Persona 5 Strikers – Recenze

Generace PS4 a Xbox One je de facto u konce. Je tak vhodný čas trochu glosovat. Lepší doba na hraní videoher možná nikdy nebyla, a že nám těch předchozích několik let přineslo mnoho nezapomenutelných her a zážitků netřeba zmiňovat, každý si jistě našel tu svou. Co kdybych Vám ale řekl, že tou možná nejlepší byla hra, kterou drtivá většina z Vás minula? Zkusíte si tipnout? Nebudu Vás napínat, z her, které měly PS4 exkluzivitu, si to úplně nejlepší hodnocení na serveru Metacritic odnesla Persona 5 Royal, což je kompletní a rozšířená verze hry Persona 5, která vyšla v roce 2017. Když bylo oznámeno volné pokračování, všechna srdce JRPG milovníků se jak na povel zastavila. Nakonec se ukázalo, že Persona 5 Strikers je spíše spin-offem, než regulérním pokračováním, ani to ale nepřineslo žádné velké pochybnosti o kvalitách titulu. Bohužel, pandemie koronaviru se podepsala i na této hře a více než rok trvalo, než vývojáři připravili anglickou lokalizaci. Po roce se tak oproti Japonsku dočkal i zbytek světa a my se teď společně podíváme Jokerovi a jeho partě na zoubek.

Persona 5 Strikers přímo navazuje na události Persony 5 Royal. Joker a Morgana se vrací do Tokia, aby se potkali se zbytkem Phantom Thieves a užili si prázdniny. Předchozí měsíce pro ně představovaly období změn, nebezpečí a takového toho klasického zachraňování světa. Pár týdnu s přáteli se zdá jako ideálně strávený čas, než se všichni opět vrátí do školy. Samozřejmě se vše poměrně záhy zkomplikuje. Japonsko a dost možná celý svět zasáhla další série podivných událostí. Někdo se snaží ukrást lidem jejich touhy a mění je doslova v lidské loutky bez špetky vlastní osobnosti. Podezření okamžitě padne na Phantom Thieves a ti se tak musí vzdát snů na kempovaní a společný trip po Japonsku. Tedy, na trip po Japonsku dojde, ale s úplně jiným cílem.

Asi pochopíte, že víc Vám z příběhu ani náhodou nechci prozradit, protože jako obvykle v sérii Persona je to opět příběh, který je hlavní devizou celé hry. Je výborně napsaný, má své tempo, překvapivé momenty a skvělé protagonisty. No jo, řeknete si. Ale co my, co nehráli Personu 5 nebo verzi Royal? Pochopíme, o co vlastně jde? Odpověď na tuto otázku není úplně jednoduchá. Za sebe mohu říct, že alespoň minimální znalost předchozí hry se Vám vyplatí. Bez ní se budete jen těžko orientovat v postavách, se kterými procestujete celé Japonsko, nebudete tak úplně chápat odkud se znají a co prožily. Na druhou stranu, události Persony 5 nejsou v Strikers nijak extra akcentovány a v ději určitě tápat nebudete. Ale víte co? Stejně si Personu 5 zahrajte, stojí to za to!!

Pokud bychom Personě 5 chtěli něco vytknout, byla by to snad jen její extrémně dlouhá herní doba. Jen dokončení příběhové linky bez problému atakuje 100 hodin. To by možná sám o sobě nebyl zásadní problém, však jak bychom mohli tohle kritizovat. Plno hráčů ale tak trochu nudila ta část hry, která je plně konverzační, plná miniher a úkolů spojených se studentským životem. Však si od pár hráčů Persona 5 vysloužila přezdívku „simulátor čtení. Pokud by tohle pro Vás měla být překážka k tomu, plně se ponořit do Persony 5 Strikers, obávat se nemusíte. Celá ta „ukecaná“ nadstavba, která v Personě 5 tvořila bezmála polovinu hry, je pryč. Samozřejmě, rozhovorů si i zde užijete dost, ale nejvíce času strávíte v jednom souboji za druhým. Osobně mám s tímto ale trochu problém.

Hra tak v mých očích ztratila dost ze své unikátnosti a její linearita a přímočarost mi mnohdy přišla až příliš velká. O to víc pak zamrzí, že na své cestě navštívíte plno měst, která jsou ale pouhou kulisou. Kromě obchodů v nich nelze absolutně nic dělat a je skoro na pováženou, proč je i tak autoři zaplnili místy, která sice jsou interaktivní, ale celá jejich úloha je jen v tom, aby o nich některá z postav pronesla jednu dvě věty a konec. Obdobně jsou na tom i některé rozhovory a události, které cestou parta zažije. Místo krátké animace jen zčerná obrazovka a objeví se nápis ve stylu: „To byla ale výborná večeře“. Celé to působí neuvěřitelně zkratkovitě a při hraní jsem měl pocit, že sedím v rychlíku, který se mě co nejrychleji snaží dovést na konec mé cesty. I tak si ale připravte pořádnou porci času, pokud se budete držet jen hlavního příběhu, nedostanete se pod 40 hodin na střední obtížnosti. Herní dobu si můžete ještě slušně natáhnout, pokud se budete snažit splnit i nepovinné mise, o kterých si ještě něco povíme.

Nemá ale smysl zdržovat a upírat Vám popis základní mechaniky, která staví základy příběhu. Pro ty co nehráli Personu 5, krátké shrnutí. Joker a jeho parta dokáží vstupovat do tzv. Metaverse, odvrácené reality skutečného světa. V něm se pak snaží měnit srdce nepřátel a tím změnit i jejich pravé já, napravit jejich chování a donutit je z něj vyvodit osobní nápravu. Velice podobně to funguje i v Persona 5 Strikers. Opět narazíme na podivně vyšinuté jedince, kteří si v reálném světě kolem sebe budují kult osobnosti a v alternativní realitě se živí tužbami svých otupělých fanoušků. Budují kolem sebe místa, kde se po ulicích plouží stíny, sloužící jim jako otroci. Tato Vězení (ve hře označována jako Jail) pak Phantom Thieves musí najít a pokusit se napravit toho, kdo jim vládne. Časem odhalíte, jak to celé funguje, ale takto Vám to prozatím musí stačit, nechci zabíhat do detailů. S celou touto koncepcí mám ale jeden zásadní problém. Drtivá většina Vězení, jejich objevování, to co v nich musíte udělat a to jak se propracujete až na konec, jsou na můj vkus strašně identická. Při druhém Vězení jsem to ještě tak nevnímal, ale když se s těmi samými prvky setkáte po čtvrté a po páté, začne se vkrádat myšlenka, zda tvůrcům nějak nedošel dech a nejsou schopni přijít s nějakou invencí. Někde v polovině hry to skoro vypadalo, že nadešel čas ke změně, ale bohužel, to byl jen takový náhodný výstřel. Za mě obrovská škoda, určitě šlo z toho celého systému, na kterém série Persona stojí, vytěžit daleko více.

Původní Persona 5 se držela osvědčené hratelnosti a tahových soubojů. Novinka ale vsadila na zcela jinou kartu. Persona 5 Strikers je regulérní akční hrou a řadí se po bok her, které se označují výrazem „musou“. Pokud tápáte, tak do stejné kategorie řadíme třeba sérii Dynasty Warriors. Že jde o převratnou novinku, není asi nutné zdůrazňovat. Hra navíc hned od začátku na nic nečeká a pálí jeden souboj za druhým, jen aby Vám co nejdříve přišel do krve. Zpočátku se to celé jeví jako neuvěřitelný zmatek a trvalo mi dlouho, než jsem se v něm zorientoval, ale postupem času začnete chápat jeho zákonitosti a každou bitvu si užívat. Ovládat můžete vždy jednu ze čtyř postav, mezi kterými můžete přepínat. Každý z hrdinů má nějakou tu specializaci a plno soubojů, hlavně těch s bossy, bude vyžadovat trochu toho taktizování, jaké postavy se pro souboj budou nejvíce hodit.

Dokonalá souhra celého týmu nejen že odráží jejich osobní vztahy, ale je přímo klíčová k tomu, aby souboj fungoval, abyste byli schopni využívat slabých stránek nepřátel a naopak se snažit maximalizovat sílu celého týmu. Důležitá je i pozornost, jelikož v průběhu bitvy Vám jak nepřátelé, tak spolubojovníci budou dávat najevo, co mají zrovna v plánu. Nad nepřáteli se tak čas od času objeví popis kouzla nebo útoku, co si pro Vás připravili a máte chvíli na to zareagovat. Ostatní postavy Vám tuto informaci budou dávat taky, a pokud jejich rozhodnutí považujete za vhodné, lze se do nich „přepnout“ a jejich útok tak dokončit. Celé tohle pak vede k nejdůležitějšímu aspektu všech soubojů. Tím je Vaše snaha dostat soupeře na kolena, unavit ho a pak na něj seslat absolutní smršť úderů. Jednotlivé bitvy se odehrávají v malé aréně, ve které se na Vás budou valit hordy nepřátel, kterých klidně může být i několik desítek, sem tam narazíte i na silnější mini bosse.

Nejzábavnější aspekt celého soubojového systému pak samozřejmě představují Persony, které jednotlivé postavy umí ovládat. Právě ty jim propůjčují speciální vlastnosti a řekněme kouzla. Jejich použití je velice jednoduché, pomocí R1 lze na chvíli celý souboj zastavit a v klidu si vybrat, jakou schopnost chcete použít. Schopnosti mají většinou plošný charakter, jehož dosah Vám hra i zobrazí a stejně tak uvidíte, jestli nepřátelé v dosahu jsou vůči danému kouzlu imunní, nebo naopak zda jim tak uštědříte pořádnou ránu. Nechybí samozřejmě ani kouzla léčivá, podpůrná atd. Hlavní postava hry, Joker, je na tom, co se Person týče, daleko lépe. Může jich mít v jednu chvíli aktivních několik a hlavně on jediný dokáže i tvořit Persony zcela nové a vylepšovat jejich vlastnosti. Jak vidíte, díky Personám si hra stále udržela alespoň nějaký taktický prvek a nespoléhá pouze na zběsilý útok na vše, co se kolem Vás hýbe. Z předchozí hry si přinesla i možnost při průchodu Vězením nepřátele buď oběhnout, nebo na ně zaútočit ze zálohy a získat tak do začátku souboje malou výhodu. Naopak, pokud nepřátelé zaútočí jako první, spustí tím ve Vězení poplach. To pak může vyústit třeba i v to, že již nepůjde otvírat speciální truhly s vybavením.

A co vlastně Persona 5 Strikers nabízí kromě hlavní příběhové linky? Popravdě není toho moc. Ve městech lze nakupovat a to je vše. Sem tam můžete prohodit pár slov s místními obyvateli, ale nemá to na hru žádný dopad. Důležitější je ale konverzace s ostatními členy party. Utužuje to totiž jejich přátelství s Vámi a odměnou za to je pak odemknutí mnoha pasivních vlastností. Zlepšit si tak můžete všechny možné útoky, navýšíte si úroveň životů i many, vylepšíte účinek léčivých předmětů a mnoho dalšího. Kromě toho máte možnost i plnit desítky vedlejších úkolů, některé dokonce budete potřebovat k tomu, aby se Vám některé bonusy vůbec odemknuly. Vězení totiž po zneškodnění finálního bosse nemizí, ale můžete se do nich kdykoliv vrátit. Drtivá většina vedlejších úkolů tak spočívá v tom někam dojít a někoho zabít. Popravdě, v rámci recenzování jsem se jim prakticky nevěnoval, necítil jsem k tomu žádnou potřebu. Ale pro natáhnutí herní doby asi mají smysl. Tu jsme již trochu nakousli na začátku recenze a je hodně závislá na zvolené obtížnosti. I na tu střední umí hra docela zatopit, naopak na tu nejlehčí jí projedete jako nůž máslem.

Vizuálně je hra stále parádní a pokud máte rádi anime stylizaci, bude pro Vás přímo dokonalá. Celé to vynikne hlavně při soubojích, které jsou plné detailů a efektů, které se ke hře prostě hodí. Mimo souboje ale přece jen poznáte, že grafika jako celek patří spíše  k průměru, města jsou plochá jak hrudník japonky a textury nevýrazné. Oproti Personě 5 hra dokonce i na základní PS4 nabízí dva grafické režimy, jejichž přítomnost je mi absolutní záhadou. První se zaměřuje na framerate a hra v něm běží v rozlišení 900p a 60fps. Druhý se zaměřuje na co nejlepší grafiku, běží v rozlišení 1080p a také 60fps. Jestli někdo přijdete na to, proč bych měl hrát hru jinak než v tomto režimu, dejte mi vědět. Samozřejmostí je i dabing, hru můžete hrát jak v angličtině, tak i japonštině. Oba dabingy jsou na vysoké profesionální úrovni, dabované jsou i skoro všechny rozhovory. Jen ty vyloženě nejméně podstatné jsou bez dabingu.

---

ZÁVĚREM

Persona 5 Strikers se možná tváří jako spin off, ale já osobně jí považuji za plnohodnotný titul, který si bere to nejlepší z „velké“ Persony a přidává něco, co by mohlo ke značce přitáhnout i hráče, které by jinak nezaujala. Svižný soubojový systém má své kouzlo, příběh je výborně napsaný a herní doba více než uspokojivá. V mých očích se ale minulé hře ze série Persona 5 Strikers bohužel nevyrovná. Chybí mi prožívat životy Jokera a jeho kamarádů, schází mi tahový soubojový systém a vyloženě mi vadila určitá zkratkovitost a nedostatek variability při řešení záhad jednotlivých Věznic. Fanoušci série tohle ale nemusí řešit, pro ně bude Persona 5 Strikers tak jako tak povinností a Vám ostatním ji i tak mohu s klidným srdcem doporučit.

Datum vydání: 23. února 2021 – Potřebné místo na disku: 25GB
Distributor ČR: CENEGA Czech