Herní studio TripWire Entertainment se v roce 2018 postaralo o jedno zajímavé odhalení. Vývojáři totiž oznámili, že mají ve vývoji jednu opravdu speciální hru žánru RPG. Tím titulem byl ManEater. Hra, kde se máme chopit role žraloka. Tato tématika k vývoji okamžitě přilákala celou řadu zájemců a není se čemu divit. Nic originálnější tu v žánru Role-Play-Game ještě nebylo. Od oznámení uplynuly dva roky a nám se konečně tato hříčka výše uvedeného žánru konečně dostala do rukou. Z kraje říkám, že podobný zážitek jsem v během svého angažmá u videoher skutečně nezažil a na řádcích níže se dozvíte, jestli to myslím v tom dobrém nebo špatném slova smyslu.

Ještě jednou skutečně potvrzuji, že ve hře se skutečně chopíme role žraloka a vzhledem k tomu, že jde o typ hry,kde je příběh velmi důležitý, tak i zde jej najdeme. Jak ale asi čekáte, nejde o žádný bestseller a rozhodně o nic, co by bylo vůbec zapamatování hodného. Jde o klasickou cestu za pomstou. Napříč celou hrou, která se odehrává v bezejmenné Zátoce, se honíte za chlápkem jménem „Šupina“ Pete, jenž vám zabil matku, když vás z ní vyřezával. Pete nemá žraloky zrovna v lásce, jelikož i jeho hlad po jejich krvi živí pomsta. Jeden ze žraloků totiž pro změnu zabil jeho otce. Děj samotný je pak vyprávěn skrze spoty pro různé TV kanály a to samotným Petem, jenž vypráví o životě, o lovu žraloků, nebo o svém nemotorném synovi, jenž se rovněž stane položkou na vašem seznamu What I need to eat!

Vedle klasického příběhu zde najdeme i celou řadu encyklopedických promluv, které nám mají více přiblížit život v oceánech, či v tomto případě zálivech. Pokud se tedy setkáte s nějakým druhem živočicha poprvé, tak vám vypravěč o něm vždy něco zajímavého řekne. Nejvíce však uslyšíte informace o našem hrdinovi, tedy žraloku bělavém, který patří mezi ty nejnebezpečnější vůbec a jde o druh, jenž je zodpovědný za největší počet útoků na člověka a to zejména proto, že jeho bydliště je právě v různých zálivech. Neplést však s Velkým bílým žralokem. Přiznávám, že každou informaci, kterou my hra poskytovala, zejména o žralocích, jsem solidně hltal. Ostatně, když je možnost se hraním něco přiučit, tak to rozhodně vítám.

Tvrdit, ale o ManEateru, že je jen pouhou hrou by bylo dosti scestné. Tématika jíž se hra zaobírá nabádá k hlubšímu smyslu a vývojáři z TripWire Entertainment si toho byli vědomi.  Najdeme zde tak celou řadu odkazů na ekologii a dopady chování člověka vůči oceánskému dnu, ale i jiných vodních toků. Herní mapa je rozdělena na sedm celků, které vyobrazují různé biotopy, v nichž žijí různé druhy vodních živočichů. Ať se ale budeme pohybovat v mokřadech, poblíž jaderné elektrárny, zátoce, nebo zálivu, vždy se setkáme s nějakým harampádím, jenž lidé ustavičně vyhazují do vody. Pokud se ptáte, co dělá takový žralok v mokřadech, tak jednoduše proto, že přesně v těchto místech se jistým krvavým kouskem vysmeknete z Petových spárů, a také je k žralok bělavý v těchto vodách schopen přežívat. Je tedy pravdou, že výjevy ve hře jsou občas hodně přehnané, ale někdy je lidem potřeba ukázat možnou finální verzi toho, co naše činy mohou způsobit. Za tuto nadstavbu hry vývojářům tleskám a chválím ji.

Jako v každém správném RPG, i ve hře ManEater, budeme sledovat vývoj naší postavy, tedy žraloka. Začneme jako naprosté mládě a postupně se budeme vyvíjet v onen řádný vraždící kolos. Najdeme zde pět vývojových stádií, přičemž každé nově dosažené znamená, že váš žralok náležitě povyroste, bude mít větší sílu a odolnost, no a půjde z něj podstatně větší hrůza. Vývojáři se s podobou starších stádií skutečně nemazali a žralok v maximálním vývojovém stádiu Megalodon vypadá skutečně hrůzostrašně. Vašeho žraloka lze rovněž vylepšovat a zde musím zdůraznit, že nejde o žádnou simulaci, vývojáři si s podobami vašeho žraloka náležitě vyhráli a navíc jde o RPG, takže je třeba mít možnost získat novou zbraň, myšleno nové zuby, nebo brnění, myšleno různé vylepšení vašeho těla od hlavy až po ocas. Kromě toho můžete žralokovi přiřazovat i nějaké ty perky a to buď aktivní, jako sonar, či načasovaný výpad, nebo pasivní, což zahrnuje vyšší zisk různých surovin, rychlejší regeneraci, či vyšší maximální počet životů.

Pokud chcete získat nějaké to nové vylepšení pro svého žraloka, tak je třeba bojovat s bossy. Ty jsou zde rozděleni do dvou táborů. Jeden tvoří lovci, tedy zástupci lidí, a druhý pak poněkud zmutovaní predátoři mořského/oceánského světa. V případě porážky lidského lovce dostanete po většinou nějaký ten nový perk. Ty ale můžete získat i v případě souboje se zmutovanými predátory, v tomto případě je však hlavní odměnou zisk nějakého toho možného vylepšení různých částí vašeho těla například o kosterní výrůstky, či čelisti uštědřující elektrický úder. Opět opakuji, hra není simulátorem, ale RPG se vším všudy. Různé druhy čelistí mají tak různé atributy a to samé platí i pro části těla sloužících k obraně, či pohybu.

Vývojáři dokonce do hry implementovali možnost si jednotlivé získané upgrady vylepšit a to až o čtyři vývojové stupně. Každý nový stupeň vývoje nového upgradu pro vašeho žraloka sebou přináší nejen zlepšení jednotlivých atributů, ale také změnu vzhledu. K tomu, abychom mohli podobných kroků dosáhnout, potřebujeme náležité suroviny. Ty lze získávat několika způsoby. Buďto je lze získávat plněním hlavních a vedlejších questů, nebo můžete prostě sežrat vše, co se kolem vás hne. Suroviny je možné získat také hledáním kolektiblů, které jsou ve hře celkem tři druhy a to landmarky, truhly a SPZtky. Ano, ten kus plechu, co vidíme v kdejakém hollywoodském filmu o žralocích.

Máte-li dostatek surovin, tak stále nemáte vyhráno. Vašeho žraloka můžete vylepšit pouze na jednom jediném místě, kterým je speciální jeskyně určená pro výzkum podmořského dna. Tato jeskyně se nachází v každé z dostupných částí mapy a slouží vám jako takový Save House. Je to jediné místo, u něhož lze použít fast travel, a také jediné místo, kde se objevíte po vaší smrti. Zároveň pouze zde je možné dosáhnout dalšího vývojového stupně. Myslím, že implementace všech RPG prvků do takového projektu, kterým ManEater je se povedl skutečně na výbornou.

Bohužel, přestože vývojáři dokázali do své hry zdárně implementovat všechny důležité prvky žánru, tak se všemi jeho výhodami, ale i nedostatky. Jak jsem zmínil v úvodu, tak příběh je ve hře vyprávěn poměrně stroze, takže žádná velké příběhové questy protkané cut-scénami nečekejte. Vše je víceméně stále na stejné brdo. Tedy sežer ten a ten počet ryb daného druhu, zabij daný počet lidí v daném místě a poraz bosse. No a tak stále dokola. Bossové jsou sice vizuálně rozmanití a myslím, že poměrně zdařile, ale každý střet s nimi probíhá dosti podobně. Je vám tedy jasné, že hlavně stereotypnost je hlavním problémem celé hry. Než se ale dostanete k bossům, je třeba je vyprovokovat a to buď narušením jejich lovných teritorií, či v případě lidských lovců nadměrnou konzumací lidí. Toto provedení je sice smysluplné, ale opět jde o tu stále stejnou omáčku pořád dokola.

Nejvíce mě však překvapila jednoduchost, se kterou budete hru hrát. Veškerá akce ve hře se vlastně skládá ze tří tlačítek. Jedno slouží k útoku čelistí, druhé k máchnutí ocasem, což slouží zejména k omráčení, či odstrčení soupeře, a třetí pak úhybnému manévru. Nic víc zde nenajdete. Žádné super aktivní skilly, či něco podobného. Ale i s malými možnostmi se dá hrát velké divadlo. Vývojáři se možnostmi žraloka popasovali náramně a pokud jste dostatečně kreativní, tak si i stále opakující se vražedné a krvavé mise budete náramně užívat. Já si je tedy stále užíval a vlastně si je i nadále užívat budu. Občas je skutečně v jednoduchosti krása, ale nepopírám, že nějaké ty speciální schopnosti by se zde vymyslet dali, ale v rámci možností vše dopadlo zdařile.

Ačkoliv nelze ManEater považovat za tříÁčkovou hru, tak se vývojářům povedlo vytvořit poměrně rozlehlý otevřený svět, jenž nabízí rozmanité a vizuálně velice povedené scenérie a to jak nad vodní hladinou, tak zejména pod ní. Chtěl jsem původně mluvit o nádherných místech, ale vzhledem k všudy přítomnému bordelu na mořském dně jsem si to říci netroufl. Ale abych místům ve hře nekřivdil, tak zde najdeme i čistá a nádherná místa. Celá hra je plná detailů a zejména života. Všude budeme potkávat různé živočišné druhy specifické pro dané biomy, v nichž se můžeme pohybovat. Sice při bližším průzkumu si můžeme všimnout sem tam horších textur, ale v komplexním záběru je hra vizuálně velice pohledná a povedená. Framerate po většinu času drží stabilních 30 fps, ale sem tam najdete momenty, kdy zazlobí, těch je ale jako šafránu.

Pokud jste nadšenci do multiplayeru, tak vás hned zklamu. ManEater je čistě singleplayerovou hrou, takže žádnou hru více hráčů zde nenajdete. Nicméně musím říci, že nějaká ta forma kooperace, alespoň dvou hráčů by se sem integrovat dala, ale vývojáři se chtěli soustředit jen na to, co si na samotném začátku vytyčili. Menším zklamáním je také fakt, že po dohrání hry nemáte žádné nutkání se do hry ponořit znovu. Nenajdeme zde více konců, či jinou formu rozhodnutí, které by nás k tomu měly přimět. Celková herní doba, pokud se chcete věnovat i průzkumu herního světa, by se dala stanovit někam mezi  10 – 16 hodin, což je vzhledem k ceně hry naprosto dostačující.

ZÁVĚREM

ManEater je unikátní herní zážitek, který vás uchvátí svým pojetím a samotným zpracováním, přičemž nabízí i jistý ekologický nadhled. Hru trochu sráží stereotypní herní náplň a téměř nulová znovuhratelnost. Možnost hrát za žraloka, je ale stejně to nejlákavější, bez debat.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: COMGAD s.r.o.