Kirby and the Forgotten Land – Recenze
28 března, 2022Roztomilou růžovou bublinu Kirbyho zná asi každý správný videoherní fanoušek společnosti Nintendo, ale nejen jí. Kirby je jednou z postaviček, jenž se nesmazatelně zapsala do historie a tvoří nyní důležitou část portfolia Nintenda. Poprvé se tento růžový slaďouš objevil ve hře Kirby’s Dream Land z roku 1992. Od té doby jsme zmíněnou postavičku mohli spatřit v pět a třiceti hrách, z nichž celých 15 tvoří hlavní sérii. To je skutečně ohromné číslo a svědčí to jen o nesmírné popularitě série Kirby, ale také jeho úspěchu. Nyní po čtyřleté pauze se Kirby opět vrátil na scénu to ve hře Kirby and the Forgotten Land, do níž jsem se díky českému Nintendu, alias Conquest Entertainment, mohl ponořit.
Možná jsem trochu ostuda, ale nejnovější počin je zároveň mým prvním střetem s touto sérií, když nepočítám Super Smash Bros., kde byl Kirby jednou z hratelných postaviček. To ale neznamená, že bych dění kolem série nesledoval. Zvláště, když je nejnovější počin důležitým milníkem celé série, jelikož je Kirby and the Forgotten Land první plošinovkou v hlavní sérii, která nabízí kompletní 3D zpracování světa a jeho jednotlivých úrovní, s nimiž si vývojáři z HAL Laboratory náležitě vyhráli. Přechod na kompletní 3D zpracování dopadl, no nebudu vás dlouho napínat, na jedničku, byť není podtržená, tak je zasloužená.
Příběh nás uvede do jednoho krásného slunečného dne v Dream Landu, kde si Kirby a ostatní obyvatelé tohoto světa lebedí a užívají si klidných časů. Ty jsou ale narušeny temnou vírem, jenž do sebe vše nasává. Kirby se tak rázem probouzí v naprosto jiném světě zvaném New World, jenž je pozůstatkem kdysi vyspělé civilizace. Podoba tohoto světa vychází z našeho reálného a je zde zřejmé, že zde došlo k nějaké globální katastrofě, která lidstvo zahubila, či vyhnala. To ve vytváří velmi zajímavý kontrast mezi zkázou a tou nehynoucí roztomilostí vidoher s Kirbym. Jestli tento kontrast funguje? Ano skvěle. A jak asi tušíte správně, tak se náš milovaný hrdina musí popasovat s novou hrozbou a zachránit všechny unesené Waddle Dees. Jistě, zápletka na Oscary není, ale alespoň vám tam nikdo nedá facku. Navíc, pro potřeby série jde o jakýsi standart, který vás uspokojí. Ostatně příběh v těchto hrách je vždy spíše jednoduší a to zejména kvůli cílové skupině hráčů, jimž jsou přeci jen menší děti. Neznamená to, ale že by si hru nemohl užít dospělí. Já jsem jedním z důkazů.
Co mě trochu zamrzelo, tak je trochu větší absence cut-scén, či se to tak alespoň na první pohled jeví. Konkrétně do té části, kdy zvládnete úvodní kapitolu hry a odemyká se vám jakýsi centrální Hub a jenž je útočištěm všech zachráněných Waddle Dees. Zde pak můžete v klidu zajít do místního kina a povedených cut-scénách si projít všechny důležité momenty odehraných částí hry. Také je zde možné vylepšovat různé schopnosti, jenž Kirby postupem hrou pohlcuje a že jich není málo. Stačí vám k tomu sesbírané zlaté hvězdičky a několik těch vzácnějších, tedy duchových, jenž je možné získat po splnění speciálních challenge eventech, jenž se objevují různě po herním světě, či je sami můžete nalézat. Nakonec je k vylepšení nutné získat daný blueprint, tedy návod, jenž získáte jednoduše hraním a vaší ostražitostí.
Nechci odstavcem výše vyvolat nějakou klamnou představu o tom, že se ve hře pohybujeme v otevřeném světě. Tomu tak není. Hra je založená na jasně daných levelech, jejichž design se jednoznačně povedl, ale nejde o nic jiného než o koridory, v nichž je občas nutné zapojit hlavu, abyste vše prošli na sto procent. Je ale pravdou, že v herní mapě, na níž jsou jednotlivé úrovně umístěny, se můžete libovolně pohybovat a to se svým novým společníkem Eifilinem, jenž vám pomáhá hledat a zachraňovat nebohé Waddle Dees. Podobné zpracování světa není sice originální, ale je funkční a asi bych si nedokázal úplně představit Kirbyho v plnohodnotném otevřeném světě, ale to je možná jen můj osobní pocit. Je možné, že když se vývojáři do nějaké takto zpracované hry pustí, budu mile překvapen a třeba názor změním. Takto mi to vyhovuje a asi bych momentálně neměnil.
Jestli hra někde strádá a myslím si, že tomu tak v žádném ohledu nějak výrazně není, tak to vynahrazuje svou hratelností a designem jednotlivých úrovní. Už jsem zmínil několikrát, že se každý level/mapa hry nesmírně povedla. Během hry jsem vystřídal několikero prostředí a i když se nějakou tu dobu vždy pohybujete v jednom biomu, tak mě autoři vždy dokázali mile překvapit. Jednotlivé levely nejsou ochuzeny o různé skryté cestičky, či místa, jejichž nalezení vždy potěší, navíc to většinou znamená nález nějakého toho collectiblu, či záchranu nějakého toho Waddle Dee navíc. V mnoha hrách tohoto typu se lehce stane, že se vše rychle okouká, nepřátelé jsou vyčerpaní během úvodu a hře tak trochu v pozdějších fázích dochází dech. Nový Kirby na mě ale tak vůbec nepůsobil a to bude dáno zejména tím, že už se za ta léta naučili obsah správně dávkovat a vždy vás tak něco dokáže překvapit.
Do hry budou často vstupovat i jednodušší puzzly, které nás mohou nasměrovat na skryté cestičky, či v případě takového levelu v rozpadajícím se obchoďáku vám pomohou od toho, aby jste se ztratili. Mnohdy je ke splnění nějakého toho puzzlu nutné mít “nasátou” tu správnou dovednost. Jak už to tak bývá. Kirby sám o sobě toho moc neumí. Umí jen skákat, plachtit a vlastně jen jíst a následně plyvat. Ve hře ale můžete získat schopnosti většiny nepřátel a to velmi snadno tím, že je pozřete. Můžete se tak v okamžiku stát rytířem, vrhačem čepelových boomerangů, plyvačem ohně, kanonýrem nebo třeba ostnatou koulí a takto bych mohl ještě nějakou chvíli pokračovat.
Speciální pozornost si pak zaslouží možnost pohltit nějaké ty větší objekty jako skříně, dopravní kužel, schodiště, nebo takové auto. Vše si vždy najde své uplatnění a zejména podobu auta využijete pro překonání některých překážek, takovým kuželem pak můžete někam prorazit díru a schody si třeba vytvořit cestu. Vše mnohdy ale nemusí být úplně očividné, záleží na tom, jak moc jste pozorní a všímáte si různých značek v herním světě, jenž mohou skrývat nějakou tu chodbičku, či místnůstku. Já si nesmírně oblíbil všechny dovednosti, které může Kirby nasátím objektů, či soupeřů, získat. Možnosti jejich upgradu pak také nejsou k zahození.
Každá dokončená lokace končí bossfightem. K odemčení takové úrovně je nutné mít zachráněn určitý počet Waddle Dees, to vás motivuje k tomu, abyste právě nacházeli skryté W. Dees, nebo úroveň splnili za určitých, na první dobrou skrytých, podmínek. Jako třeba neztratit ani kus zdraví, objevit všechny tulipány, najít konkrétní skrytou cestu, či porazit mini bosse určitou pohlcenou dovedností. Hlavní bossové jsou podstatně větší než ti na které narazíte během standardních levelů, jsou daleko nápaditější a k jejich porážce je občas nutné použít hlavu. Nečekejte kvality bossů ze souls her, ale jako příprava našich ratolestí na tento druh “zábavy” je to ideální.
Jediný problém, který s hrou vlastně mám je ten, že jsem vlastně nemohl umřít. Nemyslím si, že jsem v tom tak dobrý, ale ani jednou se mi nestalo, že bych ve hře zemřel a musel takto opakovat danou úroveň. Stalo se mi pouze, že jsem nějaký ten level opakoval, ale to jen kvůli tomu, že mi k odemknutí boss fightu nějaký ten W. Dee chyběl. Jinak bych se musel hodně snažit, abych zemřel. Je třeba se ale podívat na cílovou skupinu a ta se má u her hlavně bavit a ne se frustrovat nad nedokončitelným levelem. Takže je na pováženou, jestli je tohle problém, či nějaké negativum.
Technicky není možné hře cokoliv vytknout. Na poměry konzole Nintendo Switch vypadá hra velice dobře, ať už se ocitáme ve zničeném městě, či třeba na plážích nebo horách. Celkem si pro nás vývojáři připravili 7 rozdílných světů, ale mě v hlavě utkvěl paradoxně nejvíce ten první, i když jsem si užil průchod všemi. Opět musím zopakovat ten kontrast mezi zničeným světem a tou roztomilostí, která sálá ze všeho ostatního. Vzhledem k tomu, kolik různých efektů a možností vlastně hra nabízí je obdivuhodné, co před nás vývojáři dokázali postavit. Během času, jenž jsem ve hře strávil jsem nenarazil na jediný bug, na jediný glitch, na jedinou chybu, která by mi znemožnila průchod v před. Snímkování přitom ani jednou nepokleslo a drželo se na superstabilních 30 fps. Toto snímkování si hra drží jak v režimu docku, tak handheldu. Opět je zde rozdíl pouze v rozlišení, které je v docku 1080p a v handheldu 720p.
Dlouho jsem přemýšlel nad tím jakou známku hře udělit. Ačkoliv bylo vše zábavné a skvělé, tak rozhodně nemohu mluvit o dokonalé hře. I když je pravdou, že Kirby and the Forgotten Land k té dokonalosti v rámci svého žánru nemá daleko. Jediné, co mi vlastně vadilo, byla nízká obtížnost celé hry, ale vzhledem k její povaze to úplně nelze počítat jako chybu. Jelikož jsem říkal, že nechci vypadat nerozhodně, nakonec jsem na to šel matematicky. Takže to má tato hra s odřenýma ušima na známku, jenž můžete vidět níže.
ZÁVĚREM
Kirby and the Forgotten Land je dalším důležitým milníkem série, který dopadl na výbornou. Sice se zde najde nějaká ta chybička, ale to nic nemění na tom, že pokud si hru pořídíte, dostanete kvalitní zábavu na několik večerů, jenž je plná barev, ale i skrytých zákoutích, které je radost objevovat. Ano, jde hru primárně pro děti, ale to neznamá, že si jí nemůže užít doslova každý. Pokud si chcete odpočinout od všech těch velkých rpg a krví nasáklých akcí, tak není nad čím váhat. Nový Kirby má dost roztomilých pohledů pro každého.
9/10
Datum vydání: 25. března 2022
Distributor ČR: Conquest Entertainment (Nintendo Česká Republika)
