SteelRising – Recenze

Letošní rok se pomalu přesouvá do své nejbohatší části, tedy té hlavní podzimně-vánoční sezóny, která startuje právě měsícem září, který je upřímně řečeno napěchovaný až po střechu, že si vlastně říkám, kde asi vezmeme čas na všechny ty hry. Naštěstí, díky českému distributoru COMGAD jsme jednu z těchto her dostali v patřičném předstihu. Tou hrou je SteelRising od vývojářů ze studia Spiders, kteří nás tři roky nazpět překvapili skvělým RPG Greedfall. A jelikož jsou hry toto studia svou kvalitou na vzestupu, čekal jsem, že bude aktuální kousek svou kvalitou zase o fous lepší, než ten poslední, který byl mým černým koněm roku 2019. 

Z kraje vám řeknu, že SteelRising je diametrálně jinou hrou, než byl Greedfall. Společné mají jen to, že obě hry se řadí k žánru RPG. A zatímco Greedfall byl klasickým příběhovým zážitkem s hlavní linkou a celou řadou vedlejších, tak SteelRising je čistokrevnou soulsovkou, opět se vším, co k tomu patří, ale řekl bych, že tvůrci přidali i nějaké ty své ingredience a spíše bych tak hru přirovnal k takovému Star Wars: Jedi Fallen Order. Dobře, těch přirovnání už bylo dost, tak se pojďme zaměřit na to hlavní a vydejme se společně do Francie za vlády Ludvíka XVI za Velké francouzské revoluce, která ale probíhala tak trochu jinak, než nás dějiny učily.

V této historické verzi sám král propadl šílenství a do Paříže vyslal své legie automatronů, které nyní ničí vše, co kolem sebe vidí a rozsévají oheň a žal všude, kde se objeví. Jedinou nadějí je skvostný výtvor inženýra Vaucausona – automatron Aegis, o níž ve hře mnohokrát uslyšíte jako o Tanečnici. Aegis je osobní strážkyní královny Marie. Právě z jejího rozkazu se Aegis vydává na misi, která může zvrátit osud celé Francie. To máme tedy hlavní premisu příběhu, který mě osobně velice zaujal. Tvůrci sice cut-scénami spíše šetřili, ale užil jsem si každou z nich. Zejména se mi líbili retrospektivní pohledy, tzv. echoes, které můžete najít po městě a jenž v Aegině mysli vyvolávají vzpomínky na dobu jejího stvoření a zcelistvují příběh jako takový.

I když je hra prakticky celou dobu soustředěna na hlavní příběhovou část, tak tu máme i vedlejší úkoly, ty bych ale tentokrát takto nenazýval, jelikož jde spíše o jednotlivé části hlavní linky. To může působit zmatečně, ale vlastně to funguje velmi dobře. Hra vás takto provede více lokacemi, kdy každá je jedinečná a dýchne na vás odlišnou atmosférou. Mé kroky mě tak vedli jak zahradami královského paláce, tak přístavními čtvrtěmi, ale i centrem samotné Paříže. Každá jednotlivá lokace mě něčím oslovila a měl jsem vždy chuť prozkoumat každý její kout, a že jich tu bylo několik skrytých.

Velmi se mi líbilo, že tvůrci vše nepostavilo jen na jasně daných koridorech složených například z ulic a náměstí, ale přidali do toho všeho i trochu té vertikality, takže tu a tam můžeme vyskákat do patra nějaké té budovy, kdy odhalíme nějaké to tajemství minulosti, či nám vyvýšená místa poskytnou výhodu vůči našim nepřátelům, tedy různým typům animatronů, jenž se tvůrcům skutečně povedli a měl jsem chuť objevovat další a další druhy, byť se primárně budete setkávat přibližně s šesti z nich a jejich různými variantami. Další typy jsou vzácnější, ale o to náročnější souboje s nimi jsou a to nepočítám jednotlivé bosse. K těm se ale ještě dostanu.

Nyní k samotné Aegis. Tu si v úvodu hry můžete mírně přizpůsobit, ale nečekejte žádný extrémně komplexní editor postavy. Máte zde jen několik přednastavených typů a můžete hrát jen za ženu. A kde je ta rovnoprávnost teď, že? No bylo mi to tak nějak buřt. Vlastně si ani nedokážu představit, že by Aegis byla mužská postava, koncept tak jednoduše nebyl navržen a jak říkám vůbec mi to nevadí. Ostatně nehrajeme přímo za ženu, ale za automatrona v podobě ženy. 

Jelikož je Aegis tím, čím je, tak zbraně se většinou aktivují přímo z jejích paží, kdy můžeme mít aktivní vždy dvě a že jich tvůrci vytvořili solidní množství. Máme tu rapíry, vějíře, kladiva, kopí ale i palné zbraně. Osobně jsem si nejvíce oblíbil ony vějíře z čepelí, které nabízí rychlé útoky, ale také možnost vytvořit kruhový štít, který může odrazit soupeřův úder. Využíval jsem je hlavně v kombinaci s pistolemi, které měli navíc mrazící účinek, takže po několika zásazích zmrazily nepřítele na několik sekund, což se nejednou hodilo. 

Soubojový systém obecně je sice založen na klasických souls hrám a máme tedy k dispozici dva typy úderů, úskok a krytí. Do toho ale můžeme útočit z výskoku, či využívat různých předmětů, mezi nimiž nechybí ani různé typy granátů – výbojový, mrazící, či běžný výbušný. Ony všechny zbraně mohou nabízet různé elementární efekty a vaše čepele mohou klidně hořet, či zasadit vašemu nepříteli elektrický výboj. Vše dohromady velmi dobře funguje a souboje se mi tak nikdy neomrzeli. Hra vás navíc občas naučí i nějaký ten nový fígl, takže není problém se k nepříteli připlížit zezadu a zlikvidovat jej na první dobrou, když to umožní vaše úroveň.

Aegis je možné jako v každém správném RPG upravovat a to vždy na specifických stanovištích, které fungují úplně stejně jako bonfires z Souls her. Na těchto stanovištích pak můžete investovat jednotlivé získané spirits body a to jak do klasických atributů jako síla, výdrž, obratnost a tak podobně, tak do vylepšení zbraní. K tomu je ale třeba dodatečných materiálů, které se neválí zrovna na každém rohu. Proto je na místě si vytvořit vztah s nějakou konkrétní dvojicí zbraní s nimi brázdit hru. Dalších vylepšení se dočkáte skrze moduly, ty mohou Aegis zvednout zdraví, či propůjčit nějakou pasivní schopnost jako třeba si vyléčit část zdraví při zasazení kritického zásahu.

O nepřátelích jsem už mluvil, ale asi tušíte, že vrcholem všeho jsou bossové. Upřímně řečeno. Neměl jsem s žádným bossem nějaký větší problém, ty alespoň ne v první polovině hry, když máte dostatek granátů a munice do pistolí s mrazivými projektily, většinou to není větší problém. Ale to vše funguje jen tehdy, když se nenecháte zasáhnout. Obecně bych vlastně mohl říci, že je SteelRising soulsovkou pro větší masy, stejně jako tomu bylo u již zmíněného Star Wars, kdy jsem měl z bossů totožné pocity a přesto šlo o mojí hru roku a neváhal jsem hře dát maximální známku. Té se právě recenzovaná hra níže sice nedočkala, ale i tak mohu říci, že jde o dalšího černého koně letošního roku a tak je známka pod recenzí zcela zasloužená. Od zmíněného Star Wars, mě žádná souls-like hra tolik nechytla.

K čemu jsem měl hned o začátku velkou výtku, tak bylo zpracování mapy herního světa, myslím tedy tu náhledovou mapu, která má sloužit k vaší orientaci. V ní se totiž vůbec orientovat nedá a ačkoliv bych rád, řekl, že umělecky je to povedené, tak funkčnost je ta tam. Zbytek menu je na tom ale přesně naopak a zorientujete se v něm velmi rychle. Samotný herní svět je ale přesným opakem zpracování náhledové mapy. Tvůrci si dali s designem jednotlivých úrovní skutečně práci a tak se dočkáte celé řady zkratek, které vám ulehčí pozdější cestu k cíli, když už vás někdo zabije a že se to dít bude. Já jsem byl z toho nadšený a žádná další kopie souls her ve mě tyto pocity nevyvolávala, když nepočítám to, co jsem již zmiňoval, či třeba skvělé Mortal Shell.

K technickému zpracování. Studio Spiders tradičně opět vše posunulo o něco dále a SteelRising nevypadá vůbec špatně, zvláště když volbou grafického režimu bude právě maximální kvalita grafiky. Zde je ale třeba mít na paměti, že framerate je zamčen na 30 snímcích a občas dochází k propadům. Pak je tu režim cílený na framerate, kde hra běží 60 snímků a to musí být váš cíl, pokud si hru chcete užít. Hra v tomto směru sníží prakticky jen stínování a mírně rozlišení, ale není to nic příšerného. Opakem tohoto režimu je pak ten zaměřený na rozlišení, kdy je místo frameratu cílem 4K rozlišení. Jak už jsem ale zmínil. U podobných her je zásadní právě snímkování a tak nemá smysl se zkoušet něco jiného.

Kolem a kolem se nemohu ke hře vyjadřovat nějak negativně, jelikož těch negativ tu mnoho není. Já si hru užíval plnými doušky. Nenarazil jsem ani na žádné bugy, které by mi znemožnily průchod hrou kupředu, ani jiné podobné neduhy. Koncept hry mi sednul velmi dobře, jelikož osobně mám příběhy alternativní historie rád a zde se to tvůrcům stručně řečeno povedlo. 

---

ZÁVĚREM

SteelRising je sice dalším klonem soulsovek, ale tvůrci se do tohoto nebáli přidat i něco svého a hlavně nám servírují hru, která dokáže zaujmout svým prostředím a konceptem. Výprava do Francie za Velké revoluce ve fiktivním časovém období se povedla a já jsem v těchto kulisách s hlavní hrdinkou Aegis pohyboval s nadšením a chutí. Narazíte zde sice na nějaké ty neduhy, ale nejde o nic, co by mělo zásadně ovlivňovat hraní jako takové. Spiders se opět vytasili s černým koněm roku a známka pod recenzí je tak minimálně za mě zcela oprávněná.

8/10

Datum vydání: 8. září 2022 – Potřebné místo na disku: 26,4GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.