě single režim. Jde spíše o takového hybrida, kdy si vytvoříte session, do té se mohou přidat živí hráči a zbytek roštu je doplněn AI. Pokud dáte soukromou Session, tak vám to velmi jednoduše může nahradit klasický single Quick Race, jelikož vám hra všechny oponenty dodá. Jen si musíte projít tím trochu zbytečným lobby, tedy ve zmíněném případě. Nevím, proč tvůrci neimplementovali klasické režimy i čistě pro sólo hraní, ale tento způsob také funguje, byť bych byl raději pro tu klasickou cestu.

Jelikož jsem ten multiplayer nakousl, tak je fajn, že i přesto, že jsem hrál před vydáním, jsem měl šanci potkat živé hráče střetnout se s nimi. Závod měl úplně jiný drive a přeci jen byly to solidní nervy. Ocenil jsem i funkční crossplay, takže náš roster pro závodní večer tvořili 3 hráči na PS, včetně mě, 2 hráči z PC a další tři z Xboxu. Session pro hru více hráčů fungovala velmi rychle a nesetkal jsem se s žádným výpadkem, což před vydáním u her bývá poměrně běžné, takže i jistou stabilitu MP je třeba ocenit.

Nyní už ale ke zmíněným singleplayerovým režimům. Story mód se skládá z 36 kapitol, které jsou okořeněné hranými filmečky, které určitě nebyly levné, jelikož v nich vystupují skuteční závodníci a lidé se závody spojení. Tyto scény na mě působili trochu jako dokument, či interview, s občasnými pohledy do jednotlivých stájí. Bylo to svým způsobem originální a zajímavé. Nějaký podklad pro rivalitní příběh dvou stájí zde je, ale nejde vysloveně o nic, co by vás dostalo do kolen. Story každopádně dobře funguje jako takový vstup do hry jako takové, jelikož vás postupně probere všemi možnými režimy a vyzkoušíte si postupně všechny možné tratě v jedné z jejich variant, ale také jednotlivé třídy vozidel. Za mě jde o solidně zvládnutý režim, který vysloveně nenadchne, ale rozhodně ani neurazí. 

Vedle Story zde máme kariéru, která je rozdělena do čtyř sekcí od Začátečníka, přes amatéra a profíka až po GRID World Series. Kariéra je za mě složena daleko lépe, než tomu bylo v případě rebootu z roku 2019. Struktura místní Kariéry mi nejvíce připomínala hru GRID Autosport, jen zde chyběla ta možnost kvalifikace, či hot-lap kvalifikace jako ve zmíněném rebootu. To je jedna z věcí, jenž mě na celé hře mrzí. Většinou totiž startujete z posledních příček, či prostřední části roštu, což mi přijde jako krok zpět v rámci série. Mám rád, když mám možnost do startovní pozice zasáhnout. To ostatně beru jako největší slabinu her jako Forza Motorsport, či Gran Turismo. I přesto jsem rád, že tvůrci přistoupili k režimu kariéry tímto způsobem. Má to daleko větší smysl, stejně tak postupné odemykání dalších šampionátů. Také lze předpokládat, že každý bude nejvíce času trávit právě v tomto režimu a máte rozhodně smysl.

Co mě rozhodně těší, je variabilita závodů. Nemáme tu zde jen klasické okruhové závody, ale do hry vstupují také sprinty, eliminatory, ale třeba i drifty. Velmi zajímavé mohou být závody elektrických vozidel, kde do hry může vstoupit také boost a to buď ke konci kola, či v jeho určité části. Zde jsou pak dvě brány, které je nutné projet pro dobytí tohoto boostu. Za specifické závody lze označit také závody silných trucků, kde jsou tratě doplněny o skokanské rampy. A po nějaké době se vrací multiclass race, kde se na dráze pohybují hned dva startovní rošty, jeden o slabších vozidlech a jeden o silnějších, kdy slabší mají 30 sekundový náskok. I když mám rád klasické závodění, tak není od věci to občas osvěžit a zde vývojáři vedle nešlápnuli. Rozmanitost je jednoznačně dostatečná. I když nějaký ten challenge režim se také většinou neztratí.

Jsem velice zvědav, jak budou tvůrci hru nadále rozšiřovat, jelikož reboot GRID z roku 2019 se dočkal tří solidních rozšíření, které rozhodně hru o něco pozvedli a doufám, že zde bude podpora minimálně na stejné úrovni, jelikož GRID Legends je rozhodně daleko lepší hrou, než tomu bylo v případě rebootu, čemuž hra vděčí nejen větší rozmanitosti, ale zejména lépe vybalancované hratelnosti, kdy auta konečně neplavou jak na vodě. To byl asi nejzásadnější problém rebootu série, který jsem zaznamenal a jízda na volantu mě v tom jen utvrdila, auta hrozně plavala, což se nyní neděje. Dokonce je ve hře možnost i jistých výkonnostních úprav vozidlech. Ta jsou závislá na tom, jak moc jste s daným autem jezdili. Nic víc v tom není. Nechybí ani nastavení vozidla před závodem. To sice není závratně komplexní, ale svůj účel to plní.

Během hraní jsem narazil i na několik bugů, či chyb, které například odrovnali replay, který se zasekl a nebylo možné tedy záznam shlédnout, ale naštěstí vrátit se do menu šlo. Také došlo k bugu v garáži, kde nešlo potvrdit danou třídu a třeba si koupit v dané class nové vozidlo. Ano, vozidla se neodemykají jen závody, ale také kredity. Jejich zisk je vázán na všechny herní režimy.

---

ZÁVĚREM

GRID Legends napravil sérii jistou formu reputace pro nepříliš dobrém rebootu. Hra sice není bez chyb, ale nabízí grafické zpracování na vysoké úrovni, zábavný jízdní model, rozmanité závody a solidní porci vozidel a tratí. Škoda jen absence několika režimů a několika bugů, či chyb, chcete-li.

8/10

Datum vydání: 25. února 2022 – Potřebné místo na disku: 39GB
Distributor ČR: ALSO.com