Horizon Forbidden West: Burning Shores – Recenze

24 dubna, 2023 1 Od Jakub Číhal

Je tomu již pět let, co měla premiéru nová značka od studia Guerrilla Games. Hra Horizon: Zero Dawn zažila fenomenální úspěch a k dnešnímu datu má na kontě již více než 20 milionů prodaných kopií. I já jsem jednou přispěl, protože to byla právě tato hra, která mě konečně přesvědčila o tom, že je potřeba rozšířit herní vozový park a k Xboxu One pořídit i Playstation 4. S odstupem času ale musím konstatovat, že Horizon: Zero Dawn má očekávání nenaplnila a považuji ji jen za mírně nadprůměrnou hru. To, jakým pohledem ale na značku Horizon nahlížím, se dramaticky změnilo minulý rok, kdy vyšlo pokračování s podtitulem Forbidden West. Hra mi doslova učarovala a oproti svému předchůdci nabízela zlepšení snad po všech stránkách. Od grafiky, po dobře vyprávěný příběh, po zajímavé postavy a v neposlední řadě i daleko lepší vedlejší úkoly, které u prvního dílu považuji za jednu z největších slabin. Když byl oznámen dodatek s názvem Burning Shores, věděl jsem hned, že si ho nemůžu nechat ujít. Jak se mi nakonec další kapitola o putování Aloy líbila se dozvíte v mé recenzi.

Pokud jste hráli původní hru, asi si pamatujete, že příběh skončil absolutně otevřeným koncem. To mě osobně příliš nepotěšilo, jelikož mi bylo jasné, že na celé rozuzlení příběhu si ještě několik let počkám. O to víc mě potěšilo, že příběh Burning Shores přímo navazuje na události původní hry a tvoří tak jakýsi pomyslný most mezi druhým a budoucím dílem. Je tady asi dobré upozornit, že pokud nemáte příběh původní hry dohraný, k obsahu dlc se nedostanete.

Hned na začátku Burning Shores kontaktuje Sylens (hraje ho bohužel již zesnulý Lance Reddick) Aloy a informuje jí o nové hrozbě, která se vynořila v místě zvaném Hořící pobřeží (Burning Shores), kde se před tisíci lety rozléhalo Los Angeles. Aloy se tam musí neprodleně vydat a po trochu krkolomném přistání se setkává s mladou dívkou Seykou, která jí po zbytek hry bude dělat společnici. Seyka je místní bojovnice a zároveň je i členkou kmene Quen, který se na Burning Shores vydal hledat bezpečné útočiště. Kromě hlavního příběhu, který se točí kolem nového padoucha a jeho kultu, tak budete řešit i situaci uvnitř kmene Quen a dojde i na osobní příběh Seyky, která hledá svou ztracenou sestru.

Seyku jsem si hned zpočátku oblíbil a během hraní mi přišla i daleko sympatičtější, než samotná Aloy. Pravděpodobně bude Seyka hrát větší roli i v dalším díle, což mi vůbec nebude vadit. Dál o příběhu už nechci moc prozrazovat, ale abych se přiznal, nemám dojem, že by jeho kvalita nějak zásadně vybočila nad rámec standardu. Neříkám, že jsem se u něj nudil. Dohrát by vám měl zabrat přibližně sedm hodin. Co mi bránilo se do příběhu více vžít bylo hlavně jeho tempo, které bylo z velké části jen o rozhovorech a neustálém se přesouvání z místa na místo. Má i své velké momenty, hlavně konec je absolutně epický, ale po dohrání se u mě zkrátka nedostavil ten pocit, jaký mám u jiných, daleko lépe vyprávěných příběhů. Po dohrání pak na vás čeká ještě plno vedlejších úkolů, lze ničit základny protivníků, přidán byl i nový Kotel, zkrátka klasické možnosti, jako přináší drtivá většina her s otevřeným světem.

Samotná nová lokace, kde se rozšíření odehrává, zabírá plochu, která je při porovnání s původní mapou na první pohled asi čtvrtinová. Mohlo by se tak zdát, že bude doslova obrovská, ale zdání klame. Je totiž tvořena hlavně různě velkými ostrovy a tak je místa, kde se dá pohybovat daleko méně. Trochu mate i samotný název rozšíření, na nějaké lávou pokrytá místa plná ohně a kouře sice dojde, ale daleko víc se hra odehrává v krásných pralesech, na úchvatných plážích a pod mořskou hladinou. Nabízí plno míst k průzkumu, je plná zatopených ruin a určitě vám neujdou i místa, kterými je Los Angeles známo i dnes. Bohužel se až moc podobá San Franciscu z původní hry.

Pokud čekáte, že rozšíření přinese nějaké velké novinky do samotné hratelnosti, tak vás musím zklamat. Moc jich zde není, ale popravdě to od rozšíření asi ani nejde čekat. Tou hlavní je asi samotná Seyka. Sice za ní přímo nehrajete, ale během příběhu se od vás v podstatě nehne ani na krok. Díky neustále komunikaci s Aloy se navíc dozvíte plno nových informací a některé pasáže, které jsou tvořeny vcelku triviální logickou hádankou se bez ní neobejdou. Seyku nemůžete přímo ovládat, ale její umělá inteligence je na docela slušné úrovni a v boji umí pomoci. A pokud chcete, tak novinkou by mohl být člun, pomocí kterého lze brázdit mořské vlny.

Během svého putování po nové lokaci Aloy samozřejmě narazí na plno dinosaurům podobných robotů, které znáte již z předchozího dílu. Vývojáři ale nezapomněli ani na nové protivníky. Mezi ty, které si určitě zapamatujete patří Bilegut, který vypadá jako obrovská ropucha, umí skákat, plive jed a rozhazuje vajíčka, ze kterých se líhne otravný robotický hmyz. Zapomenout nejde ani na Waterwinga, který je sice jen variantou na Sunwinga, okřídleného ptakoještěra, kterého může Aloy ovládat jako dopravní prostředek. Jak již název napovídá, Waterwing kromě vzduchu vládne i pod mořskou hladinou. A to mi věřte, že poletovat nad krajinou a pak se střemhlav vrhnout do rozbouřených vln a objevit svět plný ryb, rejnoků, mořské vegetace a zatopených měst a pak opět ve vodní tříšti vyletět do paprsků zapadajícího Slunce jsou chvíle, na které jen tak nezapomenete.

Původní Horizon: Forbidden West byl v době svého vydání jednou z nejkrásnějších her, jaké jsem do té doby mohl hrát. A popravdě stále takovou je. Hra vypadá jednoduše fantasticky a běží bez jediného technického problému. Od vydání se o ní vývojáři navíc náležitě starají, opravili plno chyb, vylepšili i vzhled v režimu výkonu a přidali režim pro 40fps, který nabízí kompromis mezi výkonem a kvalitou. Já tak mohl celé rozšíření hrát ve stabilních 60fps a neměl jsem žádný dojem, že bych hrál o něco z grafiky ochuzenou hru.

Hra přináší i pár nových grafických efektů. Mezi ty, o kterých se nejvíce psalo patří realisticky ztvárněné vlny, které se u pobřeží lámou o mořské dno a správně reagují i na různé překážky ve vodě. Druhou novinkou jsou pak zcela nově ztvárněná oblaka, která jsou nyní plně ve 3D. Ostatně právě mraky jsou dle vývojářů jedním z důvodu, proč Burning Shores nevyšlo na konzole Playstation 4 a hrát ho lze již jen na Playstation 5. Jestli to je pouhá výmluva vývojářů nechám na každém z vás. Osobně ale považuji za chybu odstřihnout od rozšíření hráče, kteří do původní hry investovali nemalé finance. Pokud šla osekat původní hra tak, aby na Playstation 4 běžela, nevidím jediný důvod, proč by stejně tak nešlo optimalizovat i rozšíření.

ZÁVĚREM

Pokud jste fanoušky původní hry, určitě byste si rozšíření Horizon: Forbidden West – Burning Shores neměli nechat ujít. Prodává se za slušnou cenu a nabízí pořádnou porci dalšího obsahu. Technicky jde stále o jednu z nejlépe vypadajících her. Asi plno z nás čeká na regulérní třetí pokračování, ale to je věřte mi ještě hodně daleko. Výprava do přírodou pohlceného Los Angeles je tak alespoň malou náplastí.

8/10

Datum vydání: 19. dubna 2023 – Potřebné místo na disku: 16,8GB
Distributor ČR: Playstation Česká Republika – Česká lokalizace: titulky

KategorieRECENZE