Phasmophobia – Recenze (Early Access)

Od herních vývojářů z Kinetic Games vyšla v předběžném přístupu hororová hra Phasmophobia. Co je na ní zvláštního, ptáte se? Je to jedna z mála co-op hororových her, ve které nestřílíte do hordy zombíků, mutantů a různých jiných potvor. V podstatě, vy a vaši spoluhráči, jste lovci duchů, kteří se snaží najít v domě důkazy o jejich existenci. Zkoumáte prázdný dům, pouze s baterkou a snažíte se pomocí důkazů určit s jakým duchem se potýkáte. Hru je možné hrát na PC i v režimu VR (virtuální realita). Prozatím Phasmophobia není k dispozici ani na konzolích Playstation ani na Xbox, vývojáři se zaměřují na vývoj VR, jako třeba Oculus nebo Valve. 

Ze začátku nemáte nic moc, jenom základní vybavení. Baterku, rádio využívané na domluvu s duchem, knihu, do které duch může psát a EMF snímač, který detekuje přítomnost elektromagnetického pole, jinými slovy přítomnost ducha. Čím déle lovíte, tím více peněz si můžete vydělat a později také dokoupit i jiné vybavení, jako například senzor pohybu, zvuku, fotoaparát či videokameru nebo třeba pilulky příčetnosti, které vám pomůžou, když vás duch terorizuje až nad vaše síly. Phasmophobia se podle mého geniálně vymyká většině hororových her, převážně v oblasti “jumpscarů”. Jak už to tak u hororových her bývá, “lekačky” se po nějaké době stávají více a více předvídatelné. U tohoto titulu se vám to však nestane. Můžete se parádně vyděsit i když se vlastně nic neděje, jenom tím, že očekáváte, že se něco bude dít. Atmosféru hry skvěle doplňují zvukové efekty a absence hudby. 

Poté co poprvé vejdete do domu vám přeběhne mráz po zádech a nejradši byste se otočili a běželi zase zpátky do auta. Zvuk ve všech domech, kde hledáte duchy, je velmi specifický. Jako když se bojíte večer usnout a natahujete uši, jestli s vámi něco není v pokoji. Přítomnost ducha je naznačována například i vrzáním podlahy, pohazováním věcí po místnosti nebo samovolným zavíráním a otevíráním dveří. Jednotliví duchové mají různé způsoby, jak vám o sobě dají vědět. Někteří třeba velice rádi vypínají pojistky, takže si nemůžete ani nikde rozsvítit světlo, pokud se opravdu bojíte. Každý duch vydává jiné zvuky, pokud je poblíž. Při jedné hře jsem měla opravdu hodně nahnáno. Když jsme s přáteli oslovovali ducha, který se měl v domě nacházet, přímo před námi se objevil nepěkně vypadající přízrak. Po chvíli začal zpívat velmi krásnou ukolébavku, jemným, ženským hlasem. Ve skutečnosti to tak krásné nebylo, když jste zavření v tmavé místnosti pouze s baterkou a před vámi stojí ‘něco’. Je to typický hororový prvek, kde se využívá děsivosti žen, dětí nebo stařenek. Nevím, co s tím máme, ale prostě nás to děsí.  

Jak jsem již zmínila, hra je teprve v předběžném přístupu a vyvíjí se v průběhu. Velký pokrok se dal zpozorovat právě u modelů jednotlivých duchů. Zpočátku se jednalo pouze o neurčité stíny, teď už dobře rozeznáte, pokud duch vypadá jako stařenka, muž se sekerou, ženský přízrak nebo něco jako zombík. Také jsem zaznamenala značný pokrok u pohybu jednotlivých duchů, v nedávné aktualizaci přidali vývojáři pohyby jako lezení po čtyřech nebo nepřirozené přetáčení přes páteř, což působí o to strašidelněji. Zpočátku se také často objevoval duch dítěte, který se zatím od aktualizace neukázal, takže se můžeme těšit na nějaké nové modely. Pokud se lov ducha nevyvede a jeden z vašeho týmu nebo vy zemřete, dostanete na druhou stranu a můžete sledovat vaše přátele z posmrtného života, jak pátrají po duchovi. Z počátku jste nemohli jako mrtví dělat nic moc, ale v nedávné aktualizaci vývojáři přidali možnost brát do rukou obyčejné předměty a házet je po ostatních. Takže můžete ze srandy strašit vaše kamarády.

Výhodou je, že pokud si chcete Phasmophobii zahrát sami, můžete. Nedostatek spoluhráčů vás nijak neomezuje. Samozřejmě to chce trochu více odvahy, také je to podstatně těžší. I menší mapy se sami zvládají mnohem hůř. Ve hře se jich prozatím vyskytuje pouze šest a z toho tři z nich jsou velké a tři malé. Dají se hrát na tři různé obtížnosti, amatér, střední a profesionál. Hra má v sobě svůj vlastní voice chat, který pracuje s reálnou vzdáleností ostatních spoluhráčů. Pokud jste od sebe třeba o dvě místnosti, neslyšíte se. Musíte buď křičet nebo použít vysílačku. Bohužel, tato funkce má ještě pár much a zprovoznit ji trvá vcelku dlouho. Občas se vám může stát, že voice chat přestane fungovat a neslyšíte nikoho, ale to snad vývojáři ještě napraví. Z osobní zkušenosti vím, že pokud nemáte na vašem počítači operační systém Windows 10, budete mít problém s nastavením voice chatu a je dost možné, že vás duchové ve hře nebudou vnímat, když se s nimi pokusíte mluvit. U spoluhráčů problém není, jenom na frázi “give us a sign” (dej nám znamení) duch nereaguje.

---

ZÁVĚREM 

Abych to uzavřela. Phasmophobia je originální a zábavná. Nejsem zrovna zarytý hráč hororových her, jsem spíše strašpytel, ale tuto hru jsem hrát zvládla. Pravděpodobně to je tím, že nehraji sama a mám psychickou podporu. Navíc, pokud už se leknete, tak to není tím, že na vás přes celou obrazovku skočí ošklivý obličej, to se tady vůbec nestává. Tak pro mé vlastní dobro doufám, že to vývojáři do hry nepřidají, nerada bych dostala infarkt. Hra by možná měla na definitivní známku, ale dva bodíky dolů jsou z mé strany zapříčiněné problémy s voice chatem, osobně bych preferovala jednodušší nastavení. Jaká hra bude, až bude plně dokončená je zatím ve hvězdách, ale to, co jsem zatím mohla posoudit, vřele doporučuji. 

Datum vydání: 18. září 2020 (Early Access) – Požadované místo na disku: 18GB
Distributor ČR: N/A