MotoGP 19 Nintendo Switch – Recenze

7 července, 2019 0 Od Jiří Hora

Asi si říkáte, proč tu máme další recenzi na hru, kterou jsme již jednou recenzovali a dostala i skvělou známku. A upřímně normálně znovu stejnou hru ani nerecenzujeme, ale když nám společnost COMGAD poskytla tu výsadu recenzovat Switch verzi MotoGP 19, tak jsem nemohl odmítnout. Ostatně jde přeci jen o to, poukázat na rozdíly mezi verzemi pro hlavní konzole a méně výkonnou, ale za to jedinečnou, hybridní konzolí Switch. A přesně tak budeme k této recenzi přistupovat, jelikož se nemá smysl podruhé kompletně rozepisovat o celé hře. Jestli si tedy budete chtít přečíst původní recenzi před tím, než začnete číst řádky níže, pak tak můžete učinit ZDE. A nyní už k aktuálnímu hodnocenému kousku.

Asi vám bude zřejmě, že kvůli nižšímu výkonu konzole Switch musely být dělány nějaké kompromisy, co do vizuální a celkově technické stránky. A skutečně zásah je zcela zřejmý. Ústupky jsou vidět nejen v rozlišení, ale i v doskakovaní objektů, detailech na trati i motocyklech. Framerate je také uzamčen na 30 fps, ale za to nedochází k žádnému propadu, což je u závodní hry dosti podstatné. Pro příklad po aktuálním patchi běží verze pro Xbox One X naprosto stabilních 60 fps a to při daleko vyšším grafickém nastavení. Asi vás tedy nepřekvapí, že Switch verzi pro TV hraní rozhodně doporučit nemohu, zde jednoznačně vedou standartní konzole, ale pokud chcete hru hrát na handheldu, pak horší vizuál dokážete odpustit, jelikož těžko byste hledali na Switch kvalitnější motocyklový kousek.

Vždy je každý nadšený, když série někam pokročí s jízdním a fyzikálním modelem. A právě série MotoGP v tomto udělala s letošním ročníkem pořádný krok vpřed. Stejné úpravy byly implementovány i do verze pro Switch. V tuto chvíli si říkáte, že to je skvělá zpráva, ale opravdu není a hned vám řeknu proč. Když jsem recenzoval Xboxovou verzi, tak jsem na standardní nastavení fyziky musel dosti regulovat plyn, abych do zatáčky nesletěl z motorky. Regulaci plynu, či intenzity brzdění umožňují triggery na ovladači Xboxu, ale Joy-Cony u Switche tyto triggery nemají, jelikož v případě horních i dolních předních tlačítek jde o bumpery, které jsou jednoduše obyčejnými tlačítky. A co z toho vyplývá? Že regulace plynu není možná a hra je tedy bez asistované fyziky jednoduše nehratelná a i v tomto případě byla potřeba trocha cviku. Ale když hře na Switch nějaký ten čas obětujete a smíříte se s tím, že půjde o více arkádovější zážitek, pak si hru dokonce budete na handheldu, třeba i na cestách, užívat.

Po stránce herních módu došlo také na pár změn, třeba že hra postrádá online multiplayer, ligy a stejně tak e-sport Championship. Jediná možnost, jak si zahrát s jiným hráčem na Switchi je skrze lokální síť, jinou možností zkrátka titul nedisponuje a je to trochu škoda. Minimálně klasické online závody hra nabízet mohla. Přeci jen Switch není stále u nás tak rozšířen, takže zkusit si tento režim bylo naprosto nereálné. O jeho funkčnosti, či nefunkčnosti, tak mohu pouze polemizovat. Takže se dá říci, že verze pro Switch je veskrze určena pouze pro hru jednoho hráče, což vás stejně bude v případě hraní na handheldu lákat nejvíce.

I když je multiplayer prakticky tabu, tak singleplayerové módy nepostrádají vůbec nic. Opět hlavní modem je Kariera, která i zde funguje naprosto skvěle, opět ale musím odkázat na nevýhody Joy-Conů, což trochu zážitek omezuje. Na nekompromisní variantu Pro Carrier asi rovnou zapomeňte, byť přítomna je. Je nehratelná, tedy pokud nedisponujete ovladačem s triggery, ale pokud vím, tak těmi nedisponuje ani Pro Controller. Ve hře pak nechybí ani klasické Quick Modes, které zahrnují Grand Prix, Championship, či Time Trial. Trochu jsem se obával toho, jestli hra nebude postrádat onu zajímavou přidanou hodnotu v podobě Historical Challenges, ale i ta je přítomná, jen je vzhledem k ovládání opět trochu více výzvou.

Ve hře je dostupná i možnost vytvořit si vlastní motivy, či číslo v grafickém editoru. Byť je vše naprosto funkční a svým provedením shodné s tím, co nabízí dříve recenzovaná verze, tak je trochu zbytečná. Jistě pokud se rádi sami pro sebe kocháte svými výtvory, asi není co řešit. Já však to co jsem vytvořil v rámci Xbox verze, používal jako své poznávací znamení v multiplayeru, kde vás váš design jednoduše specifikuje. Nyní již ale víte, že online multiplayer hra zcela postrádá.

Nakonec vás tedy alespoň zbavím případného strachu z toho, že vývojáři v této verzi například vynechali nějakou z tříd motocyklů, což neudělali. Ve hře najdete jak začátečnickou Red Bull Rookies, tak Moto3, Moto2, a pochopitelně MotoGP, nechybí ale také nováček letošního ročníku MotoE a celá řada historických kousků z různých slavných časů tohoto motosportu. Pokud si chcete zajet s každým historickým motocyklem, pak musíte stejně jako v případě Xboxové verze, a všech ostatních verzí, nejdříve zdolat patřičnou Challenge, aby došlo k jejich odemčení.

Verze MotoGP 19 pro Switch mě tak trochu zklamala, ne že by v jádru byla vysloveně špatná, ale má celou řadu nedostatků, které ale pramení hlavně z pokroků v hratelnosti v samotné sérii. Switch verze vzhledem k absenci triggerů by měla být vedená více odlehčeněji a možná více arkádověji, aby byla pro hráče trochu více atraktivnější. Pokud by případně nějaká novější verze konzole Nintendo Switch disponovala triggery, pak by zážitek ze hry na této platformě byl diametrálně odlišný. V tuto chvíli si ale bez řady zapnutých asistencí jednoduše moc nezahrajete.

ZÁVĚREM

MotoGP 19 pro konzoli Nintendo Switch je povedenou závodní hrou, která se bohužel nevyhla řadě kompromisů ve vizuálním zpracování. Také trochu doplácí na pokrok ve fyzice a jízdním modelu, který není uzpůsobený k hraní na Joy-Conech, jenž nedisponují triggery a tím neumožňují hraní v jiné než asistované fyzice. I přesto jde na cestách o povedený závodní kousek, jenž je ve svém zaměření na Switchi zcela bez konkurence. Pokud si však chcete letošní MotoGP 19 vychutnat bez kompromisů, tak sáhněte jednoznačně po verzi pro PC, Xbox One, či Playstation 4.