NBA 2K25 – Recenze
16 října, 2024Na basketbal mám mnoho vzpomínek. Tehdy jsem byl tlustý, líný geek, který jen seděl u televize, nonstop hrál na Playstation 1 a žral Space Jam 1 s Michaelem Jordanem. VHS kazeta se v přehrávači protočila klidně i třikrát denně. Jednou mi matka řekla, ať si najdu jakýkoliv sport, že jestli chci dál pařit na PS1, musím alespoň jednou týdně na hodinu a půl jít mezi lidi svého věku a hýbat se tam. To hlavní – nemluvit o hrách! Pro mě to byl naprosto nesplnitelný úkol, každopádně nebylo víc možností než ta jedna. Kdybych neposlechl, moje konzole by skončila zamčená ve skříni na celý měsíc. Už se mi to jednou stalo, riskovat by rozhodně nebyl moc dobrý nápad.
Jednou jsem opět koukal na Space Jam a říkám si: „no, tohle by šlo. Když to zvládne kačer Duffy, proč ne já.“ Jo, dopadlo to tragicky. Nedal jsem ani jeden koš za dlouhé měsíce, nikdo z kluků a holek neměli Playstation 1 a hry moc nehráli. Když se běhalo na čas, byl jsem předposlední – reputaci mi zachránil jeden kluk, co byl ještě o něco tlustší než já a pomalejší dvojnásobně než já. Předposlední místo pro mě bylo optimální. Trenér mi po několika měsících trápení řekl: „půjdeš s klukama na zápas, odpadl nám jeden klučina“. Já mu odvětil: „já ale moc hrát neumím“. Trenér mi to na to okamžitě řekl: „ne, že to moc hrát neumíš, jsi tu nejhorší, ale nikoho jiného včas neseženu, hlavně nám to neprohraj.“ Samozřejmě jsem jim zápas kompletně prohrál. Jeden z tatínků spoluhráče na mě křičel: „ty deb***, dělej už něco.“ No, uměl skvěle motivovat. Snad se motivováním neživí.
Po této zkušenosti šel basketbal totálně k ledu, já za pár let přešel na tenis a ten mi šel ještě hůř. V té době vyšla i Street verze basketbalu, kterou snad dělali tehdy EA BIG. Byla parádní. V té době jsem neměl volné peníze na plnou hru, dostal jsem se však k demu v Oficiálním českém PlayStation 2 magazínu. Naprosto mě pohltila. Bavil mě ten koncept omezených pravidel a kreativity při dávání košů. Následně přišla konzole XBOX 360 a já zkusil licencovaný NBA. Za mě to byla vždycky nuda, nesnášel jsem někým daná pravidla a nařízení. Ve dvou to však byla zábava, každopádně mi pak odpadl spolužák (našel si holku a už se neozval) a já na asi třináct let pohřbil basketbal pod zem.
Před dvěma týdny se mi naskytla možnost si zkusit nejnovější díl s názvem NBA 2K25 a v následujících několika odstavcích vám zkusím titul představit, abyste si udělali představu, jestli do toho jít či nikoliv. Už na začátku mě naštvala nutnost být registrován (zdlouhavý proces) na jejich webu, abych mohl hrát několik módů. Především pak kariéru. Bez registrace máte prostě smůlu. Kdybych musel v každé hře dělat složité a nudné vyplňování svého e-mailu, hesla, následného ověření mailové adresy, nedělám nic jiného. Je to za mě zbytečná šikana. Sport má být svižný, rychlý a odsýpat. Ne být administrativně zatížen. Pokud však chcete vyzkoušet režim kariéra, nemáte jinou možnost.
Co jde hrát rovnou je mód tzv. volná hra. Nemáte zde žádný příběh, turnaje s postupy, či manažerování vašeho týmu. Ty jsou obsaženy v: MyTeam, MyNBA, TheW (online). V prvním postupujete ligou nahoru a porážíte své rivaly, v dalším jste manager a staráte se o svůj tým a ten poslední je online kompetitivní mód. Pokud jste začátečník, ostatně jako já, určitě je pro vás na začátek na několik hodin ideální Volná hra. Vyberete si svůj tým a můžete rovnou začít hrát. Vývojáři zde bohužel nehleděli na nové hráče, co přicházejí z jiných žánrů jako já. Nikdo mi neřekl, jaké je ovládání, pravidla, nic. I u Dark Souls bylo sžití se s titulem snazší.
Každopádně se myslelo na méně sportovně nadané jedince – máte zde až šest obtížností. Pokud jste bez talentu na basketbal tak jako já, určitě si na začátek dejte tu nejsnazší obtížnost Rookie. Pokud jste již ostřílený hráč, zkuste jednu z těch těžších. Na tu nejvíce jednoduchou sice dostáváte od nepřátelských týmů koše, ale není to nic častého, většinou se jedná jen o hody, které nakonec nevyjdou a míč spadne do rukou někoho z vašeho družstva. Co mohu dát jako absolutní plus, je přihrávání. Oproti třeba Famfrpálu, jenž jsem recenzoval před pár týdny, je zde přihrávání naprosto skvělé. Snadné, intuitivní, jednoduché a plně funkční. Vývojáři si dali práci s tím, aby herní design poznal, kam chcete přesně přihrát a komu, aniž by vaše postava házela zcela někomu jinému či dokonce soupeři.
Umělá inteligence je na takové úrovni, která mi vždycky pomohla, a ne házela klacky pod nohy. Amatérovi na basketbal se tak hrálo velmi příjemně a přihrávky jsem využíval velmi často. U Famfrpálu skoro vůbec. Za mě se jedná o zásadní klad na celém titulu. Navíc je to týmový sport, kooperace s vašimi spoluhráči je tedy naprostou nutností. Pokud by nebyla vyladěna do perfektnosti, jednalo by se o špatný díl.
Obecně je hratelnost na vysoce kvalitní úrovni. Staří matadoři i nováčci nebo milovníci sportu si přijdou na své. Dávat koše je velmi uspokojující záležitost, která hřeje na srdci. Vidět konkurenčního trenéra, jenž si řekl o Timeout, aby se dohodl se svým týmem, jak dál postupovat, protože prohrává o několik bodů před koncem zápasu, je velmi příjemný pocit, vyvolávající velmi pošklebný úsměv, jaký měl recepční hotelu v Sám Doma 2, když se zjistilo, že Kevin má kradenou kreditní kartu. Rivalové, zdrcení z budoucí prohry, jejich mimika, výrazy v obličeji, vše je zde skvěle vymodelováno. Pokud vás tento sport baví, aktivně se mu věnujete, či na něho chodíte do sportovní haly, určitě zde budete jako doma.
Pravidla mi poměrně vadí, street verze je pro mě spíše ideální volba a byl jsem za přítomnost této pouliční varianty velmi rád, ale paradoxně mi pravidla i v klasickém basketbalu jako zápor rozhodně nepřišla. Měl jsem tak před sebou hratelnostně zdárně vyšperkovaný titul, který se může zařadit mezi špičku ve svém oboru. Tenisu se moc nevede, většinou vycházejí otřesné díly, ale basketbal je na jiné úrovni. Je pomalejší, vážný, pravidla jsou přísná a nikdo vám nic nepromine. Pokud budete dělat fauly, počítejte s tím, že rivalové budou neustále zkoušet házet trestné koše. To se mi stávalo bohužel až velmi často, ale zásluhou kvalitních AI spoluhráčů a skvěle vytvořenému systému přihrávek jsem vždycky rychle dohnal náskok druhého týmu. Koše se hází skvěle, umělá inteligence si po stisku čtverečku sama postavu na koš navede z jakéhokoliv úhlu v dostatečně blízké vzdálenosti. Jedná se o profesionální titul, na němž vývojáři odvedli velký kus práce.
Audiovizuálně se jedná o špičku s pár chybami (nenaskočily vlasy u jednoho z komentátorů). Začnu zvukem – komentování obou hlasatelů je na špičkové úrovni, jejich komentáře jsou zajímavé, informativní a jako jedny z mála jsem poslouchal se zápalem. Boty vržou po podlaze, diváci jsou živí, míč a jeho rány o zem či při vchodu do koše jsou skvěle ozvučeny. Graficky jde o vrchol v žánru. Hráči, komentátoři, jejich výrazy, mimika, pohyby – všechno je uděláno tak, jako by se jednalo o skutečné lidi. Plynulých šedesát snímků za sekundu dává hře potřebnou rychlost, byť je NBA 2K25 pomalejší než několikrát zmíněný street. Vzdálenější diváci jsou více odbití, ale zbytek nastavil vysokou laťku. Zde není vlastně co vytknout.
ZÁVĚREM
Pohledem nového hráče série NBA 2K jsem dostal hru, kterou na kterou je radost pohledět a to nejen díky briantnímu audiovizuálnímu zpracování, ale také díky dynamickému a energickému komentáři. Hra potěší tradiční spletí herních režimů, ale na druhou stranu stále zápasí se svými démony, kteří se vrací každý rok. Je otázkou nakolik je pak obhajitelná poměrně vysoká cena standardní verzi. Nicméně NBA 2K25 je stále velmi kvalitní a zábavnou basketbalovou videohrou, která má co nabídnout, zejména pak nově příchozím.
8/10
Datum vydání: 3. září 2024 – Potřebné místo: 127GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
