Hazard jako herní featura

Ať už je někdo rodič, pilný student, nebo jsou pro někoho hry jen kratochvílí a únikem od práce, či jiných povinností, určitě se každý příležitostný gamer setkal s lootboxy, mikrotransakcemi a jiným hru ulehčujícím obsahem. Člověk může v dnešní době často narazit na to, že další postup ve hře, či obsah, na který se opravdu těší, je na míle a hodiny grindu daleko. Všichni jeho přátelé a ostatní hráči jsou daleko napřed a on pokulhává. „Naštěstí“ se ale už stává pravidlem, že herní společnosti nabízí jednoduchou „zkratku“ a za menší obnos si můžete koupit boostery, hraní ulehčující předměty a prémiové vybavení, či obsah samotný. Někdy jde ale pouze o kosmetické doplňky vaší postavy nebo vybavení.

Tohle všechno často přichází také v podobě tzv.lootboxů a s nimi přicházejí i problémy. Prakticky ve všech hrách jsou lootboxy založené na náhodě jako při loterii a ideálně jste navnazováni na jejich zakoupení ve větším počtu. Tento zdánlivě „dobrovolný“ obsah je kolikrát i poměrně drahý a pro vyhnutí se desítkám hodin monotónního grindu zaplatíte častokrát stejnou nebo vyšší cenu než za hru samotnou. Spousta her, které jsou ke stažení zdarma se skrze tento systém také spoléhá na profit z dané hry. Například takové CS:GO, které i přes to, že nabízí pouze kosmetické doplňky, má obří vnitřní ekonomii těchto lootboxů a klíčů, které jsou pro jejich otevření nutné. Tyto lootboxy a klíče hráči dostávají zadarmo během hraní, ale kolikrát jsou přeprodávány na herním trhu a podle vzácnosti daného obsahu se jejich ceny pohybují od 0,30 až po 10 a někdy i více eur, klíče je dokonce možno obdržet pouze na trhu a jejich cena se pohybuje kolem 2,5€.

Nezáleží na tom, jestli jsou předměty v lootboxech kosmetické, či tzv. Pay-to-Win, některé z nich jsou tak vzácné, že jejich cena dosahuje až na 100,000$ (Karambit case Hardened Factory New) a proto je tento trh natolik frekventovaný, že někteří lidé a stránky jako např. bitskins, csgo-skins nebo csgostashse nezajímají o hru jako takovou ale jen o obchodování s předměty a lootboxy z ní, a následný profit z nich. I přes to, že tento systém funguje přes stránky třetí strany, steam inkasuje 15% z částky, za kterou je obchod uskutečněn. Nelze uskutečnit přesný odhad, ale vzhledem ke statistikám z prodejů z těchto stránek lze nepochybně mluvit o devíti místných sumách měsíčně. Zde konkrétně, tedy Steam ani Valve, nemá žádný podnět pro to učinit alespoň některým přemrštěným cenám přítrž.

Bohužel tento postup se u nejznámějších a nejprodávanějších titulů stává trendem a společnosti chodí po tenké hranici zneužívání svých hráčů/fanoušků. Jen málokdy je tato hranice překročena a pokud se tak stane, dávají všem ostatním společnostem odstrašující příklad po zbytek roku/sezóny pro vydávání her. Jde například o Star Wars: Battlefront II od EA a DICE, kde byl klíčový herní obsah pro hráče a to, co dělá Star Wars tím čím je, dostupný teprve po nesmyslném a dlouhém grindu, nebo za peníze, a to i přes to, že upoutávky lákaly na tento obsah jako na základní. Přesně tento problém vzinkající s lootboxy a jiným prémiovým obsahem – tj. herní obsah, který vám dává značnou výhodu nad ostatními, pro které se poté hra stává zbytečně a nespravedlivě těžší – se nazývá Pay To Win(P2W), volně přeloženo jako „zaplať si výhru“, ostatně jsem to zmínil již výše.

Další hráči jsou tak dohnáni k tomu, aby si také pořídili tyto výhody, nebo aby hru přestali hrát. Tato praktika bývá nejčastěji využívána ve hrách, které jsou k dispozici zdarma, zmínit můžete téměř veškerá free-2-play MMO RPG a střílečky. Narazit na ně ale můžeme také v singleplayerových hrách, jako například v novějších Assassin’s Creed (Origins a novější) a jiných AAA titulech, kde se sice ceny lootboxů pohybují v nižších částkách, ale to může být vaší peněžence stejně tak nebezpečné, jelikož hráč je navnazován právě na to, že „tyto předměty stojí pouze 1€! A tyto také!“, což může vést k tomu, že se cena postupně tak nakupí, že přeroste i cenu samotné hry. Někdy jsou lootboxy nahrazeny balíčky s herní měnou, avšak princip nákupu je zcela stejný. Cena těchto balíčků herní měny může kolikrát dvojnásobně přesahovat ceny hry jako takové. U free-2-play her můžete také rázem zjistit, že jste do ní vložili více peněz, než do kdejaké tříÁčkové produkce.

Tyto korporátní praktiky nám ukazují, že doba, kdy jsme si mohli bezstarostně zakoupit hru na základě předchozích zkušeností a pověsti jejich vydavatelů, či herních sérií, je pryč. Jako se vším, co dosahuje vyšších cen, např. přes 30€, a co si kupujeme z internetu (jelikož většina lidí od roku 2019 nyní kupuje pouze digitální kopie her přes steam a jiné distribuční služby), bych tímto krátkým článkem chtěl upozornit, že je nutné si udělat menší průzkum toho, co kupujeme. Naštěstí jsou různé druhy recenzí stále více dostupnější, ať už jde o redaktorské články, doporučení herních kanálů na YT nebo jiných recenzentů a kritiků, a pokud nás i přes to některá hra zklame, tedy nedoručí co bylo slíbeno, jako např. SW: Battlefront II, No Man’s Sky či Cyberpunk 2077, neměli bychom zapomínat, že společnosti nesou odpovědnost a i když půjde o pár korun a chvilkové zklamání, měli bychom je k té zodpovědnosti hnát, jak také bylo u zmíněných příkladů učiněno. Osobně bych také nedal na před-prodeje od těchto notoricky penězmi motivovaných firem, jelikož když je člověk ochoten čekat měsíce i roky na takovou hru, může počkat dalších pár týdnů na to, až se hra opraví, vybalancuje a on tak dostane svůj slíbený zážitek. I když chápu, že v případě některých sběratelských a fyzických kopií člověk nemusí mít na vybranou, jestli na něj má nějaká „zbýt“.

Asi pro vás také nebude žádným tajemstvím, že řada světových vlád už označila lootboxy za hazard a takové hry tak není možné distribuovat mezi hráče mladší 18ti let. Ostatně lootboxy v podstatě splňují všechny definice významu hazard, jelikož nikdy nevíte, co přesně za své peníze dostanete. Jde tedy skutečně o jakousi ruletu, loterii, či podobnou záležitost, která je s lidstvem už od nepaměti. Matně si vzpomínám, kdy jsem koupil hru a dostal vše, co představovala bez toho, aniž bych do ní musel dále investovat. Největší problém s tímto dodatečným obsahem jako takovým má nejspíše Dead or Alive 6, kde je možné většinu kosmetických doplňků koupit pouze skrze mikrotransakce. Částka za ně pak sahá až k enormním výším. Řekněme, že byste za ně měli nové auto. Je třeba si říci, jestli chceme, aby vývoj her směřoval tímto směrem. Je třeba herním studiím a hlavně velkým vydavatelům ukázat, že tudy cesta nevede. Lootboxy a mikrotransakce jsou element, který nikdy neměl opustit vody free-2-play her, které jsou z těchto peněz udržovány při životě. Ratingové společnosti ESRB a PEGI dokonce všechny hry obsahující lootboxy označili novým ratingem. Nyní jsou tyto hry označeny jako Adult Only, tedy v našem případě v rámci Evropy pak PEGI 18.