Need for Speed: Unbound – Recenze
8 prosince, 2022Závodní série Need for Speed se poslední roky topila v šedi a nijak se nedokázala vymanit ze stínu svých konkurentů, zejména pak Forzy Horizon, která doslova ovládla svět open-world závodních titulů. Tohoto neduhu si EA pochopitelně všimlo a tak se rozhodlo, že opět předá značku do rukou jiného studia, tedy navrátivšího se Criterionu, který se v roce postaral za skvělý návrat Hot Pursuit. Tvůrci nám tak v letošním roce představili hru Need for Speed: Unbound, hru, o níž rozhodně nemůžete říci, že by neměla vlastní obličej.
Tvůrci se totiž rozhodli pro netradiční mix fotorealistického vizuální a anime. To s sebou neslo jak nadšení, tak kritiku. Mezi hráči ale každopádně převládla kladná reakce. Já byl v tomto na vážkách a změnila to až možnost se do hry skutečně ponořit a hrát jí. To mi ukázalo, že tento přístup byl zcela správný a já hned v úvodu mohu říci, že jde o nejlepší Need for Speed, které jsme od dob Hot Pursuit (2005), či dost možná od dob Most Wanted (2007) dostali.
Need for Speed: Unbound se netají tím, že se do všeho toho závodění snaží zahrnout i nějaký ten příběh. Ten se zabývá světem ilegálních závodů a cesty na pomyslný vrchol v žebříčku těch nejlepších. Také zde nechybí jistá ukázka toho, že kriminální činnost se neomezuje jen na překračování povolené rychlosti, nebezpečné kousky mezi běžnými účastníky silničního provozu a rušení nočního klidu, ale také na krádeže a podvody. Ačkoliv ale příběh stále není ničím, co by zde vzbuzovalo jakékoliv emoce, tak musím říct, že vykreslení komunity pouličních závodů je asi nejlepší ze všech kdy vydaných her, včetně tajných srazů v podzemních garážích, či zapadlých částech města.
Jak do toho všeho zapadají anime postavy? No z počátku to vypadá přinejmenším zvláštně, ale zvykl jsem si na to poměrně rychle. Je pravda, že kontrast vůči zbytku hry je extrémní a mohlo by to vypadat s herci daleko lépe, ale řekl bych, že by hra následně ztratila svou osobnost a jedinečnost a spadla by do tuctovosti. To se ostatně týká i anime efektů během jízdy. Myslel jsem si, že mě budou rušit, ale vůbec tomu tak není. Je to příjemné zpestření a hra tímto vlastně dává jasně najevo, kde je její místo. Na rozdíl od zmíněné Forzy Horizon totiž nejde o žádnou simcade, ale čistou arkádu, která bere v potaz takové prvky jako je kroutící moment, náhon a rychlost. To jsou vlastně stěžejní prvky, kterými si chování jednotlivých aut liší, byť v drobnostech je toho více.
Obecně ale mohu říci, že od posledního dílu NFS: Heat se hratelnost výrazně nezměnila, je jen lépe vybalancovaná a jak jsem říkal, hra si díky zmíněným anime prvkům získala vlastní tvář. Chování vozidel může ovlivnit několik faktorů. Tím prvním je nastavení, jenž můžete směřovat více ke gripu, či driftu, nebo to ponechat v balance. Také lze upravit fungování dusíku a to zda bude mít delší trvání, či vyšší efektivitu. To je něco, co se nezměnilo už několik dílů. Pak jsou tu tradiční možnosti tuningu ve formě nákupu nových dílů do motoru, převodovky a tak podobně. Úroveň jednotlivých komponent je závislá na úrovni vaší garáže. Na vše ale potřebujete peníze a těch se vám ze začátku zase toliko nedostává, což vás nutí trávit spoustu času s jedním jediným autem. To jsem ale uvítal, není to tak o šíleném střídání vozidel ale o tom vypěstovat si s vaším autem nějaký vztah. Je to o chuti jej upravovat a vylepšovat.
Jak jsem ale postupoval hrou, tak peněz pochopitelně přibývalo, což mi umožnilo nákup i dalších aut, jenž můžete následně více profilovat na konkrétní činnosti. Určitě se ale vyplatí mít k dispozici vozidla pro všechny dostupné kategorie, jelikož závody mají svá pravidla a také omezení, která se týkají právě zmíněných tříd. Zde se mi pak líbí to, jak je hra v rámci závodů navržená. Není totiž cílem dojed vždy první, jelikož odměnu získáte i za nižší umístění, jen je třeba mít na paměti, že nesmíte zase být v pořadí až moc vzadu. Abyste se do závodu mohli zapojit, tak musíte dát zápisné, což se z následné výhry odečítá. To je rozhodně zajímavým prvkem, stejně tak možnost se ještě s nějakým z dalších jezdců vsadit o další peníze. Výjimečně pak ve hře nejsou peníze ale rovnou auta.
V minulém díle přišla série s tím, že přináší různé typy závodů ve dne a jiné v noci. Tento systém je přítomen i zde, ale není to tak, že během dne si vás policie nebude všímat. Zde jde vlastně jen o to, že v noci jsou ve hře větší peníze a policie je daleko aktivnější. Prudit vás ale bude i během dne a není to mnohdy nic příjemného. Policie je v tomto dílu dotěrná a dokáže vám pořádně zatopit. To může vést i k tomu, že o všechny poctivě vyhrané peníze přijdete, jelikož pokud nezajedete do garáže a peníze si zde neuložíte, tak je vlastně pořád vozíte v autě a jsou tak potenciálně v ohrožení. S něčím takovým ale přišlo už Need for Speed: Rivals. Jakmile ale zajedete do garáže, končí daná část dne, celý den pak končí svítáním a až tehdy se anuluje míra vaší hledanosti. To v praxi znamená, že v noci po vás půjdou jednotky v utajení, vrtulníky, a třeba i místní šerif, jelikož přes den jste místní policejní oddělení už stihli dostatečně nakrknout.
Tady se musím pozastavit nad celkovou obtížností hry. Ta zde není defaultní a postupně se nevyvíjí s tím jak postupujete hrou. Už na začátku si vyberete jednu ze tří obtížností, jenž vám následně definuje třeba i to, kolik máte restartů během jednoho denního cyklu. Na střední obtížnost jsou to celkem 4 restarty. Jakmile je uplatníte, tak máte smolíka a do dalšího dne už nemáte šanci zpackaný závod nijak napravit. Všechny tyto nové prvky se mi rozhodně zalíbili, do hry se tak vrátila jistá soutěživost.
Jde-li o herní náplň, tak zde vlastně nemám žádnou zásadní výtku. Vedle klasických závodů jsou zde také závody v driftování a další dodatečné eventy, které jsou pak kolikrát lehce upravenou variací zmíněných dvou. Jestli je to dostatečné? Za mě ano, jelikož na mapě se pak nachází ještě celá řada dalších výzev jako jsou radary, měřené rychlostní zóny, driftovací zóny a tak podobně. V podstatě to samé najdeme také v již několikrát zmíněné Forze. Dále je tu celá řada sběratelských serepetiček jako srážení billboardů, hledání grafitů, či třeba hledání medvídků. Nakonec jsou tu dva typy speciálních závodů – jedním je pomoc řidičům, což odemyká další hideouty, a druhým pak doručení vozidla, což mohou být zase snadno získané peníze. Navíc si vyzkoušíte celou řadu vozidel. Prakticky jde o závod s časem, případně o to uniknout policii a zmíněné vozidlo, co nejméně poškodit.
Ačkoliv je poškození vozidla v zásadě jen kosmetické a na jízdu jako takovou nemá vliv, tak je stále šance, že auto vyřadíte z provozu a to jednoduše tím, že váš “health” bar bude prázdný. Od toho se vrací benzínové pumpy, při jejichž průjezdu se vám vozidlo opraví. Tento element se poprvé objevil v Most Wanted z roku 2012, za nímž stálo mimochodem také studio Criterion. Tehdy šlo ale spíše o Burnout v rouše NFS. Celkově se ale dá říct, že si tvůrci půjčili celou řadu prvků z předchozích dílů, které se jim zdáli k něčemu dobré a naroubovali je do aktuálního počinu. To asi není nic špatného když to funguje, což tady platí. Spíše vám začnou být později otravné jednou zmíněné srazy na určitých místech, z nichž je možné aktivovat závody jako takové. Myslím, že srazy na místech startu z předchozích dílů fungovaly nakonec trochu lépe, ale chápu, proč tento prvek tvůrci zaměnili za zmíněné srazy.
Ještě než to celé uzavřu, tak musím zmínit kosmetické úpravy vozidel pomocí různých body kitů, či jejich částí. Úpravy vozidel v tomto směru jsou v podstatě intuitivní, ostatně si toho tvůrci dosti půjčili od konkurenčních titulů, což se týká zejména wrapů na vozidla, které můžeme umisťovat jak chceme a vytvořit tak skutečně jedinečné designy, které je možné následně sdílet s komunitou. Mě se každopádně líbí, že se vám všechny designy ukládají a můžete je aplikovat i na další auta. Také se vrací neony pod vozidlo. Tuning je prostě součástí pouliční závodnické komunity a zde funguje velmi dobře a nemám zde vlastně co vytknout.
Jak je na tom NFS: Unbound z technického hlediska. Když opomenu anime efekty, tak hra vypadá vizuálně skvěle a rozhodně jde o nejlépe vypadající hru v sérii. Tvůrci vytvořili město Lakeshore a jeho přilehlé okolí skutečně precizně a hlavně je poměrně variabilní, co se jednotlivých lokalit týče, takže nemáte pocit toho, že jsou kolem vás stále ty stejné kulisy. Hra běží na Frostbite enginu poslední generace a na hře je to znát. Zejména nasvícení dělá spoustu parády a ray-tracing pro odrazy také. Tím že Criterion odstřihl konzole Xbox One a Playstation 4, se nemusel držet nijak zpátky a tak letošní Need for Speed konečně běží v 60 snímcích za sekundu. Sice to sem tam spadne, ale jinak je to rozhodně krok správným směrem.
ZÁVĚREM
Je Need for Speed: Unbound tím dokonalým dílem, na který jsme všichni čekali? No, nelze to aplikovat obecně, ale věřím, že pro mnoho hráčů jím být může. Tvůrci vytvořili konečně hru s vlastní tváří, za což jim děkuji. Nemohu sice říci, že nejnovější kousek do kdysi ikonické závodní série je bez chyb. Pořád je co zlepšovat, ale skvěle jsem se u něj bavil a dál bavit budu, jelikož se mi hra přesně trefila do vkusu. Navíc mi po letech konečně nedává všechno zadarmo a jde tak o skutečně nejlepší díl, co jsme dostali minimálně za celou jednu dekádu. Proto je známka níže dle mého skutečně zasloužená. Lepší závodní arkádu asi momentálně nenajdete, pokud pominu poslední Mario Kart, které ale cílí na úplně jinou skupinu hráčů.
8/10
Datum vydání: 2, prosince 2022 – Potřebné místo na disku: 42GB
Distributor ČR: Also.com – Česká lokalizace: NE
