The Dark Pictures Anthology: Little Hope – Recenze

Co si představíte pod pojmem horor? Psychologické drama, podpořené řádnými lekačkami? O něco takového se pokusili už podruhé vývojáři ze Supermassive Games, kteří nám rok po vydání servírují pod nos nový díl z jejich série The Dark Pictures Anthology, a to s názvem Little Hope. Jak se tato hra povedla? Splňuje žánrové nároky? Na to se pojďme podívat v naší recenzi.

Příběh hry nenavazuje na první díl Man of Medan, ale přichází s úplně novou příběhovou linkou, která se odehrává v neobydleném městečku Little Hope. Anglické městečko je několik let bohapusté z několika důvodů, které vám nebudu říkat, abych zachoval jistý moment překvapení. Mohu například napsat, že Little Hope je známé například kvůli běsnění náboženské sekty, jenž před stovkami let ve městě pořádala hon na čarodějnice. Jednoduše řečeno, je tu mnoho nevysvětlitelného a děsivého, jde tedy o typické město pro hororovou hru.

Vše začíná nehodou autobusu, ve kterém je pět vysokoškoláků včetně jednoho profesora. Najednou se skupina těchto „hrdinů“ ocitá na silnici někde kdo ví kde a třešničkou na dortu pro ztroskotance je uvědomění si skutečnosti, že zmizel řidič. Nevím, jestli se mám smát, nebo brečet, být nadšen, či zklamán. Hra je totiž po stránce příběhu těžce předvídatelná. Sice nejednou při boji o holý život a procházce zmiňovaným městečkem dojde k dějovým zvratům, ale nikdy nejde o nic, co bych sám nečekal. The Dark Pictures Anthology: Little Hope je zkrátka stále typické „béčko“ předvídatelné každým coulem, ale díky hernímu rozhodovacímu stylu po vzoru Telltale nebo her od Quantic Dream můžete s hrou vydržet poměrně dlouho.  Mnoho proměnných rovná se mnoho konců a to je jádro pudla.

Little Hope jsem na první dobrou dohrál za zhruba šest hodin, takže vám vystačí bez problému na jeden nebo dva večery. Jistě, herní doba mohla být delší a v rámci podobně laděných her se jedná se slabší průměr, ale rozhodně nechci shazovat kvality scénáře, který má svižné tempo a tu správnou psychologicko-hororovou atmosféru. Bohužel pokulhávají charaktery jednotlivých postav. Nemají dostatečnou hloubku, nejsou ani moc sympatické a ve výsledku se vlastně o jejich osud ani jako hráč nebojíte. Nedávají vám totiž šanci k tomu, abyste si k nim vytvořili nějaké hlubší pouto. Na hře je asi nejzajímavější prolínání časových rovin mezi současností a minulostí (čarodějnické procesy), což dodává hře na atraktivitě a napětí.

Životnost hry může podstatně prodloužit možnost kooperace a to díky tzv. režimu On Couch. V praxi to znamená, že každou z pěti postav může ovládat jiný hráč a ti se pak jednotlivě v hraní střídají, což hře dodává najednou lepší spád a rozhodnutí se stávají méně prediktivními. Co hráč, to jiná mysl, to jiné rozhodování a proto doporučuji Little Hope hrát tímto stylem přednostně (Já se během hraní střídal u ovladače s přítelkyní a hned bylo o větší zábavu postaráno ). Titul disponuje i online módem, ale ten jsem nemohl vyzkoušet, neboť jsem se nedokázal  k nikomu během recenzování připojit. Hodnotit jej tedy nebudu.

The Dark Pictures Anthology: Little Hope je po grafické stránce průměrem. Hra občas špatně vykresluje stíny, lipsync u postav je během cut-scén často mimo a pokud bych měl hru porovnat například s hrami od Quantic Dream, nebo i předchozí tvorbou Supermassive Games, tak se bude řadit spíše k těm horším z nich a ve výsledku neohromí, ale ani neurazí. Hra běží na standardní verzi konzole Playstation 4 plynule bez záseků a zbytečných glitchů.

U každé hry by měla být hratelnost na první místě, ale v tomto případě je daleko podstatnější audio-vizuální zážitek, neboť se jedná spíše o interaktivní film. Na rozdíl od zmíněného průměrného vizuálu je na tom zvuková stránka podstatně lépe. Šustění listí, zlověstné zvuky neurčitého původu, vrzání starých dveří, skřípaní krovů, slyšitelné kroky – všechny tyto aspekty Little Hope má a vlastně v nich i vyniká. Vskutku, ve sluchátkách a potmě se budete občas bát byť jen poslouchat.

Lekačky ve hře jsou, na mé gusto (jsem notorický strašpytel) to stačilo, ale je vidět, že hlavním záměrem vývojářů nebylo dělat čistokrevný horor. Dovedu si představit mnohem děsivější scénáře. Nicméně jako psychologické drama s prvky tajemna a děsivých scén hra funguje dobře. Možná to může někomu přijít málo, ale to je vždy o osobních preferencích daných jednotlivců, či-li každý jsme jiný. Kde já můžu vyletět z kůže, jiný si může jen zívnout.

---

ZÁVĚREM

The Dark Pictures Anthology: Little Hope je jednohubka a poměrně dobré psychologické drama s hutnou atmosférou, skvělým zvukovým podkladem a průměrným grafickým vizuálem. Postavám chybí větší hloubka a sympatičnost. Naopak příběh přináší mnohá překvapení a zakládá si na výběru z dialogových možností, což vede k různým koncům. Vyzdvihnutíhodný je pak Couch mód, jenž zážitek trochu povznáší.

Datum vydání: 30. října 2020 – Potřebné místo na disku: 32GB
Distributor ČR: CENEGA Czech