The Last of Us: Part I – Recenze
31 srpna, 2022Jedno staré čínské přísloví, které jsem právě teď vymyslel říká, že by nikdo neměl recenzovat jednu a tu samou hru třikrát. Mě se to naštěstí netýká, jelikož jsem The Last of Us nikdy nerecenzoval, ale přesto mám dojem, že tahle recenze je tak trochu nošením dříví do lesa. A to i u tak skvělé hry, jakou The Last of Us bezesporu je a která rozhodně patří mezi to nejlepší, co kdy vzniklo. Život recenzenta zkrátka není vždy úplně jednoduchý a staví nám do cesty plno překážek, se kterými se ale musíme umět vypořádat. Dlouho jsem přemýšlel, jak vlastně tuto recenzi pojmout. Nakonec jsem došel k rozhodnutí, že následující text naplním převážně technickými záležitostmi a porovnám aktuálně vydávanou verzi hry s jejím remastrem z roku 2014. Pokud je mezi vámi skutečně někdo, kdo The Last of Us nehrál, nebo o hře ani nemá potuchy, tomu doporučím, ať si najde nějakou starší recenzi, jelikož hra jako taková se defacto vůbec nezměnila. Moje recenze tak nebude o tom jaká hra je a jak se hraje, spíše přinese odpověď na to, zda jí má smysl pořídit znovu a zda může někomu, kdo již hru několikrát dohrál, přinést něco nového.
Abych ale přece jen udržel nějakou formu s jakou jsem recenze zvyklý psát a abych taky trochu natáhl text, tak si malinký úvod do děje neodpustím. Příběh hry The Last of Us vypráví o cestě postaršího chlapíka Joela, který doprovází mladou dívku Ellie přes celé Spojené státy. Důvod jejich putování je jasný. Ellie je totiž imunní vůči viru Cordyceps, který nakazil celý svět a který mění své oběti na cizopasnou houbou prorostlé zrůdy, které bezcílně bloumají krajinou a lační po jákekoliv krvi. Amerika ve hře již zdaleka není tou, kterou známe z reklam a hollywoodských filmů. Je to země zničená a opuštěná. Příroda se již dávno ujala vlády nad městy a těch několik přeživších lidí si jde navzájem po krku. Na první pohled to může znít jako klasické klišé, ale The Last of Us má v sobě něco, co nezestárlo ani po tolika letech. Naprosto neuvěřitelně uvěřitelné postavy a skvěle napsané dialogy, díky kterým si hra ve své době plným právem vysloužila hned několik cen za Hru roku. A zcela po právu. Hrát jí je skvělá, emocemi napěchovaná jízda a popravdě závidím všem, kteří jí teď budou hrát poprvé.
O vývoj The Last of Us Part I se postaralo přímo studio Naughty Dog. To se samozřejmě ukázalo jako nejlepší volba, protože málokteré studio na světě se může pyšnit tolika skvělými hrami a takovým smyslem pro detail. A zároveň bylo jasné, že si sami nastaví laťku co nejvýšše, minimálně tak, aby se The Last of Us Part I vyrovnal, nebo i překonal pokračování, které vyšlo v roce 2020. I díky tomu došlo ke změně názvu hry, Part I v původním nenajdete a obě hry nyní vypadají tak, jak kdyby vyšly ve stejnou dobu. Skutečně, vývojáři z Naughty Dog odvedli výbornou práci a The Last of Us Part I je bezesporu jednou z nejhezčích her, jakou si aktuálně můžete zahrát. Těch technických vylepšení je ve hře tolik, že se vyplatí se u každého trochu zastavit.
Vylepšit grafickou stránku na úroveň, jakou můžete vidět na okolních obrázcích, se povedlo jednodušše díky tomu, že hra kompletně běží na enginu použitém u The Last of Us Part II. Přepracovány byly nejenom textury, ale i veškerá geometrie a objekty ve scéně, jednotlivé úrovně byly defacto vytvořeny úplně znovu. Nicméně vývojáři měli přece jen o dost snažší práci, jelikož design úrovní, rozmístění předmětů a nepřátel, to vše zůstalo naprosto identické jako u původní hry a vlasně i následujícího remasteru.
Asi největší změnou, kterou si všimnete hned, je fantastické zpracování postav ve hře. Ty mají komplet přepracované animace díky technologii Motion Matching. Ta vezme původní animace a přepracuje je tak, aby na sebe lépe navazovaly, umí přidat i dílčí pohyby do animace obličejů. Je až neuvěřitelné, jak moc postavy prokoukly. Jen mě trochu mrzí, že z pro mě nepochopitelného důvodu jsou obličeje trochu jiné, než jak si je pamatuju. Ellie najednou ztratila tu nevinou dětskost, kterou měla, Tess je zdánlivě o 10 let starší atd.
Mezi již obvyklá vylepšení pak samozřejmě patří rychlejší nahrávání, podpora funkcí ovladače Dualsense a podpora 3D audia. Díky haptické odezvě ucítíte když prší, případně se do vás zakousne clicker. Dokonce si i lze nastavit, že haptické vibrace budou korespondovat s tím, jak někdo mluví. Díky adaptivním triggerům pak zas budete cítit odpor při střelbě, nebo natahování luku.
Co se samotné hratelnosti týče, tak tady musím s trochu smutku konstatovat, že k nějakým zásadním změnám nedošlo. Popravdě, na první pohled se nezměnilo vůbec nic. Sice byla nově přidána vylepšená umělá inteligence nepřátel, ale toho si nevšimnete. Jedinou vyloženě větší změnou je přídání animací při vylepšování zbraní. Osobně jsem trochu čekal, že dojde k většímu propojení s The Last of Us Part II a půjde si tak například lehnout v husté trávě, že bude vylepšen systém krytí, nebo že spolu nepřátelé budou komunikovat jmény a zabíjení jejích přátel v nich bude vyvolávat emoce. Nic z toho ale v The Last of Us Part I není.
Obrovskou práci ale vývojáři odvedli přidáním neuvěřitelného množství usnadnění pro hráče, kteří trpí nějakým postižením, ať už tělesným, nebo vjemovým. Hra tak umí například předčítat veškerý text, komentovat filmové sekvence, aby i hráč s horším zrakem pochopil co se na obrazovce děje. Hra dokonce umožňuje automaticky zaměřit nepřítele, nebo hráče sama dovede do cíle. Drobnosti jako automatické sbírání předmětů, nebo nekonečný dech pod vodou jsou pak už samozřejmostí. Před takovou podporou je nutné před vývojáři smeknout a je obdivuhodné, že takovou péči věnují i těm, kterým život zrovna nepřál, ale zároveň i těm, kteří rozhodně nebudou tvořit nějakou zásadní skupinu zákazníků.
A nakonec samozřejmě znímín ještě dva režimy robrazení. Vybrat si můžete mezi režimem, který má sice nižší rozlišení, ale hra v něm běží v plynulých 60 snímcích za vteřinu. Pokud ale disponujete televizorem s podporou VRR, případně si potrpíte na vyšší rozlišení, bude pro vás lepší volbou režim Věrnost, kdy hra jede 4k a cíli na 40 snímků za vteřinu, ale technologie VRR uděla hru ještě o trochu plynulejší. Nebudu ale lhát, hra v tomto režimu sem tam citelně spadne k hranici 30fps.
V podstatě hned po oznámení The Last of Us Part I se na internetu rozhořela ostrá diskuse o tom, zda se jedná o remake, o remaster, nebo o cokoliv jiného. Trochu do toho hodili vidle i samotní vývojáři, kteří přišli se zbrusu novou kategoií a hru označují za „rebuilt“. Pokud bych já měl rozhodnout, jak to vlastně je, tak za remake bych The Last of Us Part I neoznačil ani náhodou. To by bylo vysloveně plivnutí do tváře takovým remakům, jako je například Resident Evil, nebo Final Fantasy VII. Tam je skutečně vidět, že hry byly doslova vytvořeny úplně na novo, jsou tam obrovské změny v hratelnosti a hry působí daleko moderněji, než jejích původní verze. The Last of Us Part I v tomto ohledu rozhodně takovou změnou neprošel a pokud jste hráli jeho remastrovanou verzi, věřím, že často budete mít pocit, že se vlasně nezměnilo vůbec nic. Přechod na nový engine se sice povedl na výbornou, ale od remaku bych čekal přece jen něco navíc. Snad se na mě někteří hráči nebudou zlobit, ale osobně hru považuji spíše za upgradovaný remaster. Samozřejmě, na kvalitě hry toto slovíčkaření nic nezmění, ale pokud si tyto pojmy takto vymezíme, můžeme se začít bavit o tom, zda a jaký smysl vlastně má vydat stejnou hru již na třetí platformu.
Je mi jasné, že tady se pouštím na tenký led. Však co je mě do toho, za co kdo utrací své peníze. Myslím si ale, že jen bez odmlouvání konzumovat, co nám herní společnosti naservírují není správné a čas od času projevit, byť možná nepopulární názor, je právem každého z nás. Osobně mám z The Last of Us Part I trochu rozporuplné dojmy. Tak trochu cítím, že hra plní hlavně finanční zájem a především, vznikla výhradně za účelem jejího vydání na PC. Tento trend je u Sony aktuálně silně cítit, ovšem předem říkám, že proti němu nic nemám a absolutně toto směřování Sony chápu. Nicméně mě mrzí, že se prodává za plnou cenu, že neexistuje možnost levnější cesty jak si jí pořídit pro ty z vás, co již hru jednou koupili a co považuji za nejhorší, že hra nevyšla na Playstation 4. Absolutně nechápu důvod, technické omezení v tom určitě nemůže hrát roli, však na Playstation 4 vyšlo i The Last of Us Part II. Mrzí mě i to, že vývojáři nevymáčkli ze hry trochu více. Vyloženě se nabízí plná integrace dlc Left Behind přímo do hry, nebo nakreslení celých sešitů komiksů, které Ellie ve hře sbírá a tak ráda čte. Dát zkrátka hře něco navíc. Bez těchto drobností pak celý The Last of Us Part I skutečně vypadá jen jako přeleštěný remaster (ten stál mimochodem polovinu). O tom, že ve hře chybí celá multiplayerová složka, se již radši zmíním jen tak na okraj.
ZÁVĚREM
Nenechte si ale posledním odstavcem zkazit těch posledních pár dní, které nás dělí od vydání. The Last of Us Part I nám znovu přináší jednu z nejlepších her historie, kterou si jako fanoušci rozhodně užijete a pokud jste ji ještě nehráli, čeká vás úžasný zážitek. Mě osobně již hra moc nepřinesla, moment překvapení a napětí z příběhu logicky potřetí fungovat nemůže, ale i tak jsem si rád zavzpomínal a znovu prožil jeden z nejlepších herních zážitků. Známka kterou vidíte pod recenzí se možná může zdát jako kacířství, ale jak jsem psal již na začátku recenze, hodnotím hlavně to, v jaké formě je samotná nová verze než to, jaká je samotná hra.
9/10
Datum vydání: 2. září 2022
Distributor ČR: PlayStation ČR
