Saint Row: The Third Remastered – Recenze

15 června, 2020 0 Od Jan Volejník

Poslední dobou jako by se s remastery roztrhl pytel. Vývojáři nám servírují jeden za druhým, zda je to dobře, či špatně, nelze říct. Například podobné předělávky, či dokonce remaky opravdu starých her jako jsou například Spyro, Crash nebo Final fantasy 7 jsou naprosto super, ale remastrovat tituly, které ještě tolik odsloužíno nemají, mi nepřijde jako moc dobrý nápad. Ale předsudky stranou. Novým želízkem v ohni na poli remasterů je Saints Row The Third od vydavatelského studia Deep Silver. Původní hra vyšla v roce 2011 a nevedla si věru zle. Tak uvidíme, jak si Svatí po devíti letech s novým grafickým kabátkem povedou.

Moralisté ruce pryč, jelikož tohle není hra pro vás. Saints Row: The Third nejde brát ani na moment vážně, je to jako GTA, které frčí na pořádné dávce LSD, Heroinu a možná něčeho co ještě nikdo nevymyslel. Humor zde hraje opravdu stěžejní roli, a je to vidět úplně všude, kam se podíváte. Také dostanete solidní porci nadávek, kolikrát v kontextu s čirou sexualitou. Vývojáři tančí na pomyslné hraně zvrhlosti, která je v tomto případě velmi tenká. Ne jednou nastanou chvíle, kdy se budete divit, co všechno byli schopni vymyslet a do hry dát.

Příběh Saints Row The Third je velice prostý. Gang Svatých se rozhodne, že vybere banku a nutno podotknout, že ve velkém stylu. Po šíleném cirkusu a hromadě mrtvých je celé vedení gangu Svatých zatčeno. Naštěstí za mřížemi nehnijí dlouho. Ven je dostane konkurenční gang a pozve si je na kobereček. Výměnou za jejich svobodu a životy, chtějí šedesát procent z jejich výdělku. Tím začne cesta za zneškodněním dalších konkurenčních gangů a ovládnutím města Steelport. Nic komplikovaného.

Milovníci tvorby postav si budou chrochtat blahem. I když máte na začátku hry možnost hrát za již vytvořeného hrdinu, tak vaše kroky spíše povedou k editoru vlastní postavy, jenž si vytvoříte k obrazu svému. Postavu je možní vypiplat do nejmenšího detailu, hra nabízí nepřeberné množství možností. Jediné, co je snad nemožné, je vytvořit ženský charakter, který by nevypadal jako transvestita. I přes veškerou snahu se mi nikdy nepovedlo vytvořit přijatelný žensky obličej. Tato postava připomínala spíše monstrum, než ženu. Při náhodném generování to bylo snad ještě horší. Je fajn, že si můžete vybrat, jakým hlasem bude vaše postava mluvit, je tu i možnost nechat vašeho hrdinu mluvit jako zombií. Tato možnost je vtipná, jelikož pak postava zní jako váš kamarád poté, co to přehnal s alkoholem. Jen mrmlá, a vy nerozumíte ani slovo. Jenže tomu přijdete o mnoho dialogů, dokonce i v titulcích bude napsáno jen GRRRR.

Tak je to tu. Máme vytvořenou postavu, odehranou úvodní misi, v tu chvíli se vám otevřou ulice města Steelport a čekají na to, až se jich zmocníte a zprzníte každý jeho kout. Celá herní mapa je i na dnešní poměry solidní, a prozkoumat ji zabere dost času, důvodem je i fakt, že je město rozděleno na několik ostrovů. Ono i kdyby mapa byla větší, ničemu by to nepomohlo, jelikož ve městě není zas až tolik aktivit navíc. Proto budete většinu herního času hrát hlavní a vedlejší mise, případně můžete jen tak terorizovat nevinné obyvatele města a policisty ve volné hře.

Vždy jsem si myslel, že japonské hry jsou ty nejvíce ulítlé hry na světě, Saints Row: The Third mě přesvědčil o opaku. I když převážně jde jen o střílení,tak všemožné další detaily jako oblečení postav, hlášky, hudba, komické momenty, to vše je vždy nápadité a tak strašně crazy, až je to k nevíře. Na druhou stranu je to ale dobře propracované. Během průchodu hrou jsem narazil na řadu pro mě šokujících momentů, až mi z nich kolikrát „padla“ huba. Nejvíce komická mi přišla mise, kdy jsem měl za úkol najít majitele nočního klubu. Poté, co jsem do klubu vstoupil, mě náhle obklopily ženy, které měly sexy prádlo, a muži, kteří měli masku a oblečení na sado-maso.

To v podobných klubech není nic tak zvláštního, ale v tomto případě nás čeká hned několik zajímavostí. Majitel klubu není člověk, který by se chtěl nechat chytit, obzvlášť, když je v hledáčku jiného z gangů, takže jak jinak, než zdrhá. Každý očekává, že nastoupí do auta a my se tak dočkáme pěkné automobilové honičky. Omyl, on vleze za rikšu, kterou si pak sám táhne v oblečku, který raději nechci popisovat a vy v ní. No a najednou jede za vámi jedna rikša za druhou a všechny jsou taženy muži v sado-maso oblečcích. Jediné, co je společné s klasickou automobilovou gangsterskou honičkou, je fakt, že si mezi sebou vyměňujete olovo.

Další forma zpestření přichází ve formě miniher známých jako Genkibowl. Maskotem těchto šíleností je sadistický muž v kostýmu růžové kočky se zelenýma očima. V těchto hrách nejde o nic jiného než o destrukci a masakr. Genkibowl je naprosto čiré zlo, které nejvíce odnesou nevinní lidé. No a přesně v tomto šíleném duchu je celá hra. Upřímně, který titul dokáže nabídnout něco takového? Jinak, jak vůbec může nějaké vývojáře, něco podobného napadnout? Na tyto otázky neznám odpověď, nechci znát, ale víte co? Je to boží. K tomu si přičtěte, že kampaň můžete projít v kooperaci se svým kamarádem a věřte mi, že pák máte o zábavu postaráno.

Mimo kampaň ve hře najdete již jednou zmíněné vedlejší mise a to ve formě aktivit, kterým už ale ona nápaditost chybí. Tu si pro sebe ukradli zkrátka ty hlavní mise zcela pro sebe. Dokola se zde opakují typy vedlejších misí jako jsou atentáty, krádeže aut nebo výzvy. Výzev je tedy úctyhodných 250 a než je splníte, zabere to poměrně dost času. Mne osobně nejvíce bavily atentáty, jelikož cíle se neobjevily ihned na mapě, ale museli jste po nich pátrat. K dispozici je jen fotka a hrubý popis toho, v jaké části města a oblasti se cíl přibližně nachází. Najít si ho pak musíte sami. Teprve až jste dostatečně blízko, se cíl označí i na mapě.

Saints Row: The Third je hra plná bizarností, kuriozit a narážek na různé filmy. Stačí se jen pozorně dívat a poslouchat. No a co ty zbraně. Rád bych to všechno popsal, ale pokud bych to udělal, tak vám uberu kus zážitku ze hry. Po spuštění hry vás přivítají titulky, které popisují děj ve stejné formě jako tomu je u úvodních titulků ve Star Wars. Jako bonus hraje hudba z Vesmírné odysey. Zbraně a Saints Row? Pokud použijete ty dvě slova v jedné větě, tak každému, kdo nežil posledních pár let v jeskyni, se musí vybavit PENETRÁTOR. Nebál bych se říct, že tato zbraň je jakým si symbolem této hry. Jde vlastně o obří gumový, fialový vibrátor s rukojetí (ano, skutečně myslím, ten vibrátor, tu sexuální pomůcku). S jeho pomocí pak můžete kohokoli libovolně umlátit.

Možná se tvůrci inspirovali v GTA San Andreas, kde byla možnost lidi mlátit jednoduše velkým vibrátorem, ale na tom nezáleží. Vývojáři i nepřímo motivují hráče k jeho používání. Například na Playstationu, popřípadě i Xboxu, pokud chcete dostat jednu trofej/achievment, musíte pomocí penetrátoru umlátit X/Y lidí. A proč by ne, vždyť jde o srandu. Takový Žralokomat, ne nevymýšlím si, ta zbraň se tak skutečně jmenuje. Žralokomat vystřelí na nepřítele krev, z počátku nic zajímavého, jen pistolka s barvou. Ovšem po chvilce to přijde. Země se začne otřásat, a během chvíle se ze země proboří obří žralok a nebožáka roztrhá na kusy. Po lidech můžete ale střílet i malé robotničky, které ovládnou jejich mysl. Hra je podobných bláznivých zbraní a nápadů opravdu plná.

Po stránce hratelnosti jsem s hrou chvilku zápasil. Jízdní model je arkádový až běda, je jedno jestli jedete autem, letíte letadlem nebo plujete lodí, vše se řídí stejně. Ovšem není nic, na co by se nedalo zvyknout. Jediné, co jsem nedokázal pořádně řídit, byl tank. Ten se mi i po x odehraných hodinách řídil pořád na něco, co je hnědé, mazlavé, smradlavé a každý si už to domyslí. Jinak pokud jde o střelbu a chůzi, vše se ovládá dobře.

Vizuální proměnu hry, jsem měl možnost osobně vidět a porovnat rozdíly mezí původní hrou z roku 2011 a novým remaster. Musím říct, že ten grafický skok je skutečně znatelný. Vývojáři si tak dali na nové verzi skutečně záležet. Hra po vizuální stránce vypadá velice dobře a rozhodně se nemá za co stydět. Nejsou zde žádné propady snímkování, bugů jsem si nevšiml a načítání není dlouhé. Vše běží bez větších problémů. Ovšem jeden velký mínus hra má a tím je umělá inteligence. Opravdu dlouho jsem neviděl něco tak strašného.

Vaši kumpáni, místo toho aby vám hru trochu usnadnili, vám jí budou spíše ztěžovat. Ve chvílích, kdy budou řídit auto a vy budete muset střílet, tak se připravte na to, že misi budete nejednou opakovat. Budou totiž bourat naprosto do všeho. Pokud pojedete na rovné silnici a bude tam jedna jediná překážka, máte pětadevadesáti procentní jistotu že do ni narazí a zaseknou se o ní. Další problém nastává tehdy, když máte nasednout do auta, postavy si často jen stoupnou k autu a stojí, stojí a stojí. K tomu se nechají bez problému klidně i zabít. Když se to stane několikrát za sebou, člověk má pak chuť hodit s ovladačem.

Tohle bylo jen pár příkladů. Myslím si, že vývojáři se zaměřili jen vylepšení grafiky a obecně technické stránky, ale možná si měli dát trochu více záležet i na ostatních věcech. Upřímně, bylo by super, kdyby neduhy hry opravil třeba nějaký ten patch. Pokud by vám nestačila základní hra, pak aktuální remaster obsahuje i všechna DLC, která kdy na Saints Row: The Third vyšla. Bylo jich něco málo přes třicet. Třešničkou na dortu je, že titul obsahuje české titulky. Co víc si člověk může přát.

No a soundtrack? Ten se vysloveně povedl. Do vašich vytříbených oušek budou hrát pecky od umělců, jako jsou Pitbull, Kanye West, Marilyn Manson a řada dalších. Svojí stopu zde zanechala i Česká Republika. Tou je hudba od skladatele Antonína Dvořáka. Ano ve hře je i klasická hudba. Myslíte si, že ten to styl hudby se ke hře nehodí? Chyba, opak je pravdou. Byly chvíle, kdy klasická hudba do děje naprosto dokonale zapadla, a vytvořila tím naprosto skvělou atmosféru.

ZÁVĚREM

Pokud jste hru nehráli, tak neváhejte. Příběh Saints Row: The Third možná není úplně nápaditý a sám o sobě by vás neudržel ty desítky hodin. Ale v kombinaci s nekončícím humorem a bizarnost, kterými hra překypuje, to jednoduše funguje. V dnešní době je jen málo studií, co by se odvážila do světa vypustit podobnou hru, ale zde nezbývá, než dát palec nahoru.