Od vydání skvělého offroadového simulátoru studia Oovee s názvem Spintires uplynulo již 6 let a i přes ono stáří se hra na platformě PC stále těší velké oblibě, dokonce začátkem letošního roku dostal tento simulátor zcela nové rozšíření. Nicméně tvůrci hry se rozhodli být své původní PC platformě věrní a tak umožnili studiu Saber Interactive vytvořit verze konzolové. Studio tak v roce 2017 vydalo svou vlastní upravenou verzi s názvem MudRunner. Ten přidal několik novinek ale v jádru šlo stále o ten starý dobrý Spintires. Píše se 28. duben 2020 a studio Saber Interactive nám servíruje regulérní pokračování s názvem SnowRunner, které nemá za cíl nic jiného, než zastínit vše, co v této sérii off-roadových simulátorů vyšlo. A přiznejme si, že ambicemi vývojáři skutečně nešetřili.

Nový SnowRunner se značně odklání formy předchozích dvou her, které byly ve své podstatě jednou. Abych vás hned z kraje neděsil, tak jde stále o ryzí off-roadový simulátor se vším, co jej definovalo, k čemuž se ještě dostaneme. Onou formou myslím to, jak vývojáři přistoupili k samotnému obsahu, tedy mapám, lokacím a jejich náplni. V předchozích dílech jste si jednoduše vybrali mapu a v ní plnili dané úkoly, či spíše jste si dělali, co se vám zachtělo. Vedle toho pak hra nabízela i různé výzvy tvořící zcela separátní herní režim. V novince, ale žádné takové dělení nenajdete. Základ herního menu tvoří pouze Nová hra, Spustit Coop a Nastavení. Nový SnowRunner je v češtině na všech dostupných platformách, tudíž se v něm opravdu neztratíte, i když to alespoň v tom základním skutečně není možné. Já si fungování hry mohl proklepnout hned ve dvou verzích, tedy Xbox One a PC. Přičemž v PC verze se může těšit ještě záložkou Modifikace.

Vlastně se přiznávám, že jsem byl z počátku poměrně zděšen. Myslel jsem, že si budu moci před na samém začátku vybrat do jaké ze tří dostupných lokací se budu chtít pustit, ale tak tomu nebylo a není. Jakmile stisknete Novou hru, tak jste okamžité vysláni do amerického Michinganu, který je zde jasně definován listnatými lesy a podzimními tóny. Následně nás čeká solidní hodinka tutoriálů, které vás naučí základní mechaniky hry a teprve až najdete na první z map svou Garáž, pak teprve tehdy se můžete vydat do dalších lokací, kterými jsou sněhem pokrytá Aljaška a jehličnany a vodními plochami pokrytý ruský poloostrov Tajmyr. Hra vám ale okamžitě řekne, že byste měli nějakou dobu vytrvat v Michiganu, jelikož vaše úroveň a stroje nejsou schopny zdolávat sníh, led a hluboké bahno. Jakmile dokončíte všechny tutoriály, jste v tom sami. Hra vás od té chvíle nevodí za ručičku a vše je jen a pouze na vás.

SnowRunner je sandboxem v tom nejryzejším slova smyslu a v jistém ohledu si i on bere pár prvků z her na hrdiny, jelikož on tak trochu i funguje, což je asi nejzásadnější změnou oproti předchozím titulům. Ačkoliv jsou mezi jednotlivými lokacemi a mapami načítací obrazovky, tak se stále pohybujete v oné jedné hře, kde sdílíte veškeré stroje, postup i dostupné finance. Asi si říkáte, proč zde odděluji mapy a lokace. Inu, je to prosté. Každá ze tří lokací disponuje několika mapami, přičemž z počátku máte odemčenu pro každou lokaci vždy jednu. Abyste se dostali do dalších, tak musíte najít tunely, které do nich vedou a tím si je tak odemknout pro případný Rychlý přesun, který je možný pouze v případě, že na nové mapě máte alespoň jeden stroj, či objevenu alespoň jednu Garáž. V opačném případě musíte vždy k dojet k tunelu.

Na jakékoliv z dostupných map je rozeseta celá řada úkolů, jejichž plnění je pro vás jistým zdrojem příjmů, ale i zkušenostních bodů. Úkoly a zkušenosti, jedny z definic žánru RPG jsou zde všudy přítomné ale povím vám, že i v případě takového simulátoru fungují na jedničku. Asi je vám jasné, že náplň úkolů bude v mnoha směrech velice podobná. Ostatně jde o simulátor a ne příběhovou hru, ale vězte, že jejich plnění vám vždy přinese jakýsi pocit zadosti učinění. Ve hře figurují, jak lehčí úkoly, tak podstatně obtížnější. Mezi ty lehčí bychom mohli považovat průzkumné mise pro něž je nejvhodnější vozidlo typu Scout, tedy nějaký malý offroad jako takový Chevrolet CK 1500. Jejich náplní může být výjezd na vyhlídku, aktivace nějaké té vodní pumpy nebo vyhledání takových meteorologických stanic. Větší část úkolů ale tvoří mise, kde je třeba na nějaké místo dostat určitý materiál pomocí něhož můžete opravit most, spadlé vedení, odstranit zával, či něco podobného. Suroviny nutně nemusí sloužit k nějakému účelu, občas je jednoduše musíte dopravit zákazníkovi, který si je objednal.

Po obsahové stránce ale stále nejsme u konce. Občas se totiž místním podaří něco někde utopit, či ztratit a tak je na vás, abyste to našli a odtáhli zpět k jejich majitelům. Takovéto úkoly pak tvoří ty nejobtížnější ze všech, jelikož zahrnují pokoření těch nejobtížnějších a nejzrádnějších terénů v celé hře, i když netvrdím, že zbytek je snadný. Terén je zde vaším všudypřítomným sokem a než se propracujete ke splnění určitých cílů, pak bude velmi dlouhou dobu neprostupnou překážkou. Tedy do chvíle, než budete disponovat náležitými stroji, které si s takovým hlubokým bahnem, sněhem, či mokřady budou umět poradit. Věřte mi, že ve SnowRunneru strávíte i několik desítek, či stovek hodin, než budete mít ve hře splněno vše. I v tuto chvíli se, kdy čtete tuto recenzi, já stále soupeřím s terénem ve hře.

Jeden odstavec jsem si pak nechal poslednímu typu úkolů. I když vlastně o žádný úkol nejde. Co by to bylo za hru, kdyby v ní chyběla jistá soutěživost a tak i SnowRunner obsahuje na mapách několik závodů. Upřímně prostředí každé z map k nim tak trochu vybízí. Vaším cílem je dojed z bodu A do bodu B, překonat obtížný terén a překonat jeden ze tří medailových časů. Aby toho nebylo málo, tak pokud zapadnete, nesmíte se vrátit do garáže, či si pomoci jiným vozidlem. Jste tu pouze vy, váš stroj a nezkrotný terén. Všechny závody, kterých jsem měl doposud tu čest dokončit, jsem si náramně užil a během každého z nich jsem si říkal jedno: „Proč takový nemohl být i Overpass, který je na toto zaměřen.“ Je smutné, že hra která je určená vlastně jinému spektru hráčů, je lepší v tom, k čemu není primárně určena, než hra, jenž ano.

Pár odstavců výše jsem zmínil, že za každý úkol dostanete nejen peníze, ale i zkušenostní body, které potřebujete k dosažení vyšších úrovní. SnowRunner sice nedisponuje žádnými skilly, do kterých byste investovali nějaké ty skillpointy, ale systém úrovní zde svůj smysl má. Každá úroveň ve hře totiž odemyká součástky do vašich vozidel. Právě tyto díly hrají hlavní roli v tom, jestli daný úkol máte šanci splnit, či nikoliv. Systém vylepšení vozidel je v této hře velmi dobře zpracovaný a vývojáři si s ním dali patřičnou práci, přičemž vše zde má svůj smysl a podléhá skutečným předlohám a možnostem, která jednotlivá vozidla mají. Vylepšit si můžete vozidlo nejen po stránce jeho vlastností, což zahrnuje výběr pneumatik, správného zavěšení kol, motoru, nebo jeho nástaveb, ale značně upravovat lze i jeho vizuál. To zahrnuje možnosti namontovat jiný typ nárazníku, přidat si na střechu zahrádku, či další světla, změnit ráfky či výfuky, a samozřejmě volbu barvy. Vzhledem k tomu, že hra vám nic nedává zadarmo, je zpřístupňování nových dílů i jistou motivací k hraní samotné hry, jelikož vy zkrátka chcete být lepší a to velké oraniště hlubokého bahna vám jednoduše v cestě stát nebude.

Konečně se dostáváme k tomu, na čem vlastně celý SnowRunner stojí. Tou je samozřejmě hratelnost stojící na propracovaném fyzikálním modelu. Ten je velmi komplexní a zahrnuje celou řadu faktorů, jenž mají vliv na jízdu jednotlivých vozidel. Fyzika bere v potaz každý typ povrchu po kterém se pohybujete a náležitě jej odráží na chování vozidla a jeho jízdních vlastnostech. Vše jde dokonce tak daleko, že hra bere v potaz i podloží, hloubku bahna, sněhu, či různé kombinace povrchů. Průjezd vodou bude rozdílný v případě, že se pod ní nachází bahno, asfalt, nebo kamení. Vývojáři mysleli skutečně na všechno. Hratelnost ale není jen o fyzikálním modelu světa a jeho povrchů, ale jednotlivých vozidel. V tomto případě musíte počítat s vahou vozidla, jeho těžištěm, náhonem, výkonem, volbou pneumatik, spotřebou paliva, výškou, či možným poškozením. Nedělám si srandu. SnowRunner zkrátka počítá naprosto se vším a proto je v tom, co dělá skutečně jedinečným zážitkem, jenž v žádné jiné hře nezažijete, pokud nepočítáte předchozí díly, ale v nich se neprojedete sněhem pokrytou Aljaškou.

Hra mě nadchla skutečně v mnoha svých aspektech a patří mezi ně i vizuální zpracování. Od MudRunneru z roku 2017 ušli vývojáři ze Saber Interactive skutečně pořádný kus cesty. Scenérie všech tří prostředí lahodily mému oku a vždy přinášeli jistou unikátnost. Velmi mě pak překvapila detailnost jednotlivých map a to zejména na konzoli Xbox One X. Jak jsem zmínil, tak jsem měli možnost otestovat i verzi pro PC, a musím přiznat, že rozdíly mezi maximálními detaily PC verze a nastavením verze pro Xbox One X byste hledali lupou, pokud budeme mluvit o blízké okolí. Rozdíly jsou samozřejmě ve vzdálenosti vykreslování detailů v dálce, kde samozřejmě vede PC. To vede i ve snímkování, které je na Xboxu uzamčeno na 30 snímcích, ale u PC verze nikoliv. Ať už jsem hleděl na jakoukoliv z verzí, tak jsem se vždy rád pozastavil nad jednou z nádherných scenérií a pozoroval východ Slunce jehož paprsky protínali koruny stromů, nebo jeho západ za horizontem.

Má tedy SnowRunner vůbec nějaké vady? Optimalizace by ještě potřebovala doladit, najdou se chvíle, kdy framerate trochu zazlobí, nicméně nejde o nic zásadního. Svět i přes všechny jeho krásy a úchvatná zákoutí může na druhou stranu působit prázdně. Na mapě se totiž pohybujete pouze vy. Nenajdete zde žádná vozidla řízená umělou inteligencí, či žádná pohybující se zvířata, která by jednotlivé mapy trochu oživovala. Zde musím dodat, že to můžete z části eliminovat tím, že hru spustíte v kooperaci s jiným hráčem, ale ne každý chce, aby mu někdo vysloveně fušoval do řemesla. Možnost kooperace a její funkčnost však chválím všemi deseti, minimálně máte pocit, že na tom celém širém „světě“ nejste sami. No a nakonec je tu ta možnost, že se u vás dostaví stereotyp v případě, že nejste žánrem kovaní. Přeci jen dohrát SnowRunner je běh na dlouhou trať, vlastně takový megamaraton. Možná vás ale uklidní, že já fanda žánru úplně nejsem a nic se u mě zatím nedostavilo a to ve hře nějakou tu desítku odehraných hodin mám.

Nakonec si zde dovolím malou vsuvku, která souvisí s PC verzí. Když přehlédnu to, že zjistit, kam se vůbec zadává aktivační klíč v Epic Games Store, bylo něco úděsného, tak musím pochválit práci vývojářů v tom, že hra běží výborně i na slabších sestavách. To si myslím, že je v případě podobné hry klíčové. Fanoušci simulátorů většinou nedisponují supervýkonnými zařízeními jako je poslední verze PC Lynx Challenger, ale třeba i postaršími zařízeními, jenž dnes spustí jen málokterý herní kousek. Já jsem se proto rozhodl hru vyzkoušet i na mém starém notebooku Lenovo G505s a fungovala pod určitými ústupky grafického nastavení. Jen tak čistě pro informaci, tak tento typ notebooku je 8 let starý a je tak dostačující pro minimální požadavky hry.

ZÁVĚREM

SnowRunner se korunoval pomyslným králem offroadových simulátorů a je evolucí svých předchůdců. Dostane vás nádherným vizuálním zpracováním, jedinečnou hratelností a dokonce i správnou implementací prvků rpg. Chybkám se sice nevyhnul, ale rádi mu je odpustíte.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X/PC

Distributor ČR: COMGAD s.r.o.