Oddworld: Soulstorm Enhanced Edition – Recenze
21 prosince, 2021Série Oddworld má v mém hráčském srdci speciální místo. Nyní myslím původní sérii a zejména díl Oddworld: Abe’s Exoddus, který jsem proháněl na prvním Playstationu. Jméno Oddworld pak dostal jeden z mých nejlepších kamarádů. Jednoduše, o téhle hře bych mohl mluvit v pohodě na pár stránkách. No a víte co? Vlastně budu, i když ne tak úplně. Na konzole Xbox, totiž nedávno dorazila vylepšená edice hry Oddworld: Soulstorm, jenž je vlastně jistou reimaginací výše zmíněné hry. Já jsem rozhodně neváhal ani vteřinu, když český distributor Hype.cz přišel s nabídkou recenze této hry. Původní vydání mě minulo a to jednoduše proto, že ačkoliv jsem původní hru hrál na Playstation, tak mé srdce za poslední dekádu značně zezelenalo. Tím tedy nechci říci, že nemiluji hry od Playstation Studios, ale zpět k hlavnímu tématu, tedy poslednímu vydanému kousku ze série Oddworld.
Tvůrci z Oddworld Inhabitants stojí, jak za původními díly, tak také za novou inkarnací, jenž odstartovala v roce 2014 s hrou Oddworld: New’n’Tasty. Už tehdy si tvůrci pro remaky zvolili engine Unity. Upřímně řečeno jde asi o jedinou chybu, kterou tvůrci během vývoje udělali. Unity engine si s konzolemi zrovna dobře nerozumí. O tom nás ostatně přesvědčila celá řada jiných titulů. Vývojáři mohli zvolit raději Unreal Engine, který je v tomto směru v rámci všech platforem asi nejpřátelštější, ale i tak jim děkuji, že jsme se po více něž dvou dekádách mohl opět ponořit do deprimujícího světa Oddworld a prožít jedno z nejlepších emotivních dobrodružství hlavního hrdiny Abeho.
Ačkoliv by na konzoli Xbox Series X měla běžet naprosto bezchybně, tak Unity engine občas zařídí, že sebou hra velmi zřídka škubne a to navzdory tomu, že by vzhledem ke grafickému zpracování k ničemu podobnému dojít nemělo. Tím neříkám, že je hra vzhledově odpudivá. Mé srdce plesalo, když jsem viděl můj oblíbený titul v tak krásném zpracování, v jakém jsme jej já, ale i celá řada dalších hráčů, dostali. Dalo by se konstatovat, že za občasné škubnutí může scéna, výbuchy a tak podobě, ale nikoliv. Hru jsem na začátku spouštěl několikrát a kdyby šlo o přímou chybu ve hře, tak se framedrop objeví přibližně ve stejném místě, ale při dalších startech k němu nedošlo. Je to jen typický výstup Unity enginu a ten občas prostě zlobí.
Celkově v zato jsem byl ale s technickou stránkou spokojen, když opomenu výlevy enginu, tak hra běží naprosto stabilních 60 snímcích za sekundu a to při rozlišení 4K. Animace jsou povedené, byť v případě, že za vámi běží více mudokonů máte trochu pocit, že hrajete Zombie Tsunami, ale to vem čert. Já si i navzdory těmto jistým archaismům zejména vychutnával scenérie, které mi utkvěly po více než 22 letech v hlavě.
Ať už si myslím, o zvoleném enginu cokoliv, tak je třeba říci, že level design je jednoduše fenomenální. Jednotlivé úrovně nabízí celou řadu skrytých míst a ty je radost objevovat. Pro mě jsou ale důkazem toho, že když se to umí správně dávkovat, je jistá náročnost tím nejlepším možným směrem, kterým se během tvorby úrovní vydat. Když si nalijeme čistého vína, tak není pochyb o tom, že dnešní plošinovky, čest výjimkám, jsou někdy až příliš casual, tedy jednoduché a postup hrou má hráč prakticky zadarmo. To je občas důvodem toho, proč se tomuto žánru v současnosti spíše vyhýbám a vracím se k němu paradoxně v remacích podobných klasik mezi něž série Oddworld bez řečí patří.
Z počátku se může zdát, že jsou si úrovně svým zpracováním dosti podobné, ale to se rychle mění. Prostředí mohou na první pohled působit sterilně, ale nakonec si je zamilujete. Ale najde se i sorta hráčů, kteří je budou nenávidět a to právě díky zmíněné náročnosti. Na myslím mám zejména ty z vás, jenž touží mít vše splněno na sto procent a to je skutečně slušným oříškem, zejména ve fázích, kdy musíte bránit před smrtí ostatní mudokony, jenž se rozhodli následovat Abeho v jeho revoluci. Já jsem onen alespoň jeden dokonalý level vzdal ve chvíli, kdy mi jeden poslední nalezivší mudokon zemřel a to pod ozubenými koly jednoho důlního mechanismu. Pak už jsem se o nic podobného z nervů nepokoušel.
Byl bych si musel facku dát, kdybych nezmínil i skvěle sepsané story, které je svým způsobem silně emocionální, ale zároveň humorné, řekl bych tragikomické. Abe je velmi netradiční hrdina, tedy jen těžko by jej tak někdo mohl na první pohled označit. Nicméně je to právě on, kdo se zasloužil o revoluci mezi mudokony. Příběh nám tak navazuje tam, kde skončil příběh prvního dílu, jenž se odehrával v kulisách továrny RuptureFarm. První díl je ve své premise velmi jednoduchý. Druhý díl se snaží být příběhově komplexnější a nabízí i jistý mystický pohled do světa Oddworldu, v němž je třeba občas přinést jistou oběť pro vyšší dobro.
I když vývojáři vyprávění povýšili oproti svému předchůdci na jinou úroveň, vše je velmi hezky pochopitelné a uchopitelné. Podíl na tom mají dle mého skvěle zpracované cut-scény, ale také různé rozhovory, jenž bude Abe vést s dalšími mudokony. A také nebudu tvrdit, že svůj podíl na tom nemají také české titulky. Já si ale užíval skvělý dabing, ten přesně podtrhuje vše, co se ve hře děje, včetně jednotlivých charakterů a rasy mudokonů, jenž jsou typičtí svým v podstatě hloupým vzezřením.
Oddworld: Soulstorm je v podstatě standardní plošinovkou s nějakými těmi puzzly, ale i akčnějšími pasážemi. Tedy poslední zmíněné části vyžadují velmi často nějaké to plánování každého kroku a také jistou preciznost. Rambo styl nehledejte, můžete to zkusit, ale hra vám dá najevo, že tudy cesta nevede. Po sligách můžete zkusit házet kameny, ale díru do světa s tím neuděláte a flakóny s vodou jakby smet. Můžete je ale zkusit zapálit, omráčit, nebo je ovládnout pomocí mudokoního zpěvu. To je asi ta nejlepší možnost, tedy v případě, že se v okolí nenachází takové to ošklivé zařízení sloužící jako generátor elektrošoků pro ty, kteří si kousek vedle něj chtějí zazpívat veselou písničku.
Na jednotlivých úrovních miluji to, jak dokážou velmi efektivně kombinovat akčnější pasáže, či lépe části s nepřáteli, s průzkumem okolí, puzzly, ale i částmi, kde není jiné cesty, než vzít zběsile nohy na ramena. To vše ale není mnohdy možné bez využívání nejrůznějších předmětů, ať už jde o látku zvanou soulstorm, jenž velmi dobře hoří, přes vodu, kameny, až po miny, či světlice. Po pár úrovních budete tyto předměty dokonce schopni sami vyrábět, stačí k tomu jen sehnat recept. Suroviny pak budete jednoduše sbírat po herním světě, občas budou zavřené v bednách, skříních, jindy se jen tak válí na cestě před vámi. Občas pro suroviny, či zapnutí nějakého generátoru, budete muset vejít do temných chodem, které jsou pro zrak mudokonů ještě daleko temnější. V těchto částech se vám velmi snadno stane, že nějakou tu cestičku přehlédnete.
Ohlédnu-li se za celou hrou, tak jsem neskonale šťastný za to, že vývojáři tímto kouskem s remaky neskončili a dočkat bychom se měli následně také reimaginace hry Oddworld: Munch’s Odyssey, jenž byl první hrou v sérii, která se dostala na konzole Xbox. No a já už se nemohu dočkat. Pokud se hra povede stejně tak, jako se povedla tato inkarnace, tak se máme na co těšit. Ostatně hodnocení níže mluví za vše. Já jen doufám, že autoři se umoudří a příště zvolí jiný engine, než-li Unity.
ZÁVĚREM
Na konto remaku Oddworld: Soulstorm nemám jedinou zásadní výtku. Jak jsem zmínil v samotném článku, tak největší slabinou celé hry je Unity engine, jinak se mi dostal do rukou titul s vynikajícím level designem a hlavně emotivním tragikomickým příběhem, jenž vás chytí za srdce. To vše je pak zabaleno do hávu, o němž se tvůrcům v roce 1998 mohlo jen a jen zdát. Velmi příjemným bonusem je pak česká lokalizace ve formě titulků.
8/10
Datum vydání: 30. listopadu 2021 – Potřebné místo na disku: 22GB
Distributor ČR: Hype.cz
