The Callisto Protocol – Recenze

Studio Striking Distance je na poli videoher naprostým nováčkem, jeho osazenstvo, ale nikoliv a jeho jádro tvoří mnoho zajímavých jmen, kdy jedno v mé hlavě rezonuje asi nejvíce – Glen Schofield. Tento člověk byl důležitou součástí dnes již zrušeného studia Visceral Games. To stojí za skvělou hororovou sérií Dead Space a Schofield je v podstatě jejím duchovním otcem. Na tuto sérii chtěl Schofield nyní navázat a to novinkou v podobě The Callisto Protocol, jenž vyšla koncem minulého týdne a nám se díky místnímu distributoru dostala do rukou a to ve verzi pro Xbox Series X.

Když si vybavím první oznámení The Callisto Protocol ve spojení se zmíněným jménem, okamžitě titul stanul na horních příčkách mých nejočekávanějších titulů. Série Dead Space je pro mě ve svém žánru srdcovka a rád na ní vzpomínám, zejména pak na první dva díly a to, že má být aktuálně recenzovaný kousek jejím duchovním nástupcem ve mě vyvolalo doslova vlnu radosti. Následné ukázky a trailery mě v tom následně utvrzovaly, byť ty poslední už jsem raději nesledoval, abych měl ve hře, co možná nejvíce neočekávaných momentů.

Budu upřímný. Hra má neuvěřitelnou atmosféru, kterou podtrhuje fenomenální audiovizuální zpracování, které mi vyrazilo dech. Takto si představuji next-gen vizuál. O to smutnější je, že tvůrci hru zvládli vydat také na konzole předchozí generace, takže se opět jen ukazují kvality jednotlivých vývojárů a studií a rovněž věřím, že jde o přístup, s nímž se k němu přistupuje. Zde bylo cítit, že tvůrci mají pro žánr vztah a to se v něm následně odraží. Mám zde ale jeden problém. Hra na mě vlastně vůbec nepůsobí děsivě a momentů, kdy jsem se lekl bych napočítal na jedné ruce. Jestli je to tím, že mají tvůrci jasný rukopis, jenž je pro mě už naprosto čitelný? Netuším, ale je to možné.

Jak jsem ale řekl, atmosféra je skvělá. Hra je brutální, plná krve a skličujících momentů, jen se u ní neleknete. Vtažení do dění se ale dostavuje, což je pro mě daleko podstatnějším faktorem. Dostavoval se tedy kýžený efekt ještě chvíli a jdu spát. Takto se z chvilek vyklubaly hodiny a já tak hltal každý moment i navzdory tomu, že jsem měl mnohdy chuť prohodit ovladač televizí. Obtížnost je poměrně nekonzistentní a zejména úvod a konec hry jsou pak extrémy, kdy budete jednu část opakovat klidně více než desetkrát, než přijdete na ten správný způsob. Ostatně tomu nepomáhá ani některá rozhodnutí z hlediska designu ovládání.

Do této chvíle absolutně nechápu, proč někdo nastavil úskok vůči útoku nepřátele na pohybovou páčku a to samé blokování. Místo toho, aby tvůrci úskok, či úhyb, nadefinovali na jedno tlačítko, třeba LB, kde se nachází sprint, tak udělají lépe. Sprint pak mohl být klasicky na stisku pohybové páčky. Tohle mě stálo v prvních hodinách častokrát život. To mě vlastně ale hned nemrzelo, jelikož tvůrci si připravili toliko způsobů jak vás mohou nepřátelé, zde nezývaní biofágové, jak hlavního hrdinu Jacoba usmrtit. Ale i to se časem omrzí a začne štvát, ostatně hrou chcete procházet kupředu a ne sledovat to, jak vás roztrhají na kusy na desítky způsobů. Naštěstí střední část hry má skvělý balanc a já byl rázem ve svém živlu a úmrtí se dostavila spíše zřídka.

Vrátím se ale k příběhu. Tvůrci pro jednotlivé důležité postavy vybrali poměrně známé herce, které všemu dodávají na autenticitě, zejména ve spojení se zmíněným grafickým kabátkem. Je trochu škoda, že příběh není lépe podáván. Možná by mu svědčilo trochu více cut-scén, jelikož mnoho částí je bráno skrze rozhovory na dálku a to občas není možné sledovat. V obecné rovině ale není příběh vůbec špatný a obsahuje několik zajímavých zvratů, či pasáží. Ty vás ale nemusí překvapit, jelikož jedou trochu podle klišovité šablony a to jej možná trochu sráží. Jinak jde o kvalitně odvedenou práci, která možná Dead Space připomíná až trochu moc a mám i pocit, že tvůrci zkrátka měli vizi pro čtvrtý díl, který nemohli uskutečnit, tak jen přetransformovali v tom, co jsme nyní dostali skrze The Callisto Protocol.

Tam kde ale příběh pokulhává, to autoři dohání designem jednotlivých úrovní. Ty jsou nápadité a poměrně rozmanité, když vezmeme v potaz, že se vlastně pohybujeme v jedné věznici jménem Cold Iron. Dobře, nepohybujeme se jen v ní, ale i v jejím přilehlém okolí, jenž zahrnuje také exteriéry a podzemí. Rozhodně se mi líbi implementace metroidvania prvků, kdy je třeba projít určitou část, aby se vám otevřela zkratka, či cesta kupředu. Není to tak agresivní jako ve hrách, které se jako metroidvania označují, ale rozhodně je to pěkná designérská berlička, kterou oceňuji. Důležité je, že řada lokací mi zůstává v paměti a některé scenérie mě doslova ohromovali, zejména ty exteriérové s výhledem na Jupiter, ostatně jednu z nich můžete vidět i v přiložených screenshotech.

Věznice Cold Iron je nelítostné místo, které je navíc nyní plné biofágů, kteří jsou nebezpeční a lační po krvi a lidském mase. Beze zbraní byste se tak neobešli. Vedle elektrického obušku, tak ve svém arzenálu nalezneme pistoli, brokovnici, či útočnou pušku. Celkem je ale zbraní pět, takže nejde o nějaký zásadně široký arzenál zbraní. Každou zbraň je ale možné si vylepšit pomocí 3D tiskárny a značně jí tak zvýšit smrtící účinek, či zaopatřit smrtelnějším typem munice, která může třeba i vybuchovat. Vylepšovat lze ale i ostatní vybavení, které má Jacob k dispozici, což se týká zejména telekinetické rukavice. Ta je častokrát k užitku a to zejména ve spojení s okolním prostředím, které může být smrtící zbraní samo o sobě. Stačí tak nějakého zmutovaného člobrdu takto hodit třeba do motoru generátoru, nebo na ostny pobité římsy. Někdy je ale stačí shodit do hlubin propasti.

V souvislosti se zabíjením nepřátel je třeba zmínit, že tvůrci se doslova vyžívají v krvi a brutalitách a je to zatraceně efektní. Nepřátelům můžete odstřelovat maso od těla, či rovnou je zbavit končetin, či hlavy. Jakmile je usmrtíte, ještě je můžete rozdupat a získat z nich tak kredity, lékárničku, – ano, autoheal je zde sprosté slovo, stejně jako neomezený inventář, který jako by z oka vypadl starým survival hororům, což rozhodně oceňuji – nebo munici. Tady je s Dead Space patrná asi největší podobnost.

A dostávám se k samotným biofágům. Jejich design je skvělý a líbí se mi, že jsou nám postupně představovány nové druhy, ale není jich zase přehnaně moc. Tvůrci dokázali pracovat i s tím, že se biofágové začnou v průběhu hry vyvíjet a být silnější, což před nás vlastně rázem staví další druhy. Problém mám ale s boss fighty, pokud to tak lze vůbec brát. Těch je ve hře skutečně málo, reálně tak beru vlastně jen jednoho, s nímž se střetneme vícekrát a ve srovnání s prvním Schofieldovým dítkem je to až ostudné, řekněme, že jsem jich čekal daleko více. Boss je navíc tak obtížný, že jsou části s ním spíše frustrující. Může to být ale otázkou, je třeba totiž během střetů vnímat okolí a to občas využívat ve svůj prospěch, jinak si boss uzme do svého torsa více munice, než je kolikrát nutné, nebo než máte vůbec k dispozici.

No a technologicky? Tvůrci nabízejí na konzolích nové generace dva režimy zobrazení, kdy režim kvality jsem rovnou přeskočil, jelikož jde vlastně jen o aktivní ray-tracing a lehce vyšší rozlišení, a rovnou jsem aktivoval režim výkon, který cílí na 60 fps. Tady je škoda, že občas dochází k propadům, jenž na druhou stranu a naštěstí, nejsou nijak časté. Týkalo se to prakticky několika částí hry, kdy to nedávalo příliš smysl, nebyly to vyhrocené scény, a šlo spíše o chyby, které by měly opravit chystané patche. Všechno ostatní je ale pastvou pro oči a to, co tvůrci s Unreal Enginem dokázali je neuvěřitelné. Ano, zase jsem se musel opakovat.

---

ZÁVĚREM

The Callisto Protocol přesně splnil to, co jsem od něj očekával. Jde o kvalitní sci-fi horor, který dělá čest svému duchovnímu předchůdci. Nejsilnějšími stránkami hry jsou atmosféra, design úrovní a vizuální zpracování, kterému zdárně sekunduje příběh, jenž ale mohl být podán trochu lépe. Je tak trochu škoda, že obtížnost není mnohdy úplně vyvážená a že tvůrci trochu nesmyslně namapovali některé části ovládání. Pokud ale hledáte titul ve stylu Dead Space, není nad čím váhat, tohle je naprostá povinnost.

8/10

Datum vydání: 2. prosince 2022 – Potřebné místo na disku: 43GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o. – Česká lokalizace: NE

---