Metroid Dread – Recenze

Znáte ten pocit, že jste v minulém roce něco chtěli udělat, ale nestihli to a strašně moc jste to chtěli napravit? Takový pocit se přesně dostavil u mé osoby a to po vydání hry Metroid Dread. Titul, jenž mě během oznámení nechával více méně chladným, mě postupem času přesvědčoval o tom, že se schyluje k něčemu skvělému a měl jsem pravdu. S ostudou klaním hlavu směrem k vývojářům Mercury Steam a Nintenda a lituji toho, že jsem se ke hře nedostal podstatně dříve. Metroid Dread je totiž diamantem, jenž možná nemá symetrické tvary, ale jeho struktura je natolik oslnivá, že z něj nechcete pustit zrak.

Ačkoliv věřím, že jste o hře načetli nespočet recenzí, já bych si neodpustil, kdybych svým textem k těm chvalozpěvům také nepřispěl. Od vydání The Legend of Zelda: Breath of the Wild jsem na konzoli Nintendo Switch nehrál nic lepší a nebojím se říci, že Metroid Dread mě zaujal ještě o něco více. Jestli je to designem herního světa, mechanikami, či ryzí hratelností? Kdo ví. Funguje to tak nějak komplexně a tím, že jsem hru přirovnal k nesymetrickému diamantu nemyslím, nic ve zlém ba naopak chci poukázat na jeho jedinečnost, kdy každá součást přispívá něčím té další.

Příběh hry nás zavede na tajemnou planetu ZDR poté, co Galaktická federace zachytila neznámé vysílaní, jenž ukázalo, že hrůzný Parasite-X nebyl skutečně vyhuben jak se původně myslelo. Na planetu tak byly vysláni roboti E.M.M.I., aby zajistilo vzorky a prokázali existenci parazita X na planetě. Co čert nechtěl spojení mezi roboty a Federací bylo přerušeno. Do akce je tak opět vyslána naše oblíbená hrdinka Samus. Jak ale očekáváte, pátrání po zdroji signálu nedopadne tak, jak byste čekali a vše se šeredně zvrtne. Pátrání po signálu se tak změní v boj o holí život při snaze uniknout z planety.

Při letmém náhledu si řeknete, že story vlastně není ničím novým a asi byste měli i pravdu. Upřímně i já jsem si s ním z počátku hlavu moc nelámal, ale nakonec mě postupem hrou pohltil a já chtěl odhalit veškerá tajemství, jenž mi jsou servírována. Příběhu navíc chybí také kvalitní cut-scény a hluboký lore, jenž vás u hry také snadno udrží. Mě to vše u hry vlastně stále drží, jelikož mám stále pocit, že mi něco uniká. Ale to víte, u podobných her tomu tak většinou bývá.

Hlavním pilířem hry je ale level design. Upřímně jsem byl v šoku, když jsem viděl, jak vývojáři celou herní mapu dokázali pospojovat a vytvořit tolik možných průchodů vpřed, ale i na místa, která jste již navštívili. Ostatně série je tímto proslulá, takže by mě to nemělo tolik překvapovat, ale stalo se. Spletitost chodem je neuvěřitelná, ale to by samo o sobě nestačilo. Musím říci, že jednotlivé části světa ZDR jsou natolik unikátní, že vždy budete vědět, kde právě jste. I když pohledy do mapy byly velmi časté a to jednoduše proto, abyste našli tu nejkratší cestu k místo, k němuž se chystáte.

Vlastně jsem do mapy hleděl někdy více, než by bylo zdrávo. Pavučina chodeb je postupem hrou natolik rozsáhlá, že se v ní nakonec budete ztrácet. Když jsem se do Metroid Dread ponořil poprvé, tak jsem se všude orientoval velmi snadno a do mapy vlastně vůbec nekoukal, ale tak nějak jsem v nitru cítil, že se budou schopnosti Samus neustále nabalovat a my budeme mít možnost projít místy, k nimž jsme se na začátku nemohli dostat. Jistěže jsem měl pravdu. Hra na vás neustále nabaluje nové schopnosti a možnosti, jak se dostat dál. Ale to neznamená, že hned bude vědět jak dál. Někdy je třeba zastavit, nadechnout se a rozhlédnout se.

Jednotlivé schopnosti hlavní hrdinky získáváte samotným hraním, žádný systém úrovní zde není a není to ani třeba. Vývojáři jeli po vlastní ose a jsem za to neskutečně rád. Je už únavné sledovat, jak se všechny hry postupně transformují v role-play žánr. V případě Metroid Dread by mi to asi ani úplně nesedělo. Některé schopnosti získáte z poražených nepřátel, jiné pak jednoduše můžete získat tím, že se dostanete na určité místo a něco extrahujete.

Získané dovednosti pak mnohdy musíte kombinovat, abyste se dostali na určené místo, či abyste porazili některé z nepřátel, tedy myšleno bosse. Design nepřátel mě ohromil. Během hraní neustále narážíte na nové a samotní bossové jsou skvěle navržení a jejich porážka přináší vždy žádoucí zadostiučinění. Samostatnou jednotkou jsou pak roboti E.M.M.I. Ty nelze zabít vašimi běžnými zbraněmi, či jejich vylepšenými variantami. K zneškodnění E.M.M.I. je třeba extrahovat silnější formu energie, jinak se střet s nimi rovná téměř jisté smrti. Pokud tedy nejste náležitě nabiti onou energií.

E.M.M.I. je ve hře celkem sedm a každý z nich je svým způsobem originální a představuje jiné nebezpečí. Čím dál ve hře jste, tím těžší je E.M.M.I, setřást. Vždy ale víte, kdy na tyto stroje narazíte. V jednotlivých částech herního světa jsou jakési temné zóny, jenž jsou jimi hlídány. V těchto zónách se jim prostě nevyhnete a rychlý ústup bývá nejlepší strategií, i když později získáte také schopnost tzv. Phantom Cloak, a je možné se před scanem E.M.M.I. skrýt. Pokud máte velmi dobrý postřeh, tak se můžete ze spáru těchto robotů dostat dobře mířeným kopem. Já většinou zhynul, abych byl zcela upřímný.

Celá hra má neskutečně skvělé tempo a i když se občas ztratíte, tak blodit jednotlivými úrovněmi je čirou radostí. Nikdy nevíte, kdy vás trkne do nosu nějaká nová možnost a vy si tak odemknete novou cestu, o níž jste předtím neměli ani tucha. Vše pochopitelně graduje v grand finále, jenž je bez debat naprosto skvělé. Ostatně už na samém začátku tak nějak cítíte, že vás čeká něco epického. Jsem rád, že se mé tužby vyplnily. Jelikož Metroid Dread je skvostem po všech svých stránkách.

Nintendo Switch sice není konzolí s nejvyšším výkonem, ale jeho exkluzivní hry mluví za vše. Já jsem byl vlastně velmi mile překvapen tím, jak hra jako taková vypadá a to navzdory tomu, že jde vlastně o 2,5D akční hopsačku. To je tedy hodně strohý popis toho, čím hra je, ale v podstatě tomu tak je. O designu jsem už mluvil, ale musím zopakovat, že je prostě fenomenální a nad místní scenérie dokážou ohromit. Možná není Metroid Dread tou nejhezčí hrou pod sluncem, ale nemá se za co stydět. Zvláště, když to vše běží krásných 60 snímků za sekundu v docku i handheld režimu. Rozdíl je pouze v rozlišení tedy 720p vs 1080p. Metroid Dread je ale jedním z titulů, který jsem si chtěl užít na velké obrazovce, takže dock v mém případě převládal.

Má tento herní titul vůbec nějaké chyby? Během hraní jsem na žádnou nenarazil. A pokud má tento titul nějaké nedostatky, umí je velmi dobře skrývat. Za mě jde o jednu z nejlepších her na platformě Nintendo Switch a budu si za tím stát zuby nehty. Ale dobře, chcete jeden menší neduh? Cut-scény běží v 30 snímcích za sekundu, ale jestli je to pro někoho nedostatkem? No na to si musíte odpovědět sami.

---

ZÁVĚREM

Metroid Dread úspěšně navázal na všechny své předchůdce a pokud jde o současnou produkci série, tak stanul na samotném vrcholu. Všechny součásti hry tvoří jediný komplexní celek, jenž vás naprosto pohltí a budete mu chtít věnovat každou minutu svého volného času. Pokud nám tvůrci chtěli zkrátit čekání na Metroid Prime 4, tak se jim to povedlo a to lépe než skvěle. 

10/10

Datum vydání: 8. října 2021 – Potřebné místo na SD: 7GB
Distributor ČR: Conquest Entertainment