Resident Evil 4 – Recenze

Fanoušci série Resident Evil mají poslední roky doslova žně. CAPCOM nejen, že nám dodal skvělé pokračování Resident Evil: Village, ale zároveň nám postupně dodával zatraceně skvělé remaky prvních dílů. Prvním z nich byla legendární “Dvojka” no a tento týden spatří světlo herního světa také remake neméně ikonického Resident Evil 4. Čtvrtý díl je mezi hráči dost možná tím nejpopulárnějším a tak se není čemu divit, že jde o jeden z nejočekávanějších titulů letošního roku. Mě se jeden kousek dostal do rukou koncem minulého týdne a od té doby v mé konzoli prakticky neběželo nic jiného.

Nemá smysl moc dlouho chodit kolem horké kaše. Resident Evil 4 Remake se povedl a je vrcholnou verzí toho, co jsme v roce 2005 tak milovali a to doslova. Ačkoliv se trailerům většinou snažím vyhýbat, abych si něco nevyspoileroval, tak oznámení sledoval asi každý. Už první ukázka dávala o sobě vědět tím stylem, že se máme rozhodně na co těšit. A nebudu lhát. Má očekávání nebyla malá. Nicméně zároveň ve mě dřímal i jakýsi strach. I když byly předchozí remaky skvělé, tak sem tam se tvůrci museli rozhodnout, že se něco upraví, či vyškrtne a zde se to zatím týká DLC Seperate Ways, tedy možnosti hrát celou hru za Adu Wong, tedy z její perspektivy. Jestli toto DLC dorazí později? No, řekněme, že leakeři tvrdí, že ano. Ale je třeba to brát s rezervou, i tak ale není nad čím ronit slzy, jelikož aktuální kousek si vystačí i bez tohoto DLC.

Příběhová struktura zůstala v remaku prakticky nezměněná a to rozhodně není chybou. Navíc tu máme cut-scény navíc, jenž vše ještě lépe ucelují. Změnou ale prošly jednotlivé důležité charaktery a to tak, aby lépe odpovídaly nastavenému konceptu z předchozích remaků a to nejen vizuálním zpracováním. Změnou prošli samotné osobnosti a to zejména pokud jde o hlavní dva protagonisty, tedy Leona S. Kennedyho a Ashley Graham. Leon v tomto případě moc nevtipkuje a je více vážný. Ashley je trošku hysteričtější, ale to také více sedí celkovému pojetí remaku, jenž působí daleko temněji.

Na původní hře z roku 2005 jsem miloval její atmosféru. Ale nebudu si nic nalhávat, jelikož v kontextu dnešní doby již tolik nefunguje a to hlavně tím, že je originál technicky už zastaralý, takže nefunguje tak skvěle jako před lety. To ale remake mění. Atmosféra by se dala krájet a abych byl upřímný, tak se mi v noci často ježily chlupy, zvláště když odevšud je slyšet nějaké nelibé zvuky. Tu a tam vám během hraní zabrečí dítě, tu se vám tchán vrací z párty a zapomene klíče, takže buší do dveří jako o život. Efekt hry je tak rázem trochu jinde, ale to jsou obecné faktory vnějšího vlivu, jenž u hororových her tolik miluji a je úžasné, že zde to funguje na jedničku.

Ruku v ruce s atmosférou jde vizuální stránka. Jelikož se bavíme o remaku a že jde o pořádný kus dobře odvedené práce, tak je rozdíl mezi originálem a aktuální verzí více než znatelný. Řekl bych markantní. Ačkoliv jsem HD verzi originálu hrál relativně nedávno, tak ve mě remake evokoval pocit nové hry. Kolikrát jsem se musel hodně dívat, abych se řekl, jo tohle znám. Jistě ikonická místa poznáte na první dobrou, ale ta omáčka kolem už tak nepůsobí. V tomto ohledu jsem si připadal právě jako v navoněném novém fáru, v němž ještě nikdo předtím neseděl.

Velký vliv na můj pocit z hraní měl samotný gameplay. Pryč je stacionární střelba a krkolomný pohyb, jenž platil i pro kameru. Vše je v remaku přizpůsobeno současným trendům a tak po vzoru předchozích předělávek tu máme možnost se během střelby hýbat a navíc je možné využívat dalších featur, které přinesl prvně šestý díl. Celému tomu dojmu dopomáhali také zcela nové animace, jenž oživují celý svět a také je třeba vyzdvihnout přechod kamery mezi střelbou a pohybem, jenž je velice plynulý a nijak nevytrhává z dění.

Samotná střelba je velmi uspokojující a velký podíl na tom mají i samotní nepřátelé. Těm se dostalo náležité péče a i když tu máme v základu nějaké stereotypizované modely, jenž se postupně opakují, tak jsem se během akce nikdy nenudil. Je to určitě dáno tím, že nepřátelé přesně reagují na vší střelbu, takže když někoho trefíte do kolene, tak se mu podlomí, není problém také ustřelit končetinu a tak dále a tak dále. Modely nepřátel se pak také lehce mění v závislosti na tom, jak do nich střílíte. 

I když to neshledávám příliš nutným, tak se musím zastavit u bossfightů. Tady je vidět ten rozdíl doby. Zatímco dnes je v téměř každé hře boss modelován jako houba na munici a jednoduše do něj stačí střílet vším, co máte k dispozici. Zde máme definované slabiny, které je třeba hledat a na nějž je třeba se během hraní zaměřit. To je nutné vyzdvihnout a je skvělé, že tento druh originálu zůstal zachován a tvůrci se nesnažili něco měnit, či “modernizovat”. Pochvalu si pak tvůrci zaslouží za finální pasáž na ostrově, které je pomalejší a nepůsobí tak uspěchaně jako tomu původně bylo a tady se vlastně hra těší prodloužené herní době. Je fajn, že to nebyly jen plané sliby. Naštěstí. Tady mě pak hlavně těší, že hra si navzdory tomu všemu drží spád a tempo, jenž u finále chceme a nepůsobí to tak uměle natahované. 

Současné hry trápí nelibá věc – vození hráče za ručičku, kdy neustále víme, kde co najdeme a jak tam máme dojít. V tomto směru se nic podobného nekoná. Na mapě o několika vrstvách pouze vidíme vykřičník značící cíl dané kapitoly a její části, popřípadě umístění sběratelských předmětů, pokud jste kolem nich alespoň prošli. To je ale vše. Hra vám nijak neradí při puzzlech, jenž jsou prakticky věrné originálu a někde nemáte žádný ukazatel směru. Ten by byl ostatně dost zbytečný, když jde o lineární hru, ale nebudu lhát, občas jsem se ztratil a chvíli hledal kudy dál. Ale to jsem na hrách dříve miloval a bylo to normální, že jste třeba hodinu běhali ze strany na stranu, z místa na místo, a nevěděli kudy dál. Dobře, tak dlouho mi to tentokrát netrvalo, ale myslím, že mě všichni chápete.

Už jsem se pozastavil nad tím, jak skvěle se tvůrcům podařilo modernizovat vizuální stránku a je třeba ocenit chod moderního RE Enginu tento titul pohánějící. Interní enginy jsou vzácnost a tento funguje na výbornou. O tom svědčí i technický stav. Jenž v základním režimu výkonu drží stabilních 60fps zuby nehty. K dispozici je také režim rozlišení, ale ten je jen mrhání sekundami v menu. Naopak je třeba věnovat pozornost jiným věcem jako je Ray-Tracing a technologie pro vykreslování vlasů. Jde možná o drobnosti ale v globálu dělají dost. Navíc to v režimu výkonu nějak nezaregistrujete. Sem tam je sice náznak poklesu snímkování, ale není to nic, co by vás vytrhávalo z dění. 

Než to celé zavřeme, tak se pojďme podívat na negativa. Upřímně, moc jich tu nevidím, spíše žádné nevidím. Tvůrci dělali tento remake s pokorou s jasným cílem a to uspokojit všechny fanoušky série, ale hlavně samotného originálu. To se jim povedlo na výbornou a i když vše možná není tolik zalité sluncem a věřím, že někteří si na tom všem najdou nějakou tu výtku, já jí rozhodně nemám. Naopak mě remake utvrdil v tom, že tím nejlepším dílem je skutečně tento a ne mnou původně idealizovaná dvojka. Tím, ale druhý Resident Evil nechci nějak dehonestovat, i on si svůj post zaslouží zcela právem, jen zde je to o ten bodík lepší a mě nezbývá nic jiného, než to celé projít znovu a na maximální obtížnost, pokud mi tedy štěstí dá.

---

ZÁVĚREM

Resident Evil 4 ve svém remaku ukazuje, že když se něco dělá s tím správným přístupem, stojí to za to. Letos jde o druhou ukázku toho, jak se má takový remake dělat, jen si myslím, že zde to funguje ještě krapet lépe a status hry v herní historii je neměnný a jasně daný. Legenda je zpět a je ještě lepší, než kdy předtím. Já jen doufám, že se stejnou grácií přistoupí CAPCOM i k remaku dílu pátého.

10/10

Datum vydání: 24. března 2023 – Potřebné místo na disku: 67,2GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE

---