MotoGP 22 – Recenze
21 dubna, 2022Videoherní adaptaci největšího světového motocyklového seriálu MotoGP nám už 14 let servíruje italské studio Milestone a za tu dobu prošla série v rukou těchto vývojářů obrovskou evolucí a nyní jde vlastně o takový korunní klenot studia, které se před pár lety stalo součástí THQ Nordic, ale má naprostou tvůrčí svobodu a vlastně jen dostalo jakousi finanční, ale potřebnou, injekci. To je právě vidět na samotných hrách, které se mi poslední roky dostaly do rukou a z nichž právě MotoGP poslední dva roky vyčuhovalo a vlastně i tentokrát vyčuhuje a to opět o něco výše.
Když vezmu v potaz, že tým starající se o tuto licenci přešel k aktuálně používanému Unreal Enginu jako poslední, je obdivuhodné, jak úžasnou práci odvádí. MotoGP 22 je totiž bez jakýchkoliv okolků nejlepším dílem série a to navzdory tomu, že tu jsou stále nějaké drobnosti, s nimiž se vlastně nějaký ten rok nic nedělá. Tvůrci ale dokázali, že mají stále co nabídnout a že je vlastně série v dobrých rukou. Proč je hra v mých očích tak skvělá a co jsou ty drobné chybičky? Na to vám odpoví následující odstavce.
Jako tomu bývá každý rok, tak tvůrci slibovali celou řadu novinek a vylepšení a musím říci, že své sliby splnili. Já bych ale začal těmi nedostatky, které se tu opakují prakticky každý rok. Tvůrci nám totiž nabízejí možnost tvorby jezdce, ta je ale natolik v základním režimu, že bych řekl, že zde ani o žádnou tvorbu nejde. Tvůrci vytvořili několik avatarů a my máme možnost si z nich vybrat. Na jejich obranu ale obličeje těchto avatarů vypadají lépe, než ty které jsme si měl možnost upravit v nedávno recenzovaném Monster Energy Supercross 5. Nicméně priority studia jsou někde jinde a vlastně se s tím dá spokojit. Jen je to jednoduše málo, jelikož všichni víme, že to jde lépe.
Druhou vadou na kráse jsou vlastní týmy, které můžeme tvořit v rámci režimu Kariéry. Defacto máme jen velmi omezené možnosti jak takový tým tvořit a vlastně nám jsou jen předhozeni návrhy sponzorů, kdy následně můžeme velmi stroze upravit liveries na motocyklu. To se děje za pomoci kombinace tří barev, stejně tak je na tom kombinéza. Tvůrci se nejspíše drželi nějakého standartu této soutěže, ale pod pojmem vytvořit tým vidím přeci jen trochu malinko jiného. Tento a výše uvedený neduh jsou jedinými viníky pod recenzí snížené známky.
Mrkneme-li očkem na herní režimy, pak zde najdeme klasické zástupce v podobě Single Race, Championship, Time Trial nebo takový split-screen, který mimochodem funguje skvěle a byla zábava jej hrát. V mém srdci má tento typ hry více hráčů své místo a nedám na něj dopustit, proto mě jeho přítomnost vždy velmi těší. Výčet výše samozřejmě není kompletní. Ve hře jsou ještě tři další velké režimy, jenž si rozebereme více.
Standardně zde nechybí režim Kariéry, ostatně jsem jej už v jednom z odstavců zmínil. Ten se svou podobou prakticky nijak neliší od toho, co nám byl naservírován v loňském roce. Stále máme možnost začít od píky, tedy jako jezdec Moto3 nebo se vydat rovnou na vrchol, tedy do královské třídy MotoGP. Já zvolil na úvod zkrácenou sezónu v rámci Moto2. To je za mne nejlepší třída pro seznámení s hrou a její hratelností, potažmo jízdním modelem a fyzikou, přičemž k této složce hry se ještě dále dostaneme.
Kariéra nám umožnuje jezdit za existující týmy, či za nějaký ten fiktivní, kde máme možnost do jeho podoby oním odlehčeným způsobem zasahovat. Správa týmu ale probíhá stejně v obou případech velmi podobně. Do chování motocyklů se ale budou zapisovat aspekty z vývoje, jenž opět nabízí čtyři vývojové stromy, přičemž v Moto2 jen tři, vzhledem k tomu, že aerodynamické prvky obsahuje pouze třída MotoGP. Do vývoje je třeba investovat technologické body, které získáváte během samotných závodů.
Vývoj nám sice nemůže selhat podobně jako v sérii F1 od Codemasters, ale na druhou stranu čekáte poměrně dlouho, než bude vývoj u konce. To máte sice možnost ovlivnit tím, kolik lidí se do vývoje zapojí a s jakými zkušenostmi, ale já volil raději rozsáhlejší vývoj s menšími skupinkami inženýrů. Chování motocyklů je ale ovlivňováno i samotným nastavením motocyklu před závodem, kdy je opět možné vyžívat rad mechaniků a jednoduše jim tedy sdělit jaký máte problém a hlavně s čím. Úpravy mechaniků pak skutečně ovlivňují chování motocyklu.
Jak jsem ale sdělil nejde o nic nového a prakticky vše je tu 1:1 s předešlým ročníkem. Já jsem ale zastáncem toho, že když něco funguje, tak proč to měnit. Ostatně ani tvůrci v případě série F1 s režim Kariéry už nijak závratně neexperimentují a spíše se snaží o drobné inovace. Novinky ale v MotoGP 22 rozhodně nechybí. Tou největší je režim Nine Season 2009. Díky němu máme ve hře prakticky dvě kompletní sezóny seriálu MotoGP, tedy tu současnou a pak onu legendární z roku 2009.
Režim Nine Season 2009 ale není klasickým režimem, kde pouze odjezdíme danou sezónu se staršími motocykly a v tehdejším roosteru tratí. To nikoliv. Režim nám skrze archivní záběry vypráví příběh tehdejších favoritů šampionátu a my tak onu sezónu vidíme očima hned několika jezdců. Našim cílem je tak vlastně dosáhnout požadovaného milníku v dané výzvě. Musíme tak třeba během dvou kol zaujmout celkovou druhou příčku s Capirosim. Nebo se Stonerem udržet prvenství a to s náskokem 5 sekund a tak podobně. Režim mě svým pojetím skutečně vrátil do daného roku a oné legendární sezóny, jenž má skutečně své osobité kouzlo.
Splnění výzev samozřejmě není jen milníkem pro postup dále v režimu. Vaše úspěchy vám mohou odemknout i jezdce pro zbylé režimy, takže jistá další motivace zde je. Jelikož jak již to tak bývá, historické stoje a jezdci jsou ve většině uzamčeni a právě nový režim je tou nejlepší cestou, jak si je zpřístupnit. O tom, že se ony starší kousky liší svým chováním není třeba říkat. Jednoduše tomu tak je a jsem vlastně rád, že tvůrci tento režim zahrnuli. Vždy mě něco podobného potěší a vlastně si říkám, že mě snad tvůrci v recenzích poslouchají, protože po podobném režimu volám už nějaký ten rok.
No a posledním velkým režimem je Online multiplayer, ten si klasicky připravuje živnou půdu pro esport a během Covidového období, v loňském roce, jsme vlastně dokonce mohli vidět, jak skuteční jezdci na závodní hře MotoGP 21 skutečně vzájemně závodí a někdy to byla skutečně zajímavá a vlastně i unikátní podívaná. Multiplayer měl na konzolích Xbox v době dnů, kdy mi hra přistála do rukou, nějaké ty drobné technické nedostatky. Ty byly ale patchem již vyřešeny. Já osobně v multiplayeru odjel asi jen 2 závody a to proto, že jsem se s hrou ještě dostatečně nesžil, abych si troufl na živé hráče, byť mé výsledky nejsou nikdy úplně hanebné.
MotoGP 22 totiž přišlo s inovovanou hratelností a mě tak nějakou dobu trvalo, než jsem si na tyto úpravy zvykl. Tvůrci se opět více přiblížili realitě, což je jedině dobře, ale na druhou stranu to má vliv na to, jak se bude hra hrát běžným hráčům. Tvůrci proto zvolili cestu mnoha možných asistencí, které lze zapnout či vypnout. Já rozhodně ocenil fakt, že konečně mají obě brzdy na motocyklu svůj smysl a že zahřátí pneu a brzd není sprosté slovo. Opotřebení pneu tu sice máme už po třetí, ale managment brzd je tu vlastně teprve druhým rokem, ale až v současném ročníku konečně vidím, že to má na hratelnost nějaký zásadní vliv.
Ze začátku jsem trochu bojoval s umělou inteligencí, která mi přišla, že se ani nesnaží. To bylo způsobeno tím, že tvůrci poněkud snížili náročnost nějaké té střední obtížnosti, která nyní končí na 40% celkové obtížnosti, to není ideál a rozhodně vám hra nebude přinášet jakékoliv uspokojení. Pod nějakých 60% bych osobně AI nenastavoval. Osobně jsem pak jezdil na nějakých 70%, což mi přišlo uspokojivé a tak akorát mému skillu. Hra ale stejně jako její předchůdce obsahuje i quantum AI, která se učí a podle toho reaguje. Ta je ale aktivní jen při plné simulaci a musím říci, že lepší challenge asi není. Když si to pak zkombinujete s vypnutými asistenty, pak vás čeká asi nejlepší herní motocyklový zážitek, tedy za předpokladu, že k tomu máte náležité periferie. Pokud ne, asi mi budete věřit, že je to spíše herní peklo, kdy budete rádi za poslední místa a úspěšně projeté zatáčky. Gamepad má prostě své limity a to v jakékoliv závodní hře, která se snaží být simulací, či jí je, no a nové MotoGP do této skupiny jednoznačně spadá.
Na obtížnosti jízdy a chování motocyklu se letos podepisují i další aspekty jako je teplota vozovky a okolí. Stav vozovky má vliv na teplotu pneu a jejich přilnavost a okolí pak na teplotě brzd a jejich chlazení, nebo zahřívání. Velkou změnou byla jízda na mokré vozovce. Řekl bych, že v rámci deště dosáhli tvůrci velkého zlepšení a v tomto směru jsem musel mít zapnuté flashbacky, abych měl šanci vůbec takový závod dojed na kloudném místě. Flashbacky používám nerad, ale déšť je prostě výzva, na kterou jsem ne vždy stačil. Ostatně to chování motocyklu je zde odlišné a vyžaduje trochu větší preciznost a schopnost se s motorkou sžít. V opačném případě budete padat, padat a zase jen padat. A když si zapnete i to realistické poškození, které je součástí hry, tak se také může stát, že ani nedojedete.
Sice už nemám v živé paměti, jak vypadlo MotoGP 21, ale když jsem poprvé usednul na motorku v MotoGP 22 byl jsem ohromen vizuálním zpracováním. To, že motorky vypadají naprosto dokonale, na to jsem již zvyklí, ale že je tomu tak i v případě tratě a jejího prostředí, to už jsem tak samozřejmě nebral. Zejména jsem měl problém s doskakováním textur, či objektů, tedy alespoň v minulosti. Toho jsem si letos nevšiml a navíc mi prostředí přijde mnohdy daleko variabilnější, či živější řekl bych. Přidány navíc byly jisté drobnosti jako prolétnutí ptactva, vrtulníky, a tak podobě. Skvěle pak působí efekt deště a zejména pak v případě toho, že hrajete z pohledu vlastních očí a to přímo z helmy. Tento režim pohledu se povedl na jedničku s hvězdičkou a působí fantasticky. Pocit z jízdy je následně někde jinde.
Z čistě technického hlediska nemám, jedinou výtku. Hra nenabízí žádnou volbu režimů a na Xbox Series X vše běží jednoduše na maximum, tedy ve 4K s 60 snímky za sekundu. Co by si fanoušek tohoto sportu mohl přát více. Bugy neexistují, glitche také ne. Prostě radost. Matchmaking fungoval po záplatě velmi dobře. V minulosti jsem měl občas problémy s kolizemi mezi jezdci a jejich podobou, ale musím říci, že i to vývojáři zvládli zlepšit. Takže se dá říci, že co se dalo technicky opravit bylo opraveno, co vylepšit bylo vylepšeno. Takže je pravdou jednoduše to, že je tato hra pro fanoušky motocyklů prakticky povinností. Nad tvorbou postav a týmů je tedy nutno přimhouřit oči, ale jinak je to tam.
ZÁVĚREM
MotoGP 22 mě nezklamalo. Od začátku jsem tušil, že by se letos opět mohlo zadařit a stalo se. Tvůrci nám opět servírují lepší hru, než nám dali před rokem a to s lepším vizuálem, s lepším jízdním a fyzikálním modelem. Velmi mě potěšila přítomnost nového režimu Nine Season 2009, který musí jednoduše potěšit každého fandu tohoto motoristického sportu. Nebýt toho, že se zde stále nachází věci, s nimiž nejsem ok, tak je známka pod recenzí o stupínek níže. Ale víte co? Není to důležité. Milestone se každým rokem zlepšuje a zejména série MotoGP je toho příkladem.
9/10
Datum vydání: 21. dubna 2022 – Potřebné místo na disku: 22GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.
